Příspěvky uživatele

Začalo pršet 🙂 Během minuty je to znát, krásně to ochlazuje rozpálenou střechu. Hurá 😀

Holky, já tu nemám teploměr, ale doma jsem včera měla určitě minimálně 35. A strašný dusno. Byt pod střechou, bez izolace, praží sem sluníčko. Odpoledne bylo venku ve stínu příjemněji.

Ke slovu přišla i chladící podložka (tentokrát ji vzala Bonnie na milost), mokrý ručníky, pro mě tričko z pračky putovalo rovnou na mě, neplánovaný mytí pesanky (vyválila se ráno v mršině ryby), několikrát namočení tlapek a plecí v bazénku, který jsem ji doma udělala. A procházka jen ráno, ještě kratší v noci, přes den zahrada a odpoledne jen k potoku a zpátky. 

Strašně venku otravujou kloše. Je jich víc než jindy. Stejně tak užovek se letos “urodilo”, tolik užovek jsem tu ještě neviděla.

Víc fotek mi nejde vložit. Od začátku  na tomhle webu bojuju s vkládáním, když mám na telefonu jen jednu, dvě čárky 4G, 5G. Filmy na Netflixu, HBO shlédnu, třeba na Facebooku vložím fotky v pohodě, ale tady to často končí nenahrané a pár fotek vkládám dokola i přes půl hodiny. Dneska na to nemám nervy. Jsem vyprahlá, vysušená, cítím se jako mumie 😂

Ráno procházka 5:30 - 8. Asfaltkou do obce, pod kterou spadáme, pak do hlubokého a kamenitého údolí Chrudimky, kde je chladněji. Návrat byl už na sluníčku, ale ještě se dalo.

Střídám teď rána kůň - pes. Včera kůň, dnes pesanka, zítra kůň nebo vezmu oba najednou na ruce. Ale do plavícího rybníka se už nedá, už předevčírem chcípaly rybky. Nejsou tam sinice, i tak je ale málo kyslíku. 

 Večery jsou pesančí, procházky tak kolem deváté, nejdýl do deseti. Dlouho to nedám, už teď jsem nevyspalá.

Myslela jsem, že noha už v pohodě. Ale teplo to zhoršuje,  prvně bolela i v klidu, když jsme s kamarádkou dopoledne popíjely venku ledovou kávu. 

Na svlažení vykoupání v lomu. Bez pesanky. Se už z už

A teď sbírám sílu vyjít ven a jít osprchovat koně.

.

Chladicí podložky jsem koupila, když byla Bonnie v pubertě. Dvě, oběma ukousla roh. Stejně si na ně lehla výjimečně a jen na chvilku. Občas si jednu dám pod nohy, když jsem na počítači.

Kromě novinky v podobě větráku mám už druhé léto v pokoji kočičí záchod s vodou, pro to mé prtě je to jako bazének. Většinu času ho ignoruje, občas se jde napít, dovnitř vleze téměř jen když ji tam lákám. Ale pro můj pocit…

Dělala jsem operátorku. Úsměvných momentů bylo hodně. Namátkou: 

Zákazník: “To si děláte srandu! Jak se jmenujete?” Kolega: “Kašpar.”

Jinému kolegovi se podařilo nechtěně spojit “Co pro Vás můžu udělat” a “Jak Vám můžu pomoci” a vyšlo z něj: “Jak Vám to můžu udělat?” To jsme šli všichni do kolen.

Zmíněné čůrání na zahradě mi připomnělo… 

Musím i přes noc. Prostě musím. Když byla Bonnie malé štěkanátko, samozřejmě ji to vždy spolehlivě probudilo. 

