Rodiče s PP, štěně ne

jenže chcete štěně zdravé a se skvělou povahou - tj.od chovatelů, kteří to s plemenem myslí vážně (nadstandardní zdravotní testy, chovají na povahově k sobě ladících jedincích...)

A to nebude "chovatel", co neuchovní rodiče pro lenost (či je nestresuje výstavama, ale ani veterinářem) a nebude moc bádat nad vhodným spojením (neb rodokmen a jednotlivé linie ani studovat nebude). Takže můžete mít kliku (pravděpodobnost je mrcha) na skvělého jedince i z chovu bez PP, ale s větší pravděpodobností zdravé, veselé, nebázlivé kavalíře bude ze zavedených chovných stanic.

A nevěřte, že vám neprodají štěně i když dopředu nahlásíte, že výstavy rozhodně nebudou vaší prioritou. Většině chovatelů jde o tom, aby se jejich štěník měl dobře - prožil aktivní život. Já si dovezla drahé štěně ve zahraničí (z velmi známé chovné stanice) a předem byl chovatel informován, že hlavní dogákova role bude dělat "kamzíka jizerskohorského". Nynější dogák je také od chovatelky, která ráda vidí své odchovy na výstavách... A opět jsem netajila to, že se na výstavě možná potkáme - neb tam chodíme jednou za rok okukovat, kam chov spěje... Ale  vystavovat nebudeme (to bych musela mít opravdu špičkové zvíře, abych se k tomu dokopala)

U kavalírů bych sahala po štěněti od starších rodičů (přeci jen srdeční vady tam jsou) a pokud starší mamina je ve formě... a jsou vidět její předchozí odchovy, je větší šance na zdravé štěně. A pak pohlídat povahu - veselí, usměvaví, aktivní rodiče mívají i skvělé potomky. Znám kavalírky - kamarádka má již třetí a čtvrtou v pořadí - všechny s PP, všechny skvělé, rozhodně žádní gaučáci. A všechny pořizované na mazla, ani na jedné výstavě nikdy nebyly...

Pokud se budete zajímat delší dobu, tak jistě vám prodají i štěně, které třeba (u kavalírů běžné) nemá správné rozložení barevných znaků... a tudíž nemá velké výstavní ambice. A jeho cena by mohla být příznivější. Ale to chce hledat, ptát se, zajímat se... být v kontaktu s těmi, jejichž chov se vám líbí

"Pes by musel být zdravý"

biaca, takto to nechodí

"musel"

nic nemusel, může tam být nějaká pravděpodobnost, protože předci a jejich sourozenci byli "zdraví", dožili se požehnaného věku, protože rodiče a jejich rodiče mají provedená vyšetření relevantní pro dané plemeno......a zrovna kavalírci příkladem zdravého plemene nejsou

to vše dává pravděpodobnost, nikdy ne mus

Já jen přidávám čárku ke zkušenostem, že zájemci bez výstavních ambicí nejsou vždy na druhé koleji. V době, kdy jsem hledala, nebylo moc nabídek králováků. Samé CHS se šampiony... Měla jsem skoro strach někam zavolat, napsat... že u mě pudlové nikdy nebudou stát hodiny na stříhacím stole a následně běhat po koberci, ale ty psy moc chci. Chovatele, které jsem oslovovala, zajímalo to "moc chci". Ve smyslu - chci, aby u mne zvíře bylo šťastné a byly mu maximálně naplněny jeho potřeby. Nakonec chovatelka, od které mám hnědou, mi o deset měsíců později nacpala i černou z jiného vrhu... že prý když vidí moje reporty, jak se hnědá má, tak že by vedle ní přesně povahově zapadlo to malé černé mimino, které nechce dát jen tak někomu, koho nezná, protože je to křehká neprůbojná duše. Holky do sebe zapadly jak klíč a zámek.

Kdyby vystavovali vždy všichni potomci všech vrhů, to by byla mela o kokardy 🙂 Někdo také musí být obyčejný přece.

Upřímně má největší obava je, jak by pes vycházel s kočkami. Proto bych pravděpodobně šáhla po chovateli, který sám doma kočky a pes je na ně zvyklý. (nejsem ochotna snížit komfort svých koček - a to zatím dělá úvahy v teoretické rovině.) 

Zdraví - ano, vím, že pes může onemocnět - z toho důvodu bych chtěla kavalíra  s PP. (s provedenými testy na srdce a klouby.) 

Kastrace - na rovinu netroufla bych si na odchov - a pes by se zklidnil ( i když ne vždy to tak je stačí se podívat na mého mladšího kocoura) navíc v oblasti, kde bydlím je plno psů, nevím jestli bych uhlídala. 

Cena není tak podstatná, i když upřímně by také hrála trochu roli. Chci doopravdy mazlíčka. Komfort by pes měl zajištěn, jak už všichni, kteří mě sledovali na ifauně ví, že jsem blázen do agility a nedostatkem pozornosti netrpí. I když by se jednalo o mého prvního psa. 

kavalír sice byl šlechtěn jako malý lovecký pes... ale dávno tomu již. Známé kavalírky vychází doma s kočkou i kocourem... obecně platí, že když si štěně přinesete ve standardním věku kolem dvou až tří měsíců - nemívají pak psi s domácími kočičáky žádnou potíž. Možná vybraná plemena (teriéři, bullové...) můžou později problém mít, ale kavalír?? 

