Celoroční teplákofka

to je hodně divný.. opravdu signalizujou správně podle stavu? napadá mě přetočenej provázek, ale to by signalizovaly správně se světlem.. zkuste pokroutit tím štelovátkem na úroveň jasu, jestli to na to nebude mít vliv, případně ho nastavit do výchozího nastavení(20 otáček ve směru hodinovejch ručiček a pak 5 otáček proti směru).. Po zapojení baterií by měly malej kousek sjet dolu a pak se úplně otevřít.. Zkontrolovat tu spodní kladkopáčku, jestli chodí volně a kulička s uzlikem je pod ní, ne uvnitř.. Ono toho s tím asi moc vymyslet nepůjde, není tam nic, co by se nechalo zkontrolovat, poštelovat 😕

Taky signalizovaly i špatně podle stavu. Ale vyhodila jsem baterky, nechala je odpočinout, nahodila nové baterky, a s těmi začaly signalizovat správně (co jsem stihla večer odpozorovat) - ale chovají se opačně. Když strojovnu zakryju, dvířka vyjedou, když ji odkryju, tak se spustí. Soudružky kroutily nevěřícně hlavama 😀 

Našla jsem už na webu, že někdo měl stejný problém, tak jsem napsala mail do Brinsey na podporu, jestli to zvládnu nějak doma vyřešit, a uvidíme.

Všechno, co píšete, jsem kontrolovala, pouze časovač stmívání jsem nepřetáčela, mám tam od počátku tovární nastavení, vůbec jsem s ním nehýbala… 

Myslela jsem, že je to tím přetrženým provázkem, že jsem ho navazovala (ale až pod uzlíkem a kuličkou - nemělo by mít vliv) - ale ona dvířka chodí, vše se spouští i navíjí, pouze opačně 😅

Děkuji za snahu! 

Tak ať to dopadne a hlavně pak dejte vědět, jak to dopadlo.. Já jedny koupil z druhý ruky párkrát použitý tady v Hradci od jednoho dědka, že prej měl na ně kurník moc ve stínu a nefungovaly mu. Dvířka sem pověsil doma na němýho sluhu a chodil s nima do koupelny do tmy a pak zas ven, jednou šly, pak ne, blbly strašně.. Dědka sem proklínal dostat ho do ruky uškrtim ho, pak sem našel návod na to výchozí nastavení štelovátka, pošteloval a od tý doby OK.. Dědek asi šteloval přede mnou 😄

hm hm, tak bych to mohla zkusit 🙂 Já mám návod od koupě schovaný, i český “překlad”, i AJ originál, tak můžu zkusit šroubovákem shovívavost toho elektrozařízení 😄

No tak dobře, včera jsem přišla odpoledne ke kurníku, dvířka otevřená, signalizováno otevřeno. Oukej. Radost veliká, že nemusím snad už nic řešit.

Večer jsem přišla k dvířkům, dvířka se začala zavírat s odpovídající intenzitou světla, potud oukej, krásně se zavřela, i když musela nutně poslední soudružka strčit do dvířek hlavu a podívat se na mě a dvířka se o ni zarazila a zastavila, při dalším cyklu kontroly intenzity světla se dvířka znovu aktivovala a dojela správně dolů na doraz 🙂 potud víc než oukej.

No a pak pokračovala s jedním bliknutím za půl minuty 😂

Takže zavřená dvířka signalizovala otevřeno.

Pravila jsem, že se na to můžu vys** a šla jsem domů 😀 Holky ráno nehlásily žádné ztráty, tak snad dvířka držela zavřená celou noc a budu mít konečně klid, nakonec mně je jedno, jak blikají nebo neblikají, hlavně když budou dělat, co mají.

Z Brinsey zatím neodpověděli.

Tak snáď ste sa pokojne vyspali… čo sa týka zvierat, vždy sa niečo deje. 

Ten môj zverinec ma zamestnáva snáď až príliš tiež. 

Mám starého, 15-ročného veľkého psa, ktorého zdravotné problémy riešim neustále - kĺby, v noci k nemu vstávam, aspoň raz ho aj v noci vyvenčím, aby jeho exkrementy som nemusela prípadne čistiť… bojujem s jeho hnačkami - veterinár, lieky, atď - Hnačky si zrejme spôsobuje okrem toho, že je starý, dosť aj sám, lebo veľmi rád požiera trus sliepok, a ak sa k tomu dostane, žerie zo závisti krmivo sliepok a nie vždy sa mi podarí to ustriehnuť, nedávno som riešila ozobávanie sliepok prišelkýň, teraz mám obľúbenú mladú kvočiacu sliepočku (a nechcem, aby kvočala), ktorá je chorá, a tie prišelkyne už zapadli, ale tuším dovliekli nejaké parazity, mám nachystaný Exolt, ale nechcem to ešte dávať, keď kvočka nie je zdravá a preliečiť by sa mali všetky naraz, občas neviem, ako to všetko zmenežovať, tak robím, čo mi našepkáva intuícia, no ale všetka tá extra starostlivosť o pár zvierat trvá niekoľko hodín navyše, nestíham iné. 

