Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 22.08.2025, 13:59:12
Ba ne, koza je něco úplně jiného než ovce. Když mi přišla kozička z Brna do našeho sychrava, navrhla jsem jí, že dostane kabátek po psu. Souhlasila. Zkuste oblíknout ovci.
Promiňte, ale rozebírání tohoto tématu veřejně, a konkrétně s Vámi, už mám za sebou.
Jasně. Veřejně nechcete (bohužel to předchozí rozebírání si nepamatuji) a soukromě nemůžete. No, taky odpověď.
Za to já ale nemůžu, že si to nepamatujete. Ale nebojte, to je na diskuzích naprosto normalní, ze si lidi nepamatují, co komu píšou 🙂 Nevím sice, proč bych soukromě nemohla, ale ono to stejně k ničemu není, stejně si pojede každej svoji. Ale jestli nutně potřebujete mou odpověď, tak ano, schvaluji, co hůř, přímo podporuji (to mi ale bylo napsáno), a jestě k tomu to mám za sebou - přímo konkrétně já jsem tuto nesmírnou hrůzu provedla. Co dál?
Odpověď na příspěvek uživatele orionka-2 z 22.08.2025, 14:02:34
Tak asi kozička neviděla člověka zblízka poprvé 🙂 Když budete mít ovci, co je zvyklá na kontakt a péči, tak se klidně oblíknout nechá 🙂 Ještě před půl rokem bych vám klidně odvětila “zkuste dát obleček našemu tříleťákovi”. No, mohla bych zahlásit i teď, ode mě by si nechal dát deku jen velmi velmi pomalu a podezřívavě, cizího by asi vysadil na nejbližší strom. A to je kůň, na kterém se už vozíme 🙂 Takže teoreticky o nějaký ten krůček dál, než ovce… Hříbě, které přišlo poválené od dětí z jezdeckého oddílu, si taky nechalo dát deku hned a okamžitě.
Odpověď na příspěvek uživatele orionka-2 z 22.08.2025, 13:48:46
Nejsem vůbec koňský člověk,
Já ano a NIKDY bych neměla koně o samotě. Pokus se nejedná o asociála, kterého z něho vyrobil člověk. Tímhle dvorkovým odchovem.
Kolem koní se pohybuji přes 40 let a nezažila jsem vzájemnou šikanu. Ne tu nebezpečnou. Holt je třeba nového jedince postupně začlenit do stáda, mít dostatečně velké výběhy a možnost oddělit. Stačí páskou.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 22.08.2025, 13:59:12
. A máte představu, kolik koz je zavřeno v chlívku ?
Nemám, ale myslím, že jich moc nebude. Ono na vesnicích se těch hospodářských zvířat moc nechová. Kolikrát už ani to jedno prase. Max má někdo pár slepic a králíků.
A nebo má trochu větší hospodářství a kozy (nebo krávy nebo koně…) v množném čísle.
Jak jsem kdysi chodila kolem těch koní, postupně tam zůstal jen jeden a v kotci u něj pes. Já byla ráda, že ani jeden tam nezůstal sám, že tam žijou ,,spolu". Ale bylo mi tu řečeno, že takto se koně chovat nesmějí, pes jim nestačí atd. Sestřenka se učila těsně po revoluci, takže co se tehdy učili? Tipla bych, že ještě jeli socialistické osnovy a jaké byly netuším. Ona už u koní není cca 10let. Ale koně měli taky jednoho celou dobu doma, byl její a holka se na něm jako malá ještě vozila. Koník už tu není, tak se po pár letech chystají pořídit nového..zase mladé. Jak říkám, já nesouhlasím, ale to je tak všechno, co můžu. Sestřenka měla jen toho koně, mladá má už tisíc jiných zájmů a o koně se nakonec stejně bude starat teta a druhá ségra. Chtěla jsem jim alespoň ,,šáhnout do svědomí" tím zákonem, ale jak čtu, asi není čím🙄
Ono určitě se dá chovat jen jeden kůň, stejně tak jako můžeme mít jen jedno morče, jednu andulku…takové zvíře má tedy péči svého chovatele jen pro sebe, víc k němu asi přilne a povětšinou kvůlivá tomu neumře, pokud takto žije už od mládí…a sama mám máslo na hlavě neboť jako holka jsem měla jen jedno morče a měli jsme kontinuálně jen jednu andulku.
