…tak jsem se tedy konečně odvážil a začala s Kelišem tréninky RO za nezměrné podpory a trpělivosti své trenérky…dnešní pátý trénink na sídlištním parku…
Jé, bezva! To jsem ráda, že jste do toho šli. A vypadá to skvěle. Je vidět, že už umíte ze sportovky.
Ztko můžete dát hned. Věřím, že i jedničku, až panička pochopí CNDC.
Nové cviky, co ve sportovce nejsou, se naučíte hned. Pokud to je třeba, pamatuji si dobře, že jste dělali i dogdancing?
Jestli můžu jeden nevyžádaný tip… Začněte co nejdříve s chůzí u pravé nohy. Boj mnoha sportovkářů jsou cviky u pravé nohy.
Včera jsme se byly projít kolem Chrudimky, 2,5 hodiny v krásné přírodě mě nabilo.
A dneska jsme jely na dvojzávod v RO, na dvojkové úrovni. Ještě se vracíme, holt bez auta ve vesnici bez železnice…
Prvním parkurem, který jsem považovala za lehčí, jsme nahrabaly jen 69 bodů ze 100. Naše historické minimum. První půlka dobrá, pak Bonnie zjistila, že souběžně v zrcadle je další pes. Další cviky jsme pokonily.
Druhý parkur, který jsem považovala za těžší, jsme vyhrály s 98 body. Z toho jsem nadšená z několika důvodů. První důvod, že jsem se stihla dát psychicky do pohody. Relativní pohody, stresař jsem. Druhý důvod, že se nám to fakt podařilo. Bonnie se celou dobu soustředila na mě. To první místo bylo nečekané, ale taky to potěšilo, že jsme za sebou nechaly i borderky a tak. První bedna. Skoro bedna, součet byl z obou závodů.
Díky druhému povedenému závodu jsme skončily celkově 6. z 11.
A Bonnie nebyla jediný prcek. Byla tam sheltie, shiperka a moc krásně cvičila paní jorkšírová. Fakt se mi líbila, šly s paničkou krásně oba závody.
škodu by uhradit měla správa silnic - a i kdyby ne celou (oba jeli opravdu pomalu, oba jeli u kraje, oba brzdili… jen ten větší měl holt z kopce velkou hybnost a nedobrzdil), máme havarijko. S tou rychlostí opravy uvidíme - prý toho mají moc. Zítra budeme moudřejší.
Dnešní procházka po místním lesoparku byla báječná - sluníčko, měkoučký bílý sníh, ne velký provoz - šli jsme přesně v poledne… Jen Yodu chytil skákací a blbnoucí rapl, tak jsem pustila vodítko abychom nebyli zauzlovaní a to jsem neměla dělat - rázem trýýýýskal a smykoval a válel se ve sněhu, až jsem mu nadávala, že určitě zase bude večer odlehčovat levou zadní. No a na zahradě (na sluníčku už sníh mizí) po vypuštění z vodítka řádění zopakoval - sníh i mokré drny pod ním lítaly na všechny strany - ale zakázat mu to nemá cenu - prostě radost z pohybu
fotka je pro Bobču - aby viděla, že i horší výrazy umí. Ta je aktuální, zcela čerstvá
Děkuji za pochvalu textu i fotek. A Bobče díky za tip. Už jsem to asi před 3 lety zkoušela u mikiny a zapomněla na to.
Dafi, zajíce by se Bonnie nelekla. Musím dávat pozor, abych si zajíců všimla dřív a Bonnie zastavila, než za nimi vyběhne. Na jaře jsem jí dokonce jednoho ušáka páčila z huby. Ani ho nemusela honit, blbě se vyskytl metr od nás 😔
Včera procházka od vlaku cca 9 km. Viz první fotka z poloviny trasy.
Dnes ráno to vypadalo slibně, plánovala jsem něco aspoň na dvě hodinky chůze. Během dopoledne přilezla mlha. Dole to taje, čvachtá, stříká, shora je vlhký hnus. Fotka je z okna bytu.
Dopoledne jsem Bonnie přemluvila na asi 200 metrovou procházku. Hmm. Odpoledne jsem zkusila taktiku “jdeme běhat.” Alejí rozježděnou od koní (mokrý sníh smíchaný s vrstvou listí) to šlo. Udupanou polňačkou ještě taky, není prošlápnutá až na zem. Ale silnice buď mokrá, nebo pokrytá totální břečkou, tam se už vlekla a já musela hubovat, aby se nedržela těsně přede mnou a nešlapala jsem do vodítka.
Včera to na silnicích pěkně změklo, aby to dnes krásně namrzlo.
Před stmíváním jsme šly na autobus. Jednu chvíli při scházení kopečka se rozhodla levá noha, že půjde napřed. Pravá na ni křikla, ať počká, že ji dožene. Podle toho, že jsem pád tlumila především levou částí těla, soudím, že levačku nedoběhla.
Když jsem se sbírala ze země, byla jsem ráda, že jsem na sobě neměla hodobóžovou turistickou zimní bundu, za kterou jsem loni zaplatila ledvinou. Možná by nevydržela. Tak snad k něčemu bylo, že se mi u “ledvinové” bundy tenhle týden rozbil zip a má tak zaracha.
