To je nějaká hloupost, ne ?☺️
Papíráci přece nemají větší potřeby než vestajové.
A řekla bych, že Malina nasadila laťku dost vysoko, když jste zvládla ji, zvládnete leccos.😅
Sardullah:Jo taky to tak mám… ještě bych chtěla to a tamto. Ne… kecám už vím, co je pro mě to pravé ořechové, ale bohužel vím, že čas se naplnil a že už další pes nebude a taky bych chtěla ještě barzoje…. Zvláštní, jak je ten život krátkej, když ho člověk rozkouskuje na psí životy a když ví, že už další pes nikdy nebude, protože by to ode mne bylo nezodpovědné…. ach jo…
Taky kvůli zdraví a věku další pes nebude. Je těžké se s tím smířit.Tolik ústupků je v životě třeba…Koně pryč,psi,sport. Aspoň je na co vzpomínat a občasné hlídání stafbulice u syna to jistí.Barzoj,velká krása… vůbec chrti a jiná vyžlata.
Je to každého věc, ale… moje mamka má 78 let a před necelými dvěma roky si po smrti druhé kavkazanky pořídila štěně - fenku chodského psa. Bydlí sama na zahradě na chatě a bez psa zůstat nechtěla. Zároveň nechtěla dospělého staršího, protože nechtěla brzy zažívat to odcházení jako s kavkazankou. A taky si chtěla štěně vychovat podle svého. Ano, mamka má svůj věk. Každý z nás, i mladý, tu dnes může být a zítra už ne. Důležité je mít někoho, kdo se o psa postará, když se něco stane a páník se už o psa starat nemůže, což platí obecně vždy.
Tak. Dokud má člověk v zádech někoho, kdo případně zastoupí jeho roli, když vypadne, je včechno v pohodě.
Viděla jsem ve zprávách jak chtějí zakázat chov jezevčíků. Vím, jsou moc dlouhý, zdravotní problémy.
Asi jsme měli štěstí, ti naši se dožívají docela vysokého věku, nikdy jsme neměli zdravotní problémy.
Možná proto že jsou energičtí od mala, vyloženě se nezastaví.
balu:Je to každého věc, ale… moje mamka má 78 let a před necelými dvěma roky si po smrti druhé kavkazanky pořídila štěně - fenku chodského psa. Bydlí sama na zahradě na chatě a bez psa zůstat nechtěla. Zároveň nechtěla dospělého staršího, protože nechtěla brzy zažívat to odcházení jako s kavkazankou. A taky si chtěla štěně vychovat podle svého. Ano, mamka má svůj věk. Každý z nás, i mladý, tu dnes může být a zítra už ne. Důležité je mít někoho, kdo se o psa postará, když se něco stane a páník se už o psa starat nemůže, což platí obecně vždy.
Ono je rozdíl jen otevřít dveře na zahradu,nebo 4x denně jít z paneláku venčit někam dál. .Člověk musí být soudný a hlavně zdravý než k sobě na stará kolena připoutá psa.
Řadu důchodců z paneláku udržuje pes v kondici. A jsou plemena, kterým stačí jít kolem baráku a domů.
Určitě, člověk musí kriticky posoudit svoje možnosti. Taky už nemám psa. Bydlím v bytě ve čtvrtém patře bez výtahu a už nemám na to, lítat několikrát denně ven.
Psala jsem to jen jako příklad, že věk nemusí být překážkou. Horší je zdravotní stav, a ne jen ve starším věku.
No já mám představu, že po současném psovi už je něco malého a fakt hodně nenáročného, jako v hledáčku byl papilon, ale to mě vyvedla z omylu tady myslím Kilian a hodila mi do toho vidle, tak teď nevím a uvažuju, že možná skončím jen s kočkama a želvama. 😀
JanaJanaJanaJana:Řadu důchodců z paneláku udržuje pes v kondici. A jsou plemena, kterým stačí jít kolem baráku a domů.
Nejen důchodců z paneláku 🙂
Doron:Počkejte, počkejte… Vždyť přece nejste tak stará .
Jasně, že není!!! Mám pocit, že jsme buď stejný ročník nebo nějak blízko sebe…😀👍
Jj, je to ten nejdůležitější faktor…snad. Jak známo mám 3 kočky, a i o ně se dobře starat už mi dává dost zabrat! Ještě s tím, že každé brzké ráno dělám Fidovi dveřníka.
