Příspěvky uživatele

Mám tento: https://www.waragod.cz/beast-defense-paralyzer-panther-2-500-000-v/?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=G%20perf%20-%20Perf.%20Max%20-%20CZ%20-%20RETENTION%20GOAL&utm_id=22142643063&gad_source=1&gad_campaignid=22152749899&gbraid=0AAAAADITxrWNqFo1-SZNUN_u-sUDIV_pI&gclid=EAIaIQobChMIiuvbipy9kgMV7cpEBx3juwJxEAAYAiAAEgLrWPD_BwE

Dneska jsme se prošly na loukách u obce, pod kterou spadáme. Bonnie to tam má ráda, všude jsou psmsky. 

Druhá a třetí fotka jsou u lomu. 

Uf. To byl zážitek. 

O víkendu jsem znovu použila paralyzér. Jen do vzduchu. 

Šly jsme po kraji louky, mezi loukou a cestou je kraj lesíku. Na cestě se vynořil chlápek s 2 fenami (podle oslovení). Fena zřejmě německého ovčáka se na místě přikrčila, na zadku se otočila a vyběhla cvalem na nás. Na přivolání nereagovala. Narazila do plotu lesní školky, chvilku se zmítala, a zase cvalem za námi. Když byla pár metrů od nás, cvakla jsem paralyzér. Otočila se a utekla, cestou se zase zamotala do plotu.

 To se k nám vydala už druhá fena, něco většího než ovčák. Taky nereagovala. Ale u ní jsem neviděla agresivitu, ani neběžela čelem a cvalem. Ale taky jsem cvakla do vzduchu, protože furt nebyla odchytnutá ta první. 

Chlápek kromě neúspěšného přivolání jen dvakrát hlesl “pardon”, ale měl značně pobavený tón hlasu.

Druhý den při průchodu jednou z okolních vesnic mi došlo, že jde o několik měsíců nové psy ze sousedství. Černá ovčanda je i za plotem agesivní. Ta druhá jen pouští bubáky tak nějak normálně, vyrovnaně.

Mně to smysl dává. A taky jsem někde četla, že je to Vámi jmenovaný důvod, ne jen hra. 

Něco podobného se přece už dávno dělá třeba při prohlídce trasy agility, relíčka, před dogdancingem… Obojek a vodítko je sice navíc, ale sporty v příkladu se chodí bez vodítka (až na základní relíčko). 

Při prohlídce trasy se snažím co nejvíc přiblížit tomu, jak to asi bude vypadat. Nejen slovními povely a pohybem. I tak, že v místech, kde předpokládám pauzu pro srovnání myšlenky (jak se otočit, krokovat), se shýbnu dolů k noze (dávám odměnu imaginárnímu malému psu). Někde jdu v předklonu (tady asi budu  muset tělem pomoci při chůzi u nohy)…

S plyšákem na vodítku cvičila na intenzivce rally obedience ze srandy kamarádka, když už měla pocit, že pesanka je unavená. Se cvikem vyslání ke kuželu pomohla trenérka, která se postarala i o “zůstaň” u kuželu a pak přiběhla s plyšákem na přivolání 😀

Tak nárt snad zlomený není. Pošmajdala jsem dneska 2 hodinky. Když se neodrážím z prstů a jdu pomalu, tak dobrý. Ulevilo se mi, fakt jsem se bála.

Dávala jsem si poslední týdny bacha na ledovky, náledí, sníh. A dnes mě vyřadil kůň. Lindu mám skoro 12 let, prvně mi stoupla na nohu.

 V minulosti mi stouplo na nohu už několik koní, většinou na prsty, i nehet na palci mi kvůli tomu blbě roste. 

Ale  dneska to fakt bolelo jak sviňa. Asi stárnu.

Nebylo to klasické šlápnutí. Zvedala jsem Lindě  zadní nohu, něčeho se polekala, noha mi vyklouzla z ruky, narazila do holínky a svezla  se z holínky dolů na nárt, kde se zapíchla špicí kopyta přesně do té nejvyšší kůstky. Bolí to i v klidu, už i zespod chodidlo. Chodit ale můžu, drobnými krůčky bez odrazu. Tak snad to zlomené není.

Tak jsem si postěžovala, pofňukala, pesanka je dneska bez procházky, jen zahrada na vyčůraní a zpět (do kurňa prudkých venkovních schodů, bydlím na půdě bývalého kravína). A doufám, že až zmizí otok, bude to lepší.

