Příspěvky uživatele

Dneska jsme s Bonnie šly cestou necestou. Dřív pěšina, po těžbě široká travnatá cesta, která od pozdního jara více méně zarůstá. Vede souběžně s rušnou státovkou. 

V místě, kde jsme se vyhýbaly kolejím zalitými vodou, se přesně na mé úrovni, tak dva metry ode mě, ze směru od státovky, ozval hluk. Rychlé kouknutí, velké zvíře v mlází téměř u mě, myšlenka, že teď ta srna přeběhne přes cestu. Už mi jedna srna málem zašlápla psa, chybělo pár centimetrů.

To už se srna vzdalovala ode mě, stále hustým mlázím, tak jsem na ni neviděla dobře. V tu chvíli jsem už držela píšťalku, tu máme jako emergency přivolání. Zapískala jsem těsně po tom, co se Bonnie rozběhla po cestě. Srna po pár vteřinách od zjevení vyskočila na cestu, to už se Bonnie otáčela zpátky ke mně.

No, a ona to nebyla srna. Asi 10 metrů od Bonnie přeběhlo přes cestu prase. 

Asi vteřinu jsem stihla mít obavy, protože se Bonnie zase otočila, ale jen si jednou štěkla a opět se otočila ke mně. To už jsem mohla být v klidu a kochala jsem se mizejícím zadkem. Kochala, protože v tu chvíli mi běžely souběžně myšlenky  “krásné zvíře” a “no ty vole”.

Naštěstí prase mělo větší strach než my. 

Nee, není to všude stejný. Bonnie si dnes libovala. K dokonalosti prý chybí sucho a pár dalších kladných stupňů Celsia.

Osmičku jsme naštěstí neměly. 

Od jedničky mohou být slalomy, osmičky…, s rušivkami. V jedničce obvykle granule, hračka, ve dvojce i lepší pamlsky. Přiznám se, že tohle jsem vůbec netrénovala. Jednou na intenzivce se Bonnie zastavila u misky s pamlskami. Jinak jsme to měly až při závodech a až do dneška bez ztráty kytičky. Ale musím trénovat i tohle. Myslela jsem, že to dáváme bez potíží. Stejně mě překvapila samovolná změna při odložení, a to když jsem už byla zpátky. To jsem si myslela, že už je za námi. Tak asi ne. Je to jako na kolotoči, občas se objeví něco, o čem jsem byla přesvědčená, že to dáváme v pohodě.

Za dnešek máme dvakrát dobře (70 a 79) bodů. Takže zatím nejhorší zkoušky.

Bonnie vkládala cviky (např. sednutí při obratu za chůze, při odložení změnila polohu těsně před tím, než jsem se po návratu přiřadila, i když si to uvědomila a hned se sama opravila…).

Mistrovský kus vloženého cviku bylo po dalším odložení přiřazení k noze - když mě dobíhala, udělala před přiřazením k noze za mnou otočku o 360 stupňů… Vsadím se, že to rozhodčí ještě neviděla 😂

Při prvním parkuru čuchla k misce se žrádlem, ani jsem si nevšimla, jen toho, že najednou zaostala. Tak jsem ji přivolala znovu k noze, radostným tónem, protože jsem si myslela, že se začala vléci kvůli nezájmu. Až moc radostným, protože vystřelila a byla z toho další chyba.

A jak jsme se bavili o tom, že má být pro RO klid. On hluk nevadí, když je od začátku. Ale když v malé hale, kde se zvuk rozlíhá, začnou lidi hlučet u posledních cviků (na potvoru byly nejblíž lidem)… Bonnie byla překvapená, jednou si překvapením sedla (hluk začal, když jsme byly v jediném rohu, kde nebylo na lidi vidět), další cvik byl hned u lidí a tam zase při chůzi zastavila a  čuměla na ně. Stálo nás to 15 bodů.

Zapisovatelka to pak sama komentovala, že to lidi přehnali, že měla chuť zapískat.

A čas jsme měly přes 4 minuty, normálně by to byla nesložená zkouška. A to jsem měla pocit, že nám to odsejpá, čas mě překvapil. Ale bylo nás víc, tak se limit posunul. Trojkaři před námi měli to samé, sotva stíhali limit.

