Koňařství jako životní styl.

Co znamená obětovat život koním?

Za mně to není vůbec nutné, jen se to chce trochu zamyslet, toť vše.

A to mám koně zarytý pod kůži až až, peněz tak akorát a nemyslím si, že bych nebyla echt koňák, když mám koně jenom jednoho a ještě k tomu v ustájení, i tak jsem u něj téměř denně.

A pak je taky poslední věc, plno lidí obětovalo, a pak následně litovalo, to asi k životnímu uspokojení taky moc nevede.

A co vy jste všechno obětovali koním

Pro mě to nebyla oběť. 40 let to byl můj život, nelitovala jsem času ani peněz. Ale už je to minulost. Občas jedu kamarádce vypomoct na závodech a to mi stačí.

Taky bych tomu neřekla obětování - naopak při své nespolečenskosti si říkám, “co bych vlastně dělala, nemít na starosti koně?” 😀 No asi bych měla psa (dítě) nebo dva nebo čtyři (děti), lítala s nimi po nějakých akcích, abych taky vylezla “mezi lidi”, peníze bych stejně neměla (já si vždycky najdu vokno, kterým je vyhodím…) a vyšlo by to nastejno 🙂

Bydlela bych pořád tam, kde bydlím, protože bydlím v paneláku, a považuji to za geniální vynález, navíc bydlím v nejúžasnější krajině, takže to bych neměnila.

U čeho jsem se zasekla, že fakt ne, tak to je mít sama koně “doma” na vlastní triko, být na to sama, nemoct se s nikým vystřídat - do toho nejdu, to vím, že je nad moji ochotu se uskromnit, resp. v případě nemoci se skutečně obětovat.

Mám vzdělání, život v cizině, dobrou práci, dostanu se na dovolenou, mám jiný dost časově náročný koníček, a dokonce ani o kamarády jsem nepřišla…a dítě snad bude 😀 a to zvládneme taky, když to zvládlo tisíce matek přede mnou. Vlastnictví koně je jen o penězích a zkušenostech, nic víc, nic míň. A pokud tomu člověk opravdu propadne, tak to ani jako omezení nevnímá. A kvůli koním by se obecně člověk neměl obětovat, o koně by mělo být dobře postaráno, ale jeho majitel by neměl žít na úkor sebe, jelikož kůň tohle nidky nedocení, většina koní bud emít koně vždy nad lidmi.

Narodila jsem se s mozkem ve tvaru koně, kdybych na to měla peníze určitě bych jich měla víc než jednoho ….šušnit jich několik  “na dvorku” , jako koňomorka , není oběť ale sobectví. 

🤣🤣🤣 dík, tak tohle budu používat.

Mozek ve tvaru koněm to je fakt děsivě pravdivý. Děsivě. 

Hele vždycky mě pobaví, jak si “filmaři” představují ultra koňáky…kostkovaná košile, hudba ala  Vinetů a nejlépe vše posazené do dostihové stáje… 

No, jo to je pravda.

A hlavně je tam vždycky abnormálně hodně chlapů u těch koní. To bylo možná naposled za totáče myslim, jakožto zaměstnanci státních statků…kdy třeba na práci u hřebců mohly ženský zapomenout.

Máte volbu ve svých rukách. 

Pokud jste za čas s koňmi vděčná, není to oběť. Pokud se těm koním obětujete, věnujete jim víc, než vlastně chcete, obtěžuje Vás to a netěšíte se na ně a z nich, tak ty koně prostě omezte. Jste jediná, kdo to může změnit.

Nikdo by se neměl svým koníčkům obětovat. I kámoš, nadšenec do adrenalinových sportů, po půl roce na JIP, kde byl po pádu s rogalem, o tom mluvil jako o dani, platbě za radost, potěchu a smysl života. V okamžiku, kdy by řekl, že svou propíchlou plíci, 13 zlamaných kostí a zrak v jednom oku obětoval, asi bych mu radila, ať brzo skončí. 

