Čmelín

Prosím anonymy aby to tu neplevili nesmysly a prosím admina o smazání. Zdejší anonymové jsou přesně tací jak o dnešních, hlavně mladých lidech smýšlím. Tupci schopní jen krátké holovětné štěky, žádnou myšlenku, natož hlubší nemají a i kdyby měli, jsou líní psát.

Víte, anonymové tady nebývají mladí lidé. 
Ale většinou starší nerudní chovatelé, kteří mají vždy pravdu.
Na romány většinou nemají to správné střevo.
Když sem chodilo dítě, docela nedávno, byly reakce dospělých
na něj opravdu na zvracení. Nechutné. 
Takže jak může mladý člověk psát obsáhlejší texty,
když je tu ihned vždy dehonestován?
Je logické, že mládí nemůže mít tolik zkušeností, znalostí.
Ale to, co některé nejmenované předváděly, to nikdy nezapomeneme.
Tome, vy máte co napsat, ale u vás je to zase opačný případ.
Někdy méně je více.
My sami psát stručně neumíme - učíme se to stále.
Obdivujeme všechny, kteří se umí vyjadřovat stručně, jasně,
ale hlavně - při tom všem - výstižně.
Chovu zdar. 

Díky za připomínku, ale znáte to jistě o starém psu a nových kouskách.

Možná to byl překlep, ale asi ne, napsal jste tři koncovky, že šlo o ženy. Píšete, že sem zašlo dítě, asi vaše a že tu na něj byly nějaké madam - užil jste plurál a ženský rod - ohavné. Jenže sem chodí jediná včelařka drvodělka a to je tak hodný člověk, že nevěřím, že ona něco spáchala. A už vůbec na dítěti! Ale občas sem vleze kometa, ta včely nemá a vysírá jinde, asi se nudí a chodí někdy + pár zavilých feminstek, sem a je lepší se jí vyhnout a neragovat na takové nešťasníky. 

Takže. Nedíval jsem se do profilu kdo jste. Jestli vaše dítě chce chodit sem do včelařiny, nikdo tu na něj nebude ohavný. Naopak, každé mládí je vítáno. A můžete si všimnout, že pořád dokola opakuju tazatelům to samé, stačilo aby se to prostě naučili. Ale někteří už asi mají mozek tak zničený technologiemi - viz přiložené audio, že je to furt dokla jak u xxx na dvorečku a někteří pořád tápou.

M.S. je stručný a z větši jeho příspěvků doslova prýští nejasná nejednoznačnost.

Včelařina je nejlepší ze všeho. Vymyslel jsem bonmot:

Včelařina je obor zemědělství. Jestli je orat a sít učňák, chov dobytka je maturita. Ale chov včel, to jsou dvě vysoké školy!!!!

---------------------------

Nemůžu za to, že svět vidím ("trpím" tím od dětství) v nejširších souvislostech. Nemám o sobě nijak přehnané mínění, nemám vysokou školu a nemám dokonce ani maturitu. Ale když věci chápu já a druzí, často mnohem vzdělanější, nechápou, měl jsem celý život za to, že přece nemůžou být tak blbí, když mají ty vysoké školy a maturity, že mě tudíž chtějí nas.at a předstírají, že nechápou úplně jasné věci. Že to je asi jinak jsem zjistil po celoživotním vztekání s nechápavci. Až jsem narazil na následující audio a doporučuji všem si to poslechnot celé a do konce. Pak asi mnohým vylezou oči z důlků, jak mladí nemůžou chápat souvislosti, natož širší souvislosti. Oni jsou sice vzdělaní, ale jen v nějakém úzce profilovaném oboru a stran světonázoru a celkového rozhledu jsou úplně vymletí.

By bylo super poslechnout si tohoto doktora ve více pořadech. Dokonale jsem poznal, že je pravda co říká, spíš je to s mladými a dětmi ještě mnohem horší. Video je staré 7 let a i jen za tu krátkou dobu je už jasné, že se potvrzují jeho prognozy.

https://www.youtube.com/watch?v=1z2glZ8ApOQ

Možná to byl překlep, ale asi ne, napsal jste tři koncovky, že šlo o ženy. Píšete, že sem zašlo dítě, asi vaše a že tu na něj byly nějaké madam - užil jste plurál a ženský rod - ohavné.