Na nádraží to Bonnie statečně nandala sněhulákovi. Snad z toho neroztaje, nechci ho mít na svědomí.
Za necelou hoďku vystupujeme z vlaku. Jsem zvědavá, jak moc zapadneme cestou za mamkou. Nebo kolikrát hodím držku. Nádraží je v 600 metrech. Tak nám držte pěsti.
Bonnie doma obleček nemá. Koriguje si to sama. Viz fotka. Musela jsem se nejdříve pohmatem přesvědčit, že je pod dekou. Taky mohla být v posteli pod peřinou😎
Dneska jsem byla v práci, přišla jsem domů až před stmíváním. Tak jsme to vzaly zase klusem. Teplota -1, těžký mokrý sníh dole, většinu cesty neušlapaný, k tomu sněžení. Bonnie jen podzimní bundu, ale maximálně spokojená. Kdyby v tom měla jít krokem, tak bude i v zimním kabátku remcat, že je moc mokro.
Těsně před vyběhnutí jsme potkaly sousedku s berňákem, zase k nám ji nechala jít. Už několikrát jsem ji prosila, ať si ji drží, když je Bonnie na vodítku. Berňačka je v pohodě, i když hrr, jenže si to prostě z více důvodů nepřeju. Navolno v pohodě, když se domluvíme.
Bonnie natěšená na běh, našponová, protože to byla dneska první procházka. Musela jsem ji stáhnout. Tak si jednou štěkla, spíš kvůli tomu, že jsem na sousedku už naštvaná. Prý se nemám pos.rat a mám malýho, nevychovanýho hajzlíka. Grr, vraždila bych.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 24.11.2025, 10:05:02
Bonnie má záda asi necelých 28 cm (nejsem schopná změřit přesně). Hrudník 39 cm. A už to je u některých oblečků na hraně (nebo za).
Na 25 cm délku a 55 cm hrudník fakt netuším. Tipovala bych podle fotek delší záda, tak 30, 32 cm. Tak jsem vedle. Zběžně jsem našla oblečky, které se mi nelíbí, nekryjí např. stehna.
Já bych pro psa s artrózou vybrala jiný obleček. Tento má výhodu, že pěkně kryje. Ale také nevýhody:
- Musí se provlíkat nohy, a to nemusí být hlavně při artróze příjemné.
- Není do vlhka. To platí pro všechny svetry a mikiny.
Vybrala bych obleček typu bundy, jako mají koně. Ne tento nebo jiný overal. A s vrchní nenasákavou látkou, pokud to má být obleček na zimní procházky, a ne třeba jen do auta nebo sucha bez větru. Bundy dobrého střihu (např. Hurtta, Non-stop, i Rukka) kryjí i kolena.
Pro malinois bych na zimu volila nějaký jen lehce zateplený, třeba i jen podšitou pláštěnku. Např. tahle pláštěnka má výbornou nepromokavost a podšití je chlupatina, nemá to další zateplení. Pro psa s podsadou by to mohlo stačit i do mrazů, pokud nebude ležet na místě: https://www.mushgo.cz/non-stop-plastenka-podsita-fjord-lined-raincoat_z12165/
Výběr z vyloženě zimních bund je větší.
A určitě můžu doporučit domluvit se na osobní zkoušce v MushGo. Sídlí v Brně, ale dojíždí pravidelně i na jiná místa: https://www.mushgo.cz/osobni-zkouseni/
Bonnie má bundiček… Ale kdybych si pořídila druhého ratloraptora, budou se ty větší velikosti hodit.
Dneska jsme byly venku cca 2 hodiny dohromady.
Dopoledne cca -1, -2 stupně. Bonnie vyběhla v podzimním oblečku (koupeném nedávno, nový model Non-stop, chlupatinou podšitá pláštěnka, perfektní věc pro raptora na chladný podzim). Po asi 5 minutách jejího běhu (a mého klusu) jsem obleček sundala. A bylo jí ve cvalu fajn. Daly jsme 5 km.
Odpoledne byla stejná teplota, ale Bonnie vyfasovala teplý zimní obleček. I když pro ni můj krok znamená velmi svižný klus s dobíháním ve cvalu (když se začuchá), tak se jí při čichacích pauzičkách i v oblečku lehce klepala stehna.
Nemůžu ale pořád valit klusem přes 8 km/hod ve vlnitém terénu vrchoviny, aby se madam zahřála i bez oblečku. Nemluvě o tom, že se při běhu fakt vytáčí i psychicky. Dneska při běhu seštěkala psa, napínala u toho vodítko, to na procházkách nedělá. Můra jedna černá. Uvidíme, jaké to bude časem, teď s touhle aktivitou začínáme.
Na fotce se snaží zjistit, co se děje. Praskal led. To je Bonnie v psychickém klidu. Na ni. Když je vytočená, tak pán bůh s námi…😏
A my “klikaři” jsme si z toho bambilionu věcí vylosovali úplavici ☹️
Taky jsem si to vylosovala, osobně. Před téměř 30 lety jako následek pádu z koně.
