Třetí víčko

No, co na to říct. Jako matka, která je ráda, že ty děti má, si myslím, že dotyčný neměl být takový debil a to dítě si dělat, když ho vlastně nechtěl. 

Shodou okolností jsem zrovna četla na Paměti národa příběh muže, který přežil koncentrák a ten zase tvrdil, že opravdu šťastný začal být, až se mu narodil syn. Prostě každej to může mít jinak. A když proboha ty děti nechcete, tak si je nedělejte. Jak jednoduché. Nemáte se nechat přesvědčit, zrovna tak, jak já se zase nenechám přesvědčit, že nemám být šťastná, když jsem. A ne, nepočítám s tím, že se o mě děti na stáří postarají, proto jsem je fakt neměla. A taky nehlídám každý víkend vnoučata. 🤪

Taky to nikomu necpu. Ale potkala jsem překvapivě mnoho matek, které se cítily dotčeny mou bezdětností a jaly se mi vysvětlovat, že “až ti bude tolik a tolik, tak si vzpomeneš a budeš litovat” a případně sem tam někdo naznačil, že je to snad moje jakože občanská povinnost, zajistit další generaci. Tak tomu už jsem se musela smát.

Není to občanská povinnost a jestli toho někdy budete litovat nebo nebudete, je jen čistě vaše věc. On to za vás nikdo neodžije.

Já jsem matka…ale zase jsem ženská, co je na děti v podstatě alergická (mimo těch svých)…čím menší, tím větší alergie…

Moje dcera děti nechce…její věc, mě je to jedno, její rozhodnutí. Jsem spokojená psí babička…ale teda pokud by dítě měla, tak jsem byla připravená být tou nej babičkou, dokonce jsem se na to chystala…zasadila jsem ovocné stromy a pořídila si pyrenejskou horskou psici (jako pes k dítěti si neumím představit nic vhodnějšího)…

A s hláškou “až ti bude tolik a tolik, tak si vzpomeneš a budeš litovat” plus ještě “no zase jedna taková, která nechce děti” nemusíme chodit daleko, to zaznělo na její účet i v rámci mojí širší rodiny…a jo, co já vím, možná litovat bude…její věc, je dospělá.

Mě by z takových řečí šlak trefil, jako já jsem klidnej člověk, ale tohle mě dokáže rozčílit. Přijde mi, že některé ženské nedokáží pochopit, že ne všechny příslušnice něžného pohlaví primárně touží po mateřství…

Moje dcera taky děti nechtěla. Vzpomněla si až v 35, že by aspoň jedno chtěla.

No dneska dítě v 35 letech není nic zvláštního, i když já teda zastávám názor, že mladší  matka z biologického hlediska obzvlášť jako prvorodička je lepší.

No u dcery z toho strach nemám…malé děti jejích kamarádů a známých v ní nevzbuzují mateřské touhy, naopak interakce s nimi jí spíš utvrzuje v tom, že dítě v žádném případě.

A upřímně …možná je to tím, kolik mi je, že ten svět nějak nestíhám a přijde mi, že se to všechno řítí tak nějak do zadele…takže kdybych dnes byla mladá a rozhodovala se, jestli dítě ano nebo ne, tak rozhodně ne…

Nevím, jak to celé vnímá mladší generace ve věku vhodném na to mít dítě, ale myslím, že část z nich děti asi taky nechce s vidinou nejisté budoucnosti…a teda nejen pro sebe, ale následně pro to děcko…

No, já teda netvrdím, že rozhodně ne, ale taky bych se asi hodně rozmýšlela, jestli vůbec mít tři. Moje dvě starší děti jsou teď už skoro čtyřicátníci, dětství prožily v divokých devadesátkách a rády na to vzpomínají. Ale jejich děti, tedy moje vnučky už ten život budou mít těžší.