Tap myslel “sem” jako na diskuze CHZ a ne čistě na včelařské vlákna. Ten příběh rozepisovat nebudu, protože to nechci vytahovat a víc rozmazávat (už tak to bylo “rozmazávaný” zbytečně moc). 

Nemám o sobě nijak přehnané mínění, nemám vysokou školu a nemám dokonce ani maturitu. Ale když věci chápu já a druzí, často mnohem vzdělanější, nechápou, měl jsem celý život za to, že přece nemůžou být tak blbí, když mají ty vysoké školy a maturity, že mě tudíž chtějí nas.at a předstírají, že nechápou úplně jasné věci.

Osobně si myslím, že se obecně už ví, že nějaké vzdělání nic nevypovídá o chytrosti člověka. Už jsem potkal oba možné extrémy z vysokých škol. Jeden vystudovaný z Elektrotechnické fakulty nevěděl jak funguje reverzace motoru (obrácený chod 3F motoru) a druhý, ta samá fakulta. Jinak než chodicí encyklopedií bych ho nemohl nazvat. Nejen, že elektrotechnice věděl první a poslední, ale dokázal na různými problematikami tak skvěle přemýšlet, že to bylo snad nemožný. On sám mi pak řekl, že vysokou školu vystuduje každý kdo chce, ale jen závisí jen na tom kdo kolik času obětuje tomu studiu. Z logiky věci by to nemělo být a není to správně, ale Vy nebo já s tím moc nenaděláme. To je to samé jako s “IQ”. Se kolikrát na internetu dokonce i rodiče mezi sebou předhání jaký má jejich dítě IQ. Jako kdyby to něco znamenalo. Ne každý ví, že výpočet IQ zahrnuje aktuální věk. Tudíž to znamená, že s vyšším věkem papírově IQ klesá, ale naopak se získávají ty praktické / životní zkušenosti buďto z negativních či pozitivních situací ze života a vlastně to nic neříká o inteligenci člověka. Pak ještě existuje EQ a to je další extrém….

Ještě jen k Vašem bonmotu. Nechci nijak schazovat včelařinu, ale složitá věda se dá udělat opravdu ze všeho. 

Asi vám děkuju že nejste v opozici. Nic neříkáte o audiu s dr. Stránským.

K IQ. Pamatuju si ze základky i učňáku, že byli dva druhy učitelů. Jedni inteligentní a chápali o čem to je - u nichz mi ledascos púrocházelo, druzí nekompromisní blbci. Mám vlastnost, že mi moc nepomáhá nadrtit se vzorečky. Neumím se nazpaměť spolehnout tak dokonale, abych měl jistotu, že si pamatuju vzorec přesně. Tak mi nezbývalo než VŠECHNO pochopit proto, abych si nemusel pamatovat vzorečky. Ty všem normálním ostatním náramně pomáhaly, mě ne. Někde jsem nedávno psal o dvou možnostech chápání čteného textu, knihy nečtou ti, kdo nemají v mozku schopnost si za těmi slovy a větami představovat samočinně a automaticky obrazy a děje. Ti pak nechápou, co čtou a potřebují jako primitivní afričan piktogramy nebo film. Mě film spíš obtěžuje, protože mi většinou vadí vklad režiséra a ostatních tvůrců.

Píšou nám sem dva chlapi s dokonalou představivostí, oba mají technický talent a ihned na poprvé chápou do nejmenšího detailu co popisuju a kreslí pak dokonalé výkresy. Roman a Jirka. Myslím, že na světě jsou nutně potřeba oba typy, fantasti, schopní umět si představovat “nesmysly” a sami je ani nedokážou nakreslit a druzí, kteří z toho umí udělat seriozní, když ne vědu, tak obor.

