Vsadím se, že v tu chvíli by byli za “hysterky" oni. A to jsem si v létě libovala, že tu teď nemáme žádného vysloveně vysírku. Jenže vrstevníci začali dospívat a panstvo to má na háku.
Odpoledne jsem radši změnila lokál a šli jsme se projít k řece. Byl tam boží klid, nikde nikdo, jen my, louka a řeka. Prostě pohoda. No ráno si snad přivstanu, abychom se té největší sešlosti vyhnuli. Nějak nemám náladu na lidi (ti psi za to nemůžou) po těch třech incidentech za čtyři dny.
Já si myslím, že to nebyla ostuda, zachoval je jako slušně vychovaný pes. 👍 Jinak by se paní asi ozvala.
jo,jo s kobylkou jsem si to užila-taková předvánoční radost…,
táta je po operaci kolena,má mmít v lednu lázně,tak jsme v listopadu dost jezdily za ním…tak to bylo ždibec složitý..taky to počasí nebylo úplně ono…
Sarah01:Já si myslím, že to nebyla ostuda, zachoval je jako slušně vychovaný pes. 👍 Jinak by se paní asi ozvala.
byla to ostuda - si představte, že na vás letí nukleární hovado tryskem a nereaguje na přivolání… Jasně - pak dělal, že je tam omylem a že si to tam šel prohlídnout… ale stejně. Ale paní se fakt tvářila, že je to zcela normální, že se na ni řítí tank. Prostě se nenechala vyrušit z tempa a žádná reakce na Yodu (úsměv, strach, zpomalení, … nic)
Možná je zvyklá nebo má stejnýho parťáka doma. 😁
No já si vzpomínám, jak chovatelka, od který jsem měla našeho afgána, vyprávěla, že když se dala dohromady se svým manželem, tak on choval dogy… šli na společnou procházku a ona zvyklá, že afgán proti ní letí kosmickou rychlostí, tésně před ní udělá”myšku” a vyhne se, tak si vůbec nedělala starosti, když na ní “ letěla” doga… no skončilo to docela dobře “ jen” zlomenou rukou…
Když byli berbeři mlaďoši, tak zásadně brzdili o mě.. i když jsem viděla, že se na mě řítí a uhla jsem, tak oni uhli taky a nabourali do mě… si pamatuju, jak jsme chodily s dcerou venčit na zavřenou plochou dráhu a jdeme po tom okruhu a za námi slyšíme ten dusot a dcera mi říká” já se bojim” a já jí říkám” já taky”
Po afgánovi, kterej letěl od okna z gauče hlídat… stojícímu dítěti se vyhnul, sedící batole přeskočil, aniž by se jich dotknul, to byl docela šok.
Irskej setr mě zase na úzké péšině” podběhnul” takže jsem si pěkně kecla na zem.
Takže řítit se cizí doga na mě, tak bych se jí koukala klidit z cesty, protože bych rozhodně nespoléhala na to, že se mi vyhne… takže myslím, že dotyčná paní prostě neměla zkušenost s fyzickým poražením od psa.
Hehe. Skácet mě k zemi se podařilo i tomu mýmu mrňavýmu chlupatci. Pravda fyzikální zákony byly na jeho straně. Scházeli jsme kopeček, bylo krapet uklouzáno, mladej uviděl veverku, vypnul mozek a už jsem jela. Můj následný komentář byl kapánek jadrný. A mladej čuměl, co jako dělám, proč se flákám a válím na zemi. 😄
Moji kluci to doma vezmou klidně přes mě, když ležím na gauči a oni blbnou. Jako přes břicho to není zrovna příjemný a to maj jen 10kg. Zase mámy feny tohle nikdy nedělaly a když to kluci takhle vzali poprvý přes její břicho, tak byla taky docela v šoku…
Xerxova:posílám nějaké to sluníčko - dnešní Jizerky. Fotku vlčího bobku (i s piškotem pro měřítko) jsme poslali na web šelmy.cz. Ležel u vrchoviště Vlčí louky - to je hezká náhoda
na té šesté fotce to je krásný led pod vrstvičkou vody… moc dobrý povrch cesty
Tento způsob zimy, především na horách, zda se mi býti poněkud podivným.
Gina s Máťou když začnou blbnout a lítat v obýváku po gaučích, tak beru ovladač a telefon a jdu si stoupnou do rohu místnosti… oba jsou buldozeři a zlomenou ruku a rozšláplý hrudní košíček si nemůžu dovolit…
Ale většinou to vypadá tak, že Gina začne mít roupy po večeři Máťa je chytlavej a já na ně řvu, ať toho nechaj, že po jídle se hajá a chraň je ruka páně, jestli budou mít torzi…
No prostě takový náš pohodový večer se psy.
A když nejsem dost hbitá a Máťa mi přišlápne vlasy a nechce uhnou… já se nemůžu hnout rvu mu ty vlasy z pod packy a Gina zakroutí tou svojí hlavou vrrbrunhuuuvrrr a začne ze mě stahovat deku a štípat mě… no to už bývám jadernější…
Si tak říkám, že hlavně Ginu jsem pořizovala s ohledem na možně babičkovství… si teď říkám, že Gina sice děti miluje, ale jestli by u nás malý dítě přežilo ve zdraví.
To je ještě dobrý, mně se stalo, že se takhle Framík rozběhnul k malý holčičce. Tak jsem se lekla, aby se nelekla,že jsem místo “ke mně” zakřičela : “ Frame to není Lidunka!”. Takže slyšel “ Lidunka” a rozvrtěl ocas ještě víc.😅
A Gučák jednou úplně nepochopitelně vítal úplně cizího pána v metru. Vyvedlo mě to z míry a přiblble jsem se zeptala: “ Vy se znáte?” Pán se strašně naštval a seřval mě na tři doby, že ne, že s mým čoklem fakt na pivo nechodí. To byla ostuda.
Do mě včera vrazil Fram na zahradě.
Jsem se naštvala, ale pak jsem si uvědomila že byla tma a měl rozpuštěnou ofinu.
Dafi, to je tak super, že jste začala jezdit, moc Vám to přeju!🙂
