Jo tak, on Gustík husičku už má 👍😀!!!...tak jeho “mírná” agresivita bude u něj přirozená,možná i vypěstovaná tím,že z člověka nemá žádný respekt, protože s lidmi vyrostl a teď je velký šéf 😂..
Ne velký!
Největší!
Gustík nesmí chybět ani na oslavě🤩
https://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/kolin-mestska-policie-kolin-husa-pepina-utulek-11112024.html?seznam-hp=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1291411&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Je vidět, že Gustík dokáže inspirovat i své vzdálené příbuzenstvo.
Houser jako vyšitej. Pepa
Drvodělko, tak jsem někde vedle koukala, že Gusta už se teda voženil? Tak to jsem zvědavá, co bude následovat - ne vy smyslu, že bych nevěděla, že přijdou vajca a možná třeba i housata, ale co pak? Přece mu nesežerete děti? A jaká je jeho manželka? Nechala se taky ochočit?
No jo. Už jsem i zjistila, kdo nás husenkou podaroval🙂
Husenka je takový kliďas. Je to už starší asi 5-6letá husa, snad vyřazená z nějaké šlechtitelské stanice. Jedna sousedka si jich pořídila víc a tuhle šikanovali, tak nám jí hodila přez plot, prý aby se Gusta nenudil.🙃
Jestli budou housata, tak je nejspíš pošlu dál. Já bych neměla problém je sníst, chráněný je jen Gustík s husenkou, ale místa je málo. Trávník už je jen vzpomínka, která se občas připomene osamělým stéblem, které je vzápětí nemilosrdně vytrženo i s kořínkem. Narychlo jsem vyfotila na mobil Gustíka v jejich bejváku, tak snad to půjde rozeznat.
Jako, ne že by to evidentně pan Gustáf Husák nevocenil, ale tedy- sousedka celkem ranařka, nezeptá se a jedná, výborný. Já teda nevím, jak ví, jak to u Vás chodí, takže zda si mohla - nemohla být jista, zda ji tam někdo rovnou nezahrdlí…. pro mě zvláštní přístup teda 😀
Hádám, že Gustík je ščasten.
No já mám obecně problém s konzumací toho, co by mi doma žilo Sem z Prahé, že jo 😀, ale na statek jsem jezdila jako dítě na půlku prázdnin - báječný to bylo, ale ne, že by to pomohlo. Měli tam velkobydlení s velkovýběhem pro králíky a já tam s nima byla furt - tedy nežeru králíky, to jako vůbec. Nežeru ani mláďata čehokoliv - dobře kuře, no - pokrytectví, ale to kuře mi nežije na zahradě. Nemohla bych prostě , nedokázala bych to, to vypiplat a pak to sníst. Předesílám, že vím, že je to prostě tak běžný a že problém je u mně 😀 . A v případě Husákových dětí bych měla probléma vůbec jako obřího. nejen sníst, ale…….. rozvracet rodinu 😀 😀 . Právě proto, že jsem v tomto smyslu zcela mimo realitu nemožu si nic chovat. Jen v budoucnu ty čtyři chudery, kterým udělám wellness 😀 a který prostě dožijou.
Jakmile toho chováte víc, už to postupně přejde. Prostě to beru tak, že co chováme na užitek, tomu se snažím poskytnout co nejlepší podmínky a pak rychlý konec. Určitě se u nás zvířata mají dobře, ale vegetarián nejsem a nikdy nebudu.
Však jo, však jo. Já říkám, že já to mám takhle - městsky. Já bych taky i ráda chovala, ale co pak s tím, že jo, by mě to sežralo 😀
Až se vylíhnou……
To moc dobře znám. Nikdo by nevěřil jak to dokáže bolestivě štípat. Včelí bodnutí je proti tomu nic. Skoro vždy to končí modřinou.
Nikdo by nevěřil jak to dokáže bolestivě štípat.
My tady to víme.
kometa:Nikdo by nevěřil jak to dokáže bolestivě štípat.
My tady to víme.
..tedy,já nevím, které husy takto útočí, já to neznám 😀..měla jsem landeské, německé, teď mám pomořanské ale takového housera,co by po někom šel, nepamatuji..vždycky to byli dobráci…možná ten houser,co byl vychovaný lidmi,nemá před nimi respekt…
ančovička:..tedy,já nevím, které husy takto útočí, já to neznám 😀..měla jsem landeské, německé, teď mám pomořanské ale takového housera,co by po někom šel, nepamatuji..vždycky to byli dobráci…možná ten houser,co byl vychovaný lidmi,nemá před nimi respekt…
.. tedy,jestli byl rozmazlený 😀..nebo prostě prostě má takovou útočnou povahu…já bych takového housera mít nemohla,nejen kvůli sobě,abych se k husám nemusela bát chodit,ale hlavně kvůli dětem..takový houser by byl velice nebezpečný…
Myslím že je to povahou. Známá, co nám dala Gustíka, se s husami rozhodně nijak nemaže a nechala si od stejného páru housera do chovu. Už mi říkala že půjde na pekáč, protože stejně jako Gustav je obrovský, ale hodně moc agresivní. Má víc houserů a musela ho oddělit, dělal moc škodu. Takže část určitě je ztráta respektu, ale větší část je prostě vrozená.