Zopakuju příhodu která osvětlí jak je to se včelařinou jako “vědou”. Kdysi za komančů jsem dělal ve fabrice. Potřeboval jsem nějaký vypínač. Elektroúdržbář měl takový kamrdlík, kde měl všecko - o odpoledních a nočních směnách sklady nefungovaly. Poslouchal nějaký sport v tranzistorovém rádiu, strašně zaujatě. Měl tak rok do důchodu, mě bylo 23 let. Potřeboval jsem dělat a nějak jsem naléhal, ovšem skoro dvě generace rozdíl věku mi nedovoloval naléhat dost drsně. Přenos už končil, dostal jsem tu součástku a na odchodu si neodpustím větu: “Co na tom blbým sportu vole máš, je to podplacený a předem dohodnutý, jak to pro někoho pak může být napínavý?” Zvážněl, byl ze vsi odkud pocházela máma, která si asi u rodiny postěžovala, že se mi nechce opět začít včelařit, znal se s příbuznými. A vysvětlil, že sice některé zápasy mohou bafuňáři dohadovat předem. Ale když jsou ti chlapi v zápalu boje, často se na dohody panstva vykašlou. A Franta tvrdil, že na hřišti se nikdy žádná situace neopakuje. Věděl od lidí z jejich vsi, že se mi nechce včelařit a pravil pro mě zásadní sdělení, nevím to už doslova. Něco jako, že kdyby on měl to štěstí, a rozuměl včelám, že to je lepší než jeho sport, tam se taky pořád dějí nové věci a nikdy nic není podle mustru a žádná situace se u včel nikdy neopakuje.

Když zamhouřím oči, už si nevybavím jak ten člověk vypadal, musí být už dávno na jiném břehu. Ovšem tahle příhoda rozhodla o tom, že jsem, pro některé asi nepatřičně, udělal ze včelařiny vědu. Něměnil bych a za sport už vůbec ne!

Asi vám děkuju že nejste v opozici. Nic neříkáte o audiu s dr. Stránským.

Neříkám nic, protože jsem neměl určitý prostor na poslech. Na takové věci si rád vyčlením čas kdy mám klid a můžu se soustředit, protože s občasným řvaním papouška a každodenní povinnosti mi ne vždy dávají tu možnost. Možná dnes se to povede.

Mám vlastnost, že mi moc nepomáhá nadrtit se vzorečky. Neumím se nazpaměť spolehnout tak dokonale, abych měl jistotu, že si pamatuju vzorec přesně.

K tomu mám jednu myšlenku kterou jsem shodou náhod říkal v sobotu kamarádovi na srazu v Brně. Sraz nebyl ohledně chovatelství. Dostal jsem dotaz zda jsem už někdy někoho školil v zaměstnání, protože on má poprvé školit nové nástupy v jedné firmě, ale nevěděl jak se na to má připravit a s jeho zodpovědnou povahou chce předat vše co je potřeba. Vzhledem už k nějaké zkušenosti školení byla moje rada jen to, že musí přijít jak ti noví zaměstnanci přemýšlí a jakou cestou dané problematiky chápou. Dal jsem příklad z dob mé docházky ZŠ. Většina třídy pochopila novou látku matematiky z definice - to já nikdy neuměl a vždy jsem čekal na výpočet prvního příkladu. Z toho jsem ten princip vždy pochopil. Ten samý princip je i u školení zaměstnanců, ale i třeba učení začátečníků v chovatelství a je jedno o jaký “obor” se jedná. Musíme přijít vždy jak ten druhý uvažuje a podle toho pak nějak přizpůsobit předání té informace. Jednoduše někdo chce obrázky, někdo obsáhlé texty, někdo potřebuje doslovný návod jak na to či stačí vysvětli princip fungování a přijde si na tom třeba sám. 

Tak tady se neshodneme. 

Musíme přijít vždy jak ten druhý uvažuje a podle toho pak nějak přizpůsobit předání té informace. Jednoduše někdo chce obrázky, někdo obsáhlé texty, někdo potřebuje doslovný návod jak na to či stačí vysvětli princip fungování a přijde si na tom třeba sám.

