Zdravím , mám dotaz. Máme štětě zlatého retvívra a bude mu za týden 5 měsíců a nyní se přezubuje. Je velice agresivní a má naprosto jinou povahu. Pořád kouše a vydává zlé zvuky. Setkal se s tím prosím někdo? Máme, již 3 fenku zlatého retrívra, ale tohle jsme nikdy nezažily. Je velice agresivní a nevíme, co dělat.
A začalo to tím přezubováním ?
Je čistokrevná - s pp? Abyste doma neměli křížence s hovawartem. Nebo tak něco.
Dobré ránko 😉,
mám teď doma taky štěně 5,5 měsíční, ale malou rasu a myslím, že je to normální, možná se mýlím, ale i když máte již 4 štěně tak každé je jiné povahově. Pokud nemá zdravotní problém ( což by mohlo mít, snih,mráz) tak podle mě je štěně 👍 v pohodě. Když se muj rarášek rozhodné ,tak taky dokáže vydávat zvuky které ještě neznamená 🤫.
Dája
Romca:Zdravím , mám dotaz. Máme štětě zlatého retvívra a bude mu za týden 5 měsíců a nyní se přezubuje. Je velice agresivní a má naprosto jinou povahu. Pořád kouše a vydává zlé zvuky. Setkal se s tím prosím někdo? Máme, již 3 fenku zlatého retrívra, ale tohle jsme nikdy nezažily. Je velice agresivní a nevíme, co dělat.
Už to tady dlouho nebylo.😉
Máte naprosto normální štěně, ne agresívní. Holt jste předtím měli štěstí.
Sardullah a jiní možná napíšou.
coby nemohlo být agresivní
- může být agresivní protože to má v povaze
- může být agresivní, protože tu agresivitu v něm vyvolají majitelé svými nevhodnými reakcemi na normální štěněcí chování
- není agresivní, majitelé nepoznají normální štěněcí chování
v každém případě se štěňátkem vhodně a v dostatečné míře pracujeme - hrajeme si, cvičíme, dostatečně procházkujeme a seznamujeme se světem
velmi doporučuji v rámci výcviku naučit povel “pusť”, ryze po dobrém, jako výměnu něčeho za něco lepšího, a tento naučený povel pak používat než se štěně zakousne do člověka na výměnu člověka za vhodnou přetahovací hračku a se štěnětem si aktivně hrát
Jasně, že může být agresivní .
Bylo by fajn kdyste, Romčo, napsala víc o tom, jak se projevuje.
Moje nejstarší fena byla úplně stejná, vidím to, jako tenkrát před skoro 7 lety. 😊 Rozkousane boty, ruce do krve, taky to byla naše první piraňa. Učili jsme se doma všichni. Jojo, uteklo to, bych to normálně vrátila. Teď je to moje Julinka zlatá a nejhodnější, ale fakt se děsím toho, já strašně to utíká.
Agresivní štěně?? No nemám zkušenost se zlatým retrívrem, ale na kříženku berňáka a bernardýna jsme se raději ani nekoukali, neboť oční kontakt odstartoval útok…prostě nás běžela rozrhat na cimprcampr a pyrenejce jsme jako malé přezdívali “bílá smrt”.
Na druhou stranu třeba můj berňuška byl hodné štěňátko a já si vlastně vůbec jeho štěněcí období nepamatuju a to jsou mu 2 roky, ale o mých psích holkách bych mohla sepisovat romány o “agresivních” štěňatech.
Ale musím říct, že už taky stárnu a už je pro mě “agresivní” štěně otravný a náročný a navíc to člověku přijde tak nějak líto, když si přiveze psí bílou kuličku…co kuličku…lední medvídě, 25 tisíc v trapu a je to tak roztomiloučký, že by ho ňufal od rána do večera, ale při pokusu o pohlazení má člověk prokouslou ruku a při pokusu o pusinku má člověk amputovaný nos…to zamrzí.
Můj manžel u každého štěněte říká…podívej, jak je agresivní…no a nakonec nám z toho tak nějak vždycky vyrostou neuvěřitelné mazlindy.
A taky musím říct, že někdy ta “agresivita” fakty překvapí i člověka, co už vychovává několikáté štěně, ale ty předtím se takhle nechovali. Jasně byla to třeba kousadla vzteklá, ale pořád to působilo tak nějak vtipně, ale pak narazíte na štěndo, které do toho jde s naprosto vážným a odhodlaným výrazem, žádná sranda, žádné roztomilé štěněcí vztekání a bojování a člověk si říká “páni, co to je….cože to píšou na fórech, že neexistuje agresivní štěně, no tak teda to se pletou, já mám jedno doma” a jen si to řekne, tak koukne na tu svojí berbeří holčičku a holčička vystartuje s úmyslem utrhnou paničce půlku ksichtu…jo jo…chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho štěně kousne.." a pak jsou ještě super ty rady…převeďte štěně na hračku…ahááá a co když se mi štěně na nějaký hračky krajcvajc…no tak zbývá jediné a píšu to stále dokola…zvedněte zadel a vemte štěndo ven, tam je tolik jiných podnětů, že štěně nemá čas se zabývat zahrdlením páníčka…a potom teda pomáhala doma i hra na cvičák, obzvlášť když je štěndo motivovatelné na pamlsky, to taky zaměstná hlavinku trochu jinak a pak…tady máš morkovou kost a kousej si. Pokud dělá štěně zákusy do nohy, tak doporučuju něco tahat za sebou…u ovčandy jsme tahali koště, u pyrenejky jsem měla kolem pasu provázek a za sebou jsem na něm tahala přivázanýho plyšáka….