 A to jsem od zítřka, kdy má být tepleji, chtěla prodlužovat procházky, abychom byly připravené na první dogtrekking za dva měsíce.  No, jestli to je štíplé, tak dogtrek až na podzim.

Evy, gratuluju Ti i tady za první zvládnutý RO závod.

A neboj, dokážou to zkazit nejen lidi, ale i psi. Zetko jsme s Bonnie šly v jejích 16 měsících. Puberta. První parkur pročuchala. Šla prostě trvale s nosem na zemi. Čichová stopa vedla 90 stupňů vlevo, na kartě bylo 225 stupňů vpravo… 😀

Nebo jindy záhadně zapomněla lehat, vstávat, zase jindy naopak místo stání sedala, řešila zrcadlo, z lehu se místo chůze u nohy plazila… 😀Našla bych toho za těch pár závodů hodně.

Držím pěsti do dalších RO akcí. A díky za mapky parkurů, využiju je při tréninku. Stále trénuju sama doma (v 99 % bez karet), v dubnu jedu na RO kurz, už se těším.

Držím pěsti. Věřím, že to spolu zase zvládnete. 

Nemám fotky z víkendu. Jen jednu, kde jsem tečka s ještě menší tečkou (kamarádčin pes) a miniaturní tečkou (Bonnie). Včera jsme totiž vyšli na procházku s kamarádkou a jejím pěkným hafanem z osady. Na rozhlednu jsem nelezla, tak nám aspoň fotku.

U nás to moc pěkně taje, ani už není moc vody, stíhá se to vstřebat. Dnes bylo víceméně tvrdo. Zůstaly jen návěje (na druhé fotce je to zasněžené cesta, silně koroduje). A na některých místech led.

Dneska jsme s Bonnie daly dopoledne procházku na cca 1,5 hodinu. A odpoledne krátký běh. Teda Bonnie běží, u mě je to klus rychlostí chůze některých.

Krásný pes. I deka 🙂 Rozepsala byste se trochu, prosím, o svém životě v Mexiku?

Tak snad jsou to jen petechie, které se brzy vstřebají, a bude už dobře. Držím pěsti.

Vahine:

Děkuji…kdepak, jsem středočeška. Nějaký botky doma mám, když měl operovanou nohu mezi polštářky, tak jsem koupila rovnou 4 ks. S jednou botkou na zadní ( ne mushgo) chodil tenkrát dobře…no ale na všechny 4 😴 taková chůze.. to je zatím scifi. Sháním pawz návleky, ale nějak nejsou.

A co takový ten samolepící barevný obvaz? Třeba by se mu chodilo lépe než v botkách a nemuselo by to hned prosáknout solí, dokud nebude tát. Igelit jako mezivrstvu si netroufám navrhnout.

Sněhové koule se ratloraptorovi nedělají. Nemají na čem. Takže jednu výhodu má.

Jindro, děkuju za uklidnění. Bonnie to udělala prvně. Je ale fakt, že ukazovat packy, když něco “bolí” (je nalepené) se naučila teprve před asi rokem a kousek. A i když je pocitově větší zima při teplotách lehce pod -5 a silném větru, jde furt jen o pocitovou teplotu vzduchu. Ten sníh na tom bude asi jinak. A byla čerstvě vylezlá z postele, kde spí samozřejmě i pod dekou (i v létě).  No, vyvenčila jsem kolem poledne zase jen pár minut a na procházku půjdeme za chvíli.

Bonnie zima je. I když se s oblečkem na těle zahřeje, furt jsou tu nožky. A pak ještě… Když si vezmu, jak je těžké pro mě chodit sněhem. A co takový 26 cm vysoký drobek, musí to být hodně náročné. 

Venčíme teď krátce, maximum za poslední dny byla hodina, když jsem to vzala částečně po “polní asfaltce” (tj. šly jsme aspoň polovinu trasy po uježděným sněhu).

Vahine:

U nás taky tak Fiono, bělouš se snaží být co nejdříve vytentovaný a co nejrychleji po třech doma, protože sídliště je posoleno, kam se jen podíváš a už má popálené tlapky a mezi polštářky už puchýřky, i když mažu mastí určenou na tlapky. Včera večer bohužel hopsnul nožkou do solné louže a  zaječel, nohu vytrčenou….tak jsem ho šupla do sněhu…Nožky mu doma pokaždé procbázce myji ve vaně, aby sůl dál nedráždila. Bude na to po procházce dobrý sudokrém, nevíte někdo?