Je velký rozdíl, kdy je někdo honorován za to, že někomu předává své vědomosti a tím, kdo vědomosti dává zadarmo. Já se NEMUSÍM snažit zjistit, jak dotyčný (patrně začátečník) uvažuje. To je jeho boj!  Jestli se chce něco naučit a nebo chce zůstat v pohodlí nevědomí. Prostě je to jen a pouze o ochotě obětovat nějaké nepohodlí. Zůstat blbem je pohodlné, muset se něco učit, někdo klopotně a někdo snadno, je krajně nepohodlné. Ale naučit se může každý cokoli, pravda, talent je potřeba. A tak je to jako se vším. Někomu nedělá potíže se stále učit nové věci a posouvat úroveň něčeho dál, dokonce ho to baví a vyžívá se v tom. Jiný se něco naučí a pak už po zbytek života jen chce dělat sérii naučených pohybů bez přemýšlení jako cvičená opice. Je na každém čím chce a čím se cítí být. Nebo ho život přinutí.

------------------------------------------

Příklad z mé práce. 29 let jsem se živil výrobou cetek pro sportovní rybařinu, tak zvaných krmítek. Vymyslel jsem nějaké typy, jiné přivedl k dokonalosti, jsem autorem několika průmyslových vzorů a dvou ochranných známek. Mimochodem vše jsem nechal propadnout, protože stát jen bere peníze, ale ochrana je plně v režiji exponeneta a tak proto. Pak nechápu, na co Patentní úřad vlastně je. Asi aby měl stát peníze na zbytečné úředníky.

No a proč o krmítkách. Velmi mě bavilo vymyslet nový typ, dát ho otestovat několika rybářům, uvést ho na trh a informovat spotřebitele aby věděli, že tu věc mohou potřebovat. Jak se povedl nový typ a nebo inovace a začalo to fungovat, úplně mě to přestalo bavit, práci jsem dal lidem, sice pilným a pracovitým (ani jednou z těch vlastností neoplývám), aby jí dělali jako stroje v deseti a statisícových sériích místo mě a já se zabýval další výzvou. Podle mě se dělají pérová krmítka na celém světě a nikdo netuší jak vznikly rozměry. Každý si může vzít šupleru a v krámě (i nerybář) zjistit, že péra mají průměr 16,20,24 a 27 mm. Nesmyslná nelogická řada? Ano, jistě. A proč? Příběh:

Bylo těsně po sametové revoluci a v dožívajících státních podnicích se pořád ještě několik let pracovalo jako za socíku. Vymyslel jsem řadu 15,20,25 a 30 mm, vše v délce 55 mm. Jenže se jim v práci ožral pérař a trefil se jen u průměru 20. Pravda, stroj neuměl už 30 mm a tak jsme byli s ředitelem dohodnutí, že to bude 29. Ale stejně to bylo 27. Jednalo se o ověřovací série jen po 30.000 ks, ale i tak to bylo dost peněz (0,44 Kčs za kus). Protože mám měkkou povahu, a protože na tom zase až tak nesejde, dal jsem se ukecat a péra vzal. Část jsem nabídl jednomu tehdy vzniklému výrobnímu podniku z Lenešic a ti z toho vyrobili krmítka a vyvezli do GB firmě Cormoran. Mělo to jediný háček, už navěky to muselo být 16,20,24 a 27 mm.

Někdo pak v Rybářství psal, jaký jsem génius, že když se vezmou logaritmy a následovaly nějaké, mě úplně nesrozumitelné pojmy, že objem jednoho péra je vždy v nějakém svatém poměru k typu dalšímu a jak dokonale promyšlené věci já umím dělat. Do smrti se nepřestanu stydět za to, že jsem neřekl pravdu, že to byla jen náhoda, ale nelhal jsem, prostě jsem mlčel. Hodně trapná náhoda a navíc, že mě lze v obchodě ukecat. Ale asi kvůli té neuvěřitelné náhodě každý, kdo chce prodat tento typ krmítka, drží se uvedených průměrů.

A proč jsem dělal krmítka: 

Měl jsem krám (kvůli zaměstnání manželky) a kupovalo se to po 50 ks. V pytlíku bylo z 50 ks 16 rozpadlých. Když jsem volal výrobci sdělil, že se to dělá hlavně pro Němce a ti to tak chtějí, aby se to rozbilo pokud možno dřív, než to rybář utrhne ve vodě o kámen nebo pařez a přinutí ho to kupovat těch cetek víc. Mě to naštvalo a i když se jednalo o spotřební a velmi lacinou věc, myslel jsem si, že si rybář zaslouží dostat za svých, i když jen pár Korun, dokonalou věc. Moje krmítko lze pošlapat a dokonce přejet autem a sice přestane být krásné a bude nějak šišatě amorfní, bude ale fungovat! Na této filozofii jsem postavil většinu svého profesního života.

