Asi si budu pamatovat všechny psy, kteří mi zkřížili cestu. Moc jich nebylo. První vzpomínka je asi z mých 3 let, když jsme byli na dovolené v Tatrách a tam měli několik čuvačů. Na jednom mě vozili jak na koni, ale nejvíc mi utkvěl jeden postřelený. Celou dovolenou ležel uvnitř a já se o něj moc bála. Je to taková hodně silná vzpomínka. 

Nevybavuji si ale, že bych jako dítě vyloženě chtěla psa. U zvířat jsem byla pořád někde u babiček, u tetiček, ale moje první zvíře bylo morče. Chovám je dodnes. Vůbec netuším co to naše popadlo, že pořídili psa. Jednou mamka přišla domů a že pomozte mi s nákupem. Dostala jsem do ruky tašku, jak přes kopírák ta od Triskyvoo a ten pes jakbysmet. No a měli jsme štěně. Akorát nikdo netušil co s ním. Jediné co jsme věděli o “výchově” bylo: když zlobí, tak dostane novinama, když se počůrá, tak čumák…no vždyť víte. Já jsem ho měla strašně ráda, i knihu jsem četla, ale byla jsem prcek. Já nevím, 8 letej? Pes nakonec skončil po rodině a po pár letech někam utekl.

Druhého jsem měla na střední, ale malovala jsem si to moc na růžovo. Ve filmu to vždy vypadá tak jednoduše, že? Děsně se mi nechtělo venčit tak, jak potřeboval pes. Někdo nám ho nakonec otrávil. A tím byli pro mě psi uzavřená kapitola. Prostě to není zvíře pro mě. 

Tohle přesvědčení, a přesvědčení, že jsem člověk kočičí, mi vydrželo 25 let. Ale děti loudily a když byly splněny všechny podmínky, tak jsem po pár letech svolila s tím, že to bude pes vychovaný a že ho vychovají oni! Hlavně dcera teda. Ani se mi pejsková nelíbila na začátku, ale byla jsem s tím smířená.  A dopadlo to tak, že mám toho Psa s velkým P právě teď. Který si nakonec NAŠTĚSTÍ za pána vybral mě a nikdo ani neprotestoval, když viděli co to obnáší. Žádné překvapení. Do tří dnů to byla láska jako trám a i když s ní zažívám všechny možné trable, o kterých se mi ani nesnilo, jsem odhodlaná to všechno zvládnout děj se co děj. 

Jasně, z praktických důvodů je to v pohodě a může to být užitečné. Stejně jako když nevidím do zatáčky tak ji nenechám jít první. Šlo mi čistě o ten přístup “když necháte psa chodit prvního, tak se mu podřizujete”. 🙂

Yuki na mně visí děsně moc, ale kdybych na ni začala zkoušet rady dotyčného pána, tak si vezme oblíbený balonek a dečku do podpaží a odstěhuje se někam do pryč. Jako že by nesměla kamarádit s kočkama, nesměla si hrát doma, nesměla by si na procházce hodinu jen tak čichat, nemluvila bych na ni, protože mi stejně nerozumí a nedejbože bych ji zavřela někam do klece, kde na mě neuvidí. Já jsem si pustila kousek jeho videa, je nesympatický už od pohledu a celou dobu jsem trnula, kdy seřve toho pejska co se za ním, naštěstí volně, pohyboval. A když si představím, že se k němu jde poradit někdo, kdo má psa jako já (já jí říkám pes se speciálnimi potřebami) a že se těmi radami bude snažit mermomocí řídit. To není hezká představa. 

Sardullah já vás moc ráda čtu. Já se v tom vašem povídání úplně vidím, myslím, že máme podobný přístup. Ale hlavičku do dlaně umíme 🤭 

Jinak jako začátečníkovi mi nejvíc pomohlo pročítání diskuzí, protože tam se člověk, kromě hlavního tématu, dozví hodně věcí navíc a hodně různých pohledů. Naštěstí jsem těsně před zavíračkou stihla dočíst i ifaunu. To byl pro mě takový rozcestník a pak už jsem si dohledávala konkrétní věci i jinde.

