Jak píše Aluška, druhej, “béčkovej” jezdec. Převzato z němčiny. U nás se často používá pracovní jezdec, i když v dostizích to je v jiném smyslu než v jezdeckých sportech.

Takhle jsem jezdívala kdysi dávno, ještě za dinosaurů. Opucovala jsem koně, osedlala, uvolnila ho pod sedlem vyklusáním, vycváláním na dlouhé otěži a dala ke skokové práci hlavnímu jezdci. Od něho jsem převzala koně, se kterým dopracoval, toho vykrokovala, uklidila, odsedlala. A nasedlala jsem dalšího koně, celý proces se opakoval. Hlavní jezdec takhle odjezdil i více než 10 koní za sebou. Z toho jsem obvykle 3, 4 koně (někdy míň, někdy víc) rozehřála k práci já. Nic moc to po jezdecké stránce nevyžadovalo. Abych koni nepřekážela a zůstala pokud možno v sedle, kdyby dělal blbosti.

Dneska se pojem b-reiter používá i u soukromých koní, když si majitel koně z důvodu nedostatku času sežene někoho, kdo vypohybuje jeho koně jednou, dvakrát týdne třeba v terénu.

V mým případě je to jednoduché. I kdybych měla dva trpajzlíky, vodítko by bylo těžší než oni 😀

No, možností je… Třeba může psy darovat někomu z rodiny, ten si založí “vlastní” chov a bude jezdit na výstavy. 

I tak jsem ráda, že boží mlýny v tomto případě reagovaly rychle. Jak z polské strany vystavovatelů, tak z českého svazu. Třeba to povede k tomu, že se někteří nad svým chováním zamyslí. Občas je třeba to vidět u někoho jiného, aby jednoho trklo, že taky někdy nejedná košér.

Já bych nečekala. To máte měsíc do hárání, měsíc hárání, dva měsíce po. To jsou už čtyři měsíce. Může to vypadat za tři roky povrchově furt stejně a za tu dobu se nešířit dál, stejně tak to ale může být za tři měsíce průšvih.

Chtěla jsem pogratulovat Sarah01 k narození krásných štěkanátků. Ale teď čtu smutný příspěvek od Alušky a pocitově se to nehodí. Ale přesto. Něco začíná, něco končí.

Sarah, máte krásná štěkanátka. Přeji Vám, ať jsou zdravá a dožijou se nejméně 16 let jako Wendulka.

Aluško, Wendulka se dožila krásného věku. Věřím, že u Vás měla nádherný život. Držte se.

Těším se na babí léto, snad vyjde tak krásné jako loni. Kvůli vedru jsem nejela na už dva zaplacené závody. I když pesanka snáší vedro líp než loni. Třeba i zimu bude dávat (i když s oblečky) líp, to by mi udělalo radost.

Zkoušela jste sedák?

Se sousedkou. Třetí fotka je nej - ovčanda ani nestačila otočit hlavu a začalo další kolo obíhání.

Ta je krásná!

Ráno na autobus, popojet do Toulovcových Maštalí, z Nových Hradů přes Budislav do Borové u Poličky na vlak, z vlaku zase pěšmo domů. Cca 36 km celkem, v Maštalích ani ne polovina. Jsem grogy. Ratloraptor ne. 

1. Pohled zpět na Nové Hrady.

 2. Tohle mě baví. Bonnie jde po čichu. Většina lidí chodí po turistických značkách. Bonnie způsobně čekala na nepatrné odbočce, protože prostě vpravo byly výraznější pachy. Už to předvedla několikrát i na dogtrekkingu. 

3 - 8. Na žluté turistické do Budislavi.

9. Kostel v Budislavi.

10 - 12. Od trasy od Budislavi jsem toho už moc nečekala. Jaké čekalo příjemné překvapení v osadě Hatě! Nejprve vskutku přírodní turistický přístřešek. A pak báječný samoobslužný bar U pštrosa.

13. A poslední milé překvapení bylo přímo na nádraží. Jako dítě jsem přečetla mnoho a mnoho knih, tahle se mi vyhnula. Samozřejmě jsem si vzpomněla na zdejší diskuzi a knihu už louskám.

Dovolím si nevyžádanou radu. Já vím, že je to drahá věc. Výše slevy ale asi nenahradí čas, který strávíte čekáním na slevu. 

Mám. Ode dneška 😂 Tak nemůžu posoudit výdrž. Vyzkoušela jsem ji na dvouhodinové procházce. Mám tu letní. Materiál je prima, ušitá je skvěle, sedí dobře. Kapsy tak akorát, rychle se z nich vyndává, ale nic nevypadne. Zdá se, že by se nemusely moc vytahovat, uvidím časem.

A pár fotek od pátka.

Nejprve pár fotek ještě z předvaděčky z minulého týdne na charitativní akci. Protože s ratloraptorem cvičím jen pro zpestření a jako řízenou socializaci s velkými psy, tak do ideálu to má daleko. Za nás to bylo předvedení, že i malý pes může poslouchat. A Bonnie to zvládla - vedro, cizí lidi i prostředí, stánky, hasiče, hudbu…

GDPR, zákon o ochraně osobních dat. V tom dotazníku chtějí i údaje, na které nemají nárok, porušují tím zákon. 

Vycouvala jsem z dalšího plánovaného závodu, tentokrát to mělo být “jen” na 43 km. Bála jsem se vedra. A na poslední chvíli, když se už sjížděli trekaři na nejdelší trasu, se změnilo místo zázemí. Z tábora uprostřed lesa na vesnici v polích. To rozhodlo.

 Takže dopoledne náhradní program. Účastnili jsme se s Bonnie a dalšími čtyřmi psy z našeho cvičáku ukázky výcviku psů na charitativní akci. U super rybníku s pozvolným pískovým vstupem. A protože bydlím v podkroví, kde je strašně, utekla jsem večer přespat kousek od Chrudimky. Tentokrát jsem nevzala hamaku, ale zkouším jen vnitřní stan (moskytiéru). Snad neuletíme, fouká tu cca 25, 30 km/hod. Minimálně. Tak je ta teplota v kombinaci s větrem velmi příjemná.

kometa:

Tak kousek od nás je Temelín…🙂 Určitě víte, jak to bylo s Godzilou.

Takže tam přijedu s trpasličím pinčem a odjedu s dobrmanem? 😀

Ptá se slepice psa: “Hele, k čemu ty vlastně jseš? Já dávám vejce. Kráva mlíko. Chuděra prase je jen na maso. A co ty?”

A pes se zamyslí: “Já ani nevím. Ale k něčemu potřebují má ho..a. Furt je sbírají.”

Je eště volný??? Chci ho pro fenečku. Jedno ščeňátko vám nechám!!!! Dovezete my ho?!?

A dneska jen cvičák a 2 krátké procházky s chlupatou kamarádkou.