Tak tady se neshodneme.

My se shodnout ani nemusíme a není to nic proti ničemu. Já to beru tak, že pokud chci někoho něco naučit tak musím. Když nechci tak nemusím. Pokud jsem to teda správně pochopil, Vy rád pomůžete, ale poradíte po svém a ať si to dotyčný přebere jak chce. Chápu to tak, že si tím “filtrujete” zda to má smysl s daným člověk pokračovat dál. Já svoje předávání informací přizpůsobím tomu člověku, ale moje filtrace spočívá v tom kolik tich informací předám. Nenapíšu hned první poslední, ale třeba jen první a druhý. Následně si počkám na zpětnou vazbu. Ono totiž když se někdo chce něco naučit tak kolikrát nechce všechno, ale jen část z toho. Už se mi stalo, že jsem napsal to “první - poslední” a odpověď byla ve stylu “Chtěl jsem vědět tuhle část, děkuji”. Já se jen zeptal proč to píšu vždy všechno když člověk si vezme (a má zájem) jen o třeba 10% textu? Takže píši například jen 5% (jen takový jednoduchý návody) a žádné vysvětlení proč to tak je. Zbytek píši dle zájmu. Pokud není zájem tak smůla, ale ne pro mě. Ten člověk mě pak taky tolik nezajímá, ale je spokojený a já jsem nemusel trávit nějaký čas “zbytečným” psáním a vysvětlováním něčeho co tu dotyčnou osobu nezajímá. 

Třeba na sociálních sítí. Když mám čas a hlavně náladu tak dám dlouhý text s veškerým vysvětlením nějakému dotazu. Už se mi stalo, že mi odpověděli stylem proč je to tak dlouhé, že si to nikdo nepřečte. Mimo jiné je to potvrzení Vašeho mínění, že hodně lidí má problém psát dlouhé či číst dlouhé texty. Já jen k tomu dodám, že ne jen mladí, ale kolikrát lidi kolem 30-40 mají ten samý problém. Na to mám univerzální odpověď - “Možná ne, ale to nikdo neví. Ten kdo nemá zájem tak si to nepřečte, ten kdo má tak přečtě a pro ty to píšu”. 

Ještě se vrátím k těm dlouhým textům. Není to tak dávno kdy jedna slečna něco zmiňovala o přemnoženém druhu plaza, ale takovým stylem, že jsem měl pocit, že asi moc neví o té problematice. Byla snaha o přesvědčení, že ví “mnoho” a že není zvědavá na můj názor a dokonce - cituji - “o problematice přemnožených obyčejných zvířat vím mnoho, sama jsem o přehlceném trhu psala obsáhlý příspěvek”. Požádal jsem o ten “obsáhlý příspěvek”. Udělal menší rozbor (konečně jsem to využil hodin Českého jazyka) a příspěvek měl kolem 450 slov, asi 20% textu obsahovalo typ “chtěla bych se zeptat zda si všímáte tohoto problému”. Na konci asi další 20%, že chce vědět názor chovatelů a případně o opravení zda něco napsala co by nedávalo smysl”. Tudíž její poznatky bylo tak 60% celého textu. Takže jsme kolem 250 slov třeba. Když jsem jí slušně a upřímně napsal, že to není obsáhlý text.  S tím, že jsem upozornil na chybějící informace co by ukazovalo, že o tom opravdu ví mnoho. Slečna se urazila. Odpověděla vy stylu, že si “vyskakuji” na začátečníka a odešla. Zbytek nechala bez reakce. Jen upozorním, že na začátku této konverzace začala stylem, že se zaměřuje na “speciální a těžko sehnatelné druhy”, ale i to jsem jí původně naznačil, že to není nic převratného a byl jsem obviněn, že před ní “machruji”. Já jsem se ve výsledku krásně pobavil, protože to beru tak, že je zbytečné se nad rozčilovat a brát si to osobně.