Neutišitelná žízeň, vypité muselo ven, objevila se únava. Když jsem šla na polikliniku, mysleli si, že beru drogy. Až obvoďák na to přišel, vypomohl si učebnicí. Pak už to bylo fajn, náhrada vazopresinu v kapkách do nosu. A po pár měsících jsem nemusela ani kapky. I když jsem měla dalších několik let vždycky hlavně na jaře pocit, že se to v slabší míře opakuje.
Paradoxní je, že mě po tom pádu vůbec nic nebolelo, neměla jsem ani modřiny, jen na týle byla přilba lehce od hlíny a po několika dnech jsem nemohla několikrát denně krátce hýbat nohou.
Musím se Vám pochlubit, překonali jsme pro nás magickou hranici 1000km…
Krásný.
Já kilometry neměřím. Obvykle nezapínám hodinky s GPS ani na dogtrecích. Ale co jsem sečetla letošní závodní kilometry podle propozic, tak to dělá 333 km 😎 I s tím jedním nedošlým longem.
Začala jsem klusat. S Bonnie navolno. Když jdeme na procházku, výlet, drží se u mě. Když klušu, tak lítá dál dopředu a tváří se znechuceně, kde jsem. A je celkově víc na pérkách, turbo, naspídovaná, připravená k výbuchu.
Ten malej černej hajzlík dokonce při běhu po předběhnutí rovnou pokračoval do honění srnek 😒 Normálně si jich nevšímá, a když jo, tak raptora během tří metrů zastavím. Tohle jsem nečekala, moje chyba.
Už mám objednaný běžecký opasek a bude na loukách a polích běhat přivázaná. Chtěla jsem se tomu vyhnout kvůli tahu. Určitě bude nespokojená, že jsem pomalá, a bude táhnout. Jenže ty její 4 kila a fousek…
Ještě potřebuju naučit rozlišení, kdy má při mém klusu běžet a kdy stále jen klusat bez tahu. Aby se mi to nevymstilo na dogmidech. I při mé chůzi má o dost svižnější klus než větší psi při běhu s člověkem (i vítězové). Kdyby chtěla každé mé poklusání odcválat, už by to bylo moc. Zatím používám jen “běžíme”, pro rozlišení, že přecházím z kroku do klusu.
U nás prší skoro celý den. Aspoň jsem vyzkoušela overal, který jsem pesance pořídila už v květnu. Netroufla jsem si ho brát rovnou na dogtreky a výlety, tam jsem brala klasickou pláštěnku.
Zdá se, že je Bonnie v overalu o něco lépe, hrudník měla - na rozdíl od pláštěnky - suchý i zespod. Když je jí déšť už nepříjemný, má tendenci domů spěchat. Dneska i cestou domů čuchala, zkoumala, nikam se nehnala. Běhat v tom může.
Akorát je to řešení jen pro teplé dny, kdy by bez deště nepotřebovala obleček. Je to jen tenká látka bez podšívky. Možná s dalším oblečkem do teploty těsně nad nulou, když taje sníh.
Dneska jsme to s Bonnie vzaly do Slatiňan autobusem a zpátky pěšky.
Potkaly jsme krásnou fenu německého pinče. To je teprve druhý němec, se kterým jsme se setkaly na procházce. To jsou tak krásní psi. Stejně jako trpajzlíci, ale u nich je ta elegance znatelná jen z větší vzdálenosti nebo na fotce. Při pohledu zblízka a shora nejsou totiž trpaslíkům vidět nožičky 😎
Přemítám už přes rok i o německém pinči, mají správnou velikost. Ale trpajzlík by byl k Bonnie velikostně vhodnější. A i pro mě na manipulaci ve vlaku, autobusu. Navíc německý pinč pes by už mohl být “velký” a kdybych šla do feny němce, nemusely by si holky sednout. Tak si nechám na německého zajít chuť. Asi.
Co jsem se kochala fenkou, přišel psí puberťák. Totálně mázlá fotka - finiš dostihu, první německý pinč, druhý trpasličí pinč, třetí špic 😀
Snažila jsem se vyfotit Bonnie v běhu. Ale vyfotit něco malého, černého v letu mobilem nejde. Jsou z toho šmouhy. Ale přikládám aspoň k pobavení. Taky při běhu vlaje. I když ne tak pěkně jako Yoda😎
Jsem zvědavá na ty teplé dny, co slibují. Letos to skočilo rovnou z léta na druhou půlku podzimu, vynechalo to babí léto. A já se na babí léto tak těšila. Aspoň ty podzimní barvy jsou a nespadlo všechno listí během pár dnů.
Dneska stejně jako poslední dny je velký vítr (podle radaru u nás nárazy až 60 km/hod), déšť nás potkal až asi půl hodiny od domova. Takže fajn delší pomalá procházka.
Už třetí podzim pesanka staví občas jedno ucho (častěji levé), při teplotách kolem nuly přidává i druhé. S příchodem jara uši zase klopí, v létě je nejčastěji nosí obrácené. Je to vtipný.