Nejprve jsem si myslela, že to zvládneme v pořadí nejdřív já, pak pesanka na zahradě. Ach, já bláhová prvomajitelka psa. Vzpomínám na výraz Bonnie, když jsem v noci usedla na záchod, jak se postavila vedle na prádlo připravené do pračky a taky to pustila. Vypadala tak spokojeně, že přišla na to, proč tam prádlo je…

Skončilo to tak, že jsem vždy popadla do jedné ruky psa, do druhé bundu přichystanou vedle postele, nazula se a vylítla ven. A venku se teprve oblíkala, v mrazech, sněžení, dešti. A protože to bylo už akutní, přičapla jsem obvykle ke keři. A modlila se, aby mě neviděli sousedi, se kterými máme společnou zahradu. Na pokropený sníh jsem radši přisouvala čerstvý, protože to na malého psa ani kočku fakt nevypadalo.

😂

Dnes dopoledne jsme s kamarádkami byly v Toulovcových  Maštalích. Vedro se tam dalo vydržet, díky skalám, borovicím a potokům. A na některých místech už zralým borůvkám.

Bonnie první minutu od odchodu od auta nezavřela tlamu. Doslova vyštěkávala do světa, že jde na procházku, emoce z ní stříkaly. A uštěkaná zůstala, dnes měla velkou tendenci hlídat. Větší, než když jdeme samy.

Větrák mám úplně nový, dnes jsem ho sestavila. Prý dobrý, říká Bonnie. Za mě pecka.

S raptorem jsme byli na krátké procházce ráno. Odpoledne s koněm na ruce v rybníku. 

Holky spolu už na ruce byly, předloni i několikrát na vyjížďce. Ale v rybníku jsem je měla dohromady prvně. Trochu jsem se toho obávala, aby se pesanka nedostala ve vodě ke koni. Linda ale odešla na konec vodítka až po břicho, kde teprve hrabala předníma. Takže byla od Bonnie daleko. Já stála ve vodě po kolena, Bonnie se ráchala a jednou si ke mně doplavala.

A teď jdeme na další.

Přikládám druhou část nedělního videa kočkování. A fotku z úterní procházky po loukách, chodíme tam většinou kolem sokolníka.

Jé, to mi málem uniklo. Gratuluju. Je to fešák 🙂

Zrzavci:

Hilfééééééééé😂 to je dvojka tohleto!!! 😀 dík za výrazné zlepšení nálady 😀

Zajímalo by mě…. když kočka švihá takhle ocasem, bývá to povětšinou znak nelibosti a že dotyčný velmi brzo dostane na budku, tady to neplatí………. naučila se kočka používat ten ocas po psím? hmmm. toť pro mne otázečka.

To netuším. Stejnou otázku si kladu už několik let 😀

Dříve jsem to brala jako projev nelibosti a Bonnie opakovaně ze hry stáhla. Jenže kočka často znovu přišla, lehla si na záda a začalo to znovu. Když nechce, vrkne (něco mezi mňouknutím a standardním kočičím zavrčením), kdyby byla Bonnie stále tele, tak sykne, nebo odchází. Nebo jen nereaguje a hodí pohled “nech mě”, takže Bonnie taky stahuju (na pohled kočky nereaguje, na vrknutí ano).

Dublinbarzoj:

Jeee, Bonie s číčou si hrají na barzoje🤣🤣🤣, toto známe  z domu. Je šikulka a vy taky👍

Pro zmenšení německého pinče použili v minulosti italského chrtíka. A aby nedošlo k změkčení povahy, přimíchali údajně i jezevčíka (zdroje se rozchází). Pak tedy museli selektovat dlouhé hřbety a křivé nožky.

Dnes je německý a trpasličí pinč vzhledově velmi podobný (až na velikost), ale trpasličí je údajně tvrdohlavější a ostřejší (pozůstatek po jezevčíkovi?). 

Bonnie miluje hry na honěnou, které jí nemám po úmrtí kamarádky chlupaté pirani jak poskytnout. A na boxování. Možná pozůstatek chrtíka. Včetně těch prudkých úhybných manévrů. 

Cestou na vlak (cca 9 km nejkratší varianta) jdeme i kolem lam. V pátek byly obzvlášť zvědavé. 

Při sobotní cestě zpět domů jsem se snažila nejprve vyfotit potápku, než se potopí. Moc času mi nedala. 

