Příspěvky uživatele

Ahoj všem, máte někdo tip na granule, po kterých kočky tloustnou? 😅 

Náš dědula (na fotce zrzavý ) je pořád kost a kůže.  Bere prášky na štítnou žlázu, ale ani po zaléčení se váha nehnula. V podstatě jen na jaře, kdy byl krmen jícnovou sondou, vypadal jen štíhlejší, ne vyloženě hubený. Ale ani té Recovery konzervy moc nesní. On je spíš granulový. Tloustne mi kocour, který by si naopak měl váhu držet nižší, protože to po něm dojídá. 

Napadlo mě, jestli nejsou granulky, které jsou vyloženě určené pro rekonvalescenci a které jsou zároveň chutné. Ač mu bude 18 let, tak chováním staříka opravdu nepřipomíná. Myslím, že by tu s námi mohl ještě hezkých pár let zůstat, tak ať nemám strach, že mu ty holé kosti prostydnou 🙈

Jeden z kocourů umí převrhnout i půl kýble vody. Jednou jsem po vytírání nevylila hned, tak to udělal za mne. Naštěstí v koupelně, která má sokly, takže to nezatékalo nikam, kde by spáchalo škodu 🤦  Po druhé jsem doběhla na poslední chvíli, kdy už ten kýbl měl nahnutý. Od té doby uklízím hned 😃 

Jinak u nás vedou hračky na udici. Nejvíc přírodní tuhá brka (ne jemná pírka) nebo jen provázky. Ale vše vyžaduje mou interakci. Sami si hrají pouze navzájem, ale že by používali nějakou z mraky hraček, co mají koupené, to ne. Vlastně, kecala bych….tak dvakrát do roka posunou míček v koulodráze. 🤣

Vypadá to dobře. Teď ještě, aby to šlo použít. 

Já tedy musím říct, že jak jsem jednu dobu byla přesvědčená, že náš kočičí senior už je hluchý jak pařez, tak teď už delší dobu pozoruji pravý opak. Možná byl jen unavený reagovat? 🤷 

Kupodivu ani oči nemá tak zastřené. Vidí řekla bych skvěle. Miluje chytání stínů 😅

Kolik je Bambulí let? Může to souviset s cukrovkou? Hlavní je doma nic neměnit. Měli jsme slepou kočičku a ta chodila, jak kdyby jí nic nebylo. Ale stačily pohozené papuče, postavená taška s nákupem a jak do toho vrazila, zase byla pár dní dost opatrná. 

Slyším to všude okolo, že jim kočičky méně jí. Bude to nejspíš tím teplem. My máme doma klimatizaci a udržujeme teplotu mezi 24-27 stupni. Když je puštěná, lvíček dostane kabátek. 

Hlídala jsem kamarádce kocourka u ní doma a to byl tedy občas oříšek do něho něco dostat. Má problémy s močovými cestami a je nutné zajistit, aby nějaké tekutiny měl. Jenže když je teplo, odmítal i polívky a drinky. Takže byly dny, kdy jsem tam byla i tři hodiny, než jsem ho dostatečně přesvědčila, že je to mňamka. 

Jak to s vámi vypadá? Povedlo se srovnat ledvinové hodnoty? 

U nás zatím vše v pořádku. Stále bez léčby a průjem neměl už skoro měsíc. Vlastně od nasazení jiné řady purizon granulí. Dost přibral, musím mu trochu omezit porce, ale sporadické měření glukózy říká, že cukr ok. Včera měl 4,0.

Kočičí důchodce byl doholen. Byl to boj na život a na smrt, měla jsem strach, že při holení dostane infarkt, jak bojoval, ale bylo to nutné. Od té doby je to největší mazlíček, dokonce má mnohem větší chuť k jídlu. Tohle vědět, holila bych ho dávno 🤦

Myslím na vás všechny, dejte vědět, jak se aktuálně chlupatcům daří. 

Kdysi dávno, když jsem končila základní školu, měli jsme tři kocoury….takové, co si chodili domů a ven, jak se jim zlíbilo. A lovili, co se jim zlíbilo. Měli jsme slepice a králíky a o myši a potkany nebyla nouze. Jednou nám kocour přinesl i zakousnutou mladou kunu. 

A pak jsem si pořídila potkana. Byl v kleci, kterou si uměl otevřít. Byl to jediný potkan, kterého mi kocouři nepoložili mrtvého na rohožku 😃 Kamarádi tedy nebyli, ale nechávali ho na pokoji. Občas po nich přeběhl, když někde leželi. To se moc netvářili, ale neohnali se.