Nedělejte jako koníček něco, co nechcete. To je asi celé, co jsem chtěla říct. 

Ja som introvert, ktory je vysoko funkcny.

Ale akonahle opustim branu institucie, kde pracujem, obliekam si kozusok z machu a listia a rozpravam sa s havranmi.

Kone uz budem mat iba male, pre radost. Dufam, ze si sadnu a ze sa spolu budeme raz prechadzat po planinach. Milujem pohlad na kone. Som s nimi rada. Je to moj zivotny styl. Stykam sa iba s veterinami a ludmi od koni. A s rodinou. A so zvieratami.

Deti mat nemozem, co uz.

A obete? Za posledny rok sa mi vdaka pracam na pozemku neskutocne zlepsila kondicka. To pri mojom veku a vahe je giganticke plus 😛

U nás jede takovej trochu alternativní projekt “Žít lehce”, jsou to rozhovory  s lidmi, kteří umějí žít po svém, většinou malilinko mimo systém (nebo úplně 😀). Měli by s Vámi taky nějaký udělat, jde z vás neskutečná moudrost a hlavně všehomír 💛
Posledních pár let zjišťuji, že lidi mají obrovský problém najít si tu svoji životní polohu, to svoje místečko, které jim dělá dobře, jelikož pořád mají pocit, že by něco měli. Dát na rodinu, konvence, honit kariéru, vydělávat prachy. A při tom to nejdůležitější je být v pohodě sám se sebou (jakkoli, to je hrozně individuální), bez toho nelze dlouhodobě šťastně fungovat.

Jinak ten pohled na koně chápu. Do sedla se dostanu max 3x týdně, ale u koně jsem denně nebo skoro denně. Mně prostě totálně uklidňuje to jejich chroupání čehokoli 😀 atp., myslím, že nemusím rozvádět, kdo tomu propadl, tak ví, prostě ta jejich energie je totálně nenahraditelná.

Žiť mimo system, to by bolo….ach. To raz, no.

Možno. 

taky mám ráda vaše psaní a slovenštinu🙂

koně miluju a na starý kolena jsem si v  řekla,že se aspon jednou měsíčně…svezu…..takhle,řekla jsem si to v září a díky protisměnám s přítelem,díky tomu,že jsem bez auta,a ke koníkům musím nějak dojet,a psy jsou,byly a budou pro mě na prvním místě-tak je to dřina splnit-,ale snažím, se,protože,mě nabíjí jen to,když dojdu k ohradě a oni za mnou ze zařechtáním přijdou a nechají se mazlit…..,

koníky máme v dědin u rybníčku,kde chodím cvičit/venčit psy,koníkům nosím mrkev a kůrky chleba-nechávám to u stáje…občas si můžu jít jednoho koníka,co jsem na něm v prosinci jela vyčistit…ale…to musím natrefit na majitele ranče…majitelka koníka má často čas,kdy já ne…..takže i když jsem myslela,že se k němu dostanu častěj do sedla,tak ne….☹️.ale tak svezu se občas jinde,a k rybníčku k ohradě se chodím kochat a mazlit….

pohled na koně mě uklidnuje-posezení na koni mě nabije extázi štěstí na celý den:-()

 rozmluvily jste mi mou naivní představu-že ze vztahem s koníkem-myslela jsem,že ideální je chodit pořád ke stejnýmu,kvůli vztahu,což jste mi vysvětlily,že to tak u koníků úplně není…

 tak si aspon nemsím-ted to berte s humorem-ehmm nevěrně,když nebudui chodit ke stejnýmu…

jinak můj sen je ten hlafling na fotkách-ideální výška pro mě na vysokých se necítím úplě ve své kůži🙂

Teď v dobrém - tohle Vám nikdo nemohl rozmlouvat, jen jste to nesprávně pochopila 🙂

S koněm si lze samozřejmě vyrobit vztah, a to velmi kvalitní vztah. Jen ten vztah naprostá většina koní projevuje jinak, než pes. Pes Vás uvidí a přiběhne a má radost, kůň když tohle udělá, tak je to velmi často spojené s tím, že třeba ví, že ho krmíte. Tedy, existují i koně, kteří přicválají za svým majitelem od koní i se řehtáním, ale to je minorita, pak jsou i koně, kteří se naváží na člověka víc než na koně, ale to nechcete, to není dobře, většinou je takový kůň rozbitý (ne vždy). Ale opět, minorita.