Teda dnes mě trochu nakrkla nějaká paní - psí venčitelka (ale nemohla za to). Fido už byl na “své zahradě”. Tak tam jdu, cinkám klíčema, a vidím, že je tam ona s nějakým fakt uštěkancem. Začala jsem i významně číčat, a paní se začala družit!!! “Jéé, Vy tam máte kočičku???” A do toho její pes štěkal už permanentně. Navíc na mě mluvit poránu - no, prostě to není dobrej nápad.😛 Tak jí říkám, že tam mám kocoura a že se logicky bojí psů. Paní tedy začala odcházet, jenže poodešla za stálého štěkotu psa jen asi 10 kroků. Chápu - byla na tom místě první, tak si jej pro tu chvíli asi nárokovala. Nicméně byla tedy poodešlá těch 10 kroků, ani nemusela tedy křičet a jen mi říká:"Už se nemusí bát, já jsem dala (jméno psa jsem zapomněla) na vodítko!" Takže paní nebyla vůbec zlá, jen jí prostě nedocházelo, že Fidovi je fuk, že je pes na vodítku, když vyštěkává jako pominutý a je kousíček od něj… Nakonec ale happy end😀 a Fido se fakt osmělil (snad poprvé v životě) a proběhl kousek od štěkavce. Paní neznám ani od vidění, bylo po páté…a jestli bude chodit v tuto dobu a na “naše” místo, tak je to trochu na prd.
No já počítám, že až mi odejdou současní psi, tak mi bude kolem 60ti let… a jasně, to budu ještě mladá holka a pokud by zdravíčko sloužilo a pořídila bych si dalšího psa, tak musím počítat, že to bude tak do 70ti let. Já plánuju, že na důchod se postěhuju do bytečku, ten náš obrovskej barák bych finančně neutáhla a navíc všude ty schody.
Co se psů týče, tak nemůžu dělat kompromisy, pro mě prostě malej pes žádnej pes a i když zde na fóru je vícero malých sympošů, tak to není nic pro mě. I dcery australák nebo když měla švagrová choďáky jsou pro mě malí psi. Snad nejmenšího psa bych akceptovala kolii nejlépe americkou.
Tak jasně do bytu bych si mohla pořídit kolii a nebo chrta, ale co když se mi něco stane. Můj syn bohužel není schopen se ze zdravotních důvodů o psy postarat a asi by to nedal ani finančně.
Dcera by se teoreticky postarala, ale bydlí v bytě a bude mít svoje dva psy a teď by jí přibyl ještě jeden velkej… mladému přijde i ten jejich ausík jako velkej pes. No prostě by mi nepřišlo úplně fér, že by jí pes zůstal na krku, když na to nemá úplně ideální podmínky.
Tak nějak si říkám, že pokud pak zdraví a finance dovolí, tak že bych to spíše viděla na nějakého psího seniora, protože to není závazek na tolik let a ještě by nějakej psí dědeček dostal šanci na milující a rozmazlovací domov.
Tak ráda bych chtěla mít ještě jednu šanci pořídit si kavkazandu, ale to už je sci-fi.
Sardullah, vy to píšete, jako byste už věděla, že na důchod zůstanete sama (…že se na důchod postěhuju do bytečku, …barák bych finančně neutáhla,…). Vy s manželem nepočítáte?
Jo a tu kavkazanku můžete stihnout od těch šedesáti do sedmdesáti… když zdraví dovolí. A pak do bytu…
Vychází mi z toho, že byste si všichni měli pořídit knírače.
Ehm, to byl vtip.
😄
balu:Sardullah, vy to píšete, jako byste už věděla, že na důchod zůstanete sama (…že se na důchod postěhuju do bytečku, …barák bych finančně neutáhla,…). Vy s manželem nepočítáte?
Jo a tu kavkazanku můžete stihnout od těch šedesáti do sedmdesáti… když zdraví dovolí. A pak do bytu…
Balu upřímně … v mojí situaci budu ráda, když v baráku zůstaneme po dobu, kdy bude žít Gina. Jako jasně změnit se může cokoliv, ale momentálně je to tak, že se musím finančně spoléhat sama na sebe.
Kdyby to jen trochu bylo možné, tak bychom si se synem kavkazandu moc přáli, ale kavkazák nemůže bydlet v paneláku a já nejsem schopná dalšímu psu to bydlení v domě se zahradou zaručit.
Samozřejmě, jen vy víte, co je pro vás možné.