Jinak nejhustější trojici, kterou jsem měla, byli dva kocouři a jedna fretka. To bylo opravdové přátelství. I v jednom pelechu často spali. A jak dokázali spolu blbnout, to bylo něco. 

Jednu dobu jsem měla s kocoury i andulku. Byli s ní v poho, ale věděla jsem, že ve chvíli, kdy by andulka zamávala křídly, minimálně jeden by po ní rozhodně šel. Lovecký instinkt je prostě silný. Takže nikdy ani pod dozorem nebyla vypuštěna ve stejné místnosti, kde kocouři byli. Ale pusinky přes klec si dávali. 

S agamou se přátelí, agama o to moc nestojí 😅 Ale když je vezmu ven, nikdo ji neloví. Ze začátku měli zájem o špičku ocásku, ta se jim líbila, ale jak agama povyrostla, přestalo je to tak lákat. Teď k ní jen přijdou, dají ducánek hlavičkou a zase odchází. 

Králíčky jsem neměla, takže jak by soužití vypadalo, nemám tušení.

Já ani nevím, jestli máme kocoury stromové nebo křovinové. Oni se tak nějak roztahují všude. Máme pro ně probíhačku pod stropem (zvýšený strop v podkroví, přiznané trámy a po těch trámech můžou lítat a mají k nim prodělané i pelechy). Ale taky dva ze tří leží v boudičce jak ve škrabadle, tak i na zemi. Všichni tři se valí na gauči, posteli. Dva na pelíšku na zemi v koupelně a jeden má oblíbené místo v ložnici vedle psího pelechu na zemi. A všichni občas obsadí i psí matrace 😃 Na těch nejvrchnějších policích nespí jen ten sedmnácti letý, pro něho už je vyskákat nahoru dost namáhavé. 

Jinak to, že by si měl člověk pořídit kočku dle svých možností, času a aby se k němu hodila i temperamentem a povahou ….takhle by si měl člověk vybírat jakékoliv zvíře. Nejen kočky. Pecivál by mi vyloženě vadil 😁 

Dublinbarzoj:

Malinko odbočím, na podporu funkce ledvin Pronefru? Aminavast? Oboje? Budu to řešit   s naší veterinářkou, ale chtěla  bych i nějaký  doplněk tak trochu jako prevenci.

Děkuji za tipy 

Znám jen pronefru. Pokud se to netluče mezi sebou, klidně bych i kombinovala. Ale ledviny jsem zatím s žádným neřešila, takže zkušenost nemám. 

Klífa je taky hodně kontaktní. Když o mě není opřený, natáhne ke mně aspoň tu packu. Ale on byl úplný slaďoušek už odmalička. Pravdou je, že od doby, kdy jsem byla fakt hodně nemocná, ten kontakt hodně zintenzivnil. Když to dělal v době nemoci, říkala jsem si, že mi pomáhá s uzdravováním (ač jsem tři týdny skoro nevěděla o světě). Ale v podstatě už s tím nikdy nepřestal. Jen letos, jak utekl hrobníkovi z lopaty, začal hodně vyhledávat i manžela. Tomu většinou vyleze až na ramena nebo mu zalehne obličej 😃

Jinak pro zajímavost jsem našla fotky z loňska, jak byl Klífa chlupatý a i po vyčesání prostě mraky světlých chlupů na něm zůstávalo a foto z dneška, kdy má srst kratší, je krásně vidět mramorování a černá je opravdu černá. Opravdu teď vypadá líp, než předchozích pět let. Nechápu to. 

Jejda, to jsou zase děsivé zprávy 😕 

Sestřička z veteriny má kocoura, kterému ledviny selhávaly. Hodnoty měl děsivé a ani se nepočítalo, že by byla šance. Ale nějakým zázrakem se z toho dostal. V tuto chvíli má hodnoty zvýšené jen lehce už třetím rokem. Takže to nemusí hned znamenat konečnou. Držím palce, ať to přesně tak bude i u vás. 

Klífa je v tuhle chvíli v podstatě bez léčby. Jeli jsme na dovolenou, o zvířata se mi starala kamarádka a já ji zapomněla do instrukcí napsat Sporimun pro kocoura. Dávala mu preventivně jednou denně enterozoogel, aby nemusela řešit pohromu. Deset dní byl bez léčby, zjistila jsem to po příjezdu. Už jsem zpět nenasadila a “z venku” se nic nezměnilo. Nevím, co to dělá uvnitř. Dostává probiotika a občas pytlík enterozoogelu, když má zrovna řidší stolici. Někdy v září bych ho ráda vzala na ultrazvuk. 

