Náš nejmladší, když byl kotě, nosil věci do sprchového kouta. Ráno tam byla obvykle hromada plyšáků, které nakradl dceři z pokoje a nosil tam i ponožky. Později začal hlavně ponožky házet do velké misky na vodu (tuším asi třílitrová….pije z ní pes). 

Vydrželo mu to asi půl roku. Prostřední zase kradl rohlíky 😂, ale to se hlídá lépe …prostě jsme je začali zavírat k talířům 😂

Ono to kotě časem přejde. Pokud máte možnost houbičku zavřít do skříňky třeba do cedníku, aby prosychala, tak to udělejte. Snažit se to vyřešit jinak,než houbičku znepřístupnit, je jen zbytečná ztráta času a nervů 😀 

A i tohoto čerta budete za čas celým srdcem milovat. Zjišťuji, že s věkem mi trvá mnohem déle, než si nováčka zamiluju. Dřív bych dýchala pro kotě, co jsem sotva uviděla. Teď mám samozřejmě nově příchozí taky ráda, ale dlouho mi trvá, než mi přestane připadat doma tak trochu cizí a rušivý  element. 

Ano, nechala bych si i takového psa. Kolik mu je? Vždycky se dá řešit logisticky, aby k ničemu nedošlo.  K vlastním dětem se pes obvykle chová jinak, ale pokuste se najít někoho, kdo vám poradí, jak na seznamování. 

Ze shrimp jsem objednávala krevetky, šneky i rybky a úplně v pohodě. Přišlo do zasilkovny (vracím se domů v době, kdy pošta u nás má zavřeno, ale zasilkovna ne, takže doručování na adresu je u mě o ničem). Posílají v polystyrenovém boxu tak, aby balík nezůstal nikde přes víkend. 

První MCO byl se srstí úplně v pohodě, vůbec mě nenapadlo, že by mohl být takový problém, když jsem pak po 13ti letech hledala dalšího. Teď máme dva, jeden srst na pohodu a druhý opravdu otřesnou. Takže jsem se zařekla úplně stejně….budu hodně koukat, jak vypadají ostatní kočky u chovatele. Je škoda, že se řeší štětky na uších, velká papula, ale kvalita kožichu jde stranou. 

Já už rezignovala natolik, že dvě jara po sobě už jsem mu břicho vzala strojkem na krátko. Jak ho jakékoliv česání tahá, tak to samozřejmě odmítá a ty dredy, co se mu neustále na podvozku dělaly, už byly opravdu kousek od nějakého většího problému. Koupání a fénování mu naštěstí také nevadí. Ale je to práce na dvě až tři hodiny, tak se mi do toho nikdy moc nechce 😅

Navíc bych zrovna u něho řekla, že ta podsada ani nechce pořádně vylínat. Takže jaro a podzim se bez koupání, při kterém ho češu na mokro, abychom uvolnili co nejvíce chlupů, neobejdeme. 

biaca:

Tedy náhubek pro kočku jsem ještě neviděla, ale asi hrozilo velké nebezpečí pro cestující, když trval na tom mít kočku s náhubkem. 😄

Nebezpečí, které hrozilo, by spravila jedině leukoplast. Protože místo hrůzy pouštěl chlupy 😂

Bobca:

Já slyšela,že když se dlouhosrstá nechá dlouho mokrá(nevysušená),tak pak může vzniknout na kůži plíseň..to by nám mohla napsat některá majitelka dlouhosrstých koček,hm?🐱

Na plíseň by tam musel být nějaký původce, ale taková slušná zapařenina u toho mého by asi byla dost reálná. Chlupy má jemné jak chmýří, kožich řádně hustý a péči o srst má dost na salámu. A když ho u prosychání nepročasávám, dredy jsou jistota. Takže u něho mi fénování smysl dává. 

Nejmladší se jednu dobu musel koupat denně …celý a v šamponu, postupně jsme snižovali na obden, ob dva dny .. naštěstí zrovna mladší má kožich v podstatě bezúdržbový, takže toho jsem vzala co nejvíc ručníkem a zbytek zvládl sám. 

Před téměř dvaceti lety jsem začala chodit na vodítku s kocourem. Měla jsem dva, ale jen jeden z nich to dával na pána. Chodil si i po svých na veterinu …kilometr městem. Pravidelně jsme z bytu chodili k našim na zahradu (také cca ten kilák). 

Známe trasy chodil bez zaváhání, tam, kde byl poprvé, se u všeho zastavoval, všechno očichával, ale o bázlivosti nemohla být řeč. Neměl rád psy, snažil se je napadat 😄

Jezdil s námi všude, dlouhé trasy autem, MHD no-problem (jen jednou nás řidič vyhodil, že buď musí mít košík jako pes, nebo být v uzavřené schránce). 