 Začali jsme s hodinovým zpožděním a ten první náš parkur zpoždění prohloubil. Bylo nereálné, abych stihla poslední autobus. Tak mně jedna rozhodčí navrhla, že bychom mohly druhý parkur začít první. Myslela jsem si, že jsem to neodsouhlasila, stačila jsem si najít odvoz na vlak - úspěšně. A za rozhodčí, která měla na starost druhý parkur, jsem ani nebyla.

Druhý parkur jsme ale i tak začaly první. Překvapení. Zrovna jsem venčila, když na mě volali. Takže jsem jen sundala oběma bundy a šly jsme bez rozcvičení.
 
Na misku se žrádlem jsem si dala pozor, obešla jsem ji co nejdál to šlo. Tím jsme se více přiblížily k misce s oslintanou hračkou, kterou  jsem chybně nepovažovala za hrozbu. Nu co, vše je jednou prvně 😂 Chvíli jsem si myslela, že se Bonnie pokusí strhnout kryt, to by bylo na diskvalifikaci.

Ten popis zní hrozně. Ale Bonnie šla jinak fakt pěkně. Jsem trochu zklamaná, ale nemám z toho špatný pocit. I rozhodčí nás chválila, že se jí to líbilo. Takové zbytečné chyby, vložené vlastní cviky.

PS:  V 10 autem na vlak, vlak, 5,5 km pěšky, zpátky 5,5 km pěšky, vlak, autobus, 2,5 km pěšky už za tmy (asfalt, pole), déšť,  před chvílí jsme přišly. Nedá se to. Jsme obě utahané. Lepší spát na místě, pokud je kde.

Gratuluju. Ano.  A najít si v tom při prohlídce nějaký systém, na co se víc soustředit.

Děkuju.

Tak jsem si je prohlídla. Taky pěkný maras. 

Dnes sice stále pod nulou, ale jen mírný vítr. A sluníčko 😀 Byla z toho krásná dvouhodinová procházka. 

Na sněhu procházky jdou, říká Bonnie. Dokud to bílé neteče. A samozřejmě pokud nejsou velké mrazy, vichr, špatná konstelace hvězd…

Fotky z venčení nemám. Přikládám aspoň fotku, co mi poslala včera kamarádka. Mladej valach si hrál. Nu co, aspoň má má (hezká hříčka) Linda umytý ocas 😀

Na Českomoravské vrchovině je zase silný vítr. 

Dopoledne se nedalo. Bonnie chtěla za 10 minut domů, nic jsem nenamítala. 

Odpoledne sice stále hodně foukalo, ale už jsme zvládly aspoň krátký okruh (ani ne 2,5 km). Před měsícem bychom šly tak na hodinku, ale po té vlně oteplení se ani jedné do mrazu a větru nechce.

Tak tohle mám stejně. O víkendu 3 km na autobus - jede před 6. nebo v 11. Nebo 9 km pěšky na vlak. Zkouška RO je pro mě na celý den, i když  to je třeba jen 40 km daleko. Nebo stan a přespat.

Už se to neukazuje, dobrý.

Mám to samé, z mobilu se nemohu dostat do diskuze, reklama nejde vykliknout. Cca od 20. hodiny.

Papillon ale také nemá podsadu? Nevím. A netuším, jak velkou roli hraje délka krycí srsti, když chybí podsada. Jste prostě borci, že umíte za každého počasí. I když Kilián taky “vleče břicho po zemi”. Fakt klobouk dolů.

Je pravda, že i třeba dobrmani často snáší mokro a zimu hůře než spousta jiných velkých psů. A loni při únorové zkoušce u nás v hale si do jednoho namočeného místa neochotně lehal i starší retrívr a pak nějaký krátkosrstec, už nevím co to bylo.

Jako další plus RO beru to, že za nepříznivých podmínek mohou mít i na zkoušce obleček naháči. To beru jako velmi vstřícný krok pro nechlupatce. Myslím, že v nepříznivém počasí by to ocenili i někteří veteráni s artrózou. Třeba to časem půjde.

To já taky. 

Jako úspěch vnímám, že s oblečkem zvládneme hodinovou procházku v mraze anebo při teplotách lehce nad nulou i za mrňkání. I tak se často Bonnie lehce klepou stehna, když zastaví na pár vteřin pro očuchání něčeho. A sednout v mokru byl další úspěch. Před 2 lety, když bylo Bonnie lehce přes rok, bylo oboje nemyslitelné. 