Nejstarší se drží. Ač je při chuti, je dost hubený. Musela jsem mu oholit boky (pak strojek zdechl), protože se mu dredy spojily v úplný krunýř. Na fotce je ještě chlupatý (zrzek). Až přijde nový strojek a budu moci dílo dokončit, možná hodím foto 😃 Zatím se zdá, že ty osmnácté narozeniny na vánoce přeci jen oslaví, ač to jaro s krmením jícnovou sondou vypadalo, že je poslední. 

Nejmladší je naštěstí teď dlouhodobě v pohodě, tak snad to vydrží. 

Arosek:

Ja zacinam mit pocit, ze budu nabizet moje goldiky nekterym k tak 14 dennimu pronajmu, aby si poupravili nazor na GR 😀

Obzvlaste trio E+F+P dohromady vyleci i zatvrzele presvedcene, ze GR neni vyzva 😀 Pro slabsi povahy mozno rozdelit 😀

Pravdou je, že mám asi štěstí na samé přespříliš pohodáře. Znám jediného, co se k němu nemůže přiblížit jiný pes, majitelka má co dělat, aby ho udržela, ale ten mi přijde, že je nepovedené křížení “oba rodiče PP”. Je takový vyšší,  štíhlejší a má protáhlejší čumák….jak kdyby tam měl přimíchaného něco jako fleťáka…. takže toho úplně jako GR brát nemůžu. Ač mi paní tvrdila, že je to zaručeně zlaťák.

Sarah01:

Však to nebylo na vás, to bylo všeobecně, že jsou i rozdíly v povaze u jednoho plemena. Je jasné, že každému vyhovuje něco jiného, jinak by tolik plemen nebylo. Já jsem v minulosti vždycky chtěla NO, ale teď už ne. A nebudu asi radši psát proč, stejně všichni víme a jeho vlastníci by se tady na mě sesypali jak vosy. 😊

Ač můj osudový pes Arex byl NO, tak teď bych toto plemeno opravdu nechtěla.  Jsem si úplně jistá, že bych si zkazila “chuť”.  Výstavní linie by neměla co nabídnout mně a pracovnímu bych zase nestačila já 😀 

Dcera, ač má raději kočky, tak se shlédla v sibiřském husky. No, je jí 12 let, takže dost času ji vysvětlit, co by ji s huskym čekalo a věřím, že pro ni, která nemá ráda zbytečné komplikace, by to bylo neštěstí. Já zase mám ráda malé výzvy. Sebevrah nejsem, síly odhadnu, ale s GR je to v tomto smyslu hrozná nuda. Muchlací méďa řízený žaludkem. Ani urazit se to neumí 😀❤️

Dafi:

moc,moc krásné…jen si dovolím pidi poznámk..

není to protože NO a zlaták je něco jiného?

když jste psala o té jiskře…

Určitě je to zejména tím. Já osobně bych si GR nikdy nevybrala a teď když ho máme, tak vím i proč 😀 Je přesně takový, jaký GR má být. Vzhledem krásný pes, vizuálně mi vůbec “nevadí”, ale ta otevřená přátelská povaha, věčně vytlemený a všechny lidi na světě milující duše - s tím já bojuju. Povahově jsme prostě nekompatibilní a proto nechápu, že si někdo vybírá psa podle vzhledu. 🙈 

Ale jak jsem psala, je to pes pro syna, manžel je z něho také paf. A já dělám vše proto, aby dostal vše, co potřebuje. Miluju ho samozřejmě také, není to tak, že bych litovala, že ho máme. Ale to souznění tam není. Neustále mu “musím říkat”, co po něm chci.  Na procházkách, když má volno, vůbec se mnou nekomunikuje. 

Arex mě asi strašně rozmazlil. I když měl volno, navazoval kontakt, v pravidelných intervalech přicházel, ducnul čumákem, jestli jako vše v pohodě. Všude mě následoval, ale když jsem byla bez nápadu, stačilo říct “kam půjdeme?” a vedl on mě. Říkám si, jestli to byl vůbec pes 😀 Na střední se mnou v jednom ročníku chodil dokonce i do školy …jako učební pomůcka v předmětu “chov a nemoci drobných zvířat”. Možná to pouto bylo tak silné právě proto, že se mnou prošel všechny ty důležité milníky v životě. 

A přesně proto má syn GR a přesně proto má dcera kocoura MCO (není psí člověk). Až je budeme štvát my, jako rodiče, aby se měli na koho obrátit 🐶😻

Vyrůstala jsem mezi NO. Jako “mého prvního” považuji čtvrtého v pořadí, co u nás žil. Byl to pejsek, co se u nás narodil. V tom deseti hlavém vrhu jsem se úplně zbláznila do jedné fenečky. Strašně jsem chtěla, aby zůstala doma. Táta ale nechal doma psa a že si ho sám vycvičí. Neměla jsem toho psa ráda, on byl důvod, proč nemohla zůstat “Čvachtová” (pracovní jméno dle stylu jejího stolování 😀). Když byl psovi rok a neslyšel ani na své jméno, začala jsem ho za zády táty trénovat. Tehdy mi bylo asi 13 let. 