Chápu vaši touhu po kavkazanovi. Mamka po kavkazance taky touží. Ale má chodku a další pes by byl moc. I když nedávno s tou myšlenkou začala koketovat. Jen v teoretické rovině, ví, že to nejde.
Doron:To je nějaká hloupost, ne ?☺️
Papíráci přece nemají větší potřeby než vestajové.
A řekla bych, že Malina nasadila laťku dost vysoko, když jste zvládla ji, zvládnete leccos.😅
Spíš to bylo myšleno tak, že Malina nasadila laťku tak vysoko, že po ní snad každý pes bude nudný 😂. Malina je v zásadě velmi hodný pes, jen jsme si to museli zasloužit 😄.
Kanadský retrívr je těžko dostupný, dlouhá čekačka a když si vezmu jaký problém jsme měli při získání vořecha, tak co teprve tohle, ale je to krásný pes. Nikdy neříkej nikdy. Jen si říkám, že pokud budeme mít štěstí a Malina se dožije kloudného věku, tak já už půjdu pomalu do důchodu a kdo ví, jak na tom budu se zdravím. Prostě bude hrát roli spoustu okolností. Uvidíme. Nikdo nemá křišťálovou kouli.
Trickyvoo:Spíš to bylo myšleno tak, že Malina nasadila laťku tak vysoko, že po ní snad každý pes bude nudný 😂. Malina je v zásadě velmi hodný pes, jen jsme si to museli zasloužit 😄.
Kanadský retrívr je těžko dostupný, dlouhá čekačka a když si vezmu jaký problém jsme měli při získání vořecha, tak co teprve tohle, ale je to krásný pes. Nikdy neříkej nikdy. Jen si říkám, že pokud budeme mít štěstí a Malina se dožije kloudného věku, tak já už půjdu pomalu do důchodu a kdo ví, jak na tom budu se zdravím. Prostě bude hrát roli spoustu okolností. Uvidíme. Nikdo nemá křišťálovou kouli.
No u mě nasadila hodně vysoko laťku Sára. Ta byla že všech mých psů úplně nejvíc, ale… kavkazanda Jessinka měla tedy velmi slušně našlápnuto, bohužel to nedopadlo. Byla úplně jiná než Sára, ale měla jsem z ní stejný pocit. A třeba můj manžel, který měl Sáru hodně rád, tak se následně hodně zamiloval do naší Giny. A přesně jako já říkám, že Sára byla pro mě TOP a vyjímečná, tak on je úplně hotovej z Giny… jakože takovýho psa jsme ještě neměli…. no to má pravdu…. Kanimůru máme poprvé🤪.
Na druhou stranu mi přijde, že je asi jednoduché si pořídit druhého Jacka… mamánka a troubelínka a trdlo makový, roztomilý…. tak to teda na první dobrou … Matěj naprosto splnil v tomto směru očekávání.
Hodně lidí to má tak, že pokud jim odejde pejsek a obzvlášť, pokud s ním měli úzký vztah, tak že už dalšího nechtějí a nebo si dávají dlouhou pauzu a já je naprosto chápu, na druhou stranu, jak mi ubíhají roky a už v dálce vidím budoucnost … život bez psa, tak mi taková pauza připadá jako promarněný čas a jsem ráda, že já ten smutek po odchodu pejska řešila hned pořízením dalšího a že mi to moje nátura dovolila a že jsem tudíž… z mého pohledu… život nepromarnila …upřímně dnes v mém věku bych každého roku, který bych byla bez psa, litovala.
….já vždycky měla hned psa nového, ale po jorkširce se kterou jsem měla hodně úzký vztah jsem se zasekla, že už ne…. nějak jsem prostě nemohla… až za nějakou dobu jsem poznala já a hlavně mé okolí, že bez psa prostě být nemůžu…a pak přišel Kilián, který se narodil večer před dnem, kdy fenka odešla a ktereho nikdo nechtěl, protože bila v uchu vylučujici chov i výstavy…asi je vždy všechno tak jak má být…až Kilianek odejde, budu před sedmdesátkou…ví bůh co bude za těch několik let, ale pokud půjdu do svého opravdu posledního psa, vím, že motýl se zvládnout dá a chovatelha (dnes už kamaradka) by si ho vzala zpět, kdyby se se mnou cokoli stalo…a pokud bych musela do nemocnice, zaopatri ho rovněž a ještě mám v záloze dceru a vnuka, který psy také miluje…navíc nají barák na vsi, takže se o něj chvilku postarat nebude problém….