Voda zespod je konečná. To spíš už zvládá i v zimě lehký déšť, dokud neprší i “zespoda” nebo nemá mokrou hlavu. 

Při delším dešti i při teplotě nad 10 stupňů přes hlavu vyloženě sálá teplo pryč. Na dogtrekkingu to jeden stálý dogtrekař okomentoval, že to ještě neviděl. Přemýšlím o kapuci. Ale vážně. 

Znevýhodňuje velké psy? Naopak, velcí psi mají průměrně parkur rychleji. Rozdíl je hlavně ve vyšších kategoriích, kde je i odložení, skok přes překážky, vyslání ke kuželu. 

Nemůžu jít moc rychle - pes by mi nestíhal, musel by nasadit “dogtrekkingový” klus. I na cvičák jsem přestala chodit z důvodu, že při chůzi na trávě, když to nebyla pažitka, Bonnie chvílemi cválala, aby řadu stíhala.

Přes zimu cvičím téměř jen doma. Občas něco málo v chůzi na procházce, hlavně výměny stran. 

Včera jsem si po měsících postavila parkur v jezdecké hale. Ten dvojkový, co jste dávala do diskuze v lednu - děkuju Vám. Bonnie si nechtěla lehat, chápu to, bez oblečku, mokrý písek a teplota těsně nad nulou. Prostě zmrzlík. Cvičení venku si musíme nechat, až bude tepleji.

Já vás - Vás, Evo, a Kiliána - obdivuju v několika směrech. Jedním z nich je to, že je Kilián schopný cvičit i v zimě a za deště. 

Jestli to má být zábava pro nás obě, tak s jistotou můžu říci, že za mokra si to Bonnie užije tak akorát ve velkém vedru. Jinak je jak hromádka neštěstí, když má cvičit bez oblečku na mokru.  O dešti ani nemluvě. Jsem rozhodnutá, že ani na zaplacené zkoušky nebudu jezdit, když budou hlásit chlad anebo déšť, mokro. Už jsem odpískala jednu zaplacenou zkoušku na podzim. 

Tak určitě je to lepší. 

Já toto nikdy netrénovala. Před Z zkouškami jsem měla tréninky, od té doby jen pár a několik kurzů. Ale jde o tréninky vyloženě na výklad karet a pohyb psovoda. 

Nikdo mě neučil, jak naučit psa správně sedat, lehat, chodit do boku… Ani na cvičáku, to jsem brala jen jako socializaci - v našem případě šlo o cvičení v řadě.

Na nějaké velké opravy nejsme (zatím ?) připravené, berou chuť do “práce”.  Je super, že se učíte optimální provedení hned od začátku.

Podle mě to nemá omezení, až na soustředěnost psovoda i psa a ochotu a radost ze cvičení. Jasně, kdo dělá obedience, bude cvičit pravděpodobně přesněji. 

Ale právě ta tolerance v křivosti sezení, stání.., možnost používání slovních povelů i posuňků najednou, odměny, mluvení… Nebazírování na tom, zda jde pes přesně u nohy, ani psovod nemusí mít ramena a ruce tak a tak… Při rychlosti provedení cviku se přihlíží k plemeni, aspoň já to zažila, když jsem dělala při závodě zapisovatelku. To vše dělá RO skutečně sportem pro široké vrstvy. 

Na mém prosincovém závodě bylo v naší třídě 11 psů. Vedle borderky, australáků, německého a švýcarského ovčáka i bosík, mudi, sheltie, šiperka, jorkšír (moc se mi líbil).

A atmosféra je daná především konkrétním závodem, lidmi. Někde je hodně přátelská,  jinde méně.

Lupus4:

A četla jste stavy tamní zvěře ? přečtěte si znova příspěvek

Lupus4 02.01.2026, 22:46:56

Četla. Už před tím, než jste sem přidával příspěvek. Nemění to nic na mnou vyjádřeném.

Rozloha Švédska je 450 000 km², odhadovaný počet vlků cca 400, řidší zástavba. Rozloha ČR je 79 000 km², odhadovaný počet vlků cca 400. 

Kdyby byli vlci jen v hraničních horách, tak asi OK. Ale mít je v oblastech, kde je průměrně každé 2 až 3 km obec…