To pouto, co mezi námi vzniklo, se nedá ani popsat. Arex nakonec v mé přítomnosti neposlechl nikoho jiného a z celé rodiny nejméně poslouchal tátu 😅 Většinu puberty jsem s ním strávila venku …celé víkendy v přírodě. Když jsem měla splín, chodili jsme v noci po městě. On byl důvod, proč jsem to v kritickém období, kdy jsem si chtěla sáhnout na život, nevzdala. 

Po něm si naši pořídili dvě BŠO, ale to už jsem tam nebydlela. My teď máme GR. Ale není to “můj”pes. Je skvělý pro manžela a syna. Starám se o něho z 90% já, ale ať dělám co dělám, moje krevní skupina to není. 

Příští rok nejspíš budeme pořizovat štěně a já doufám, že ta jiskra znovu přeskočí. Ještě jednou bych to chtěla zažít. Myslím, že povahou i temperamentem bychom si měli vyjít vstříc, ale jestli tam bude ta správná chemie dopředu asi nepoznám. 

Ahoj všem, příští rok bych si ráda pořídila saarloose. O povaze vím, toto rozhodnutí ve mně zraje už několik let. Ale jak je to se zdravím? Zjišťovala jsem si cenu pojištění a překvapilo mě, že předběžná kalkulace vychází u dvou pojišťoven (na víc jsem nekoukala) dráž než např. u německého ovčáka. A zrovna toho za vzor zdravého plemene nemám. 

Je důvod, že jej pojišťovny vnímají jako rizikovější? 

Moje paranoidní povaha ….

Přijde vám ta levá packa ok? 

Už jsem to řešila na vet, když rostl. Nestaví ji takhe vždycky…za chůze jsem si toho nevšimla. Poslední dobou to ale dělá čím dál častěji, že ji takhle zkroutí do boku když stojí nebo sedí. Tehdá mi řekli, že se mi to jen zdá, že je to optický klam z toho zbarvení. 

Nekulhá, nezdá se, že by ho to obtěžovalo. Řešit? Sledovat? 

Achjo ☹️ Hlavně, že už je lépe. Tyhle nežrací epizody jsou neuvěřitelně stresující. Tak snad jste zažehnali a už bude ok. Inzulín tedy dostala až po té, co začala sama papat? Jak vůbec řešíte v takové situaci dávkování? 

U nás také zakřiknuto. Klífa má cca každý druhý až třetí den průjem. Vůbec neumím vypozorovat proč. Jsem zpět na každodenní dávce Sporimunu, dávám probiotika, v mezidobí enterozoogel a i když jí pořád to samé ve stejné časy (analergenní granule plus Cosma konzervu. Už jsme vyřadili i toho Felixe), tak pevná stolice maximálně dva dny. Pak den průjem a opět pevná stolice. Vůbec se mi nechce na veterinu ze strachu, že snahou to vyřešit ho zase celého rozbijeme. 

Bambule, to se tak krásně čte! Já jsem taky v těchto věcech hodně přesná a důsledná….vycepoval mě syn - porucha autistického spektra. V stereotypu fungoval nejlépe, takže jsme se tak naučili existovat všichni. Vetka mě prosila, ať časy okrouhluji, že nepotřebuje vědět, že měření bylo 16:03 nebo 15:56. Že pro ni je to pořád 16 hod 😅

Fikovnice, snad to tak už vydrží napořád. Když už nepůjde vysadit úplně, tak á 48 hod je dobrý “kompromis” 👍

U nás svévolně prodlužuji aplikaci Sporimunu 🙈

Dvakrát jsem zapomněla, takže měl dvakrát svoji dávku obden a paradoxně následující den po vynechání večerní dávky měl stolici pevnou. Konzultovala jsem s vet, jestli takto neupravit, ale té se do toho nechce. Já ji na jednu stranu chápu, už ho letos zachránila tolikrát, že je ráda, když se teď nic zásadního neděje. Ale mně to v hlavě vrtá, takže jednou týdně zkouším zapomenout a potvrdit si, že to není náhoda a zatím 4x stejný výsledek. 

Kocourovi trochu zarostla ta holá místa, ale jinak je kožich hodně prořídlý….to je poprvé v životě, kdy je péče o něho vyloženě radost 😁 žádné cucky a dredy…. rouhám se, když bych si přála, aby už nezarostl? 😅