Naši adopťáci

Chuďátko pruhaté, mám podezření na něco podobnýho u Barbary…

Plaka,to může být i z nějakého pádu. Kdysi jsem takhle pod mostem našla štěně,křížence jagoše,někdo ho shodil dolů. Jednu nohu měl venku z kyčle. Ta se v sedaci vrátila,vypadalo to dobře, a v pubertě mu začala vypadávat ta druhá. Jeli jsme k Duchkovi,udělaly se rentgeny, Duchek koukal na psa, na rentgeny,na psa, na rentgeny, a říkal,no,jsem rád,že ho vidím,protože podle těch rentgenů by neměl být schopen chodit. Kromě té vykloubeniny došlo tím pádem z mostu k mikrofrakturám v růstových zonach kyčlí,takže se přestaly vyvíjet. Naštěstí pes nechodí po rentgenech,ale po nohou, a pesan tu byl do 16

Fiona - oni si psi musí na to chrčení zvyknout🤣 když jsme si přivezli Kevina, tak si s ním tak týden nikdo nechtěl hrát,nechápali,proč na ně furt vrčí. Pak si zvykli a dneska milují každou chrčivou placatku

Tyhle meziplemenny miskomunikace me desne bavej 🙂 
Placatky co “vrcej”, ridzbeci co se “jezej” atd atd. 
Nejvtipnejsi byl vyraz neboztika Aroska kdyz poprve potkal Bobtaila, nacesanyho na vystavu a samo tehda jeste bez ocasu. Fak nevedel kterej konec je kterej a ten vyraz … 😀

S Malinou jsme potkali psa, který měl chlupy přes oči a s mužským jsme dostali záchvat smíchu, když Malina koukala psovi do obličeje pěkně zblízka a najednou kouká, že to nemá oči a tak na něj chvíli ztuhle zírala a pak ten přepadlý výraz, když se podívala na nás, co tomu tvorovi říkáme my 🤣.

Achjo. Mluvila jsem s paní z útulku, ze kterýho mám svýho pruhatýho blázna, abych jí dala info o kastraci, jeho pánvi a tak. Lidi, kdo jste zkušenej pejskař a měl byste místo, prosím. Prosím za Mystery, ségru mýho vořecha. Očividně stejnej materiál, stejná strachová agrese, stejný problémy, jen to její lidé nezvládají. Nehodnotím je, vím, jak těžký to bylo s mým šílencem. Bude s ní asi hodně práce, ale dá se to zvládnout, jsme toho příkladem.

Prosím, mrkněte, rozhoďte sítě po zkušených lidech, Mystery je mi líto. 

https://jmenempsa.cz/psi-k-adopci/mystery/

Jo to moc hezká fenečka, je úžasná už od pohledu. Moc jí přeju, aby dostala brzy správného páníka, který to s ní zvládne.

Teda nějak mi hlava nebere, že ta původní rodina jí takhle odkopla a nehledala jiné možnosti 😔.

Trickyvoo:

Jo to moc hezká fenečka, je úžasná už od pohledu. Moc jí přeju, aby dostala brzy správného páníka, který to s ní zvládne.

Teda nějak mi hlava nebere, že ta původní rodina jí takhle odkopla a nehledala jiné možnosti 😔.

to není odkopnout - když vím, jak složité to má a jak tvrdě (ne ve smyslu tvrdosti vůči psovi, ale ve smyslu tvrdé dřiny) bojovala a stále bojuje Plaka (a to je nesmírně zkušená a nejednoduchých psů jí rukama prošlo dost), tak normální člověk bez velkých zkušeností a citu to ustát nemůže. Ono bát se každý den, že Vás pes v afektu pokouše, že mu nezabráníte v přetáčení… že musíte být neustále ve střehu, že nelze jít “normálně” na veterinu ani mezi cizí lidi a psy…  Protože tohle není běžně nevychovaný pes - tohle je celoživotní dřina s “psychicky nemocným” jedincem. Třeba Plaka napíše víc…

Orionka:

Třeba ji čeká lepší osud, než kdyby u té rodiny zůstala věčně uvázaná a s náhubkem. Tu fenu, která je u policie, vracela do útulku známá, když byli všichni dokousaní. S těžkým srdcem a jak dobře to dopadlo.

Ano, doufám, že to tak dopadne.