O pár set metrů dál jsem šlápla na užovku. Ani jedna jsme nedávaly pozor a takto to skončilo 😔 Nedošlápla jsem, naštěstí jsem měla barefoot boty a jak jsem ucítila něco pružného, zastavila jsem došlap. Odplazila se, nevšimla jsem si viditelného zranění, pohyb byl rovnoměrný. I tak se obávám vnitřního zranění.

Dneska jsme měly s kamarádkou v plánu jet do Toulovcových Maštalí. Před odjezdem ale zjistila, že má díru v zadním skle auta a je těsně před vysypáním. Tak jsme šly jen na procházku po okolí. 

Pak si ještě hrály Bonnie a kočka na zahradě. Viz video. Můžu zítra nahrát pokračování, jestli máte zájem. Začalo to tradičně - hrou na “zardousím tě” ze strany psa a “poškrábu tě” ze strany kočky. Následovala hra na “složím tě na zem”. To se mi nepodaří často natočit, většinou trvá krátce. Mimochodem asi od dvou let věku je Bonnie poměrně úspěšná v tom nenechat se povalit a naučila se i kočku povalit kočičím úchopem za hlavou. 

Neodolala jsem a z videa stáhla několik záběrů. Stojí za to “složím tě na zem” zpomalit.

Dneska jsme s ratloraptorem šli na louky. Hlavně louku na videu miluje, často tam takhle blázní. Tohle je po hodině procházky. Ale podobnou energii předvádí i po několika hodinách procházky při návratu na zahradě.

Neprošli jsme všechny louky obvyklého okruhu, domů mě hnalo černo na obloze, které se přibližovalo. Dohnalo nás.

A ještě plánek.

Máme za sebou první trojky, rovnou závod. Na 73 bodů (dobře), ale složené.

Parkur jako celek mi nepřipadal těžký, i když tam byla na jednom, dvou místech kombinace cviků, která mi nepřišla zrovna lehká. A hodně stoje - hned první cvik byl odložení ve stoje za chůze u pravé nohy. 

Zvládly jsme s Bonnie trojkové cviky, i kužel a vzdálený skok. Ale Bonnie byla už před startem unavená. Startovaly jsme až za tepla odpoledne a mezi posledními. Věřím, že při dřívějším startu by šla líp.

Nesoustředila se. Cvičila jen pro mě. Chůze u nohy nic moc, zaostávala, zajímaly ji pachy po předchozích cvičících (a asi vytrousené pamlsky). Největší ztráty jsme měly na opakování jednoduchých povelů, jako např. sedni slyšela prvně v životě. 

Ale stejně. Jsem pyšná na to, že i přes únavu obou (při startu jsme byly už 23 hodin mimo domov, přijely jsme i den dříve) jsme to daly. Třeba to budeme mít jako ve dvojkách, kde jsme střídaly výborně (90 a výš bodů) a dobře (70 až 79), ani jednou jsme neměli mezi. Buď cvičí a vypadá to pěkně, nebo má zájem o něco jiného.

Byly jsme jediné z 19 startujících v nejvyšší třídě, kterým při závodě projeli kolem koně, asi 9 kousků. Na druhé straně plotu, zrovna jsme cvičily souběžně u plotu. Jen koukla (jinak bych si jich nevšimla 😂) a hned cvičila, uf, naštěstí je na koně zvyklá.

Letem světem z minulého týdne…

Kupa krátkých procházek a pár - nyní bráno delších - kolem 10, 12 km. Jeden noseworkový trénink, návštěva města a mého pracoviště (ve městě Bonnie čumí a mlčí, nemá takovou tendenci hlídat). 

Jedna užovka s ulovenou rybkou, ještě se mrskala. Mrtví raci na kameni - nebo svlečky? Procházka s dalším pesanem, společná fotka moc nevyšla, tak příště.

Chrudimka broděná a pitá v Chrudimi, Slatiňanech, pod přehradou Práčov, v rezervacích Strádovské peklo a Krkanka 😎 Asi náš rekord během jednoho týdne.