Do smrti se nepřestanu stydět za to, že jsem neřekl pravdu, že to byla jen náhoda, ale nelhal jsem, prostě jsem mlčel.

Spoustu vynálezů v historii byly náhody a žádná ostuda to není. 😉 

Víte, já mám morálku nastavenou tak, že neříct v některé chvíli pravdu a nechat lidi v domnění, že jsem génius, je skoro to samé, jako to o sobě lhát.

Pro mě jsou mladí lidé ti v 50 letech, 30 let to tak začíná končit puberta a 40 je mládě. Je nutné si uvědomit, že s mojí generací se nikdo nes.al a my museli mít ve 14-15 víc rozumu, než dnešní třicetiletí ufňukánci v mamahotelu s osobním otrokem fotrem, co je debil a mladé NECHÁPE, ale lze ho tolerovat, ale nebavit se s ním, jen ho trpět, páč vydělává ty prachy. A pak má slečna či mládenec osobní služku, komornou, uklízečku a kuchařku, která ale vaří naho.no, páč neumí kebab ani picu a vaří z červeného masa a maso je fuj, je to přece pojídání mrtvol našich čtyřnohých kamarádů = zvířat.

Perfektně to popsal jeden známý virtuoz, který dává hodiny. Slečna se chtěla, RYCHLE stát skvělou houlistkou, nejméně jako Vanesa. Má prý peníze a dobře panu virtuosovi zaplatí, ale nebaví jí učit se noty a ty debilní stupnice a ty hodiny a hodiny dennodenního cvičení že che taky vynechat a chce být rovnou tou virtuozkou, má na to a pan profesor ať si ty peníze zaslouží a kouká makat! Pan virtuoz musel slečně přiznat, že jí to tak, jak ona chce, naučit neumí. S velkým pohrdáním odkráčela stejně, jako slečna z vašeho příkladu. Ano, je to epidemie debility.

Pamatujete jak u Krause neuměla známá politička, druhá ve straně zelených s francouzským příjmením, vysvětlit co je biomasa? A přitom její strana a ona sama bojovala za klima a proti uhlíku (to se ti debilové ještě nebáli, že planeta shoří) a politička vnucovala lidem spalování biomasy. Díky herci Krausovi, který předvedl názorně celému národu duševní kvality zelených, zelení skončili v propadlišti. Nevadí, nahradili je snad ještě vymletější Piráti.

Ale mám pro vás, a kohokoli kdo má zájem, perličku, které nebudete chtít uvěřit. Karel Čapek byl génius a uměl si představovat svět, jaký dnes žijeme my. Do nejmenšího detailu to popsal ve svém fejetonu o rozhlasovém přijímači. V ukázce nezaznělo podstatné, Čapek to napsal v roce 1930 a až zůstává rozum stát jak viděl do budoucnosti. On ale nebyl jako já a neodsoudil blbé a nenazval je blcema, protože byl živ z prodeje novin a bylo jedno zda noviny kupují chytří a nebo tupci.

Proč vám to posílám? Mám sklony nad mladými lámat hůl a vidět svět černě. Ale musím nesouhlasit s doktorem Stránským, o nevyhnutelné katastrofě. Za mých mladých let bylo pitomců třeba jen 5%, dneska 80 a spíš víc. Ale nějací rozumní lidi byly vždy. Jak dokazuje Čapkův fejeton. Hodně zbystřete v minutě 4:00

Jen pro neznalé. V úvodu fejetonu popisuje tak zvanou krystalku a rozhlasový přijímač, tzv rádio až posléze. Taky jsem to jako dítě měl, v průhledné krabičce byl přilepený blyštivý krystal velikosti velkého žaludu s tisíci ploškami a jakýmsi minidžojstykem naležato se pružným drátkem hledala správná ploška na krystalu a skutečně to praskalo, kuckalo, šumělo, chrastilo než se našla správná ploška na krystalu. Ale stačila setina milimetru a bylo po muzice, zase to chrčelo a praskalo a hledalo se znova. Fungovalo to a hrálo to čistě, jenže to bylo slabé a musela k tomu být sluchátka, dlouhá anténa -namotaný tlustý drát na násadu koštěte, bez násady zavěšený třeba nad velkým oknem baráku a podobně - jakoby péro dlouhé 2 i více metrů, kdy drátu byly metry a metry a od antény skrz okenní rám přivedené dráty do bytu. Co byla krystalka se určitě na netu najde. Tady dávám fejeton z roku 1930.