Psala jsem, že nechci původní majitele hodnotit. Protože Mysty i můj vořech (a co vím i další jejich ségra) jsou prostě jiní. Nikdo nemohl vědět, že když si v dobré víře vezme z útulku cca 2měsíční štěně, vyvrbí se ze štěněte totál psychouš. Xerxová to popsala dobře. Nevím, co měl tenhle vrh vořechů za sebou, nakolik se do jejich povahy propsala genetika, epigenetika, špatné zážitky, násilí, ale upřímně říkám, že takovýho psa jsem v životě neměla.
Od prvního dne to byl boj, nečekaný reakce na běžný věci (cokoliv v ruce = tvrdej útok do člověka, strachová agrese nejvyššího kalibru, přikládám foto díry v ruce, kterou mi udělal jehličkama coby pidimidi prcek, nebyla jsem dostatečně rychlá). Něco se přes den naučil, ráno jsme začínali od nuly, vymazanej software. Nulová motivace, neustálé hledání únikových zón odkudkoliv, agresivní výlevy na cizí psy při jejich míjení. Lidi má rád, ale neuměl s nima komunikovat, jakmile se rozjel, nechtěně ubližoval. 
Jsem zkušenej člověk, ale tenhle Netvor mi opravdu zavařil mozkový závity. Jestli je Mystery z poloviny taková jako on, nedivím se, že ji méně zkušení lidé nezvládnou. A držím jí moc a moc palce, ať se najde ten správnej páník pro ni. Ale původní majitele bych opravdu nesoudila, tohle není zvíře pro každého.

Orionko - proto, co píše Plaka si nemyslím, že by byla třeba možná převýchova této fenky třeba v pracáka (viz ta fenka co skončila u celňáků). Protože tohle opravdu není jen nezaměstnaný a nevychovaný pes - to je prostě problémový pes…

Je to problémový pes, asi i ta fenka bude (i když ne v takový míře). Nejšťastnější je Netvor ve svým zajetým prostředí, rituály a stereotyp ho ukliňují. Psí autista, opravdu. Teď už je to relativně miláček, posledního asi půl roku se vrací výsledky dlouhodobý práce. Doma totál mazel, s rotvicí nejlepší parťák, čistotný zvíře a skvělej hlídač. 
Popis Mystery je bezvadně napsanej, vlastně je to Netvor jak přes kopírák. Mysty dle mýho může být u zkušenýho člověka perfektní parťačka, pokud bude člověk počítat s její odlišností a citlivě s ní pracovat. Na videu si bere pamlsky - to doteď venku s Netvorem neexistuje, nemá zájem. Tyjo, úplně ji vidím s Lupusem, ten by jí sednul, courání po přírodě, Šumava…

Já si tak říkám kolik lidí “obyčejných” lidí tohle zvládne a kolik lidí, kteří to zvládnou do něčeho takovýho půjde dobrovolně…to už je na hranici samaritánství…protože ne všichni si dobrovolně pořídí “problém”.  …feňuli samozřejmě přeju, aby se takový “blázen” pro ní našel.

Upřímně bych taky nepředpokládala, když si vezmu malý štěně, že to bude takovej průšvih, myslela bych si, že správnou socializací, poskytnutím jistot, výchovou klidným a vyrovnaným člověkem tuto povahu, chování celkem snadno eliminuju nebo minimálně dosáhnu stavu, kdy za dodržování určitých pravidel bude pes v rámci možností normálně fungovat…prostě že to bude fůra práce a trpělivosti, ale že to zvládne i “normální” pejskař jako já.

…jasně taky jsem měla bojínka..Jacka, ten měl zase strachovou agresi na lidi, kteří projevili zájem o kontakt, ale s tím se dá pracovat, pes se dá přesvědčit, že nemusí dělat bububu, že jsem tady já, abych mu ty lidi držela od těla, Sára zase byla velmi reakční na psy, ale i s tím se dalo pracovat ve smyslu..nemusíš být s každým psem kamarádka, ale budeš se chovat slušně a šlapat mi u nohy, když se míjíme se psem, ale taky měla období, kdy to bylo složitý …a může normálně fungovat, ale tohle je podstatně větší sousto.

Ono to sousto mi občas dost zaskočilo, že jsem z něj byla bezradná a na prášky. Nepřeháním, bylo to chvílema ryzí zoufalství tak před rokem. Socializace, jistoty, výchova, vše proběhlo a probíhá, stejně mu řachalo v palici. Další zkušení kamarádi, co ho viděli vloni v létě na táboře, jen kroutili hlavama a pomalu mi kondolovali. Že tohle by nedali, že to je nebezpečný zvíře pro mě i okolí. Pravdu říct, kdyby do mě šel natvrdo ještě ve ¾ roce, nechala bych ho uspat. 