Jo kasně a teď se řekne, že nelze srovnávat kůň a morče, ale nemyslím si, že to je tak nemožné, protože i u toho morčete a andulky máme zdánlivě spokojeného tvora, opečovávaného a svým způsobem spokojeného, ale až když má dva jedince toho druhu…dvě morčata, dvě andulky…tak vidí, jaká to byla chyba…že tu interakci se vým druhem mu prostě člověk nahradit nemůže.
Třeba teď s neskrývanou závistí sleduju, jak Dublinbarzoj očekává nový přírustek do rodiny…čtvrtého barzoje. Pro mě jsou barzoji top, ale nikdy mít barzoje nebudu…ale i kdyby se stal zázrak a já si tohle plemeno pořídila, tak už teď vím, že jeden barzoj je málo. A do smrti smrťoucí se budu omlouvat svému afgánovi, že jsem mu nepořídila afgáního kámoše…myslím, že by měl podstatně šťastnější život než jako psí jedináček.
Takže za mě si dovolím ještě jednou poznamenat, že to ta zvířata asi zvládnou, pokud jsou zvyklá, ale je to pro ně to nejlepší? A myslím, že pokud máme ty možnosti, tak bychom pro své zvíře měli udělat a pokud ty možnosti nemáme, tak by možná bylo lepší si zvíře nepořizovat.
Z toho co psala Coudas mi tak nějak došlo, že ona má se “samochovem koní” zkušenost a mě by opravdu (teď to myslím ironicky, opravdu jen moje zvědavost) zajímalo v čem je nějaké to pozitivum pro koně, oproti tomu, když je kůň ve vyhovující koňské skupině (záměrně nechci říkat stádo, může se jednat jen třeba o jednoho koňskýho kolegu) a třeba zvlášť u těch hříbat…klidně do SZ, když na na to bude mít čas a chuť, přestože nejsem tzv. od fochu, tak by mě to zajímalo. Nezajímají mě opravdu výhody takového držení pro člověka, ale opravdu jen výhody pro toho koně.
Viz Sarah. O všem a o ničem. Ale vždyť tam chodíš, viděla jsem tvůj příspěvek.
ano,mě to došlo až pak,že já mám vlastně seznam vláken pod sebou,bez ohledu na témata a jen jsem nevěděla,že je to koňské vlákno🙂 jaja,sem tam tam kuknu,máš pravdu..Kravičky boží🙏
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 22.08.2025, 16:57:41
Ono určitě se dá chovat jen jeden kůň
Ano, dospělý kůň, byť to nesplňuje welfare. Ale rozhodně ne hříbě! Kdo mu bude dělat kámoše na hraní? A vychovávat ho. Člověk? Který se mu nemůže fyzicky rovnat? Bude s ním tryskat po pastvině?
Výhody pro samochov pro toho koně žádné nevidím. Je to společenský tvor - ale to bych se už opakovala.
Před mnoha lety dostala jedna známá k narozeninám hucula. Byl ustájen doma v garáži. Nejdřív velké nadšení, pak velké rozčarování. Protože začal utíkat a shazovat. Proč asi?
Jako, můžete mít jednoho koně ve výběhu, když s ním nepotřebujete manipulovat ani na něm jezdit. Ale jinak je to průšvih.
Hříbě (tím myslím dobu od odstávčete do obsednutí) má vyrůstat ve smíšeném stádě. A má být v koňské společnosti i potom. O jiném názoru mě nikdo nepřesvědčí.
