Příspěvky uživatele

Nejsou ta videjka přehozená v pořadí? Napadlo mne u druhého “takto láska začíná”, u prvního “takto láska končí”.🤔

To neva, pro starší je to vždy poprvé🤣

Ano, pro takové případy ve kterých stočtrnáctka narazí na skupinu mocných, nebo na peníze, nebo v mizivém počtu případů dokonce na logiku, jsou neprodleně vypracovány doplňující vyhlášky, výjimky, atd. které případné zlobící oponenty uklidní, takže remcat přestanou. To ovšem neznamená že by se na divokou populaci stočtrnáctka nevztahovala, je pouze omezena či upřesněna. Do podobné situace se dostávají i špačkové a možná i kormoráni, to ale spíš tuším protože jsem ze seznamu druhů a různých vyhlášek již odešel a fakt nemám chuť se vracet. Možná stojí za zmínku ještě dopad takových speciálních opatření na opravdu divokou populaci bažantů. Doby kdy se navečer ozývali hlasy hřadujících divokých bažantů již ani nepamatuji, zato však pravidelně každý rok na podzim ručně odstraňuji ze silnice zblblé, čerstvě vypuštěné bažanty z blízké bažantnice, čekající trpělivě na statečné sportovní lovce kteří je lovecky obhospodaří. Co na tom že se s tím obhospodařením nutně svezou i zbytky těch divokých. Z toho mám poněkud nahořklý pocit, z jednoho “zachráněného” vrabce fakt ne. K té první části, povinnost mít doklad o původu a psaní chovatelského deníku nijak neurčuje stupeň ohrožení daného druhu. To je dnes povinnost pro každého chovatele, i takového který má v chovu druhy které do jedničky nepatří a výjimky v chovu a prodeji nejsou potřeba, páč jsou zařazeny ve dvojce a nižších skupinách. Třeba u želv Stigmochelys pardalis nebo Agrionemys horsfieldii nebo u žab, konkrétně dendrobatek atd. 

Hm, to zní opravdu hodně úderně. Nicméně pod vyhláškou MŽP 395/1992 Sb. kterou lze považovat za nadstavbu nebo lépe doplnění zákona č. 114/1992 Sb.  se skrývá      zvláštní ochrana vztahující se na vybrané druhy ptáků, které jsou nejvíce ohrožené a je součástí prováděcí vyhlášky vyplývající ze směrnice Rady č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků. V tomto pečlivě vedeném a pravidelně aktualizovaném seznamu žádný brabčák, ať už polní nebo domácí, nefiguruje. Které druhy seznam uvádí mohu zkopírovat ale protože si to každý může dohledat tak nebudu plýtvat místem. Takže na oba druhy vrabců se vztahuje, tak jako na všechny jiné, přímo neohrožené, druhy žijící v České republice pouze zákon obecné ochrany ptáků a má za cíl chránit všechny druhy ptáků přirozeně se vyskytující ve volné přírodě ČR, a to před jejich ohrožením či narušením na úrovni celých populací a všichni jedinci ptáků jsou chránění před úmyslným usmrcováním, odchytem, poškozováním, ničením hnízd, sběrem vajec, úmyslným vyrušováním, také držením či odchytem a prodejem. Právě tento obecný, specifický režim ochrany ptáků vyplývá ze směrnice Rady č. 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích), která byla transponována do národní legislativy zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Lze tedy ke znění vyhlášky i zákona přihlížet, nikoli však zaměňovat, případně slučovat.  Ani jiné doplňující či upřesňující vyhlášky, například vyhláška č. 152/2006 Sb., nebo vyhláška č. 294/2006 Sb., atd. stav nijak nemění. Pokud se pletu dejte odkaz abych se rozpletl. Zatím pro mne vrabec domácí ani polní nepatří v České republice k přímo ohroženým druhům, vztahuje se na ně pouze všeobecná ochrana volně žijících druhů.