Naštěstí se to otočilo. Dalo to hodně práce, vymýšlení a chtělo to hodně času, aby pochopil, že ho fénem, luxem, mixerem, lakem na vlasy, hřebenem, nožem, koštětem, prkýnkem, lopatičkou, hráběma, sekačkou, igeliťákem, hadrem atd nechci zabít. Že má svou stále otevřenou bezpečnou noru, svou vystlanou klícku, kde za ním bubáci nemůžou. Že má právo se ohradit, když je mu něco nepříjemný. Bože, když na mě asi na roce jednou zavrčel?! Já měla takovou radost, že varoval, předtím by seknul jak kobra.
Venku je a bude jištěněj na šňůře, výjimkou jsou vycházky s rotvicí, který se spolehlivě drží a šňůru si táhne za sebou. Má stále režim jak voják, dril bez vybočení z rituálů. Pomalu a tady jdeme, chválit to nesmíš jásavě, ale jen brouknout hlubokým hlasem “pašák”, moc na to nejde sahat, aby se to nerozpumprdlíkovalo, takže max položit ruku na hlavu, když Netvor stojí. 

Hlavně nechci naším příběhem odrazovat lidi od pořízení štěněte vořecha z útulku. Předchozí Vořecháček fungoval na myšlenku, lepší zvíře jsem neměla. Sice byl labil, ale bylo to zvířátko líbezný, milý, jeho strachy z horkovzduch balonů či vichřic se daly snadno zvládat. Nezapomenu, když vzal jednou do ruky místo hračky mojí ruku, úplně vytřeštil očiska a flus, ujišťoval se, jestli mi neublížil. 

..klobouk dolů    a  hluboká poklona 

Díky, ale nepíšu to sem kvůli poklonám. Jsem musela být v minulým životě pes, umím je číst, nebojím se jich a rozumím jim. Asi jako má někdo přečtěný koně, ty já miluju, ale bojím se jich. Netvor není zlý pes, on se narodil s nějakou genetickou zátěží a něco dalšího se mu pak ještě před útulkem přihodilo (bože, pánev nalomená). Já mu hrozně rozuměla coby malýmu, ale bylo toho moc. Zabiju to dřív, než mi to ublíží, cokoliv. Mohla bych se tu vypisovat, ale radši nebudu, to jen že on ani Mysty za to nemůžou. A budu doufat, že najde ta fenka správnej domov. Jinak jí v útulku šibne absolutně, teda beru to podle Netvora, ten by tam byl v hluboký prdeli. Na jeho povahu by mu hráblo totál, štěkot psů, střídání různých lidí. Snad se pro Mysty najde brzo nějakej fajn zkušenej majitel. Lobuju za ní, ona je asi jen slabý odvar mýho Netvora. 

Takže Netvůrek po kastraci ?

Tak zaplať pánbůh, že to máte za sebou ! Proběhlo to v klidu ?

Taky Tě obdivuju, jak to s ním dáváš, já bych to určitě nezvládla a ani by to u nás nešlo.

Když  měl teď nedávno Dorouš zánět  středního ucha a trochu na mě při ošetřování mručel, byla jsem z z toho celá špatná, vůbec to neznám, že by na mě byl můj pes agresivní. On teda nebyl, ani zoubky neukázal.

Ty majitele fenky  celkem chápu, zkoušeli to dvacet měsíců, nepovedlo se, tohle chce fakt zkušenýho člověka a srdcaře, co má pro strach uděláno.

Kastrace proběhla v pohodě, měla jsem domluvenej spešl režim. Do ordinace, rovnou píchnout oblbovák, pak kanyla, rtg a na sál, z něj rovnou do auta. 🙂 Doma probouzení v pohodě, dneska jsou to 4 dny, eště má poslední piluli na bolest, pak vydržet ještě tak další 4 dny v klidnějším režimu (přece jen mu bral vet jednu kulku z třísla), a pak se může Netvor zase netvořit a hemžit ve velkým.
Mručení, vrčení není ale agrese, to je psí řeč, kterou se nám někdy pejskové snaží říci, že se jim něco nelíbí. Netvor na mě nikdy nevrčel, šel bez varování. Takže když jednou zavrčel, měla jsem radost. A mohli jsme komunikovat dál. Já ho nechala být s pohlazením (myslím, že jsem mu tenkrát zkoumala packu), on si do mě nekousnul, win-win situace. Posílilo mu to pocit bezpečí, že se jde i s člověkem domluvit. Když slyším jejich psí konverzaci s rotvicí, člověk by myslel, že se konají psí zápasy. 😀