Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 06.10.2026, 14:49:28
biothan byl vyvinuty jako nahrada kuze v jezdectvi a vozatajstvi. na psy je predimenzovany. I kdyz jsou ruzne typy (kvalitativne) a uz i ruzni vyrobci nez jen puvodne patentovany produkt, porad to snese dost. Prvni obojky mam uz 15 let - z te nejvyssi rady, kovova prezka klasicka -a to nebyla sance, ze by to pretrhli.
Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 06.10.2026, 20:37:18
Dafi, však je to ještě mimino🙂 a máte před sebou spoustu času.
A nebojte, nejste sama, já mám často pocit, že jsem vygumovaná, a že tenhle pes nebude umět lautr nic. A pak si otevřu deníček a vidím: že už už se to cítí doma, že už to ze zahrady neprchá domů před každým zvukem, že už se nebojí každýho člověka a každé “divné” věci, že když potkáme psa - ví, že poodejdeme dál a že jsou psi, kteří jsou i fajn. Už to nekvílí v autě, neblázní z postroje ani z vodítka, na přivolání to reaguje hezky. To je oproti jiným štěňátkům nula nula velký nic, no ale pro mě to vlastně znamená hodně. A to jsem na začátku dělala apoustu “správných” věcí, ale došlo mi, že takhle fakt ne😁.
Večerní amoky - já klidním už tak od 4 - 5 odpoledne, to už není žádné velké “cvíčo”, ven jdu tam, kde nehrozí, že někoho potkáme, doma se nesmí hra rozjet, dávám kong nebo opravdu jednoduché hlavolamy, no nebo se taky na pár minut zhasne a jen se dýchá. Amoky nebyly přes týden? - a to je pro mě teda mega úspěch.
Používala jsem stopovačku z hexabiothanu a vyhovovala mi hodně. Na psa 18 kg byla dobrá ta uzoučká, 10 mm. Na malinkýho pejska by to ale asi bylo těžký, tam bude asi lepší třeba ten paracord…
Známí měli na čechohoráka šířku 16 mm a taky spokojenost.
Odpověď na příspěvek uživatele janaa z 06.10.2026, 19:39:58
KRÁSA se na to dívati, hubu pak kolem celý hlavy míti! Pak prej Divoženka!! Tssss jak je pěkně soustřeďovaná, prdík jeden labradůrskej. Moc hezky “pracuje” .
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 07.10.2026, 07:43:55
Pruží to?
Hm, tak to jsem ráda, že jsem do toho nakonec s Tali tehdy nešla. Ona byla pes, kde i jeden jedinej cm, kdy jí to dovolilo popotáhnout, brala jako, že jí to vyšlo. Mně pak zachránila kamarádka s pevným, ale měkkým dlouhým vodítkem pro koně z měkkého matroše. To mě nezabíjelo, bylo dlouhý, ale nepovolilo ani o píďu. bože to byla úleva po té stopovačce 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 07.10.2026, 09:51:13
Ano, ten produkt, co jsem měla, opravdu pružil - i když relativně malinko, ale pružil. Od té doby mám tento materiál zařazený v kategorii “nepoužitelné”. Když trénujete koně, potřebujete naprosto přesné pomůcky a přesně načasované, pružení je více než kontraproduktivní. U některých psů to bude úplně stejné.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 07.10.2026, 10:08:16
. Když trénujete koně, potřebujete naprosto přesné pomůcky a přesně načasované, pružení je více než kontraproduktivní.
to je přesný! Já jsem v těch začátcích toužila být stokilovým, dvoumetrovým psem, abych měla tu jistotu, že se mnou nepohne ani o tu jednu jedinou píďu, protože to jí vedlo k tomu, že to respektovat nemusí. No, takže to nic, to jsem fakt ráda, že jsem do toho nešla. A že jsem vyměnila věcí 😀 Ona je takovej malej poník - nejen vzrůstem, když začlo foukat byla spíš teda jak teplokrevník nějakej pomatenej 😀 Říkala jsem o ní dlouho, že se měla narodit původně jako kůň a pak si to na poslední chvíli rozmysleli, nahoře, a zapomněli doštelovat softwér!