Pes není kočka - kastrace nutná rozhodně není. U psů k ní nevidím žádný důvod (jasně že zdravotní - prostata), u fenek někdo hodně zvažuje preventivní kastraci ze zdravotního hlediska (nádory, falešné březosti, záněty...) - ale prosím, kastrujte případně až dospělou fenku, ne štěně... Co se týče důvodů uhlídání, tak to snad nehrozí - asi nenecháte běhat bez dozoru háravou čubinu po ulicích... Nebojte, tak složité to s háravkama zase není...

Nemám vůbec chovatelské ambice - a kastrovaného jsem nikdy neměla ani fenu, ani psa...

Nekastrovala bych hned, ale až po prvním hárání. 

To je u kavalírů vcelku jedno - pokud se nemýlím. 

biaca:

To je u kavalírů vcelku jedno - pokud se nemýlím. 

jedno to není - opakuji - pes není kočka... Pokud psa -samce vykastrujete brzy, možná budete mít "bezproblémovou" hračku, ale pes nedospěje...

Upřímně kastraci bych řešila s veterinářkou, a ještě bych se zeptala na názor chovatele od kterého mám štěně. Alespoň tak já to nyní řeším s kocoury. Každý měsíc report, aby věděla jak se kocouři mají a také konzultace případných problémů (např. naposledy jsme řešili očkování). Nemám co skrývat - právě naopak chci, aby chovatel, který si dal práci se zvířetem věděl, jak se ve skutečnosti má.

Po prvním hárání je brzo. Proč? Mám psy i feny a není vůbec problém, kastrovaná není ani jedna.

Brala jsem jako standart, že zvířata, která nejsou na chov se kastrují. Samozřejmě bych jako záčatečník si nechala poradit, tahle otázka proč nekastrovat mě nenapadla. 

biaca:

Brala jsem jako standart, že zvířata, která nejsou na chov se kastrují. Samozřejmě bych jako záčatečník si nechala poradit, tahle otázka proč nekastrovat mě nenapadla. 

to je svět koček, těch PP

ne psů, tady to zcela jistě standard není

biaca:

Brala jsem jako standart, že zvířata, která nejsou na chov se kastrují. Samozřejmě bych jako záčatečník si nechala poradit, tahle otázka proč nekastrovat mě nenapadla. 

Psa jsem neměla kastrovaného ani jednoho a zklidnili se oba. Fenku mám kastrovanou a nemyslím, že by jí to nějak zklidnilo. Kastruje se nejdřív v jednom roce a ano musí mít za sebou první hárání.

U toho psa teda důvod ke staraci nevídím žádný. U té feny, tak ta moje strašně krvácela. To bylo jako by u nás někdo něco pořezal. Krvavé čmouhy běhěm chvilky po celé podlaze. A když jsme si prošli těma jatkama, tak se mi pak dva měsíce povalovala nešťastně na zahradě, protože měla falešnou březost.  Já jí trochu cvičila na agility a v té době totálně ztratila o to zájem. Když jsem po ní něco chtěla, tak na mě jen zírala a pak sebou švihla o zem a zavřela oči. Třeba by další hárání bylo pak v pohodě, ale kdyby ne, přijde mi celkem děs mít půl roku fenu mimo.

....sousedi, jinak vzdělání lidé milující zvířata, si pořídili ruskou barevnou boloňku bez PP...no nic, je to pěkný voříšek, ale velmi divoký  a zároveň bázlivý...onehda jsem je potkala a hrdě mi zahlásili, že už je holka pěkně zahojená, na otázku, co se stalo, mi bylo sděleno  že po kastraci a že jim veterinář doporučil kastrovat před prvním háráním aby nepoznala hormony...fenečce je šest měsíců, no tak holt budou mít bázlivého divocha i nadále.....pamatuji si, že jsme se spolu o tom bavili, že chtějí kastrovat, prosila jsem je, ať ji nechají alespoň dvakrát odhárat a dospět, vše odkývali....no co už...

v zahraničí často kastrují štěňata (obou pohlaví) a mají radost, že zůstanou hraví, nekonfliktní, věčně štěněcí. Že to nejde dohromady třeba se solidní výchovou či dokonce výcvikem (hlavně u psů samců je to potíž), jim nevadí. Prostě mají doživotní děti... Ten pes nikdy nedospěje, nikdy se neukáže jeho osobnost... podle mě je to týrání, hlavně u velkých plemen, která dospívají pozdě.

Přišla tato móda i sem... a bohužel i řada veterinářů to odsouhlasí. O možné inkontinenci a jiných radostech se nemluví.

Nejsem fanatický odpůrce kastrací, znám hodně kastrovaných fen (bohužel ale i dvě silně inkontinentní), ale kastrace štěňat mi přijde opravdu ujetá. 

biaca:

Brala jsem jako standart, že zvířata, která nejsou na chov se kastrují. Samozřejmě bych jako záčatečník si nechala poradit, tahle otázka proč nekastrovat mě nenapadla. 

Viz výše.

Tohle platí u kocourů (koček) a hřebců. Myslím kastraci u jedinců, kteří nejsou na chov.  Ne u psů (fen). Tam se zvažují zdravotní důvody. StandarD (standarta je vlajka) to rozhodně není.

Degradace psa na hračku brzkým kastrováním, než psi a feny plně dospějí, by mělo být trestné jak pro majitele, tak pro veterináře. 

A to říkám, i když nejsem fanatický odpůrce kastrací. Měla jsem kastrovanou fenu, ale zákrok byl proveden až když jí bylo 2,5. 

Ale kastrovat štěně před prvním háráním, i po něm, dokud nedospěje, je prasárna.