Dobrý vztah s koněm se pozná tak, že neodchází, když Vás vidí přicházet s ohlávkou k výběhu, že za Vámi v terénu projde na ruce cokoli (no a pak i ideálně ze sedla), že nemá neustále potřebu se proti Vám prosazovat. Odejde s Vámi od stáda a z vyjížďky zběsile neprchá směr dom. Že je prostě v pohodě na běžnou manipulaci, je klidný, vyhoví (neplést s rezignovaným koněm).

No a střídat koně je dobré, pokud se chcete co nejvíc naučit jezdit a o koních obecně, jinak samozřejmě pro lepší poznávání se a spolupráci je dobré dělat s jedním.

Jiní mě jistě ještě doplní.

Jinak Vás podporuji ve Vašem novém koníčku! A jak jsem již napsala, koně mají zvláštní fakt hodně příjemnou energii, takže Vám rozumím! A klidně zkuste i jinou stáj, nelimitujte se jen časem místní majitelky, ono to fakt za to stojí houpat se v sedle, je to totální terapie 🙂

Děkuji za obsáhlé vysvětlení--úplně nehci napsat-uff psané slovo a moje vyjadřování….,

že jste mi to jako rozmlouvaly,-ale spíš že jsem si fakt myslela-že by bylo nejlepší chodit pořád za jedním-že mě pak bude mít rád….

což mi tady bylo řečeno-že to tak úplně není-jakože,takováhle rovnice to teda není-když to napíšu zjednodušeně……

což mi říkala i paní od koní….

jinak-nový koníček to není….

nebo takhle-odmalička jsem chtěla jezdit ke koním-jezdecký oddíly kousek od nás byly 2 a 13letý holky z ulice tam chodily…rodiče-NE-ehmmm ted mi  tatkařekl,že ani nevěděl proč ne……,no protože prostě NE

učnák u koní-NE,tak jsem s prosadila cvičák,půjčovanýho psa,protože do mýho se mi doma strašně kafralo-nepudeš na zkoušky,nepudeš na závody…

a u cizího naši nemohli nic…..

ve 20 jsem prcvně jela 45 minut na koni cikcak krokem na jízdárně+čištění

ve 25 na koni hodinu-pole/les/silnice-krok/klus…

podruhý za měsíc na tom stejným  a on si se mnou dělal co chtěl-na silnici stál,v lese mě třel nohu o stromy,rval otěže dolů.žral trávu..

tak jsem se začala bát……-jo vyčistit jsme si ho nemohly,co kdyby nám něco udělal….

ve 30 jsem jela půlhodiny na nižším westernovýmm 30minut les-louka-koník moc fajn-a slečna od něj taky-strašně moc jsem si to užila::::nejhezčích 30minut z mé dovolené….

 pak v létě před rokem 5😀 minut na kstelanským ranči,pak tam též trošku dýl-ale svezení-což mi nevadí….teda stydím se,ale nevadí mi to…

 pak v září Koryčany-45minut-na lonži+klus-předtím čištěení atd-to jsem byla hoodně spokojená

pak kousek od nás 30minut jízdarna-to jsem se trochu bála-kobylka na mě moc rychlá…..

 no prosinec koník tady-v dědině-který ode mě občas prchá,když mě vidí s ohlávkou,kdy ž jde se mnou leze přede mně,pase se…atd-respekt 0..

a pak ten hafling-ten byl božíííííí

jinak načtený o koníkách mám a sleduju videa o koníkách

-jsem konák teoretik-co je jako angličtinář furt v první lekci……

ale miluju je-moc

Koukám že budete krajánek,hafling je z Jalového Dvora.