A slečna jezdkyně jezdí na vysoké úrovni, dobře. Ale já se nějak nedokážu přimět ji fandit, i když takhle vysoko jezdí jen pár Čechů… A nejsem jediná, při posledním Prague PlayOff jsme to řešily s kamarádkami.
Stačilo, aby se k tomu postavili, přiznali barvu a člověk by řekl mladá blbá. Takhle má nálepku zbohatlické holčičky jdoucí přes mrtvoly.
Když je dobrý domácí ustájení, je větší problém vyjet na víkend bez psů než, že koně 2-3 dny neuvidí člověka 😀
(Pomiňme úrazy a koliky)
Kdyby to byl hucul nebo jiné hřivnaté plemeno, tak by to šlo. Praltikovala jsem na haflingovi. Ale tady těch pár chlupů nezapletu 😂
Po mně se bába prošla v 25 letech, když odešla s pubertálním dítětem z jízdárny a já jí to chtěla překazit. Osobní prostor pro ni bylo sprosté slovo. Ale šla klidně, žádné zběsilé pohyby nebo vzdušné kreace. Prostě pro děti 😂
Z turistické jízdárny nebyla, ale zkušenou a spravedlivou ruku asi v mládí nepoznala. Na druhou stranu, venku ani s dítětem neřešila kudy má jít, prostě šla. Nelekala se, nepanikařila. Vždycky byla jistota, že radši se začne pást, než aby někam zběsile letěla.
Ona si ji nesundává schválně. Sama čumí jak puk, když se to stane. Zaklepe hlavou, když odhání mouchy a uzdečka je dole. Máme 3 model, teď je to nějaká anatomická, a je to stejný. Vůbec to na hlavě při oklepání se nedrží.
Drbat se s uzdečkou nesmí, leda čumáček o nohu, když má zahozenou otěž a to se uzdečka nehne. Padá jenom při tom oklepání se. Asi moc aerodynamický tvar hlavy.😂
AdrianaD:Když už nikdo, tak aspoň umělá inteligence mi poradila. Bez protivných řečí, stručně, ochotně, mile:
Ahoj! Ráda ti pomůžu. Pokud hledáš menšího koně nebo ponyho pro rekreační ježdění, ideálně s nekonfliktní povahou a vhodného i k dětem, tady je pár osvědčených plemen a typů:
🐴 1. Hafling (Haflinger)
Výška: cca 135–150 cm Povaha: klidný, spolehlivý, přátelský Vhodný pro: děti i dospělé, rekreaci, lehčí práci Plusy: silný, nenáročný, dobře se hodí pro začátečníky
🐴 2. Hucul
Výška: cca 130–145 cm Povaha: klidný, houževnatý, dobře ovladatelný Vhodný pro: děti, rekreační ježdění, jízdu v terénu Plusy: velmi odolný, nenáročný, skvělý pro přírodu
🐴 3. Welsh pony (sekce C nebo D)
Výška: sekce C: do 137 cm, sekce D (Cob): cca 137–148 cm Povaha: inteligentní, učenlivý, často jemný k dětem Vhodný pro: děti i menší dospělé Plusy: elegantní, všestranný, často s pěkným pohybem
🐴 4. Shetland pony (pro malé děti)
Výška: cca 90–107 cm Povaha: často velmi klidný, ale někdy paličatý (vhodný pro vedení zkušenější osobou) Vhodný pro: malé děti na vodění, hippoterapii Plusy: nenáročný, silný na svou velikost
🐴 5. Fjordský kůň
Výška: cca 135–150 cm Povaha: extrémně klidný, ochotný, "pan učitel" Vhodný pro: i úplné začátečníky, skvělý k dětem Plusy: robustní, má silnou konstituci a dobrou výdrž
Pokud máš omezený prostor nebo bude koník víc stál s dětmi a jen občas ježděný, velmi vhodný může být i kříženec ponyho a haflinga nebo hucula – často kombinují dobrou povahu a rozumnou velikost. Chceš, abych ti pomohla najít konkrétního jedince na prodej v Česku nebo poradit, na co si dát pozor při koupi?
1. hafling - jeden exemplář se mi prošel po ledvinách, druhý byl sice pro děti, ale na páce a ve 20 letech věku
2. hucul - skvělý, inteligentní, samostatný, potřebuje vědět, že jeho člověk ví
3. Welsh pony - nevím proč, ale napadlo mě uiiiii, bývají dost vzrušiví
4. shetland - úplně mimo ostatní, dospělý to nepřijezdí
5. Fjord - taková kombinace hucula s haflingem, a jak mají krátký krk, tak odtáhnou na vidítku i dospělého chlapa
Jo a všechno to jsou snadno krmitelná plemena, trpící na obezitu, schvácení, v běžném ustájení často nereálné jim zajistit správný management. U huculů tu dámy řeší muchařinu.
efe:Tak ještě další dotaz k uzdečkám - našla jsem fakt pěknou v Krämeru, ale nemá podhrdelník - nějaká zkušenost?