A taková perlička…pejsková měla být původně pro dceru a já jsem jí řekla ať si předem něco nastuduje. Pak jsem se jí ptala, co zjistila a první věc byla: pes nesmí vstoupit do dveří první, protože člověk je pán.  

Nakonec to dopadlo jinak. Yuki se rozhodla, že bude moje a já jsem byla v úžasu, že po pár dnech věděla, co to znamená, když řeknu “jdeme domů”. A kdo jde do dveří první mi bylo šumák. 

Já jsem takový druh kupujícího, že si nekoupím nic u čeho není uvedena cena. Ani sušenku v obchodě. Vždy mi to vadilo. Já mám taky u svého zboží ceny napsané. Nedává mi smysl nemít to tam. 🤔 A nepamatuju se, že bych si u nějakého zvířete někdy řekla, že tolik nedám, ale jakmile u inzerátu cena není, jdu dál. 

Večer jsem Yuki dala ovčí kost. Je na ní hodně masa. Hned to nesla zahrabat do sedačky, tak si říkám, že asi už nemá po večeři hlad. Teď jsem jí to dala hned ráno, ať si kouše a neloudí mou snídani. Zavřela jsem dvířka z kuchyně ven. Pár vteřin přemýšlela co s tím a vymyslela….zahrabala to do kočičího písku vedle v místnosti. Zajímalo by mě, co by vymysela, kdybych zavřela i dvěře tam 🤔 Kdoví co za pudy se v ní probudily, když si chce najednou takhle schovávat jídlo.

Což, já bych si hrála. Jenže jsem já a pes 🙂. Umíme v pohodě klidného psa obejít na blízko a štěkajícího na dálku. Ale jak se přiřítí štěne bez dozoru, tak je konec. Já jsem doufala, že díky tomu, že si kamarád pořídí psa, tak konečně spácháme nějakou socializaci a zvykání. Ale kdepak. On je svéráz. On má psa který všechny miluje, tak nebude nic řešit. No, to je na jinou diskuzi. 

assil:

Lapiny jsou teď dost k mání, tak si jednu kup, alespoň ozvláštníš smečku. 😀 😀

Lapinky jsou krásné. Teď mám k pomazlení dvě štěnata, ale snažíme se jim vyhýbat. Jedno je kamaráda, ten si s výchovou hlavu neláme a jeho sourozence má jeden hodně starý pán z vesnice. Mívá ho buď doma, anebo uvázaného, ale nedávno mu utekl a šel si s náma hrát. Nepříjemný zážitek, pejsková se psů bojí. Byl se mnou syn, šel hledat pána do baráku a ten než se pak přišoural….. Teď jsou to hravá štěňata, ale co bude až vyrostou. Jeden dospělý lapiňák v zimě taky odněkud vyběhl, asi utekl. Naštěstí jen štěkal z povzdálí. No, je to tady divoký sever, na socializaci se tady nehraje. Znám jen jednoho pána co má dva husky mlaďochy a když se potkáme anebo jdeme kolem, tak je učí jak se chovat. Ale taky už jeden jednou utekl, postavil se nám do cesty a zahnal nás pryč.

Trickyvoo:

Taky jsem si to říkala, že z malého štěněte je prostě skoro stejné velké štěně. 

Nojo, ona je takové štěkaňátko pořád. I s tou její přecitlivělou povahou. Ale je úžasná a šikovná. 🥰

Sarah01:

Já myslím, že už jste mi psala, odkud ho máte, ale stejně si to už nepamatuju. 😀 Kamarádka má z CHS 3D Okser, pejsek už má junior CACIB a před sebou nejspíš velice slibnou výstavní kariéru. 

Nevím jestli jsem to psala, možné to je. My bydlíme v zahraničí, takže ji mám ze zdejší chovky. V českých přehled nemám 🙂.

Sarah01:

Jé, to je japonský špic?

Ano 🙂.

Yuki, 3 měsíce a rok a tři měsíce. 

Naše slečna si vymyslela, cca před 2 týdny, zahrabávat kusy masa do sedačky mezi matrace. A na dvoře si zahrabává lecos. Balonek, šišky, myši co tam kočky nechají…
Z bažiny zas vyhrabává sobí a losí kosti. Jsou hezky zelené. Suché v lese ji naopak nezajímají.
 

