Jako “majitelka” x jorků to nemusí být strachový ale vyloženě útočný. Ono to je sice mrňavý ale furt je to teriér. Čili až sebevražedně statečný zviřátko který se pokusí sežrat rotweilera ale na japončíka to bude ňunu… jasně že dnes se najdou i vyděšený labílci. A bude jich už asi většina ale ta původní hrdá ostrá drsná povaha se taky ještě najde. Z 5 co máme teď jsou takoví 2. Jedno je fena, jedno bojínek a jedno autista. (Opravdu v doslovném smyslu)
Ten jorkšír by asi o nějaký kontakt stál, ale neví, jak na to. On pravděpodobně takzvaně “ vyjede”, protože se vlastní vinou dostal moc rychle moc blízko a dostal o sebe strach, vždyť je malinkej a křehkej, o polovinu lehčí než kdejaká kočka.
Nějak tak to měl můj předchozí pes, a to byl kříženej rotvík-ohař. Když se konečně naučil, že většina psů jsou přátelé, že není potřeba je preventivně vraždit, byl z něj naprostý a totální milovník kontaktu se psy, až do konce. To Finn je sociálně daleko zdatnější a psy rád potká, ale nepotřebuje nějaké extra kontaktování nebo snad dokonce hru ("jsem snad dospělej, ne?"), prostě jen takový normální pozdrav, pár slov o počasí a o zdraví, a jde si po svém.