To bych mohla rovnou jezdit na nákrčáku 😂 Mně kobyla sundá uzdečku ve vteřině. I s podhrdelníkem. Přes muší sezónu, když má čabraku nebo masku, jsem zlá a utahuju podhrdelník míň než na pěst. Stejně se z toho umí svléknout, ale jenom ve specifických situacích, který předvídám.
Co znám chlapy u koní, tak jsou to kaskadéři, kováři, veterináři (zdroj obživy) a pak koně doma (líbí se mi western, mám prachy a stejně mě bavilo hospodařit, tak co nemít stádo, a přišel k tomu trošku jak slepý k houslím, koně doma měla žena) Ale takového, že jako já chodí k někomu uklízet výběhy, krmit a sem tam si zajezdí, to neznám.
Zato mám mezi kamarády hromadu těch, kteří vidí koňský bobek a ochází ho velkým obloukem, jen aby si neušpinili botu, i zabahněnou turistickou. A koní se bojí, protože to jsou velká zvířata.
Já se omlouvám, ale takovéhle soudy na dálku bez jakýchkoliv informací úplně nesnáším. Nikde jsem nic nekonkretizovala, nedodávala informace natož abych žádala o radu a analýzu schopností mých či majitelů koní.
Proto budu i nadále vše řešit s majiteli koně a s trenérem 😉
Já nejsem objektivní, kdybych vyhrála sportku, tak chci lipicána, ale zkusila bych 200 tis. a případnou domluvu, když by se kupec líbil.
To, že umí chodit sám v klidu na vyjížďky a neřeší bubáky je podle mě velký benefit. I když to mám možná pokřivené tím, že se pohybuji mezi koňmi, kteří bubáky řeší a já, v lidmi a dopravou exponované krajině, nemám nějak odvahu to řešit, takže jsem většinou na pozemcích stáje. Co já bych dala za koně, který chodí sám ven a nic moc neřeší… na jízdárně se s desetiletým koně dá podle mého dokázat ještě cokoliv, zvlášť u lipicána, který může mít před sebou i 15-20 let jezdeckého života.
Já jsem u koní teprve 13 let, z toho už skoro polovina v jedné stáji, přes 3 roky v režimu dělej si s těmi koňmi, co chceš, za ty roky se známe a věříme ti.
Obětovala jsem jim nudění se, fotografování a možná trošku společenského života, protože je pro mě priorita nakrmit koně, než být v pět doma. A taky pohled na to, co je špatné počasí, ve kterém by člověk nos nevystrčil 😂
Nelituji ničeho, koně mě toho naučili hrozně moc, hlavně asi o mě samotné. Sbírání výběhů je skvělá psychohygiena. Práce s koněm zase výborný způsob, jak se naučit sebeovládání. Pamatuji si a neskutečně se stydím za všechny momenty, kdy jsem selhala a ruply mi nervy.
Akorát čím jsem u koní déle a mám možnost pracovat s koněm, se kterým nikdo jiný tak pravidelně nepracuje, a budovat si s ním vztah, tak tím míň věřím na takový ten romantický vztah kůň a člověk z filmů, nejsou to psi, pohodové stádo je pro ně základ spokojeného život, člověk je někdo, s kým se v ideálním případě respektují, vyjdou si vstříc a odpustí si své chyby, ale nepotřebují ho. A to mám své 2 oblíbence, kteří na sebe "žárlí", když pracuji s jedním a chválím ho, druhý stojí a kouká na nás, cpe se na jízdárnu, že by taky chtěl pochvalu. Pochvalu myslím slovní pochvalu, nikoliv pamlsky, a ani nepracuji metodou pozitivní motivace. Ti dva se seberou od koní a jdou za mnou i desítky metrů, když ve výběhu sbírám bobky. Jeden je mazel, tak tam to je intenzivnější a vyžaduje fyzický kontakt, druhý je takový odměřený, přijde, očuchá si mě, nechá se pohladit, postojí se mnou. Já si to vykládám tak, že to co s nimi dělám, dělám pro ně srozumitelně, máme jasně stanovené hranice, jsem pro ně čitelná, a tak jsem někdo, koho “berou”.
Ale jasně, že když si pro ně jdu s ohlávkou a oni mi přijdou naproti, tak jsem na měkko 😀
Kentaur profi nebo livorno, dají se nakombinovat šířky a délky.