Teď mám další tři a ani jeden na to nemá povahu. Jeden z těch tří rád chodí na zahradu, tam se cítí dobře, ale jak ho vezmu mimo, neužívá si to. Má rád návštěvy vnitřních prostor (k babi, na veterinu, ke kámošce….uvnitř je všude hned doma). 

Doufám, že v životě ještě budu mít štěstí na kocoura, co bude rád chodit venku se mnou. Volně ale nikdy kočky pouštět nebudu. Tady mají venkovní kočky v průměru velmi nízký věk dožití.

Také mám jednoho specialistu doma. Tři roky jsem mu kalhotky zkracovala (nejezdí na výstavy, takže esteticky neřeším), teď už se mu to tedy povede výjimečně. Dříve byl ve sprše klidně 5x do týdne. Ideálně mýt jen čistou vodou. Vlhčené ubrousky úplně vynechte. Napuštěné, parfémované…pak to kočka ze srsti slíže. Už jsem tedy viděla i ubrousky pro zvířata, ale zatím asi nikdo nevymyslel nic lepšího, než čistou vodu 😀

lesnizinka:

Čím by pomohla voliera? Jako, že by na sebe neprsknuly přes pletivo? To by muselo být terárko😉

Myslíte, že by nepomohla vůbec? Já myslím, že by riziko snížila. Přeci jen by se vyloučil přímý kontakt s nemocnou kočkou, jejími exkrementy… jako stoprocentní ochrana bude stejně jen to, žádnou kočku nemít 😀 

Prostřední nejen že nezahrabává bobek, ale hrabe všude okolo. On si do toho sem tam i šlápne a pak tou špinavou packou vymaluje celý hajzlík. Když se to zrovna sejde s řidší konzistencí (má citlivé zažívání), tak to pak vypadá jak místo činu…jen v hnědé barvě 😄

Mám retrívra a stoprocentní přivolání od zvěře nebudu mít nikdy. Vím to, počítám s tím. Kde zvěř očekávám, sleduju okolí a sleduju psa. Když z příkopu vyběhne zajíc, na tři vteřiny pes ztuhne, než vyrazí. To jsou ty klíčové tři vteřiny, kdy ještě poslechne. Jak vyběhne, už bych ho nezastavila. 

Pro mě to je po třech ovčácích hodně velká změna. Nečekala jsem to a tak mi za tím zajícem utekl. Kdybych nebyla tak naivní, že přes rok a půl starý cvičený pes, který šlape jak hodinky, ohluchne u zvěře 😀, tak by tu šanci nikdy nedostal a nejspíš by bylo i jednodušší ho u té zvěře zastavit.

Přesně….všichni tři kocouři mají ponožky 😄

Já byla na hadry z tohoto prcka. A to musím říct, že mám raději tmavší kočky. Tenhle má ale velikou šanci, že ho někdo vezme. Koťata to mají jednodušší. Před pár lety jsem volala na kocourka bez nohy a byla jsem vážně zklamaná, že mě někdo předběhl. Tak moc mi připomínal mého kocoura z dětství, který měl po kolizi s autobusem a následným pooperačním komplikacím nohu kratší a nefunkční. Teď zpětně jsem už ráda, že i on našel své doma.

Fikovnice:

😄🤣

To mi dělá noťas a facebook - vždy na mě vyskočí tato stránka…

A takto zbarvenou čičinu jsem ještě neměla. Ale je jasné, že koupě nepřichází v úvahu.

Želvy jsou prý diagnóza 😂 Je fakt, že želvovinové obyč kočky jsem ještě v domě rodičů zažila dvě a povahově to byla fakt šílená zvířata 😂

Já jsem hodně orientovaná na kluky (doma jen kocouři, pes, agama i had jsou též samci), takže pravděpodobnost, že bych někdy doma měla želvu, je velmi mizivá 🤣 

Doma trochu problém….většina baráku je “open space”, takže vidí všude a buď je úplně mimo…tudíž je mu fuk, jestli jsem doma, nebo stíhačkuje na každém kroku. Na zahradě se taky není skoro kde schovat a když už mu zmizíme ze zorného pole (do kotelny, na malou zahrádku, která je oddělená od celého prostoru dveřmi a úzkým prostorem), tak stojí u dveří do domu a čeká, až ho někdo vyzvedne. Na zahradě neumí být sám. 

