Já, jak už jsem psala, asi jsem měla potřebu psa unést z doby, kdy jsme byla v Praze. Tady žádné schody nemáme, k baráku, na veterinu,  sejde se dá dojet, takže jsem si říkala, proč ne.

Jinak jsem koukala na útulky a nestačím žasnout, kolik kříženců Bull plemen. Já jsem srab, to bych si ke kočkám netroufla 

Děkuji, navíc jsem tak trochu introvert, osobní kontakt s lidma moc nevyhledávám, teď ale musím, kvůli socializaci děti , teď už jsou teda ve školce a kvůli tralalákovi, aby se socializoval s jinými psy, podměty, … bereme ho na výlety. AOU mají mít rezervovanou povahu k cizím lidem, tady to bylo 50(matka je taková) na 50(otec je milovník), no a ten náš trouba lidí miluje, všechny, až moc, i pošťáka má rád 😂

Já nejraději chodím na místa, kde nikoho nepotkáme, v okolí takových míst je hodně, když můžu, jdu tam, ale s děti nemůžu izolovat od okolního světa. 

Já vím, ale asi jsem to měla zakořeněné ještě z paneláku, ze sídliště, kde člověk musí po schodech i když jede autem. Teď už vím, že autem dojedu až ke dveřím i před veterinu 

To je taky pravda, z útulku jsem měla svého prvního psa, černý, ustrašený trouba a jaký to byl nakonec úžasný Pan Pes

O berňákovi jsem přemýšlela už dřív, ale pak mě přepadl pocit, že potřebuju osa, kterého když se něco stane, tak ho unesu 

Teď je mi 40, jem  tak nějak naspídovaná z dětí, tak mě baví lítat, cvičit, vymyslet kraviny, jenže se znám a vím, že až děti dorostou, tak budu pohodlnější.

Na obříka mám minimálně 10let čas, kdo ví, jak to pak bude

lansdeer mě nenapadl, chodil k nám na cvičák, taková štěněcí dáma, měla vše na háku . 

Chrti jsou krásní, ale nějak si ho neumím představit u sebe, berňák je fajn, i povahou, ale …

N no, 8 let v krimale, aspoň člověk nemusí vařit a lítat kolem domu,  se má své pro a proti. 😂

Zahrada problém není, necelých 2000m², ale ta má nejistota, manžel to je jiná, měl dobrmany a nějaké velké křížence, ale on si přeje čivavu. Jsem ráda, že jste to napsala, jak to je a myslím, že stejný problém bude u všech těch mých obrů, ale ráda si počtu.

Mám jeden sen už nějakou tu dobu. Jednou, až budou děti velké, nebo alespoň odrostlé bych si ráda pořídila velkého psa, takového strejdu na výlety, procházky, takovýho parťáka na pohodu, jen mám stále v sobě strach jestli bych takového mamuta vůbec zvládla.

Líbí se mi Kavkaz, Leonberger, Moskevak, Tibetský mastif, já vím, šílený výběr. 

Nevim, jestli se k takovými psů někdy dopracuju, ale kdo máte medvědy, nechcete se podělit o zkušenosti?

Ty blaho, ten teda vyrostl a stal se z něj fešák.

U nás je taky puberta, na víc stranách, ale to už jsem psala. Tak si to užívám, navíc už se prodlužuje den, tak jsem ráda 

Když se narodila dvojčata, byla jen jedna kočka, ta si děti nevšímala, nelákala ji ani postýlka, pak, kolem roku dvočat přišla na svět koťata a ty už o postýlku zájem měla, ale roční dítě a malé kotě, jeden čas měl syn problém spinkat i se mnou v posteli, často se budil s pláčem, ale když u něj leželo některé k koťat, tak spinkal celou noc. Teď máme kočky 4 a k dětem do postele leze jen už dospělé jedno z těch koťat. Jinak ložnici někdy necháme otevřenou, někdy je zavřená, nikdo neřve za dveřmi. 

