Jak se vám venčí?

Ph:

Koukam - vsude stejny. Pohybujeme se venku od  jednoho zbytku snehu k druhemu - na a kazdem zasnezenem fleku canici hodi zadicka a blazene se drbou.

U nás totéž, naštěstí je -1, takže nejsou jak 🐷.

Já pamatuju jak vždycky vypadali táboroví psi, když jsme ještě jezdívali s vodákama na tábory. První dva tři dny za náma pořád lítali od dítěte k dítěti a po třech dech už jenom někde leželi a chrápali. 

jo-jo-jooo, pak ešče rádi šetřej energii , ono to cizí prostředí a na táborech navíc přehršel komunikace s ostatními psy, udělají svoje. To i největší vižlí aktivista upadal do letargie 😀

u nás - když je k dispozici kopeček se navíc i jezdí, tak jako sám od sebe:

Mladý pánve sněhu  kope metro. 😄

A už mu pěkně rostou parůžky! 🤣

To bude po tom lišejníku, co tuhle sežral. A to jsem mu vysvětlovala, že lapiny soby pasou, ne že se jako sobi pasou. 😂

se přeslech asi 😀

Prostě úžasný fotky…👌ten sjezdař je boží…

My teda venčení letos naprd. Jsme doma furt nějak marodný. Když ne já, tak dcera, takže až večer přijde muž, tak se jde ven. Dneska jsem šla já. Malina mě vzala po cyklostezce do vedlejší vesnice, pěkně se nám šlo až do okamžiku, kdy se začala pořád otáčet, což bylo jasný, že vidí něco víc než jednoho člověka. Tak jsem se nakonec otočila taky a viděla chlapa jak ho vleče za námi obrovský pes, podle svítícího obojku něco jak rotvajler nebo xl bully. Prostě obluda se širokymi plecemi a dost to vypadalo, že tomu šéfuje. Tak jsem nasadila rychlochůzi, což Malina viditelně přijala s povděkem, taky netoužila, aby nás došli. Metla jsem i s rozvázanou botou, abychom je setřásli a podle Maliny jsem viděla, že jdou furt za námi. No když jsme vyšli z vesnice na cyklostezku a podívala jsem se za sebe, tak je vidím, že budou pokračovat jako jiným směrem, ale pak jakoby si to rozmysleli a šli zase za námi a to jsem teda usoudila, že není čas na hrdinství, mezi polema je potkat nechci a dala jsem se doběhu, Malina teda neváhala a šla do toho se mnou a pořád koukala, jak moc to s tím během myslím vážně. Přece jen se známe už nějaký ten pátek a tohle ještě neviděla, že umím popoběhnout pár metrů, to ví, ale kilometr? No ale setřásli jsme je. Asi o nic nešlo, mě se jenom nelíbilo, že se za námi nějak moc ženou a pak ta viditelná změna směru…Fotky z venčení jsou 14 dní starý. Sníh už u nás moc není.

Uf. To byl zážitek. 

O víkendu jsem znovu použila paralyzér. Jen do vzduchu. 

Šly jsme po kraji louky, mezi loukou a cestou je kraj lesíku. Na cestě se vynořil chlápek s 2 fenami (podle oslovení). Fena zřejmě německého ovčáka se na místě přikrčila, na zadku se otočila a vyběhla cvalem na nás. Na přivolání nereagovala. Narazila do plotu lesní školky, chvilku se zmítala, a zase cvalem za námi. Když byla pár metrů od nás, cvakla jsem paralyzér. Otočila se a utekla, cestou se zase zamotala do plotu.

 To se k nám vydala už druhá fena, něco většího než ovčák. Taky nereagovala. Ale u ní jsem neviděla agresivitu, ani neběžela čelem a cvalem. Ale taky jsem cvakla do vzduchu, protože furt nebyla odchytnutá ta první. 

Chlápek kromě neúspěšného přivolání jen dvakrát hlesl “pardon”, ale měl značně pobavený tón hlasu.

Druhý den při průchodu jednou z okolních vesnic mi došlo, že jde o několik měsíců nové psy ze sousedství. Černá ovčanda je i za plotem agesivní. Ta druhá jen pouští bubáky tak nějak normálně, vyrovnaně.

Tak u nás si jedni nejbližší sousedi pořídili fenu Moskevského strážního psa. Musím říct je nádherná, velká mohutná. Dobře se o ní starají. 

Bydlí s nimi doma. 

Ale, plot spíš nemají než mají. Už nás i navštívila,(utekla jim) naštěstí jen za plotem. Když jsem k ní opatrně mluvila, že bych ji zavedla domů, tak se stáhla a vrčela, vzadala jsem to, a sousedce zavolala. 

Jenže oni ji mají jako mazlíčka, který si může dělat co chce. Takže jí pouštějí na procházce na volno. Když jdou po louce okolo nás. Nechají ji lítat a výhružně řvát na naše psy. Minule jí naháněli po louce u silnice, na přivolání nereaguje. Jo fakt mám strach až ji potkáme, bude to průser. 

Zatím není ani dvouletá taková štěněcí. 

Okolo nás potkávám mnoho psů, ale místních, se kterými jsme kámoši. Tak lovečáci jsou zvyklý, čuvačka taky. Ta se hned zamilovala do českého horského psa i voříška z útulku

A dokáže s nimi lítat po louce jako blázen. 

Jenže tohle je fena, vypadá to že nesocializovaná…. 

Uf… tak alespoň, že ten paralyzer funguje i jako zahnání, jen tím jiskřením…

No domácí mazlík být moskevačka může, ale měli by si teda páníčci uvědomit, co mají doma, to fakt zavání průserem.

Já to vidím z mého pohledu. Když pustím ohaře je to důchodce, který kdyby neposlechl, tak se maximálně dojde k někomu pomazlit. Jezevčice to samé. U čuvačky už to moc nejde. Proto je na stopovačce, prostě nechci aby někoho neohrozila. 

Ale prostě pastevec téhle velikosti, který nemá žádný základ. To je špatně. I pro samotnou fenku může se jí něco stát. Vyběhne pod auto a neštěstí je na světě. Nebo vyhodnotí někoho kdo pojede na kole jako nebezpečí a pak už raději ani nedomýšlet. Mají ji od štěněte, ale pouštět jí začali až teď. Nehledě na to že paní je váhové kategorie asi 50kg,takže i když je fenka na vodítku, tak vlastně vede panočku ona. 

my dneska opět venčili v civilizaci - prostě vodítkové chodníkové a parkové procházky. Protože v lese je to na zabití - uježděný led pod vrstvou nového sněhu není dobře schůdný. Zítra mám volno za pracovní sobotu, tak vyrazíme někam, kde bude schůdněji. 

No uf. Ještěže paralyzer fungoval a zastrašil. 

My dneska šli na polední procházku všichni, protože kluci už neměli lyžování, ale mladého pána batolecí tempo krapet nudilo, takže jsme se odpojili a udělali si cca šestikilometrový okruh a z něj i kus v tahu. Po celonočním sněžení bylo na cestě místy i deset patnáct čísel sněhu, takže budu mít fakt pěkný lejtka a mladý pán kejtičky. Dneska mu sepnuly ty správný kolečka a ani jsem mu nemusela moc připomínat, že teď má jít vpřed a nečumákovat kolem a když jsem ho chválila, jakej je šikovnej a skvělej pejsek, tak si to viditelně užíval.