Teda doufám, že to tak pořád je, jsem zlenivěla a jezdím v podkolenkách
bassrock:Plná tlamka je základ! 😄
V chovu odkud mám Myš razí vrchní velitel heslo Kůň s udidlem nesmí žrát! Ne vždy se to ve stádě pažravých huculů daří dodržet 😂 nicméně když jsem si Myš osvojila, nějak jsme se ustálily na premise - žer si, ale dodržuj tempo - takže co si uškubne na vyjížďce za chůze je její, pokud nezastavuje. To nám oběma vyhovuje. A abych dodržela velitelovo pravidlo, zahodila jsem udidlo a jezdíme na sidepulu 😂 Myš se úžasně zdokonalila v ukusování chutných větviček v pohybu, zvládá už i v klusu.
Na konci každě vyjížďky máme “žrací okénko” - na poslední mezi pustíme otěže s povelem Papáme! Koně se chvíli pasou, už jsou na to tak zvyklí, že když Manžel Myši sundal holčinu v lese a vzal čáru domů, zůstal stát tady na žracím okénku, což bylo štěstí, neb za tou mezí je silnice, dosti frekventovaná.
Jen aby to Myš nedotáhla k dokonalosti 😄 Znala jsem jednu, co žrala i ve cvalu, “parádní pocit” když před člověkem ve svižném cvalu není ani hlava ani krk, prostě kohoutek a nic 😂 Ale tempo držela, to zas jo 😄
Že je letos hrozně hovad? A hlavně mi přijde, že vylezli nějak brzo, už v červnu. Ale že by o to dřív zmizeli, v to nedoufám…
Stejně tak vosy, ty už jsou taky přes 10 dnů i v podhůří. Ty naštěstí neotravují koně, ale já musím být furt ve střehu, jim na rozdíl od klíšťat dost chutnám.
Dojmologie založené na osobní konfrontaci s myslivcem…
Já se musím megi zaslat. Co vidí laik, drobný zemědělec, člověk, co má doma pár koní a louku na vlastní seno?
Myslivce, který mu zakáže jezdit po v mapách značených cestách v lese, mává mu u toho flintou pod nosem, ale když tento laik zjistí, že mu divočáci přeorali půl louky na seno a srny po několikáté přetrhaly ohradník, tak najednou po myslivcích ani vidu ani slechu…
Jasně, asi mám smůlu a narozdíl od doktorů, prodavaček, číšníků a dalších profesích, na které spousta lidí nadává a já nemůžu říct ani křivé slovo, narážím jen na samé myslivce blbce. Ale co si mám myslet, když má mé okolí převážně negativní zkušenosti?
Já už slyšela o případech, kdy majitel louky (akorát na seno pro svoje zvířata, žádný velkopodnik), přesvědčil místní myslivecký spolek, aby mu tu louku na jaře uvláčel a pak uděl sena, protože to bylo tak rozryté, že si na tom odmítl ničit svoji techniku 😀
O pokusu vyjmutí z honitby jsem slyšela taky… No ani náhodou, co na tom, že čtvrtina plochy je zrytá a majitel nemůže nic, jen doufat, že si zas nějaký šikula nesplete jeho tele z liškou (ano stalo a ano výmluva dotyčného byla opravdu záměna s liškou, za bílého dne)
Já koně ze Staromáku znala, na pár jsem i seděla. Je to jako se vším u zvířat. Jsou majitelé, kteří se k nim chovají slušně, a majitelé horší.
Ty, co jsem znala já, měli na pracujícího koně fajn život. Ve volnu výběh, hluboce nastlaný box, dost žrádla, padnoucí výstroj. Do hengru nastupovali a vystupovali na volno jen na vyslání. Sem tam chodili pod sedlo na vyjížďku nebo se i přiježďovali. Mimo sezónu odjížděli na pastviny úplně pryč od civilizace..
Sago, já mám zkušenost i s cobkou, co od přírody má sotva poloviční (možná třetinový) ocas než je u plemene běžné a stejně ho nezvedne. Asi to je tím, jak jej mají nízko nasazený, protože fríz s bezkonkurenčně nejhustším ocasem, co znám, ho zvedá úplně v pohodě. Standardně chlupatá cobka musí strpět, že jí ocas bereme rejžákem, tím jdou docela dobře sloupnout ty zaschlý bobky.
Záleží na umístění stáje. Někde je krásný okruh na hodinku, 6-7 km v kopcích, převážně krokem, ale s dost místy na cval. A někde to vychází má 15+ km, pokud chce člověk dojet někam, kde se dá cválat bezpečně a delší úsek než pár kroků.