Dobrý web. Jediné co ve mně vzbuzuje rozpaky je ta “věčná” miska s vodou a rosení k usnadnění svlékání. Já v dobách kdy jsem potřeboval získat praktické informace spoléhal na p. Mužíčka jako zkušeného chovatele. Jeho popis i následné zdůvodnění celé problematiky chovu jsou mému chápání bližší, zejména co se týká té vody i osvětlení. Mně se to tedy vyplatilo. Jako alternativu pro základní orientaci proto nabízím také pročtení tohoto webu https://www.davidmuzicek.cz/navody-k-chovu/chov-agamy-vousate/  Případné podrobnosti k odchovu a zdárnému vývoji mláďat a jejich měnícím se potřebám v průběhu jejich růstu mohu popsat i z vlastní zkušenosti, tak kdyby jste chtěl ještě něco doplnit nebo zdůvodnit. 

Dobře, přesně to ve mně vzbudilo podezření. Chtělo by to změnit krejčího, nebo to má snad jiný důvod, třeba nějaké vycpávky kvůli hluku? Děkuji.

Pro úplnost, teploty jsem si vycucal zde https://www.meteoblue.com/cs/po%C4%8Das%C3%AD/dnes/al-khuw%c4%81s%c4%aby%c4%81t_om%c3%a1n_11981939

Tak jsem se, pod dojmem psaného a také proto že dávám přednost dosažitelným oficiálním informacím před pocity, jal zjišťovat skutečné i průměrné teploty měřené v průběhu let v oblastech tradičního chovu uznávaných plemen berberských a arabských koní. Vzhledem k tomu že se zde poukazuje zejména na příšerné letní teploty v Praze snažil jsem se sledovat zejména teploty extrémně vysoké, proto ti berbeři a arabové. Takže naměřené teploty v Praze v nejteplejším měsíci červenci se mohou pohybovat v extrémním rozmezí 34 až 38°C pouze v brzkých popoledních hodinách, ovšem průměrně jen 1,6 dne z celého měsíce. V severní Africe,  což by mělo být  území berberských koní, se teploty nad 40-45°C měří zcela obvykle a v mnohdy nepřerušené řadě od dubna do října. V únoru a prosinci se běžně pohybují nad 30°C.  Arabský poloostrov, tedy doména arabských koní, je na tom následovně, teploty nad 40-45°C jsou běžné v březnu až říjnu s tím že teploty nad 30°C se dají naměřit celoročně. Zdůrazňuji že si dobře uvědomuji mnohdy opravdu velký rozdíl mezi teplotou “pocitovou” a skutečně naměřenou, nebo fakt že v těchto otevřených polopouštních krajinách neznamená denní teplota +35°C že nebudete mít za svítání ledový škraloup v ešusu. No není to tak všude, také na severu Afriky jsou oblasti krásné a utěšené i pro zhýčkané oko Středoevropana. Severní Afriku mám docela dost dobře procestovanou a ne jen zevlováním po hotelích ale všude kde to jen trochu šlo tak po vlastní ose a pod širákem.      Protože jsem s hledáním teplot začínal původně v Mongolsku, které mimo jiné v naměřených vysokých teplotách totálně selhalo a naopak vyniklo v teplotách pod bodem mrazu, kde -50°C není nic moc neobvyklého, jsem došel k pocitu že rozsah teplot které dokáží, byť různá plemena jednoho druhu tolerovat, je pozoruhodný a svědčí o mimořádné schopnosti termoregulace i přesto že z doslechu vím že slunečných -50° v Mongolsku je daleko příjemnější než zamračených -20° na Staroměstském náměstí.

Předpokládám že případná reakce bude argumentovat zvykem a šlechtěním, proto je dobré si nejprve pročíst první reakci tohoto roku, jisté Renata (neregistrovaný) 21.10.2025, 20:41:32 xxx.xxx.255.11 kde v reakci hodné Grety oznamuje světu svou výjimečnost a takové zdůvodnění zcela vylučuje.

Prosím zkušené. Na fotce z téhož příspěvku je padlé zvíře co? Není to náhodou mula? Díky.

Bylo by lepší kdyby nadpis zněl “Fiakry nejsou týrání. Zakazují je lidé, kteří nikdy neměli v ruce ani uzdu, říká muž, který zachraňuje zvířata po celé zemi ”? Jinak mně ten článek přijde, jako tomu kdo uzdu v životě nedržel, celkem smysluplný. Tak jsem zvědav co se v pokračování vlákna dozvím.