https://cesky.radio.cz/karel-capek-objevuje-radio-8551892

Někdy méně je více.😉

Pythagorova věta......24 slov 

Otčenáš......66 slov

 Archimédův zákon......68 slov

 Deset Přikázání......179 slov

 Americká deklarace nezávislosti.....1 300 slov 

Ústava USA se všemi 27 dodatky....7 818 slov

Vyhláška EU o prodeji zelí......26 911 slov

😕

Tento váš přípodotek by šlo analyzovat, nebýt anonyma a jeho nadšení, mlčel bych.

Ovšem dovolím si připomenout, že tak zvanou demokracii vynalezli lidi asi o půl tisíciletí dřív než Boha (myšelno Ježíše, tedy syna v té době už přes 3.000 let vynalezeného JHVH). A hned se našli dva šťourové - Platón a Aristoteles, kteří tvrdili, že to je kravina a nebude fungovat (měli pravdu jak se jasně ukazuje). A to na 10% svobodných s volebním právem dřelo zadarmo 90% bezprávných otroků a ani tak jim to nefungovalo, viz Platón a mnozí dlaší. Ovšem upozorňuji na fakt, že v době vzniku demokracie nebyla žena člověk a nesměla volit, a tak volilo max 5% občanů. Protože ale mnozí parazitovali na systému a k volbám se neobtěžovali (stejně jako teď), a odečteme-li starce a děti, pak o osudu 100% lidí rozhodovalo 1-2%. Ani tak jim to nechtělo fungovat, čím to je? Čím by to, asi tak, mohlo být? Vždy to skončilo válkou, zabíjením a bořením.

Demokracie stojí na diskuzi, všechna náboženství stojí na dogmatech a o těch se ZÁSADNĚ nediskutuije a i zjevným hovadinám se musí povinně (dlouho pod hrozbou upálení a jiných lahodností) věřit i “věřit”. Proto mohou být dogmata stručná a i modlení si vystačí s několika málo strojově omílanými frázemi. 

Pak tu jsou základní fyzikální zákony, které nejspíš brzy napadnou liberálové, protože nepřipouštějí ŽÁDNOU diskuzi a žádné jiné názory a tudíž jsou krajně nesvobodné. Stejně to dopadne i s ostatními zákony, denně to vidíme v ekonomice a jiných oborech.

Vyhláška o zelí je přímý důsledek bezbřehéholiberalizmu. Aby se vyhovělo každému úchylovi, co nemá rád zelí, nemá rád obchod, nemá rád svobodný obchod a nemá svobodně rád ani svobodu a už vůbec svobodu jiných a tak dále.

Já bych z porovnávání neporovnatelného nic nevyvozoval a nedělal vědu.

A co je současně úsměvné i podivuhodné? 

Že se mnozí chovají jako liberálové, smýšlí tak a vyjadřují se tak, ale současně, když je někdo za liberála označí, ihned to považují - místo hrdosti - za dehonestaci a málem nactiutrhání. A tak jistě i liberálové moc dobře vědí, že liberalizmus něčím smrdí. Stejně, jako dřív komunisti taky moc dobře věděli, že zdaleka nejednají z pozice zájmu většiny, ale jen menšiny otrlých šmejdů, kteří měli momentálně moc, slaboši se ale vždy přidají k momentálním vítězům bez ohledu na to, zda to je správné a morální, nebo není. Komoušům se za to nic nestalo, lidstvo se ale umělo vždy z chyb poučit a já bych si na místě iberálů tak jistý nebyl. Nakonec volební výsledky celého Západu to ukazují naprosto jasně a tak nastává doba zrušení voleb, viz Rumunsko (UK už dávno, prý kvůli válce). Někteří, jako třeba Zuckerberg bleskurychle převlékli kabát, když přišlo duo Trump a Musk. Evropští tupci jedou starou agendu dál. Dobře to nedopadne, jde jim o všechno, hrají doslova ruskou ruletu. Jenže nenastrkují jen vlastní palici, ale hlavy nás všech.

