Ahoj, dřed 3 roky jsem si koupila dva leguany. Chtěla jsem "rodinku", ale podle občasných bojů, co později nastaly bylo jasné, že jsou to dva samci. Nyní mají přes metr. Už rok se prali, ale nic vážnýho. Minulý týden se porvali na život a na smrt. (pokousali se opravdu zle). Okamžitě jsem je rozdělila. Ten co zůstal ve svym terárku je v pořádku. Žere a chová se normálně. Toho, co jsme dali do novýho terárka již přes týden nežere. Celý dny se snaží jen dostat ven. Když ho pustíme vypadá líp, ale potravu odmítá. JAKKOUKOLI! (jednou za měsíc jsem mu dávala kousek sýra-protože ho miloval-teď nechce ani to). Jsem z toho dost nešťastná-nechci, aby mi umřel! Pomůže mi někdo?
Změna prostředí udělá svoje. Týden nežraní je neskolí, na nové prostředí si musí holt zvyknout a leguáni to tak lehce nedávají.
Klasickým příkladem, kdy se s tím lze setkat, je pokus leguánům poskytnou slunění a větší výběh ve volieře, kam jsou přesouváni v letních měsících. Valná většina leguánů vyšiluje, jsou schopni si polámat prsty, servat drápy a odřít tlamu. Před lety vyšel článek od p. Gabriše o chovu a odchovu iguan a zamýšlel se tam mmj. nad otázkou, jestli není víc ke škodě vzít zvíře z jeho teritoria, kde funguje 10měsíců v roce s pokusem ho na dva měsíce vystavit pro nás “lepším” podmínkám, kde si řada z nich velmi těžce pokud vůbec zvyká. Najdou se i výjimky potvrzující pravidlo, z nichž pak vznikají stimuly takto zvířata chovat - leguán na švestce, leguán na dvorku atd. Holt některá to dají, většinu to děsí.
Pokud lze napodobit původní terárium, jeho členění atp., bude jeho sklidnění rychlejší. Předpokládám, že má ubikaci obdobných rozměrů jako byla původní a není v nějakém provizoriu.