Niekedy ani neviem, čo je potrebné urobiť, len tipujem, ale aj keď viem, nie vždy je možné konať ideálne, lebo všetko si vyžaduje čas. Lebo vykonávam ešte aj povolanie, mám záhradu, rodinu, neporiadok v dome, vnučky a vnukov… tak to asi musím brať športovo. 

Ale tipujem, že všetci to tak nejak máme. Až na geniálne výnimky. 

My máme zvířata snad ťuk ťuk většinou bez potíží, ale s elektronikou je srandy habaděj, to jo. A taky s autama, to je ještě větší legrace 🙂

Když naše fena měla období “sežeru venku všechno, na co přijdu, kdyby mě měli vodvízt”, tak chodila ze dveří jen s košíkem 🙂

Já mám štěstí (no, “štěstí”?), že nemám dětí, vnuček, a rodina mě nepotřebuje. Takže tahle část kapacity je volná. No ale věnuju se hodně jezdeckému oddílu, čtyři z pěti pracovních dní jsem celé odpoledne u koní rovnou z práce, ten pátý den zpravidla jezdím za svou důchodkyní a tak nějak stíhám vyřídit úřady, pošty, zásilkovny, nákupy a podobně. No a o víkendech minimálně jeden den vždycky na závodech nebo podobné srandě.

Důchodkyně musela dát slepice pryč, min. pátek jsem je vezla ke kamarádce, která si je od ní koupila. Důchodka měla přes zimu pět soudružek, v předjaří zbyly tři, tak deset kuřic v březnu nakoupila, no co vám budu povídat, ke kamarádce jsem vezla osm kousků, z toho jednu starou a sedm kuřic… Důchodka je na vozíku, není schopná se o slepice starat, a děda, co se staral, na tom je fyzicky čím dál hůř, takže rozhodla rázně, že už ke slepicím chodit nebude a nebude se riskovat, že tam sebou někde sekne a ona z toho dostane infarkt 🙂 Takže mi zbývá od nich ještě odvézt všechno krmivo, je tam metrák pšenice, ten půjde té kamarádce zdarma ke slepicím, pak tam mají dvacetikilový pytel směsi pro nosnice, tu si stáhnu já, protože směs pro nosnice, zadarmo ji jinde nedostanu - no důchodka ode mě už pár let dostává vejce, takže bude dostávat i nadále, včera jsem jí hodila 35 kousků, když teda už nemá žádné od svých. No a bohužel mě teda mrzí, že si ta vejce nevezme zadarmo.

Důchodka má taky zbytek otrub a suchého pečiva, tak jsem říkala, že bezva, budu mít něco na přilepšenou i pro koníky, tak se divila, no já nebudu krmit lepice otrubama, výplní, to bych těch vajec moc nedonesla, nejsem blázen. A pečivem zrovna tak. Z důchodky k mému zděšení vypadlo, že slepice pečivo POTŘEBUJÍ, protože jsou v pečivu kvasnice. To mě docela zaskočilo, tak jsem ji v prvé řadě ujistila, že v krmné směsi jsou kvasnice taky a za druhé, že já svým slépkám dávám pivovarské kvasnice přímo, tj. posypu na krmení, které chystám na ráno. Tak koukala chudák. No chleba bude pro koně, marná snaha, já ty slepice mám na vejce a ne na špeky 😂

Zato spotřeba suchého chleba při výcviku hříbat je momentálně závratná, takže chleba se pěkně využije. Důchodci mají doma zásoby, že kdyby přišla vojna, dva roky na tom budou živi.

Četla jsem jakýsi článek, který tvrdil, že mluvit pozitivně vede k optimismu, a ten je spojen s lepším zdravím.

Takže jsem přestala nadávat, už si nestěžuju a na všem se snažím najít pozitiva. Nějakou dobu jsem měla pocit, že nebudu moct mluvit vůbec, ale pak se to stalo a já opravdu pocítila, že ten článek nelhal a že opravdu je na světě krásně, ptáčci zpívají, sluníčko svítí a tak dále.

Pod dojmem z onoho článku bych své nedávné dny shrnula nějak takto:

Stěhování jsem pojala jako příležitost zmenšit množství věcí, které máme. Začala jsem u kávového likéru, pokračovala přes skořicovou whisky a teď ještě umenším počet lahví vína a medoviny, které vlastníme.

Stěhujeme se značně dočasně (na cca 1 rok), než postavíme dům, k mým rodičům. To vede k mnoha novým příležotostem.

Mámin inovativní postoj by se dal nazvat jako kibicování a prosazování si svého za každou cenu. Takže si třeba nemůžeme v ložnici přestěhovat nábytek. Což vnímám jako šanci zlepšit své diplomatické schopnosti.

