Příspěvky uživatele

Ano ano. Zažili jsme. “Tykáme si a oslovujeme se soudruhu!” 

Ale já nepíšu nic o tom, že se cítím mladě. Jen, že si nepřipadám jako odcházející generace. Vždyť většina dnešních matek bude mít v mém věku doma středoškoláka či vysokoškoláka. Taková žena přece není odcházející generace…

Nepovažuji se za odcházející generaci, i když mám do důchodu jen pár let. Tak, jak jsem byla vychovaná já, tedy k úctě ke starším a k vykání, jsem vychovávala i své děti. 

Nesnáším automatické tykání a nelíbí se mi ani tzv. firemní kultura založená na tom, že si tykají všichni, i s nejvyššími šéfy. Prostě, kozy jsme spolu nepásli. Až ten, kdo podle bontonu může, navrhne tykání, a ten druhý přijme, pak je to něco jiného.

Já jsem pro vykání. Nemusíme všechno přejímat z angličtiny, když ta neumí rozeznávat vy/ty. 

A dětem, nebo těm, co se jako děti prezentují, tykat. 

Na té, kde si umýváte auto sama, nebo v té, kterou sedíc v autě v podstatě projedete?

Pořád věříte, že to je dítě?

Miluješ češtinu? Oprav si chyby.

Ta komedie je čím dál absurdnější… 

Nějak už mi tady není tak dobře, jak dřív…

Stalking, dospělá osoba vydávající se za dítě, zcizení fotky psa a její použití v inzerci,… Proč?

To už je komedie…

Kdepak je info o záměru Stelly smazat účet?

Člověk, který nemá zlé úmysly, je nepředpokládá ani u druhých. Já to chápu. Ale žijeme v internetové době, kdy se může kdokoliv vydávat za kohokoliv a opatrnost a nedůvěra je na místě. Člověk by si měl dávat pozor. Měl by se to naučit. Tady samozřejmě o nic nejde, je to jenom diskuze. 

Já inzerci nečtu, nemám čas ani chuť, tak bych na to vůbec nepřišla. Nevím tomu stejně hlavu ani patu. A vlastně mě to nezajímá. Chodím sem, na veřejné diskuze, veřejně diskutovat a ne řešit nějaké pokoutní informace šířené formou sz či jinak mimo ChZ.

Na internetu se může vydávat kdokoliv za kohokoliv. Takových jakonáctiletých děvčat to už bylo víc. Vždycky se nějak prolátly.

Nejen diskuze, ale sledovat i inzerci… to chce moře času a ještě si to pamatovat… 

Vy jste taková… důvěřivá…

Já taky nevím. Tyhle tajnosnubnosti jsou mi cizí.

Teda, vy tady z těch rozvedených mužů děláte chudáky a z žen satorie. To tak přece není. Děti jsou ve sporech rodičů ovlivňovány oběma. A co já vím, tak je dost mužů, kteří po rozvodu přestanou platit na děti. A žena, ať dělá co může, aby alimenty vymohla, a často se jí to nepodaří. To pak může mít muž plnou hubu keců, jak mu záleží na dětech a jsou to jen kecy. 

Ale no tak… někteří chlapi opouštějí jak ženu, tak děti. Nenalhávejme si nic. Udělají tlustou čáru za svým dosavadním životem. Ne každý muž je dost chlap. I ženy opouštějí své děti. Sice mnohem méně často než muži, ale stává se to. 

🙂😀

Jako by se porod děl někomu jinému? To ne, takové pocity, takové vnímání, jsem neměla ani jednou. Ale příroda to zařídila tak, že - aspoň teda já - jsem prakticky hned po porodu na tu bolest zapomněla. A že byla dlouhá… Zůstala jen obrovská radost, až dusivý pocit štěstí a hrdost, že jsem to zvládla bez toho, že bych nadávala spoluautorovi, bez křiku. Po porodu jsem byla v jakési euforii, nemohla jsem usnout.