Já ho mám ráda i takového, jaký je. Jsme čtvrtá domácnost, kterou prošel, takže tak trochu na háku ty lidi asi mít musí 😄. Ale občas to zamrzí, že ho nedokážu více na sebe navázat. Ale spíš je to jen můj pocit. Např. teď byli všichni v obýváku a já uspávala dvouletou neteř. Ležel na vetbedce vedle dveří ložnice. Po půlhodině jsem vylezla, šla mezi ostatní do obýváku a šel se mnou. Teď leží na gauči s hlavou v mém klíně. Postupně se děti rozutekly do postelí, manžel šel do kotelny přiložit a pes se ani nehnul. Tak snad mě fakt má rád, jen to nedává najevo podle mých představ 😇

Zrzavci:

i to samotné čuchání lze využít jako odměnu. Pamlsek se střídá, pamlsek se může házet do vzduchu, aby byl uloven, házet do trávy, aby se musel hledat. Aby to bylo i se zásluhou a pro psa zase něčím jinak zábavnější.

No to vůbec. Ten pes je tak žravý, že zakazuji, aby jedl cokoliv ze země. Ze začátku jsem to taky dělala. On má tak dobrý nos, že najde mlsky i pod vodou. Ale pak nabyl dojmu, že co je dole, vše mu patří. 

Když si s sebou vezmu syrečky, nehne se ode mě. Ani na povel ho nedostanu pryč. Což taky nepotřebuju.

Když se mu někde schovám, tak jde hrabat myšky. Tuhle jsem byla za stromem schovaná 20 minut. Po chvilkách zvedl hlavu, rozhlédl se a když mě neviděl, hrabal si dál.  S takovým materiálem je to pak těžké 😂

Momentálně mám psa, který velmi rozlišuje, jaké pamlsky zrovna mám a podle toho maká, maká vlažně, nebo to velmi fláká. Což mě osobně dost sejří, ale tak k nám přišel a já nepřišla na to, jak to změnit. Dřív jsem měla ovčáky, ti zdlábli nárazově dva pytlíky piškotů za rok, když zrovna museli čekat u obchodu a poslouchali skoro na myšlenku. Spoustu věcí dělali úplně automaticky. A já si říkám…je to těmi pamlsky nebo je to prostě rozdíl mezi ovčákem a retrívrem? 

Teď jsem zkrátka krmič. Co jiného zbývá, když mám osobnost, co poslouchá žaludkem 😀 a ano, dostane mlsku i za to, že se podívá. A to už dávno není “ve vývinu”🤣

Fikovnice:

Ach jo, “moje” chovka MCO má volnou čičinu. 

Musím se držet, abych chovatelce nezavolala…🤣😂

Úplně chápu, ale kvůli nejmladšímu máme stop stav. Nicméně v pondělí byl na kontrole a když jsem doktorce hlásila, že cyklosporiny jsme dokázali natáhnout na jednou za 7 dní, tak řekla, že můžeme vysadit, protože to už není ani terapeutická dávka. Tak uvidíme, třeba si své vybral a nakonec původní prognóza “doživotního užívání” nebude platit 😀

lesnizinka:

Bože, omlouvám se, já si pořád pletu lidi, tedy co kdo má za kočky z těch, co až tolik neznám. Ale i tak jsem nevěděla, že MCO mají takové zdravotní problémy, brala jsem je víc k sibiřkám a ty jsou celkem zdravé. 

No, my jsme vedly s doktorkou rozhovor na téma “zdravá plemena” a prý se v ordinaci nepotkávají s ragdolem. MCO je už fakt sázka do loterie, ale znám i zdravé samozřejmě. Jen jsem si vybrala zrovna dva, kteří to nemají úplně stopro 😀

Ve čtvrtek mému MCO vytrhali po dohodě všechny stoličky (řezáky už neměl) a zůstaly jen špičáky. Prý už měl výrazné změny na kořenech jednoho zubu a ani ostatní už nebyly úplně v pohodě. Naštěstí se doktor držel dohody..vše ven, pokud to půjde, zachovat jen špičáky. Takže teď snad už bude mít to moje chůdě klid. 

Jo a prý bengálské kočky taky nebrat. Že to jsou často úplní magoři 🤣 Ale to by byl zrovna asi aspekt, který by mi nevadil 😂

Vím jen o jedné jediné ženě, která měla tu obrovskou smůlu a chytla toxoplazmózu v prvním trimestru. O dítě přišla a další už nikdy neměla. Je to lékařka, teď už důchodového věku. Kočky ráda nemá (vlastně žádná zvířata),  ale nikdy jsme se nebavily, jak si myslí, že vlastně toxu chytla.