Reaktivní pes?

Taky jí můžem nazvat Nepopo  - jako že se z toho čék nepopo a vono to funguje 😀

Ta scénka s lopatkou - to je přesně jedna z věcí, který jsou pro mě hrozně důležitý. Ona se teď nedávno naučila obchodovat s obuví 🙂. Jako že doopravdy. Máme dům v rekonstrukci, takže v části, kde je ložnice a zázemí je protipsíplůtek, jinak dům mají k dispozici, ale aby tam netahali prostě binčus, je to oddělený, až se dodělá chodba, půjde to pryč, ale zatím odděleno, ať je někde doopravdy čisto. No a za tím plůtkem je kouzelná skříňka, ve který bydlí kouzelná krabice a v ní! Žužliky do paní Matouškový, vynikající kvalitka z domácích zvířat, všichni to milujou. A před časem byla madam flekatá přistižena, kterak si dvířka na pohodičku otevřela (to ji naučil Rumouš, kterej to vyzkomal, protože on je atomovej fyzik) a zkoumá kouzelnou bedýnku 😀. Byla tedy “krutopřísně” oslovena, co to tam jako dělá, co tam vůbec jako dělá. Moc mě mrzí, že to někdo nenatočil, bleskurychle se kolem sebe rozhlídla, viděla bačkoru, čapla jí a vítězoslavně ji nesla, jako, že ji našla 😀 😀 . Hroznej komik😀 dalo mi to fušku udržet pokrfejsa a dělat, že jako fakt se ptám navážno. Jasně, že to věděla a nežrala mi to a co hlavně, teď prostě se z ní stala obchodnice s obuví, kdykoliv se tam dostane, rovnou chytne bačkoru - pro sichr, kdyby ji někdo načapal 😀 😀 Tajně jsem ji pozorovala, stojí u bedýnky, bačkoru v hubě a zkoume to tam. Tohle miluju, když přemýšlí, když jsou normální a ne ta prázdná plechovka za kterou se někdy převlíká. Jo a včera supr reakce, vypálil jim před nosem zajíc a ona zatuhla úplně vynikajícně.  Pak ho ještě přes celou louku vystavovala -sice zadní nohou 😀 , ale nešť.

Pozor ale i na chválení psa ve virtuálním prostoru. Mám zkušenost, že se nezřídka po takové pochvale zase všechno celkem rádo podělá 😀 

Já to vím, znám to, ale u ní si užívám každý takovýhle chvíle tak extrémně, že se musím podělit. Ona si to  zaslouží.

…pes na vyčerpání osobních rezerv a přitom nejlepší. nedávno mi odešel (zdravotní komplikace se selháváním srdce po 14. roku života, už to dál nešlo) ten můj - mix foxteriér/malamut, nesocializovaný, brán v cca ½ roce přes útulek, polodivokej, téméř nemazlivej mrzout do konce života a zároveň neskutečně oddaný. takovej ten kousek, co můžete nechat klidně čekat chvilku před obchodem, protože to nikdo nechce, v okolí se ví, že to umí být sviňák. 

on mne naučil tolik, co nic jiného v životě. ty nervy.  nedávat na falešné pocity dokonalé práce. dýchat spolu je mnohem více než mazlení a život vedle sebe. odhodit vztahovačnost a lidský pohled a začít vidět i jeho svět. to se nedá popsat, to se dá jen prožít.