Jj..věřím tomu..jak píšete…vypěstované i vrozené…taková zvířata by se v chovu,kde se pohybují zvlášť děti, neměly nechávat ..na druhé straně je to zase výborný hlídač 😀,kam si jen tak, na jeho husy,nikdo netroufne 😂
Anonymní:To moc dobře znám. Nikdo by nevěřil jak to dokáže bolestivě štípat. Včelí bodnutí je proti tomu nic. Skoro vždy to končí modřinou.
Jako, jen jednou? A bez krve? Jste šťastný člověk.Měla jsem vyfotit jak to v loni vypadalo, když se do mě natvrdo Gustík pustil. Krev vysloveně netekla, ale než sem pustila kbelíky a začala se bránit, měla jsem snad 5 štípanců a do toho mě řezal křídly, neřád. Nohy jsem měla samou podlitinu. Já ho v tu chvíli fakt chtěla zabít. Letos si už dávám bacha, ale vnuka bych k němu touhle dobou vůbec nepustila. On dost vyhrožuje cizím i během roku, ale na jaře je s ním twprv zábava.
A to ale štípe jenom v době toku a během roku je to pak bez rizika?
Zdravím. Možná přispěju se svou trochou do mlýna. Svého prvního chovného housera hČ (u mě 2020 - 2023) jsem bral z přirozeného odchovu (všechny mé husy jsou přirozený odchov), když mu bylo asi 5 měsíců. Krátce poté jsem s ním řešil zdravotní problém; během ošetřování si na mě více zvyknul, což vyhovovalo i mě. Běhal ke mě, žral z ruky, toto jsem u něj i dále podporoval. I během prvních dvou let odchovů bylo chování přijatelné. Během ochrany housat si ke mě troufal o něco víc, ale stále v mezích. Husy však plně tělesně i psychicky dospívají až jako víceleté; a v jeho třetím roce nastal zlom.
Během toku a hlavně odchovu housat už lidi vůbec nerespektoval. Manželka i matka odmítaly k němu do výběhu chodit (třeba záskok za mě při výměně vody). Křídly jednou manželce zpracoval lýtka do pěkných modřin. Občas takto vyběhl i na mě. Zvlášť chňapání po rukou a nohavicích bylo jeho. Což o to, svým způsobem obdivuju každou bytost, která je odvážná či šílená natolik, že mi hodlá fyzicky čelit😀. A nebyl problém pro mě ho pak kdykoli zpacifikovat a chvíli podržet v náruči. Ale už to byl poněkud opruz, pořád si ho během obsluhy zázemí hlídat, a hlavně nikdo z rodiny také nebyl ochoten k němu vkročit.
V tom třetím roce byla pro mě poslední kapka, když se v dubnu chovný kmen s housaty zapomněl navečer zaklidit sám do husníku (zcela standard po 340 dní v roce, zalézají mi samy dobrovolně jen když mají malá housata). No jako běžně, otevřu dvířka, a pokynem naháním zvěř dovnitř. Chytil ho úplný amok a vystartoval na mě. V pohodě kvituju, čapnu ho do náruče, zaháním zbytek. Jak jsem mu v náručí blokoval hlavu aby nemohl na mě, zakousl se zuřivě alespoň do vlastního křídla. Které si pak v tranzu rval ještě půl minuty poté, co jsem ho vypustil k ostatním. To bylo už i na mě moc. Shodou okolností však kamarádka těsně předtím přišla o svého chovného housera a potřebovala zachránit sezonu, aby měla alespoň vejce oplozená. Deponoval jsem ho u ní, než ho pak do roka zakousl jejich pes.
Jako chovných jsem měl pak více houserů hČ, různého věku. V tento okamžik u mě je kluk sedmiletý, dvouletý (polobratr toho rváče), a lončák z vlastního odchovu. S žádným už záměrně nenavazuju bližší konktakt, jako zvykání na krmení z ruky a hlazení. A situace zatím uspokojivá, typické výstražné a ostražité chování samců, ale žádný z kluků do fyzického kontaktu s lidmi nejde.
U toho rváče jsem si zatopil ze začátku tím přílišným puštěním k tělu a přivyknutím; leč i dle jeho pozdějších interakcí s okolím (vč. veverek, sojek…) soudím, že ty behaviorální predispozice k přehnané agresivitě byly do značné míry vrozené. Jeho druhý polobratr v mém chovu (2021 - 2023) byl naopak vyložený zbabělec, a třetí polobratr (2023 - dosud) má celkem vyrovnanou povahu.