“…a nebo pokud člověk netrvá na tom hlídání, tak u nás pro japonského špice, i když tam už je to taky na hraně”

No ta naše konkrétně hlídá až moc. Ona teda dělá všechno až moc. 🙂

“Nevím, esi v jiných zemích tohle provozují krmiči - barfshopy. Konzervy určitě, sušené, ale takhle vozit mražené maso, nevim. Určitě jsou takové ty moderní porcičky, to vim. Musim vypátrat.”

Jo, třeba tady ve Finsku se normálně mražené maso pro psy prodává. Jak mleté tak nemleté. Vždy to pejskové závidím, protože pro lidi se tady srdíčka, krky, kuřecí žaludky, vepřová kolena neprodávají. A křídla jen v létě když se griluje 🙂. Vím že na husky farmě kupují nějaký obr balík masa za dobrou cenu, ale nevím co v tom je. Mají napsáno že krmí to plus granule. Možná to zkusíme s kamarádem koupit napůl. Já kupuju jinde a mají tam toho spoustu: jehněčí, telecí, kuřecí, krůtí, hovězí, vepřové, sobí, losí, jezerní ryba, losos, srdíčka, žaludky, vepřové srdce, kuřecí a krůtí krky, křídla, hovězí játra, dršťky, žebra, kosti všeho druhu. Vše mražené. Výběr velký a nebála bych se to sníst sama. No a na okus pak sušené koleno, sušené uši, sušené všechno, fakt věci co by mě ani nenapadly. Ale maso je tady drahé, jak pro lidi tak pro zvířata. V průměru 6 eur za kilo, to psí, to člověčí víc.

Dává se to aspoň hoďku dvě předem. Píšou že se to může dát i večer pokud se jede brzo ráno třeba. Ono chvilku trvá než to začne účinkovat.

No vida. A nám stačí i nižší dávka než by správně měla být a vydrží to celý den. Takže ráno jí to dám, jedeme na výlet, tam normálně výletujeme bez omezení a večer zpátky to ještě pořád účinkuje. Já teda pořád doufám, že se to třeba časem ještě změní a nebudeme léky potřebovat, ale hodně se nám ulevilo že konečně můžeme absolvovat cestu bez trápení a hromady poblinkaných ručníků.

Používáme lék Cerenia. Nevím jestli ho mají i v ČR. Není to oblbovák. U nás to jinak nešlo. Určitě se to dá s některými psy nacvičit. Já jsem zkoušela vše možné. Pomalé zvykání, krátké pomalé jízdy na dlouhé a zajímavé procházky. Pes vepředu, pes vzadu, vidí z okýnka, nevidí z okýnka. Pes hladový, pes najezený. Okno zavřené i otevřené. Levanduli, homeopatii, cbd, dvě různá auta…..prostě ne. Do pěti minut šavle ať dělám co dělám a pak ještě několikrát dokud nepadne vyčerpáním pokud to byla delší jízda. V létě jsme to zkusili zlomit na dovolené, protože jsou i rady že vzít na pořádnou jízdu a zlomí se to. No ne. Takže jsme zůstali u léků a jezdíme jen když opravdu musíme. To znamená, nejezdíme skoro vůbec. Z toho důvodu nám vázne socializace, protože do civilizace se musí autem a v autě se zvrací. Držím palce ať to zvládnete lépe 🙂.

To je vlastně pravda. Taky jsem nejdřív pár dní dávala jen maso, pak k tomu rozemleté kosti, pak pomlácené a pak až celé.

Já jsem přešla ze dne na den. Nebylo to v plánu, ale žádné granule nevyhovovaly. Buď příšerně prděla, anebo toho vykadila víc než snědla, a hlavně žádné nejedla s chutí…Přečetla jsem rady, návody, vypočítala tabulku a jsme na barfu už rok. 

Jo, jak je zmíněno výše, píše o tom Šusta, že jsou psi souhláskoví a psi samohláskoví. Já mám asi toho samohláskového a snažím se dávat si pozor u vymýšlení povelů. Po přečtení té knížky jsem konečně dokázala naučit "sedni" a “lehni” bez toho, aby se jí to pletlo. Místo "lehni" jsem začala používat “na zem”.