Musím se ,,pochválit"🙄Dneska jsme měli hodně zvláštní den. Mě se celou noc zdálo o sršních. Dokonce jsme spolu mluvili(už mi z nich hrabe😏) byla jsem vzhůru asi 4x👎Pak jsem v zahradě udělala celkem dost práce, posekala většinu v zelenině křoviňákem, protože všude obří plevel. Bohužel, když zasadíte dýně a melouny, nejde pak mezi nima plet a takto to dopadne. Ale byl už fakt všude, i v cibuli, zelenině…Ta se plela, nepomohlo. Tak jsem to tak jako ,,vyplela" křoviňákem alespoň kolem a tam, kde už sklizeno. S pocitem dobře vykonané práce jsem přišla v 17.30 domů na tenis. Sednu si a něco mi šmrdolí kolem ucha, myslela jsem, že klasicky mravenec. Chtěla jsem ho smést dolů, ale nepovedlo se mi to a šup mi do ucha😲Doprčic, snad za chvilku vyleze. A v tu chvíli mi došlo, že to, jak nešel shodit a před tím mě něco kouslo do týlu - doprdele klošák určitě😠 No tak musím vydržet, nakonec vyleze. Pět minut, furt tam šmejdí, lechtá to jak kráva, to se nedá. Jdu se kouknout nějak do zrcadla, třeba uvidím, co to teda je. Vidím houby, sakra, že bych ho vyšťourla uchošťourem? Ale nemá se to, ještě ho tam umáčknu a pak ho nevytáhnu vůbec. Další minuty, vezmu zvětšovací zrcadlo, tyčinku a opatrně ho jako že vymetnu. A už ho vidím, rychtyk, je to pitomý klošák. Lapla jsem ho a šup s ním do WC. Uf, jdu na ten tenis. Tom byl v práci, měl porady a měl jet něco i do Přerova, měl se hlásit, samozřejmě ticho po pěšině, tak jsem mu SMSkou vybrblala. Tak napsal, že ještě nakoupí a už jede domů. Přijel, choval se divně. Pak, že mi jde něco říct, ať si k němu sednu na gauč. Rozplakal se, že se mu stalo něco hrozného, že už tu nemusel být😲Bojím se vždycky, když jede po dálnici sám, třeba do Prahy. Proto teď, když už můžu z domu, raděj jezdím s ním. Nějak mě nenapadlo, že do Přerova je dálnice a měla bych se bát taky🙄Jel v levém pruhu, no jasně, nějak kolem 150. Před ním auto, najednou uhnulo doprava. Bylo to trochu za horizontem, nebylo před to auto vidět. Jak uhnulo, najednou před nám stojí octávka, nechaná v tom levém pruhu a u svoditel vyděšená matka s dítětem v náručí. Vpravo kamion. Brzdy, bylo jasné, že ubrzdit se to nedá, tak to raděj namířil do kamionu. Prý netuší co a jak se stalo, snad nějaká černá díra, ale protáhnul se mezi stojícím autem a kamionem, kde nebylo žádné místo, jen bacil zrcátkem někde do kamionu. Najednou byl za a neví vůbec jak. Je pořád v šoku ještě a myslím si, že nebude minimálně pár dní spávat, protože mu pořád vyskakuje ta ,,Sofiina volba" - matka s dítětem/kamion - kam to narvat. Nebudu zřejmě spát ani já, protože mi teď pořád šrotuje v hlavě, že jsem si tak mohla sekat, spokojená, že mi to tak jde a Tom už nemusel být😔