Tátovi je naopak všechno jedno, což beru jako možnost pro zlepšení svého odpočinku. 😀

Teď vařím karé - libové vepřové maso, které nemám ráda a které můj choť ukradl svým rodičům, protože nepozná naše suroviny od cizích. Vařit neoblíbená jídla je jistě také k něčemu dobré, a teď mám příležitost zjistit na co.

O víkendu má být kouzelných 13 stupňů a odpoledne poprchávat. Podotýkám, že o víkendu je ta synova oslava narozenin, která vzhledem k počtu účastníků je koncipována jako venkovní. Takže super, potrénujeme imunitu.

Mimochodem, švagr s rodinou mají málo peněz a možná nebudou moci přijet. Rozbilo se jim auto a nemají prý ani na benzín. Což je super vědět - máme nakoupeno pět kg masa na gyros a 4 kg ryb na gril. Pokud tedy nepřijedou, budeme mít navařeno na další cca 3 dny. Manželovi nevadí jíst to samé dokola, a pro mě by to byla opět příležitost potrénovat své mentalní schopnosti.

Navíc švagr si domluvil, že nechce ani gyros, ani ryby. Tudíž jsme nakoupili naložené maso na gril a klobásky. Ani jedno z toho moc nejíme, tak pokud nepřijedou, budeme moci udělat dobrý skutek a nakrmit tím toulavé kočky. Bezdomovce tu totiž bohužel nemáme, jinak by to jistě byla příležitost pro ještě větší dobrý skutek.

Synáček do toho všeho sem tam ječí, což je skvělý způsob, jak posílit plíce. 

A ještě jedna dobrá zpráva - manžel se praštil do achillovky, a pokud ho to nepřestane bolet, budeme moci zítra prověřit kvalitu místní pohotovosti. On bude mít dvojnásobnou radost, protože se bude moci zlepšit v chůzi s berlemi. 

A to jsem o dobrých zprávách, které se týkají zvířat, ani nezačala!

Četla jsem jakýsi článek, který tvrdil, že mluvit pozitivně vede k optimismu, a ten je spojen s lepším zdravím.

Ano prosím! Správně a příkladně 🙂

A abych teda nebyla za škarohlída, tak přidám: vykládali jsme kmeny, které si moje polovička potřebovala přivézt na tvorbu trámů na rekonstrukci stodoly. K tomu účelu použila naši rodinnou dodávku, čímže jsme jako rodina učinili dobrý skutek. Dodávka doznala nějakých šrámů, někdo by řekl k horšímu, ale já bych to raději považovala za pozitivní známku, že funguje, tedy se používá, tedy přibývají na karoserii a dalším vybavení doklady tohoto kladného procesu 🙂 Dále se povedlo mému drahému poslat mi na nárt jednu z fošen, které se používaly pro skluz kmenů z dodávky, a to je zase příhodný moment, kdy mohu v průběhu času ocenit matku přírodu vykreslující na onom místě neuvěřitelnou záplavu barev a tvarů, mohu též hovořit o štěstí, že podmínky místní pohotovosti nebude třeba testovat, neb na pohybu není ten zásah znát 🙂 

neb na pohybu není ten zásah znát

Nebojte, ono se to rozleží.😉 Ale abych nebyla pesimista, doporučuji Ibalgin duo efekt. Pokud už neznáte - koňáci většinou ano.

Ako Vás obe čítam,  tiež som našla kopec príležitostí brať veci pozitívne a potrénovať to, či ono.

A vidím, že je to pravda,  všetci máme, zdá sa, kopec radostných príležitostí všeličo potrénovať… 

Hezké 👍

Zvíře začalo chodit. Já už nemám miminko, já mám batolátko. Bééé!

Moje krásné hebké miminko, kampak se mi podělo. To není možné, jak ten čas letí. Podobný pocit jsem měla, když se z miminka nemluvněte stalo miminko žvatlátko. Ale teď mi přišel přes celý pokoj naproti - já už fakt žádné miminko nemám, už je to batolátko. 

Anebo - anebo mám vzácný úkaz, kdy miminko získává vzhled, vlastnosti a dovednosti batolat, přesto zůstává miminkem. On je výjimečný, věděla jsem to!

😀

Jo, a deset slepic obden snese deset vajec. Zrovna teď, kdy je nejvyšší čas, aby nějaká sedla. 

Žádná zelená není tak zelená jako májová zelená. 

Poznej deset rozdílů 🙂

To černé - budoucí tyranosaurus?🙂

Tak ja sa zatial ku zvieractvu tesim, hoci tam idem skapat a roboty vidno malicko urobenej, kone maju alergiu na hmyz a beru lieky, vzdy ma pozitivne nabiju. 

Teraz idem prerabat vybeh, nasla som krasne tieniste miesto, len ho treba vycistit, chcela som konare predvcerom spalit, ale ponicka sa vydrala von a koni 3 hodiny nebolo, esteze svietil mesiac, 6 stupnov vonku, mmm, super to bolo. Robota stala, ale konicky sa napasli.

Druhy den rano na mne bolo znat pilenie konarov a na nich nocna hra, iba pospavali, ja tiez 😛