Já bych klidně už teď, začala kocourka zvykat, že ne vždy je ložnice pro něj otevřena,

Zvládnete a bude to super a šátek je fakt úžasný vynález, mě sloužil od miminka až do 3 let, když se šlo na nějakou větší túru 

Lidi se nepoučí 

Máte to tak krásně naplánovaný, já si to s dvojčaty taky tak plánovala, že budou spinkat ve stejnou dobu, budit se budou ve stejnou dobu. No, první rok jsem s náma byla jak zombie. Na druhou stranu procházky dlouhý miluji, zvířata netyraji, spíš naopak. 

S jedním prckem se budete i chvílemi nudit. S první dcerou jsem měla času, nechápala jsem ty maminky, co nic nestihaly, s dvojčaty a starší v 1. třídě to byl masakr. 

Jinak já na starší používala šátek a nedám na to dopustit, volné ruce, ona to milovala a člověk se dostal všude.

Nevím jak CBD, ale na mast z trávy nedám dopustit, mě se od malá vše špatně hojí a po této masti je to o podstatně lepší, dávala jsem to i dětem na opruzeniny, mnohem lepší efekt než mastí k tomu určené, naštěstí na ně děti moc netrpěly. Táta se nemohl zbavit loupání rukou, šlo mu to až do krve, běhal od čerta k ďáblů, patlal vše možné a nic, nakonec pomohla mast a už několik let má klid 

Já taky moc gratuluji, pohoda v práci je důležitá,vím, jaké to je chodit do práce s odporem a to ne kvůli práci, ale lidem, 

Taky jsem si ho vyhledala a moc se mi líbí.

Jinak u nás puberta, jak pes tak starší dcera, dvojčata nejdřív zánět ucha, teď neštovice, já se asi doma zblázním a proto jedu jen s puberťačkou v pátek do Prahy, napůl teda pracovně a ostatní nechám na hrbu muži, ať si taky užije.

Messi je teda strašný, ale fakt strašný milovník lidí, i pošťák ho má rád. Tahá jak blázen, takže jedeme na oči, ale už asi dva týdny, si zase budu muset přečíst článek od Zrzavci, tam svitá naděje. To věčný bahno už mě teda taky nebaví, přemýšlím o neoprénu, na všechny, na zahradě po procházce je vzít všechny hadici a je to. 

Já vím, že to není o vzdělání. Já jen , jak uvažuji i vzdělání lidé, králíky kupují ve zverimexu, vždy max 2-3 roky, prý je to normální. Její kamarádka mívá každý rok štěňata, prý má jednu fenu, já chovám Sibiřky a musím být v balíku a nevysvětlim, že to taky něco stojí a na co dělám testy, když to není povinné a na co hledám kocoury a jezdím za nima tak daleko, když můžu krýt furt jedním dokola. Jo, je to kytkoložka(nevím co přesně,jen vím, že je přes kytky, šlechtění, …)

Moje ex tchýně, vzdělaná, do důchodu přednášela na VŠ, vůbec nemá ponětí o PP bez PP. Když jsem se s ní bavila, že čekám na stěně, ale chci kluka, ale ti jsou jen 2, tak mi řekla, tak kup jinde, říkám, nene, trvalo mi dlouho vybrat dobrou chovku a spojení se mi moc líbí. Ona na to, tak si vem fenu, udělej štěňata a nech si kluka, kamarádka má stejný ho psa, tak ti to domluvim, takže asi tak

Já měla prvního psa z útulku a kočku  vestajku, tak jsem se jednou rozhodla, že chci plemeno, tak jsem začala hledat a zjišťovat. Když jsem vybrala plemeno, nastala ta další fáze, vybrat dobrou chovku. O chovu koček, o chovatelich jsem věděla velký kulový, o to víc jsem musela pátrat, abych nenaletěla a vyplatilo se. Našla jsem úžasnou chovatelku, která je vždy nápomocná, ať už osobně nebo po telefonu. Pak při hledání CHS při pořízení psa už to bylo o to jednodušší, že už jsem trochu věděla, na co koukat.

Na začátku jsem věděla úplný prd, jen že chci zvíte buď z útulku nebo s PP. Takže tvrdit, že když se v chovatelské branži někdo nepohybuje, tak se mu vše odpustí je blbost 

Je to možné, vidím to na sobě, jsem uhonena, naštvaná, ve stresu, přijde ke mě kočka, začne vrnet, já drbat a automaticky mě to hází do klidu