Večer si umyju hlavu, kecnu v 21h na gauč a za chvíli po jídelně proletí Viktín a letí k šoupačkám. Za nima byla Gucci, myslela jsem, že si jdou zase škvírou prostrkávat packy…častá to jejich hra. Jenže on nějak skočí do obyvču a sedí pod schodkama. A čumí před sebe. Že by tam měl vážku, takhle pozdě, potmě? ,,Viktínu, co tam máš?"No nic, vezmu telefon(baterku) a jdu se raděj podívat. A ona tam leží myš, respective hraboš. Jestli to byl ten, co jsme ho naháněli dva dny před tím v pracovně nevím. Ale naštestí byl mrtvý. Dostal veeeelikánskou pochvalu(doufám, že ho původně neulovila Gucci, což by bylo pravděpodobnější😏) šunku a vysvětlila jsem mu, že myša už je mrtvá a můžeme ji vyhodit. Sebrala jsem ji na lopatku a mrskla vedle do pole.
Večer se opakovala známá to akce se sršní. Jakmile jsem si přivřela dveře a lehla, do 10minut byla vevnitř. Takže zase moje brblání, protože prostě tele mlátí do stropu, spadne na zem(jen jsem čekala, co spadne na postel na mě😲) takže jsem vylezla druhou stranou, hodila na sebe župan, protože nahatá vyhánějící sršeň není zrovna dobrý nápad😏 Otevřela jsem zase dveře dokořán, rozsvítila terasu, odtáhnula záclonu a brblala: běž ven, nevím co sem furt lezeš, tady nemůžeš být! Chvíli lozila po garnýži sem tam, pak jí ujela noha😉sletěla níž na záclonu, tak jsem ji tam jako omotala trochu a lomcováním záclonou zklepla ven. Jakmile vyletěla, hned jsem zabouchnula dveře…uf. Sice jsem se ráno zase probudila zpocená a odkopaná, ale bez sršně v posteli. Tom mi ráno řekl, že jsem nepochopila, že ona prostě chce být se mnou. Celý den je otevřené dokořán a není tam, mohla by si tam hovět, i třeba v té posteli. Ale ona přiletí hned, jak se tam nastěhuju na spaní(včera jsem teda do jedné hodiny čuměla na tenis) Prý jsem jí měla vysvětlit, ať si lehne vedle na stolek a můžem tam spolu chrnět do rána😏Ne, s díky jsem tuhle společnost odmítnula. Já když spím, tak spím, nemám nic pod kontrolou, možná bych ani nezachytila, že jsem ji přimáčkla a píchla mě. A už bych se třeba neprobudila…
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 22.08.2025, 16:57:41
Ano, měla jsem koně samotného. Znám dost koní, co jsou či byli samotní. Nehodlám nikoho o ničem přesvědčovat, zvláště lidi, kteří jiný pohled ani vidět nechtějí. Odpověděla bych Vám, ale já nevím, co máte na mysli. Můžu napsat jen skutečnosti - hříbě pětiměsíční (a zase klidně do mě), mě bylo 16, ke koním jsem chodila 5 let (a naučila jsem se jen přesný opak, než jak celý koňský svět vnímám dnes), žádný “koňák” v dosahu, trenér už vůbec ne(k čemu), naši koňáci nebyli. S koněm jsem byla denně, víkendy celé. Vše kolem jsem si v rámci možností obstarávala sama. Bohužel jsem vycházela z těch nabraných zkušeností z JK a od “zkušeného soukromníka”. Žili jsme tak 12 let. Pak šel do společnosti 3 koní, a během let až 12 koní. Odborníci by jistě shledali problémů mnoho, já rozdíl nezaznamenala. Také mu bylo předpovězeno, že je asociál, do deseti let bude po něm a zabije mě. Kůň mě bránil spíše před lidmi 🙂. Dožil se 21 let, a musela jsem jej nechat jít, měl syndrom Shivers a zadníma nohama už skoro nepohnul. Koně za tu dobu samoty vidělo nesčetně koňáků, veterinářů a dalších, nikdo nikdy neřekl o týrání samotou ani slovo, ani konkrétně, ani obecně. Až s dobou internetu a takovýchto diskuzí se tyhle názory vyostřili a hodně křičících se opíralo o zákon o týrání. Tam je ovšem psáno o “zvířeti v izolaci”. Ale jako každý zákon si jej každý může vyložit po svém. Proto se hojně začalo psát - kůň o samotě = týrání. A že jen 1% může případně být o samotě protože a proto, což je v přepočtu cca 1000 koní. Docela dost si myslím. Takže je potřeba snížit procento nejlépe na setiny 😁. No a jednoduše - já to neodsuzuji, v obecné rovině je lepší vícero jednoho druhu, ale to platí u všech zvířat, a z mého pohledu velmi záleží konkrétní situaci. Přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout, ale co už.