"není ani bezohledná, ani krutá, má to dokonale nastavené." Vysvětlíte prosím v čem se to dokonalé nastavení skrývá? Já dosud postřehl jen bezohledné kořistění jednoho druhu na druhém, případně silnějšího jedince stejného druhu na tom slabším. Předpokládám že víte jak dopadá například takové setkání roztomilého ježka s hnízdem myších holátek, usmrcení kořisti před její konzumací je až ta úplně poslední starost. Stejně tak průběh a finále lovu psů hyenových včetně ostatních ve smečkách lovících psovitých šelem. Lov kosatek a jejich hry s tuleni nebo vyhledávání matek keporkaků s cílem ukořistit jejich mládě. Nemilosrdný lov tučňáků tuleni leopardími a jejich dovádění s polomrtvými jedinci a tak stále dál a dál až se dostaneme třeba k napadení organismu bakteriemi nebo viry což mnohdy vede k neuvěřitelnému a relativně dlouhodobému utrpení napadeného. Dokonce i ta hodná kočka domácí dokáže trápit svou kořist velice dlouhou dobu, protože ona jí přece netrápí, jen si tříbí a zdokonaluje reflexy. Bohužel ani člověk z tohoto nastavení nijak nevyčnívá a pokud ano tak spíš na tu negativní stranu. Takže vždy záleží na úhlu pohledu, to co se může zdát jako velice prospěšné pro tu silnější stranu může být pro tu napadenou šokující poslední zážitek. Nebo se pletu? A to jsme se dostali pouze k predaci a záměrně nezmiňuji jiná protivenství způsobená třeba podnebními výkyvy a postihující nemilosrdně celé populace. Příroda není matka, je to jen prostor neodpouštějící chyby kde přežívají jen ti nejsilnější a bleskové adaptace schopní jedinci.

Ještě než dám pokoj tak se vrátím k tomuto vašemu: Takové “nepůvodnosti” jsou po celé planetě, že se změnou přírodních podmínek se zvířecí druhy rozšiřují/mizí. A vlastně, nepůvodní je v Evropě i homo sapiens. S tím s vámi jednoznačně souhlasím, proto mám k celému problému rozporuplný postoj. Ona schopnost expanze tj. obsazování nových vhodných lokalit, patří neodmyslitelně k životu a to od prvních počátků. Kdyby tomu tak nebylo sedí dosud člověk nasáčkovaný kdesi v Olduvajské rokli v horším případě by se plácal jako cosi kdesi v moři. Takže ano i člověk patří na drtivé většině v současnosti obývaných území mezi nepůvodní, navíc mimořádně invazivní druh. Nic na tom nezmění ani, dnes tak moderní snaha moudrých, o dělení na druhy žádoucí/nežádoucí. Migrace druhů a změny životního prostředí bude pokračovat stále tak jak tomu bylo dávno před tím než se na scéně objevil Homo sapiens.

Nevím ale je to docela dost dobře možné, ona se definice “nepůvodní druh” v drobných modifikacích obecně používá pokud vím pro všechny druhy. Navíc nezřídka spolu výskyt nepůvodních druhů rostlin i živočichů úzce souvisí, někdy až do té míry že je podmiňující. To se, mimo jiné, zrovna týká těch vrabčáků. Máte-li ovšem přesnější informace, takové které by opravili můj názor, budu rád. 

Možnosti rostlin, jejich šíření na pozoruhodné vzdálenosti i přes zdánlivě nepřekonatelné překážky bych nepodceňoval viz. například tichomořské vulkanické ostrovy, kde v době jejich vzniku zcela logicky nerostlo vůbec nic a živočichové, snad mimo mořských savců a ptáků živících se z moře, byli vždy až ti druzí v postupném osídlování. Pokud existuje nějaká výjimka tak to bude výjimka velice exkluzivní.

“JS odkud máte, že vrabci jsou v Evropě nepůvodní druhy?” To ale opravdu nemusím mít odnikud Ladd. Bohatě postačí základní orientace o migraci a šíření druhů mezi kontinenty včetně jejich šíření v rámci různých, dosud neobsazených, území vhodných pro ten který druh. K tomu přidám povědomí o snovačovitých, konkrétně o předmětném vrabci domácím (Passer domesticus), do vzniklé směsi přimíchám obecně uznávanou definici pojmu “původní druh” a je to. Protože není dostupné žádné konkrétní datum od kterého lze považovat určitý druh za původní, budeme se muset spokojit s následujícím. “ Za původní druh lze považovat takový který se na místě výskytu vyvinul nebo doputoval bez zásahu člověka. U nás jsou to druhy přítomné od konce doby ledové do počátku neolitu.” Tak takto jednoduché to je. Pokud ovšem máte zdůvodněný pocit že se mýlím rád poučení přijmu. A aby nedošlo k mýlce, k samotné definici a problematice původní/nepůvodní tj. žádoucí/nežádoucí mám značně rozporuplný postoj. To by ovšem bylo na další vysvětlování a to asi ani moc nechceme, že ano.

