Jen to upřesním. Myslela jsem to tak, že článek odráží počet psů, ne počet psů na cvičáku. A to odpovídá tomu, co vídám na dvorcích. Němčourů je na dvorcích v mém okolí (jinde to může být jinak) mnohem víc. Ano, část z nich bude bez PP, ale i kdyby to byly dvě třetiny, tak NO převládají.

Článek neodráží situaci na cvičácích. A na dvorech vídám spíš německé ovčáky. Obvykle s jedinou aktivitou - být na dvoře sám ☹️

Děkuju. Taky pes. Přerostlej golden. Se sklony k žravosti (proto náhubek), milovník vody, neuvěřitelně opatrný k pidi zvířatům. 

Světle krémový, tlustý, poměrně klidný zvíře. Teprve nedávno mě napadlo, jestli jsem si to malý, černý, štíhlý, rtuťovitý zvíře, co je stále nejméně na dvou místech najednou, snadno se rozčílí a vše komentuje, nevybrala podvědomě jako pravý opak. Obě madam jsou velmi chytré a dokážou být i svéhlavé, abych vyjmenovala něco společného.

Dneska jsme byly všechny tři holky na procházce spolu. Snad to brzy budeme zvládat i v sedle. 

Ležela se mnou v nemocnici holčina, kterou takto z kola sejmul tuším dalmatin. Spadla blbě na hranu nějakého předmětu.

Na bikejöring mají upnutí na kolo jiné, než je tady v diskuzi výše na obrázku.

Když zmiňujete západ… Co se poptat na nějaké třeba německé klinice? Nevím, jak je to u psů. Ale spousta majitelů koní je vozí k operaci do zahraničí. Buď se u nás potřebný zákrok nedělá, nebo to mají blíž. Nebo kvůli ceně, zrovna u koní jsou některé operace levnější v zahraničí. Asi ani v případě psí operace tam nebude výraznější cenový rozdíl. A pokud mají větší zkušenosti v Německu, tak proč to nezkusit.

Držím vám oběma pěsti.

Ráno jsme byli na cvičáku. Od konce léta to byl náš asi čtvrtý cvičák. Cvičilo nás 13, to je tak dvojnásobek, než jsem byla zvyklá. Malá se snažila. Jsem ráda, když se vydrží soustředit, na přesnost to není. Dokonce si i lehala do mokré trávy a zůstala vleže v odložení. Sice s oblečkem, ale i to mně loni připadalo pomalu nemožné.

A odpoledne jsme s ratloraptorem byli na pořádné procházce opět v oblíbeném údolí Chrudimky. 

Ještě toho spolu zvládnete mnoho. A myslím, že by vás rally obedience mohlo oba bavit. 

Tý jo, super! Jak píše Kilian, lépe později než nikdy. Oni se ti naši bonsai dobrmanů rychle učí. I vkládat si do naučeného vlastní prvky. Obedience je už vyšší škola. Bonnie by na to asi měla, s jiným majitelem. Přeji hodně radosti při cvičení.

Postroj mi připadá stejný, jako jsem před lety koupila jezevčici rodičů. Tenhle nový vypadá širší než Váš, ale to je hra optiky. Přemýšlela jsem, jestli nechat oranžový střed a černé kraje, jak máte Vy. Nebo naopak, což nakonec vyhrálo.

efe:

Co to má Ratloraptor za čupr postroj?

Zero DC Short. Má ho na pinčovou i Terven.

Doron:

Je to raketa.🤣

Co je tréning RO prosím ?

Rally obedience. Viz ve videu představení sportu. Začly jsme s Bonnie v zimě, měly jsme pátý trénink. A příští týden možná zkoušky. Jestli nevycouvám. Jsem trémař. A Bonnie je teď nevycválaná.

Dnes měl ratloraptor nový postroj, který chci používat na dogtrekking a dlouhé túry. Suší, paní, suší.

V týdnu jsme s Bonnie měly po skoro 14 dnech další trénink RO. Zase zkoušela něco udělat po svém. Ten její pohled - ona se tím baví, fakt.

Prý si z toho nemám nic dělat, říkala trenérka.  Že trénuje i jednoho primitiva. Udělá jednu zkoušku klidně na plný počet bodů a za hodinu se sekne a neprojde. 

No, prostě je to pinč, občas to zkusí jinak. Se šibalským výrazem: “Podívej, umím to i jinak!”

Teď na ratloraptora leze jaro, má zvýšenou potřebu lítání. Video zachycuje konec. Jako obvykle jsem první intenzivnější běh nestihla natočit.

Tak samozřejmě mladice jsem 😀 Jako pár let dospělá jsem měla úraz u koní - kopnutí mimo jiné zasáhlo čelistní kloub. A protože jde o párové a spojené klouby, vada na jednom se projeví časem i na druhém. 

