Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 03.05.2024, 22:31:53
bylo krásné počasí, větší vedro jen na Krce. Pokud jsme neměli smůlu na klienty obřích hotelových lodí (to byly právě vodopády na Krce), tak jsme všude byli skoro sami. Silnice ve vnitrozemí (široké státovky) až ponuře prázdné - třeba hodinu jsme s výjimkou protijdoucích krav (bez pasáka, bez psů) nepotkali vůbec nikoho. Sami na silnici. Hodně domů prázdných, zničených, polorozpadlých - válka je stále viditelná na každém kroku. Národní parky udržované - ale jinde příroda neschůdná. Velká města jsme navštěvovali ráno (takže jsme Dubrovník, Split, Šibenik i Zadar měli pro sebe, parkoviště v centru volná, uličky starých měst byly ještě prázdné). A v přírodě jsme vůbec bývali sami… až na ty koně a krávy a hady. Nebylo to vyprahlé Chorvatsko z léta - bylo krásně kvetoucí, zelené. Spousta motýlů, dudkové na každém rohu, viděli jsme i žluvu. Moře bylo studené, ale o to nám nešlo. Stejně mají psy u moře skoro všude škrtnuté… a Yoda navíc vodu rád nemá. Takže jsme si občas zabrodili po kolena… a stačilo.
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 03.05.2024, 22:55:57
No my zkraje jezdili v sezóně, o prázdninách a to už všude mraky lidí… pak jsme začali jezdit druhou polovinu června, prostě jsme děti vzali že školy… a to byla parádička. Ne že by nebyli lidi, ale ne takové množství. Já k moři jezdila hlavně kvůli moři, protože ho miluju, takže jsem se snažila u něj a v něm trávit max času a před sezónou jsme měli pláže skoro jen pro sebe. Ale je fakt, že moře minimálně ten první týden, co jsme přijeli, bývalo studenější.
Odpověď na příspěvek uživatele Ronja s motejlem z 04.05.2024, 07:06:31
je krásný - tekoucí voda je vždycky hezká (pokud tedy neteče z prasklé trubky doma). Holt Plitvičky a Krka jsou jedny z největších - ale to nemusí znamenat, že i srdci nejbližší 😉
Ronja s motejlem (neregistrovaný)04.05.2024, 08:36:08xxx.xxx.119.6
»
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 04.05.2024, 07:20:47
To je pravda, voda udělá hodně. My se nějak v zimě zamilovali do toulek po vodopádech, jezdili jsme po okolí. No a teď jsme si to dali jako malou (psí) misi - naše stezka Českem za vodou.
Chorvatsko jsem kdysi znala jako klasiku - týden pobytu u moře. Když jsme pak po letech projížděli parky, myslela jsem, že nic krásnějšího není. Yoda je opravdu šťastný pán.
Jako vždy-nádherné fotky👌..jak Yoda snášel tu dlouhou cestu autem?Z něho čiší taková ta majestátnost…a pohoda😇
Všechny naše dogy snášely naše dovolenkové velecesty stejně pohodově. Prostě pokud je v autě zavazadel víc než na jednodenní akcičku, tak to zvíře brzy v kufru chrápe nahlas a nevzrušuje se až do zaparkování. Pak se protáhnou nohy, poběhá se po parkovišti, napojí se (vodu vozím na cesty v množství větším než malém), poměrně často dostane i něco dobrého k jídlu (většinou maso) a jede se dál. Přes den stavíme tak každé tři čtyři hodiny, v noci klidně jedeme i šest… A tak jsme byli i dvakrát ve Skotsku či na Sicílii či Andalusii. Nikdy žádná potíž.
Majestátnost… klame tělem, když si ho chce cizí turista pohladit - tak to pes dá v pohodě, ale když se turista začne víc tulit a poplacávat ho - najednou psíkovi zaleskne oko nadšením a HOP - má ho turista v náručí a sluneční brýle má neprůhledně oslizlé… Nejhorší jsou zájezdy Japonců a Číňanů - ječí nadšením (možná vidí pečínku??), chtějí se s ním fotit… ale zároveň se bojí. Když už je to nepříjemné, tak dělám, že nerozumím, nebo rovnou říkám důrazné No!!
Pohoda - snad ano. Rozhodně psík na cestách dobře žere, pije, blbne, přetahuje se o vodítko, tahá klacky, hrabe zákopy… prostě dělá vše úplně normálně. A byl zcela vzorný ve starých centrech - neznačkoval, chodil vzorně nakrátko… ale zase musím přiznat, že jednak jsme tam jezdili brzy, aby bylo bezlidno a jednak jsme tam nebývali dlouho a navíc dostal za odměnu i zmrzlinu… jinak když se psem, tak spíš do přírody a na malé památky - třeba Modré či Červené jezero, poloostrov Ljubač, antické vykopávky Burnum, hledání orchidejí… (konečně jsem vygooglila, že ta podivná orchidejka - 3 fotka je serápie neboli sehnutka)
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 04.05.2024, 16:14:02
No život nekončí, spíš se mění….to není o tom, že jsem stará na to jet ještě k moři, ale….ono jde spíš i o to místo… my jezdili pod stan, do jednoho míní kempu, vešlo se tam 10stanů, člověk udělal 10 kroků a byl na pláži, takže tu dovču jsem fakty byla u moře doslova pořád. No s ten už nefunguje resp. lidi tam mají karavany.
Prostě už by to nebylo to, na co vzpomínám…
No a nejvíc limitujícím je pro mě cesta… pro mě přichází v úvahu jedině jet vlastním automobilovým vozem. Od nás to je cca 1200 kiláků a to už teda nedám ani jako spolujezdec natož pak řidič.
No život nekončí, spíš se mění….to není o tom, že jsem stará na to jet ještě k moři, ale….ono jde spíš i o to místo… my jezdili pod stan, do jednoho míní kempu, vešlo se tam 10stanů, člověk udělal 10 kroků a byl na pláži, takže tu dovču jsem fakty byla u moře doslova pořád. No s ten už nefunguje resp. lidi tam mají karavany.
Prostě už by to nebylo to, na co vzpomínám…
No a nejvíc limitujícím je pro mě cesta… pro mě přichází v úvahu jedině jet vlastním automobilovým vozem. Od nás to je cca 1200 kiláků a to už teda nedám ani jako spolujezdec natož pak řidič.
Absolutně špica je kombinace letadla a půjčeného auta. Nemá chybu a je to standard na letištích. Chorvatsko pod stanem už je opravdu přežitek - i když jsem taky romantik, ale roky……
To přece není o věku, pokud se nepřidá zdravotní problém, který znemožňuje nebo omezuje cestování.
Jenže právě s věkem většinou přijdou ty zdravotní limity.Taky by mě v životě nenapadlo co mi udělá páteř. A to jsem se celý život hýbala,jóga ,plavání,koně. Někdy si říkám že možná právě proto.