Dobrý den, evidentně se vaše želvy potýkají s problémem, něco je prostě špatně. Co to je zjistíme nejlépe tak že budete ve svých údajích podrobnější. Navedu vás.

1/ “Svítím jim UV a tepelnou žárovkou od Repti planet.”  V údaji o UV chybí to poslední zásadní písmenko, též předpokládaná intenzita záření a typ zdroje. Pokud máte problém žádané popsat ukažte fotku, to samé platí o tepelné žárovce.

2/ Vyfoťte obě želvy, karapax, plastron, hlavu tak aby byli vidět oči. Stačí fotit telefonem a následně oříznout tak aby bylo dobře patrné žádoucí.

3/ vyfoťte prostor ve kterém žijí a popište jejich běžný denní režim.

Opakuji, pokud budete mít problém jak na to, mohu poskytnout vzor. Po splnění žádaného bude teprve možné pokusit se o radu a pomoc.

Vrabec jako jeden z evolučně nejúspěšnějších snovačů je opravdu pojem plný paradoxů. 1/Pokud vím tak je to jediný z nepůvodních, tedy odborně i obecně klasifikovaných jako nežádoucích, v Evropě žijících druhů který alespoň v jednom státě EU požívá ochrany jako ohrožený. Tuším že touto zemí je Holandsko. Na tomto nejistém až přímo vykuleném přístupu nic nemění fakt že evropské a také americké populace vykazují v posledních dekádách až více než 50% úbytek. Možná však že některé nepůvodní druhy jsou prostě méně nepůvodní, nebo snad roztomilejší, než jiné. 2/Jeho kosmopolitní rozšíření a tendence, zejména v oblastech s nadprůměrnou nabídkou potravy, tvořit velké až invazivní populace s významným dopadem na hospodaření člověka způsobují že na jedné straně zemegule jsou státní mocí vypláceny odměny za likvidaci kolonií i jedinců na druhé straně zeměkoule se okolo každého jednotlivého vrabečka chodí po špičkách a dbá se na jeho welfare. Jak se má člověk chovat někde uprostřed těchto extrémů nikdo pořádně neví, takže se řídí emocemi, rádoby osobní zodpovědností a fakta zůstávají mimo. Je to docela pochopitelné nicméně city a pocity nemají v přírodě co dělat, jen fakta. Příroda je k jednotlivcům nesmírně bezohledná a krutá, bez výjimky. Představy o svobodě a naprosté volnosti volně žijících živočichů jsou jistě velice krásné ale to je asi tak vše. V každém případě odchytem a následným chovem vrabců zcela jistě žádnou klimatickou katastrofu nezpůsobíte a v poměru třeba k nové instalaci solárního pole nebo hejna větrných turbín už vůbec ne.

Ať už se rozhodnete při “záchraně” ptáčete jakkoliv, mějte na paměti že mladí vrabci opouštějí hnízdo, stejně tak jako mnoho jiných druhů, dříve než jsou zcela a plnohodnotně letuschopní a po všech stránkách samostatní. Rodiče, zejména samci páč samičky se v této době již věnují přípravě na druhou snůšku, mláďata ještě myslím tak 10 dnů dokrmují a je pravděpodobné že mají snahu je i navádět a lákat na pokud možno bezpečná stanoviště. Proč mláďata tropí takové upřílišněnosti jako předčasné opuštění hnízda má jako vše v přírodě svůj vážný důvod. S rostoucí velikostí mláďat se hnízdo stává den ode dne nápadnější a riziko napadení predátorem se neúměrně zvyšuje. Čím dříve tedy mladí hnízdo opustí tím více eliminují možnost predátora přijít najednou k vícečetné kořisti a odsuzují ho k lovu jednotlivých, různě poschovávaných mláďat. Šance že alespoň některá, zpravidla ta nejschopnější, přežijí se výrazně zvyšuje. Z tohoto úhlu pohledu vidíme že taková “záchrana opuštěného mláděte" protože je chudák nemusí vždy znamenat prospěch pro druh jako takový ale naopak hrozí že v dobré víře uzmete z přírodního výběru toho nejlepšího a nejživotaschopnějšího vrabečka z tohoroční populace. A abych to dopsal až do konce tak i ta nedokonalá mláďata která přežití nezvládnou mají svou funkci, uspokojí potravní potřeby svých predátorů a jejich mláďat.