 Auto a řiďičák nemáme, nepopojedeme nikam. Jiné roky házeli štěrk nebo písek a teď solí o stopéro 😣 jáá nevím, kdo to zase vymyslel, že letos “vyhrála” ta sůl….my chceme sucho a nebo rovnou jaro 🙏

To si přímo říká o botičky. Máte to blízko do Brna? Pokud jo, doporučuju https://www.mushgo.cz/

O víkendu kromě kosy silně foukalo, tak procházky byly krátké a zakuklené. Jednu hodinovou Bonnie zvládla a tvářila se docela spokojeně (až na začátek a konec). 

Dneska ráno mi nepřipadalo, že je pocitově větší zima, protože nefouká. I když předpověď ukazovala -14 (teploměr nevedu). Po pár minutách na zahradě, kdy Bonnie šla klidně, bez běhání, vývrtek, jsem měla ale pocit, že zakulhala jeden krok na zadní nohu. Pak už nic. Došla v klidu ke mně, významně zvedla přední nohu a s výrazem “bolí” ji stále držela ve vzduchu. Tak jsem Bonnie zvedla a šlo se domů. Doma zázračně nic, žádný problém, nic na ťapce jsem nenašla. Tak doufám, že to byla jen reakce na mráz. Bonnie takhle ukazuje tlapku s výrazem trpícího psa, i když se jí na polštářek přilepí něco malého.

První fotka je z týdne, než začalo sněžit.  “Hromadné” jsou čerstvé. 

Dopoledne Bonnie nechtěla na procházku. Já ji fakt asi budu muset ušít  kapuci, aby měla při sněžení a dešti něco na hlavě.

Odpolední procházka, byť krátká, se povedla. S jednou slečnou, která má u nás koně, začal občas jezdit tatínek se dvěma fenkami. Tak jsem se přidala. 

Fakt jsem ráda. Už jsem si říkala, jestli se Bonnie  stále umí mezi psy chovat. Za poslední rok se změnila. Těch mnohem větších psů navolno, co k nám bez kontroly páníčkem přiběhli a samou radostí by ji udupali, bylo moc. Nemluvě o 3 bulících, kteří zaútočili. Už to někdy nedává. Ale jo, umí. Akorát to musí být dobře socializovaní, neagresivní, vychovaní  psi. Jako ti dnešní.

Dopoledne jsme si s Bonnie užily první letošní procházku na necelou 1,5 hodinu, odpoledne jsme vyšly na kratší. Kolem poledne jsme pokecali u kafe s dalšími od nás od koní,  pěkně venku u stolu (se psem na klíně v oblečku a pod dekou). K večeru jsem ještě vytáhla na pár minut kobylku pod sedlo, jen do haly.

Vyšel nám moc pěkný první den.  Kór když vezmu v úvahu teplotu (dopoledne lehce pod nulou) a hlavně stále silný vítr. Před 2 lety by se na to v tomhle počasí Bonnie vybodla, ale teď už si dokáže užívat i v takovém nečasu. Roli určitě hraje to, že včera bylo znatelně hůř, tak to možná vnímala jako oteplení 😀

Koně na fotce jsou z vedlejší stáje, je ve stejné vsi. Je tu tuším 16 popisných čísel, ne ve všech domech se bydlí, ale koní tu máme asi 40. 

Fotky výcuc za týden.

Když bylo do -2, -3 a bez větru, ještě to šlo. Od včerejška venčím cca jen půlhodinovky. Dneska odpoledne ani to ne, Bonnie nechtěla, v půlce aleje jsme to otočily domů. Je sice tepleji než včera (teď jen -3), fouká taky o něco míň (nárazy 40 km/hod), ale do toho začalo sněžit a i při jen pár centimetrech má pidižvík místy hodně zabořený nožky. Pocitová teplota nic moc, vytáhla jsem i šálu a rukavice.

Tak si počkáme, až bude o něco tepleji a hlavně bez vichru. Pak budou i hodinové procházky ve sněhu. Podle předpovědi počasí nás čeká ještě několik větrných dnů. Možná zítra běh. Nebo běžky? Na krátký běh by se Bonnie nechala překecat i při tomhle počasí, běžky nemáme spolu vyzkoušené.

Přeji vám všem v novém roce mnoho zdraví, spokojenosti i úspěchů.