A u ostatních kloubů mi zatím pomáhají procházky se psem. Svalový korzet dokáže hodně podržet. 

Největší bolesti jsem měla cca 3 až 5 let od poškození kloubů úrazem. Cca ještě 10 let se objevovala bolest často, už mě ale neomezovala v běžném životě. Pak se to zlepšilo. 

Takže věřím, že se časem může bolest z artrózy zmenšit. Třeba srůsty a zmenšením pohyblivosti. Letos to bude 25 let (no ty vo.e) a není to horší než před 15 lety. To mi bylo nabídnuto jen snížení pohyblivosti (a tím možná i bolestivosti) kloubů pravidelnými injekcemi (tuším, že plazmy). Nešla jsem do toho. 

Endoprotéza v případě “mých kloubů” se téměř nepoužívala, protože znamenala doživotně výrazně omezený pohyb kloubů. Tak jak to tu čtu, napadlo mě mrknout se na web, jestli je v endoprotézách nějaká novinka. Třeba 3D tisk přinesl zlepšení. A když ne, tak děkuju za inspiraci na látky proti bolesti.

Letos první výlet autobusem a pěšky zpátky.

1. Vystoupili jsme s ratloraptorem v Slatiňanech. 

2. a 3. A pokračovali jsme přes sad a lesem dál. 

4. a 5. Dál a dál až letos prvně do údolí Strádovského pekla a Krkanky. 

V Nasavrkách oběd a ob pár vesnic domů.

O “knihovnách” jsem četla ve starších dogtrekkingových diskuzích 😂 Láká mě to, né že ne. Dogtrekking, ne “knihovny”. 

Kondici uběhnout to už asi nikdy nebudu mít. Ani psa na běh. Tempem prckovi má chůze vyhovuje. I když bych prý mohla občas  i rychleji, hlavně do kopce. Takže občasné poklusání by se prckovi mohlo líbit. Ale do 15 hodin bych to nedala. To je takový můj limit v hlavě, aby to pro psa nebylo přes čáru. S bivakem fajn, to ale zase nemusím platit závod. A můžu se domluvit s někým na tůru, pokud mi půjde i společnost.

Ale třeba to příští rok s bivakem zkusím. Jestli to dá kyčel, chodidlo… A jestli to bude bavit psa. 

Přiznám, že letos chci zkusit MID. Vím, že to není plnohodnotná trasa, ale na vyzkoušení, co kyčel a prcek, to bude dobré. Už jsem jeden MID před asi 13 lety šla. S půjčeným psem, s výbornou kondicí z kola, ale bez návyku na chůzi. A s puchýřem na patě už z předchozího dne… Teď nemám kondičku, mám skoro o 10 kilo víc, bolavou kyčel, kříž, ale zato jsem zvyklá chodit na procházky. I když v prosinci naordinovala pesanka přestávku, protože zima… Tak uvidím. Jestli to přežiju, napíšu 😂

Bože, drobečci. Co s nimi bude, dostali se do útulku?

Tyhle psy obdivuju z mnoha důvodů. Nadšení, vytrvalost, síla, rychlost, schopnost rychlé regenerace, to je jasné.  A když si uvědomím, kolik spánku psi potřebují, a tihle běží den co den s málem volných hodin v porovnání s jejich přirozenou potřebou, tak je obdivuju ještě víc. 

Z běžně dostupných akcí se mi líbí dogtrekking, pěší závody nad 80 km. A myslím si, že pro středně velkého psa v kondici je mnohem příjemnější 100 km zaklusat za 10, 11 hodin. A pak spát. Než jít chůzí v kuse bez spánku 20, 22 hodin. I když člověka ten deficit spánku nerozhodí. Vůči psovi mi připadá lepší jít dva dny s přespáním venku. 

To byla ode mě velká odbočka. Prostě je obdivuju. I lidi.  Únava, není to jen vézt si p…l, jak si mnozí myslí, vytrvalost (obecná i silová) je nepochybně třeba velká i u lidí. Zima a zima, zmrzlé vše, málo spánku, chvílemi jde o kejhák, potřeba se rychle a správně rozhodnout i při velké únavě, odpovědnost za sebe i psy v extrémních podmínkách … A sto dalších věcí, které si neumím představit, protože jsem to nezažila na vlastní kůži. Jako jo, jsou to čtyřnozí a dvounozí borci.

Dneska byl ve vzduchu cítit příslib jara. Poslední fotka - ratloraptor čekal, až pro něho dojdu a přenesu ho 😂  

Znám jen jednoho hovawarta, je boží.  Majitel měl dříve i další, taky byl s nimi spokojený.