Dobře děláte, není kam spěchat. Bývají roky kdy jsem poslední kusy uklízel třeba až v prosinci. Nakonec stejně zjišťuji že jsem letos akci zbytečně urychlil, náhlá změna předpovědi, zrovna když jsem byl v nejlepším, mne docela zaskočila. Tak už to prostě někdy bývá.

Chápu vás Sarah01, svůj pohled a názor vyjádřím později protože čas. Možná dosáhneme konsenzu, to by bylo fajn.

S podobným názorem nemám problém souhlasit. Snad jen si zaslouží dodat že každé domestikaci nutně předcházela fáze ochočování, pokud se tedy ve svých úvahách chceme omezovat ptáky, savci atd. a pomineme druhy jejichž jedinci ani netuší že jsou obětí domestikace. Domestikace tak dokonalé a důsledné že divoce žijící populace mnohdy již neexistují. Zkráceně, takové kvasinky nebo bource morušového se nikdo na jeho pocity jistě ptát nebude byť prospěch z jejich domestikace a chovu je pro člověka mnohdy zcela mimořádný a nenahraditelný.

Koukám že jsem vás nějak rozčílil, no nic stejně mám, vzhledem k té vaší tečce a poukazu na mé zcela mylné názory, pocit že zřejmě nemá význam pokoušet se o diskusi. Přesto bych doporučil si znovu přečíst můj původní příspěvek a vypíchnout ty “závadné” části. Pokusím se je obhájit. Mne by naopak zajímal váš názor jak dlouho je potřeba zvíře domestikovat aby již neplatilo vaše “Srovnávat chov tohoto zvířete v domácích podmínkách s dnešním chovem jakéhokoliv domestikovaného zvířete je úplně mimo”. V této souvislosti bych rád připomněl že doložené pokusy domestikovat ženetky, zejména na blízkém východě, je historie stará minimálně tisíc let a že první ženetky se dostávali do Evropy s Araby postupně osídlujícími Pyrenejský poloostrov zhruba před sedmi sty lety. V zájmu objektivity je třeba uznat že šlo o ženetky tečkované (Genetta genetta) a nikoliv o poměrně vzácné, nedostupné a těžko chovatelné ženetky savanové (G. thierryi) považované za primární druh v té změti dosud známých, myslím že čtrnácti druhů a jejich přechodných forem. Fakt je že první pokusy o domestikaci psů jsou známé z dob nesrovnatelně starších, některé zdroje uvádí až třicet tisíc let. To opravdu nesnese srovnání. Pozoruhodné však je, alespoň pro mne, jak urputnou trvanlivost mají původní vlastnosti nutné k přežití ve volné přírodě. Ne všech plemen ale jistě těch kde se člověk příliš nepodepsal na jejich vzhledu. O tom se můžeme přesvědčit na Balkáně, blízkém východě, Asii zejména v Indii, Austrálii atd. přičemž Austrálie může sloužit jako zcela bezprecedentní vzor. Proto si myslím že tečky a příliš dogmatické názory nejsou vhodné, problém je příliš složitý. To samé platí pro mnoho druhů zvířat oficiálně považovaných v současné době za zcela domestikovaná, včetně třeba koní, skotu, velbloudů a x y dalších méně nápadných.

To možná ano, ovšem zrovna v případě ženetky určitě ne do té evropské. Ony totiž jedinci divoce žijící evropské populace ženetek jsou potomky rádoby domestikovaných ženetek dovlečených, jak jinak než lidmi, jako atraktivní alternativa koček, tj. pro likvidaci hlodavců. Každé zvíře chované lidmi bylo původně “divoké zvíře” pokud tedy vím. Tím samozřejmě nechci omlouvat dost možná nevhodné podmínky chovu této konkrétní ženetky.