Dovzdělejte se, ale s tím bylo potřeba začít v dětství místo kravin jako je fotbal a podobně. Když jsem hloupý, nevyjadřuji se a naslouchám chytřejším. Uctivě.

https://cs.wikipedia.org/wiki/JHVH

Tvrdím, že kdo pochopí následující text, složil zkoušku z IQ nad 120:

Rozdíl mezi “Jahve” a “Jehova” je v tom, že Boží svaté jméno “Jehova” znamená “Stále působící, že se stane”, zatímco podoba “Jahve” v hebrejštině nemá význam. Kořenem Božího svatého jména je archaický semitský výraz “הוה“ (“hava”; v pozdější starověké hebrejštině i v moderní hebrejštině “היה/haia”), což znamená “stát se”, přičemž s předponou “י” (“yod”) má význam stálé probíhající činnosti, kterou obecně musí v textu ukončit kontext, což v případě Božího jména není docela možné, neboť se jedná o jméno Boha, nikoliv o jednorázově užitý výraz v textu. Tedy Boží svaté jméno Jehova znamená “[Stále] činící, že se stane” nebo “[Stále] působící, že se stane” a poukazuje na to, že Bůh je Všemocný a nemůže se unavit jako člověk, protože Bůh Izraele je zdrojem života. Současně může význam Božího svatého jména poukazovat na to, že stále pracuje na svém záměru. Zkrácenou podobu Božího svatého jména z JehovaH na JaH můžeme potom sledovat ve jménech jako EliJaH, JešaJaH nebo IrmeJaH.

Je mrzuté, já to tak vidím, že samoukv Bibli a navíc ateista musí vysvětlovat některým prazákladní pojmy. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem nestudoval žádné školy a že toho vím tak málo a už nemám šanci to dohonit. Ale přiznám se, na fotbal jsem byl neskutečně tupej a nikdy se mi nepodařilo ho pochopit (přiznávám, ani jsem se nesnažil)

Anonymní:

Co to je JHVH? 

JHVH — tetragram (štyri hebrejské spoluhlásky: jod, he, vav, he) označujúci v Tanachu vlastné Božie meno. Toto meno sa zásadne nevyslovuje, mohol ho vysloviť len veľkňaz v období prvého jeruzalemského Chrámu, a to raz do roka na Deň zmierenia (Jom kipur). Pretože hebrejské písmo nemá osobitné znaky pre samohlásky (základné biblické texty boli vokalizačnými značkami doplnené až v 6. – 9. stor.; → mazora) a správnu výslovnosť ovládali len veľkňazi, vznikla v kresťanstve mylná tradícia čítať tetragram JHVH ako Jehova, príp. Jahve. — Pôvod a význam Božieho mena JHVH je neistý. Podľa biblickej etymológie (2 M 3,14) môže znamenať Ja som, ktorý som, resp. Som ten, ktorý som (hebr. Ehje ašer Ehje), podľa iných výkladov vyjadruje aj tri časové roviny — Bol, Je a Bude (t. j. Večný), ako aj Ten, ktorý povoláva k existencii, ktorý sa zjavuje a ktorý stále zostáva (čiže živý Boh) alebo Ten, ktorý dáva život, ale aj spasiteľský zámer Boha v dejinách i v prítomnosti židovského národa, podľa učencov Talmudu poukazuje na Božiu lásku na rozdiel od mena Él (resp. El, Eloha, hebr. Eloah), ktoré sa vzťahuje na Božiu spravodlivosť. Pravdepodobne z úcty k Bohu bola správna výslovnosť Božieho mena JHVH okolo 3. stor. n. l. nahradená slovom Adonaj (Adonai, môj Pán).

Ono už vám vlastne odpovedal Tom… len na “ukojenie” tvojej zvedavosti ….

Blahoslaveni budiž chudí duchem, neboť jejich je Království Nebeské!