Mám také háčkované, po tetě, ale nepoužívám je, musí se vypínat a tuto službu už nikde nedělají.
Vy ty vaše vypínat nemusíte? Nebo se to ještě někde dělá? Nebo si je vypínáte sama? (Já bych neměla kde, tak velké rámy by se mi nikam nevešly)
Je mi to moc líto, držte se. Upřímnou soustrast.
Byt bez záclon mi připadá jak kancelář. Takže záclony mám na všech oknech, jen v kuchyni kratší, protože tam mám na parapetu květiny. Záclony v obýváku mám z roku 1988… jsou sice trochu zašedlé, ale mně se vzor pořád líbí… Asi to tehdy byla kvalita, když se zatím nerozpadly…
No, já jsem staromilec, mám i původní obývákovou stěnu, taky z roku 1988. Ta se mnou dožije. Taky se mi totiž pořád líbí. Ty moderní - pár skříněk - se mi nelibí, ty jsou dobré pro někoho, kdo nemá knížky a ani moc věcí.
Je pro vás nějak důležité, jestli stehno nebo hýždě?
Co si pamatuji, tak i některé očkování se aplikovalo do stehna. Tehdy byly pořádány hromadné očkovací akce ve škole - dostavila se dětská lékařka, nějaká školní, protože ta “moje” kam jsem chodila s angínou, to nebyla. Nás děti volali po jednom, posílala nás učitelka, sestra nás posadila na židli, stoupla si tak, abychom neviděli na místo aplikace, tedy na stehno, a jedna z nich bodla. Neskutečně mi vadilo, že na to nevidím, že nevím, kdy bodanec přijde, připadala jsem si ještě víc nesvéprávná, než jsem jako dítě byla (děti tehdy neměly taková práva jak dnes, kdy se kolem nich chodí po špičkách). Nikdy jsem toto chování zdravotnického personálu nepochopila.
Vůbec nic. Každá máme své vzpomínky 🙂
Podobných dobrot je - u nás bodují zapečené brambory s různými dalšími surovinami - pekáč - používám jenské sklo - vymazat máslem, syrové brambory (nové se slupkou, staré oloupané) nakrájet na plátky cca půl cm, naskádat jednu vrstvu, osolit, opepřit, případně jiné koření, co kdo má rád, naskládat další vrsvu, zase osolit, okořenit, pak plátky krůtího, nebo kuřecího, nebo vepřového (to naklepat), osolená a také okořeněné, na to další vrstvu brambor, osolit, okořenit, vrstvu sýra, většinou postrouhám goudu, vrstvu brambor, osolit, okořenit a zalít šlehačkou. Peču přikryté, i tak se vytvoří opečený vršek.
Obměňovat se dá do různě, používám cuketu, nebo dám vrstvu brokolice, mleté maso ochucené, nebo bez masa s více sýrem, nebo dám nivu, klobásu, mrkev,…
Já jinou Jitřenku taky neznám.
Ani Světlanu… tohle jméno mi navozuje, že jde o Rusku.
Nezpochybňujete, ale vlastně jo, protože nevíte o tom, že by se penicilin dětem aplikoval do stehna, protože vám vždy do zadku. To je dobrý…
Hmm, to je dilema - buď budete nas..ná vy nebo já… 😀
Zlomit jehlu ve stehně - nevím, jestli to bylo umění, ale rozhodně bylo umění ji vytáhnout. Naštěstí jsem nikdy u lékaře nebyla panikářka a neřvala jsem jak některé děti už z čekárny. Spíš mě zajímal samotný akt, chtěla jsem vždy vidět, co mi dělají.
V jaké době? Paní doktorka se zcela jistě narodila před válkou nebo za války. Tak proč ne…
To je něco tak hloupého…
Teda dámy, konečně jsem se tímto tématem prokousala, dřív jsem neměla čas.
A tak budu psát postupně…
Vykání - nemám ráda, když mi tykají cizí lidé, ani lidé, které sice znám, ale se kterými jsem si nepotykala. Proto zde, na fb, kdekoliv kam píšu, vykám. A chci totéž od ostatních diskutujících. Nemám ráda ani tykání v inzerátech s nabídkou práce. Cítím to jako neúctu.
Jednu dobu tu (i předtím na ifauně) bylo dost zvykem, že se některé diskutující oslovovaly jménem, ne nickem. Nelíbilo se mi to, tedy takhle - respektuji, že je to každého věc, jak si nechá říkat a když mu to nevadí, tak OK. Ale rozhodně jsem nechtěla, aby jménem někdo oslovoval mne.
Neobvyklá jména - jako dítě jsem dost trpěla na angíny, a když jsem měla v první třídě už třetí za sebou, tak jsme jezdili na injekce penicilinu, o víkendu na pohotovost. Tam byla paní doktorka Jitřenka Šílová. Ta mi ve stehně zlomila injekční jehlu… Jméno jsem si od té doby pamatovala. Až jsem měla děti, tak jsem jela se synem na pohotovost, a kdo tam nebyl? No paní doktorka Jitřenka Šílová…
Čeština - jsem tak naivní, že si myslím, že ten, kdo udělal pravopisnou chybu, bude rád, když mu tu chybu někdo opraví, aby ji už příště neudělal. Není to pravda, mnozí si myslí přesně to, co tu někdo napsal, že “není ve škole, tak na pravopisu nezáleží”. Neumím a nechci se tvářit, že se nic neděje, když je v textu chyba. To je jako bych dotyčného šidila. Třeba zrovna tady “mezi poly” - pole bez pole jako moře bez moře - mezi moři - ř je měkká souhláska, ejhle, má tam být měkké i. Proč si to dotyčná neřekne? Učivo základky - třetí třídy? Asi jo, už si nepamatuji. Nejsem neomylná, kolikrát vyseknu hrubku taky, někdy nepozorností, jindy proto, že měním třeba skladbu věty, pády, zapomenu interpunkční znaménka, zvlášť, když píšu na mobilu.
To vy?
Proč?
P.S. není to otázka na vás, ale obecně
Acher a Assil, děkuji za info a odkazy.
Jak to souvisí? Vaše peněženka, rozpočet EU a temu?
Taky nenakupuji na temu, aliexpresu, ani na allegru apod. Preferuji přímý e-shop a i ten, pokud ho neznám, si prověřím, jestli není podvodný. Pokud mám pochybnosti, neobjednám si tam nic a snažím se vymyslet pro mě přijatelnou variantu. I za cenu, že koupím dráž. Podle sloganu “nejsem tak bohatá, abych si mohla kupovat levné věci”.
Zrovna u výrobků z temu a spol bych měla pochybnosti o zdravotní nezávadnosti použitých materiálů. O pochybnostech o celkové kvalitě ani nemluvím.
Můžete dát odkaz, prosím, nenašla jsem ho. Pouze rumunského karpatského ovčáka, bucovinu a mioritice.
Četla jsem je jako teenager. Je tam popsán dnes již v podstatě zaniklý svět kolonií. Líbilo se mi to.