Tak chovy tu sú, u nás, aj v Poľsku, čo som tak pochopila, chov karáčajevcov a kabardincov sa istú chvíľu prelínal.
Ale čo som mala možnosť vidieť- nikdy by som nechcela zviera, čo si musíte uloviť, v nádeji, že to doma nejako spravíte, fakt nikdy, dva krát som zažila divé, šialené zviera (importy), jedno sa zabilo pri manipulácii, jedno malo šťastie, že malo vajcia, tak išlo pripúšťať.
Miluju kladrubáky, fakt, celým srdcem a není krásnějšího koně.
Při koupi koně jsem se ale rozhodovala velmi, veeelmi pragmaticky a vyplatilo se to, sakra moc...nejlepší varianta v poměru cena/výkon - skončila jsem u nezkaženého SN a na rekreaci je to prostě top zvíře, vím, že ne pro každého, ale pokud chce člověk koně s nadhledem odpouštějící chyby, často bezúdržbového, makajícího za hrstku ovsa do úmoru, a zároveň při odpovídajících podmínkách ustájení ho člověk může nechat stát a tomu koni nejebne a chová se i po tak dlouhé době pod sedlem slušně, není pomalu moc jiných variant. A ještě se dá vybrat krásný jedinec (i barvou).
Ale stále mně občas píchne závistivě u srdce, když vidím, že má někdo pěknýho kladrubáka, obzvlášť černýho...jinak závistivá nejsem vůbec :D
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 21.06.2023, 10:42:01
Velmi, velmi zjednodušeně:
Sn vznikl v minulosti křížením rakouských noriků s mohutnými teplokrevnými kobylami českých sedláků.
SN má nejdelší rámec, oproti norikovi by měl být jemnější, užší v prsou a hrudníku. Toto tozhodně není návod,jak plemena rozeznat - pouze částečný důkaz, rozdíly existují. Ale pro jejich rozpoznání, je třeba už mít "chladnokrevný exteriér" dostatečně v oku.
Norik a SN se můžou mezi sebou připustit, a k jakému plemeni pak hříbě přísluší, se pak rozhoduje podle počtu původních genů, přípaně podle procent čistokrevnosti. Jsou stanovené "slezskonorické" linie a podle toho, jak moc se v původu objevují se norik, se může hříbě stát slezským norikem (pokud tedy "křížíme" tato dvě plemena).
Keď som sa rozhodla, že chcem ku Flóre mladého koňa, rozhodovala som sa medzi huculom a kabardincom ,mala som to šťastie, že som ju vtedy mala ustajnenú priamo u chovateľky kabardinských koní, ktorá ma vzala do Poľska, tam som si sadla do čerkézskeho sedla na bývalého plemenníka a bolo rozhodnuté (hah...)
Konýška som splácala postupne a keď som ho splatila celého, dala som ho ku kamoške, ktorá vtedy akurát vzala svojho valacha k sebe domov, aby mal spoločníka, všetko super, o dva dni si najtvrdšie plemeno na svete zlomilo kopytnú kosť...mno....ale to bol anglokabardinec...to anglo tam fakt veľmi prerážalo, hoci jeho otca som poznala osobne a to bol suprový a tvrdý kôň s celkom slušnou kariérou v dostihoch...nuž.....
Tak som sa prvý krát stretla s kabardincami, Eva ich doniesla na pripúšťanie a ja som vtedy mala kone tam, kde on stál, aj som tam brigádovala a žrebec bol v pohode, ale lošade z Kaukazu, špeciálne tá hnedá-plachá, to bola iná káva, pri pristavení fúrika k vonkajšiemu boxu odtiaľ stále vyskočila, cez fúrik, cezo mňa, super to bolo :D
On bol maličký, ale veľmi pekný ryšiačik a ak by mu niekto niekedy aj urobil zuby, dožil by 100 rokov podľa mňa, bol to žrebec-gentleman, koní po ňom bolo po celej SR veľa, z tej kabardinskej hnedky nakoniec bolo žriebä, kobylka, ktorá tak nejak riadením osudu nakoniec skončila tiež na Orave, ale ona vyrástla veľká, krásna kobyla, lenže si nejako zranila práve krížovú kosť, asi iba preto ju Eva ponúkla na predaj, ona nevedela ani skloniť hlavu a veľmi schudla a do toho zima...strašne sme sa s ňou napiplali, dlho to aj vyzeralo zle...liečiky, rehabky, kŕmenie.....ale zvládla to, aj potom na nej ešte sedeli a teraz rodí žriebätá.
Ponsardin, oproti Dunsanymu veľký kôň, dal čierneho záprdka, jedno žriebä nedožilo jari, ale on sám práve pri pripúšťaní utrpel traumatickú skrotálnu herniu, bola som pri tom a vtedy som prvý krát videla koňa šialeného od bolesti, ale do 3 hodín ležal na stole, ostal mu jeden semenník, zahojil sa ako mladíček a ešte s tým jedný vajcom urobil Derbymu brata, vlastne pravého brata a ja netuším, kde skončil a ako vyzerá, musím sa Evy opýtať!
Ja som si Dunsanyho v chove kabardincov pamätala hlavne kvôli tomu, že som pár potomkov poznala. A dobrú povesť, čo sa zdravotného stavu týka, medzi a1/1 nemal. preto ma aj prekvapilo, že si ho do toho chovu vybrali.
Ja som si Dunsanyho v chove kabardincov pamätala hlavne kvôli tomu, že som pár potomkov poznala. A dobrú povesť, čo sa zdravotného stavu týka, medzi a1/1 nemal. preto ma aj prekvapilo, že si ho do toho chovu vybrali.
Rusi ho schválili a na východe vtedy A 1/1 iný nebol, Eva mala potom už kabardinské žrebce, ale dva ročníky má po plnokrvníkoch, vlastne tá kobylka po Dunsanym je Derbyho polosestra, majú rovnakú matku a Derby oproti nej vyzerá ako poškrabok :D Tá ich matka teraz má myslím 30 rokov a vyzerá skvelo, ona bola vždy krásna, čierna, fakt pekná a dobrá kobyla, odbehala v Rusku nejaké dištančky aj, mala podotrochleózu, ale nepamätám, že by krívala, alebo jej niečo niekedy bolo.
Čo mala po Dunsanym z tej druhej kobyly, to neviem, ale asi žrebca a ten netuším kde je, ani aký je, ale pomáhala som ho vyrábat, to sme si ťahali slamky, kto bude držať tú kobylu :D
