Jé, holky, mně se včera něco stalo, to vám musím vyprávět!
Už večer, stmívalo se, přijela jsem od koní k paneláku a vysoukávám se z auta a dávám na auto plentu na čelní sklo a sbírám si krámy. A jdu od auta k paneláku v tom koňském hubertu(su) uhňápaném od hnoje, z bot a čepice mi čouhá seno, v jedné ruce umolousaný kýbl s krmením pro slepice, v druhé plátěná odraná taška plná drobností a barýlku od vody… a přitočí se ke mně pěstěná dáma, tak o pět let starší, s melírovanými vlasy, a já si říkám, že se asi motá nebo vyhýbá nějakému ledu, tak se jí uhýbám, a ona “nemohla bych se vás na něco zeptat?"
A tak já odfuním, že no jasně, klidně se ptejte, nasadím společenský úsměv a postavím se tak, abych na ledu hned nespadla. A paní “vy se znáte s mým mužem?"
Já: “nemám nejmenší tušení, kdo je váš muž?”
P: “vy jste nás zdravila, když jste jela ke koním, tak jste se široce smála a radostně na nás mávala, že jsem myslela, že se s mužem musíte znát”
J: “ahá, no to já vám děkovala, že jste mi uhýbali, protože to já od pěšáků vždycky ocením, když už se teda telím s tím autem nějakou polňačkou, že jsou ochotní mi uhnout”
P: “no to jste určitě neděkovala, to jste na nás mávala, jako že nás znáte!” (to jsem znervozněla, abych ještě někoho neurazila, že si na něj nevzpomínám, to se mi stává až moc často….)
J: “no ale já opravdu jen děkovala, to já tolik mávám, aby si mě ti pěšáci vůbec v tom autě všimli, že jim děkuju, já z toho mám vždycky radost, když nejdou ignorantsky prostředkem silnice. Omlouvám se, ale nepamatuji si, že bychom se my znaly, a kdo je váš muž, vůbec nevím, ani při té cestě jsem si vás neprohlížela.”
P: “no ale my se známe, tuhle jste mě zastavila u garáží, jestli vás nepronásleduju!” (😲😲😲) “Takže vy mi chcete říct, že se opravdu neznáte a nestýkáte s mým mužem? A to vám mám věřit?”
J: “cože?” (už mi cukaly koutky) “já si nejsem opravdu vědoma, že bych kdy kohokoli nařkla, že mě sleduje! Já mám naopak pocit, že chválabohu nikoho nezajímám a jsem každému ukradená, proboha proč by mě někdo pronásledoval 😀 A jestli znám vašeho muže, to vám opakuji znova, netuším, nevím, kdo to je, třeba ho znám, třeba ne, třeba jsem ho zapomněla, protože fakt hlavu mám děravou”
P: “to byste si snad pamatovala, že jste se s někým intimně stýkala!”
J: (stěží zadržuji smích) “ale já netuším, o koho jde! Já jsem se intimně stýkala s několika osobami opačného pohlaví!”
P: “no tak já vám ho ukážu tady na fotce, tak mi řekněte”
J: “hm, není on z R.?”
P: “ne, to vůbec, my jsme se přistěhovali nedávno z..” (obec jsem zapomněla)
J: “no, tak ho nejspíš vůbec neznám. S tím z R. jsem se stýkala před třemi lety"
P: (už smířlivěji) “No to ono to tak před třemi lety klidně mohlo být, ale to mohlo být i klidně ne tak dávno, klidně před rokem”
J: “tady 10 m od nás stojí můj chlap, tak se ho zeptejte, jestli mám čas dělat zálety za nějakýma chlapama 🤣🤣🤣”
P: “jo, tak to jo…”
J: (chlámu se) “hele, já vám dám na sebe číslo, jo? Ať se mě kdykoli můžete zeptat, jestli zrovna nejsem s vaším mužem!”
P: (zcela vážně, se zájmem) “tak jo! To budete hodná! Tak já si to tu naťukám!”
J: “*** a kdybyste chtěla svézt nějaké dítě na koni nebo přijít sama, tak už na mě máte kontakt, klidně se ozvěte! 😄”
P: “tak jste moc hodná, děkuju, to já se kdyžtak ozvu”
Začaly jsme uprostřed cesty, no jezdilo sem tam nějaké auto, tak jsem v rozhovoru tu dobrou ženu musela trochu odvelet na stranu, protože jsme překážely, no komedie největší, my z toho měli s chlapem dobrý den celý večer! Boží zážitek! Miluju vesnice!!! 🤩
A ani jsem nevěděla, že v tom mundůru a s mým sex-appealem by si o mě nějakej takovej opřel kolo (na fotce na mobilu docela hezkej, teda kouty a vlasů pomálu, ale jinak souměrný obličej…)! 😊 A ona mě taková o sebe dbalá ženština považuje za konkurenci - no to je výhra! a ještě jsme dle mého odhadu skoro stejně staré 🤭 Hele, z tohodle bude historka jedna báseň 🙂