Odpověď na příspěvek uživatele Ronja s motejlem z 07.10.2026, 08:11:09
Já jsem měla také pocit, že vlastně nic neumíme, nic netrénujeme. Ale posledních pár dní pozoruji jak krásně reaguje na vycházkách. Netahá na vodítku, přivolání teda trénujeme hrou “chyť si mě”, v klidu reaguje na lidi, docela zvládá psy, kola, auta, motorky, že si můžu dát v restauraci oběd, aniž by ji Sirius zboural. Že na stopovačce reaguje na “pomalu” a “čekej”. Že vlastně ty malé každodenní krůčky najednou začínají dávat smysl.
Bambule a Dafi…jestli máte pocit, že to nejde dle vašich představ, že jste vygumované, že váš pes nebude nic umět, tak jste si měly pořídit malé Ginušky.
U nás je situace trochu obrácená…malá Gina si myslela, že vygumovaná jsem já, protože po ní chci věci, které se absolutně neslučují s jejím světanázorem a ten je samozřejmě ten správný, neboť jestli se Máťa narodil jako štěndo už se základním výcvikem, tak Gina se narodila jako génius a ředitelka zeměkoule.
Vždycky, když něco podobnýho čtu, tak si říkám (a teď to fakt nemyslim ve zlém) “vaše starosti na mojí hlavu”…vrchol mého kynologického snažení je, že Gina netahá na vodítku a že tak nějak respektuje venku moje pokyny…
Vždycky když vám něco nepůjde, resp. si budete myslet, že to nejste schopny naučit psa v nějakém rozumném časovém úseku, tak pomyslete na to, že mně ta moje bílá krasavice začala dle mých představ fungovat až po druhém roce…
Takže z toho vyplývá, že máte doma ty nejšikovnější štěňátka na světě….a prostě to chce jenom klid a nohy v teple…
Jo a jen bych chtěla říct, že mít doma poslušnýho Hujera je taky někdy opruz…to můžu 100x Máťovi říkat, ať jde doma ze schodů jako první…no tak to nepřichází v úvahu, ještě by se mu maminka někde ztratila a tak mi bude chodit u nohy, což při metrové šířce našeho schodiště, je fakt tip ťop…
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 07.10.2026, 12:25:03
U Hujera snadná věc - povel vpřed 🙂
edit - blbý je, když Hujer ohluchne, to jsou vám pak povely tak trochu ….víte k čemu. Teda ne úplně protože ještě má člověk naučený gesta, ale ……to se musí Hujer dívat, že jo 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 07.10.2026, 12:29:34
U Hujera snadná věc, vpřed umíme “hopí, hopí”, ale Hujer prostě napřed nepůjde …a ne a ne a ne (mi fakt přijde, že se bojí, že sejde dolů, otočí se a mamí nikde…nevím proč).
Jednodušší je dát povel čekej a sejít jako první, jenže, to se pak Máťa tváří jako opuštěnej pes a to psychicky nedávám já a tak radši chodíme jako “skupina” a jistí to buldozer Gina, která jde rychleji než my dva a je jí úplně jedno, že je na schodech zácpa…a nyní je to ještě vytuněné lapinou, která obíhá…no prostě když blázinec, tak jak u Sardullah doma.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 07.10.2026, 12:25:03
Tak to seš dobrá, že ti Gina podle tvých představ začala fungovat po roce. Alan mně podle mých představ začal fungovat až po 3 letech🙂. Byla jsem ale zvyklá už od tibeťáka, takže mně to zase nijak moc nevzrušovala. U Alana to byla hlavně ta snaha všechno honit, co se kde pohne, ale tibaťák ten měl svůj názor na vše a ještě mě k životu, jako štěně, tak nějak nepotřeboval. Teď jen občas zírám,jak si Alan umí krásně hrát s těmi rošťáky, hlavně s Goroušem, ten je u nás skoro každý den. Oprásklý jak nádražní vrabec, že se opravdu divím Alanovi, že na něj nevylítne.Třeba včera. Přišli, Alan mu stále nabízí kroužek a ten lotr mu neustále skáče na hlavu, hřbet, ocas a on se jen otáčí a dává mu kroužek, když ho konečně chytne, tak ho jen velice opatrně drží a nechá ho tahat a vyhrát. Dobu si takto vydrží hrát, pak se honí a pak si Alan vezme ořech a loupe si ho a Goro mu skáče po zádech, hlavě a Alan naprosto nic, když už ho měl dost, tak jen vstane a sklepne ho na zem. Dokonce ho nechá i hlídat a jen na něj dohlíží.Paní chovatelka když viděla videa jejich her, tak byla hotová, že ho zašlápne🙂, ale on je na něj opatrný.Ani nevím, kde se z lítacího blázna vzal takto starostlivý strýček.