Rozhodně to platí u psů. To snad víme všichni. Možná některá plemena jsou výjimkou. Nebo jedinci. Někteří si třeba jedináčkovství užívají. Jak je to s kočkami nevím. U známých mají dvě vzájemně se jedna druhé radši vyhnou. Ani vody se z jedné misky nenapijí. Já mám kocoura jedináčka. Interakce s jinými svého druhu si užívá venku.
Odpověď na příspěvek uživatele Coudas z 22.08.2025, 18:15:59
Děkuji za odpověď…já určitě nic odsuzovat nebudu, neboť nemám tolik zkušeností s koňmi, jen asi pozorování interakce koní ve výběhu za těch pár let, co jsem u nich jako holka strávila…no a u hříbat…no když vezmu “větší” hříbata, ne ještě ty, co chodí s maminama, tak jsme měli v maštali dva mladíky…ty teda byli ve výběhu sami a viděli na ostatní koně do dalších výběhů a myslím, že si to kluci docela užívali…dokonce byli do určité doby spolu i ve stáji v boxu.
Prostě nehledě na nějaké internetové diskuze a tak, jen z toho, co jsem tak nějak vypozorovala. Zkušenosti s koněm jedináčkem, a už vůbec ne s takhle mladým, nemám.
Krásně jste to shrnula s barzojíky. Prvního jsem měla jen jednoho, byl více méně pořád se mnou. Potkávali jsme se se spoustou psích kámošů, trávil s nimi spoustu času, doma měl kocoura. Vypadal spokojeně. Byl šťastný pes. Ale od té doby, co mám bráchy, a teď k nim malýho, tak vidím, že jsou šťastnější, když má barzoj barzoje. Třeba dnes, nejprve si oňufňávají a okusují hlavy, pak honička, potom Satan málem bráchovi ukousl nohu a teď spí na megahromadě.😍
Krásně jste to shrnula s barzojíky. Prvního jsem měla jen jednoho, byl více méně pořád se mnou. Potkávali jsme se se spoustou psích kámošů, trávil s nimi spoustu času, doma měl kocoura. Vypadal spokojeně. Byl šťastný pes. Ale od té doby, co mám bráchy, a teď k nim malýho, tak vidím, že jsou šťastnější, když má barzoj barzoje. Třeba dnes, nejprve si oňufňávají a okusují hlavy, pak honička, potom Satan málem bráchovi ukousl nohu a teď spí na megahromadě.😍
Já si myslím, že i psům je líp, když je jich víc. Jedináčci mají sice páníka jen pro sebe, ale když je v práci, tak jsou sami. Mám známou, která měla až do jeho 9 let jedináčka. Ten pes byl tak rozmazlenej, že i na společným výcviku nesnášel jiné psy, mýmu Dráčkovi natrhl ucho, ten ho od té doby nemůže ani cítit a není rozhodně sám. Společný venčení je možný jen s fenama a ty se ještě nesmí proti jeho naskakovani ohradit, jinak dostanou za uši taky. Před rokem mu panička pořídila kámoše štěňátko a muselo se oddělovat, vždycky jeden byl doma v kleci. Kdo to ale byl, to netuším, nechtěla to říct. Teď po roce to vypadá, že už se snad snesou. Takže jsem ráda, že já mám psy společenský, blbnou doma spolu a nemají problém s jinými psy, však víš. 😊