případně pomáhají i brutálnější metody, jako třeba když má štěně v kousacím období tetanus a ochrnutou hubu a když už může zase kousat, už je hodné. ale není to pro každého.
To jsem blázen, vůbec nevím, o čem mluvíte…
Měla jsem od štěněte dvanáct psů ( vím, že to není tak velký vzorek), ostatní byli z útulku. Od krve jsem teda moc nebývala.. Když občas zkusili být opravdu agresivní ( takové ty odhalené dásničky s ouška lehce přiklopená dozadu) nebo moc hrubí, naložila jsem s nimi tak, jak by to udělala jejich máma nebo jiný dospělý rozumný člen smečky.
Ovšem, když je patologická agresivita vrozená, nepomůže ani svěcená voda, zažila jsem u známého bulteriéra.
Takže si situaci, kdy mě pes rve za nohavici nebo hryzne do obličeje ( pokud ho teda sama nevyzvu k divoké hře) neumím představit..
Jako, nebylo to tím, že jste si nechala všechno líbit ? 😊
Já bych si malinko tipla, že máte na psy takovej ten správnej cit a k tomu ještě i selskej rozum. A to dnes prostě není obvyklé (proto třeba jezdím za trenérkou i s pohodovým psem, protože to ve mně tak automaticky není).
Nenechala… a pokud jsem nějak intervenovala a věřte, vyzkoušela jsem vícero způsobů, které mě napadly, tak to vyvolalo ještě zuřivější chování. Na druhou stranu z tohodle poděsa vyrostla ta nejmazlivější, nejněžnější, nejempatičtější psí holka… moje osudová Sára a když říkám vyrostla, tak vyrostla, nejsem si vědoma toho, že by to byla moje zásluha. A Gina, která sice byla kousanda, ale ne takovej zuřivec jako Sára… respektive ona byla ten vtipnej zuřivec… tak tahle potvora teď každej večír vleze ke mně do postele, omega se přitulí a mazlindujeme a drblindáme, dokud mi slouží ruce s i přes den si zakňouríkuje, aby jí šel někdo pomazlit.
A jak dlouho trvalo to období, než z toho holky vyrostly ?
Co je tohle za ptákovinu? 😄
Do přezubení, jak přezubily, tak se to tak nějak samo uklidnilo…neříkám, že potom už neblbnuli, ale po tom přezubení už si daly říct a nastalo období štípání.
Takže nevím přesně… do 4-5 měsíců?
Janazevsi:Co je tohle za ptákovinu? 😄
Co je na to divnýho? Jste nikdy neviděla křížence?
Spíš než o křížence půjde o hovíka. Není důvod v souvislosti s agresivitou zmiňovat plemeno hovawart.
Ono rozoznať naozajstnú agresivitu od "štenacej" nervozity nebýva vždy ľahké. U nás sa ale od prvého dňa a v prezubovacom období naozaj najlešie osvedčilo mať už ako tak naučený povel pusť - v prezubovacom období sme sa vždy veľa hrali naťahovacie (dosť drsne) hry, ale cvičili sme pri tom to pusť! Akýkoľvek dotyk zubov s našou rukou sme prehnali výraz AÚUU otočili sa preč- a na chvíľočku prerušili hru. Veľmi rýchlo teda tie naše psiská pochopili, kde sú hranice. A ešte sme učili vyhrýzavanie dlhých (niečo ako párok) pamlskov z ruky - pomaly som posúvala. Pri niektorých šteňatách som teda mala občas aj krvavý palec - ale moja bolesť zastavila prísun mňamky. Fakt je že nikdy som nedovolila ani mini šteňatám hryzenie do rúk a pod. Prevádzala som stále a stále a stále na vhodné hlodadlo ☺. A aj minimálny prejav naozajstnej agresivity znamenal koniec hry a odchod na miesto. Nemáte plemeno pastevca alebo bojovníka - a u zlatého retrívra by snáď nemal byť extrémny problém mu vysvetliť, čo sa proste nerobí (netvrdím ale že neexistujú výnimky). Môj názor nastavujte dôsledne hranice teraz a ono sa to poddá - aj Sardullah to prežila ☺ A to verím že mala fakt “špecialitky”
Quash:Spíš než o křížence půjde o hovíka. Není důvod v souvislosti s agresivitou zmiňovat plemeno hovawart.
a tomuto teď nerozumím já…