Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 22.09.2026, 16:53:05
Jo mi tak přijde, že je pro mě Strach taková sázka na jistotu… vlastně si ani nepamatuju, jestli natočil něco tak blbýho, že by to pro mě bylo nekoukatelný…
Odpověď na příspěvek uživatele Varaxi z 22.09.2026, 15:15:21
Ad Bluey, to jsem vůbec neznala do té doby, než to někde zahlídla vnučka a musela to mít, plastovou figurku asi 20 cm vysokou. Vlastně ani netuším, co to má být, jestli zvířátko nebo něco jinýho. 😄
Odpověď na příspěvek uživatele Varaxi z 22.09.2026, 15:15:21
Pamatuju, když byl syn malý, tak jsem viděla asi 50x během týdne Space Jam.
Asterix a Obelix jsou super… Olympijské hry a Mise Kleopatra .. boží.
Z tohoto ranku doporučuji kreslený: Asterix a Obelix: Sídliště bohů… já na ty animovaný moc nejsem, ale tohle se mi docela líbilo.
U nás, když byly děcka malý, tak jely klasiky…Krteček, Maxipes, Křemílek, Bob a Bobek, Bubáci a Hastrmani atd atd…
Ale poměrně záhy dostaly mojí” filmovou školu” a tak se mnou čučely na Čelisti, Predátory, Vetřelce.. na Akta X, Krajní meze, Příběhy ze záhrobí (Tales from the Crypt), Příběhy Alfreda Hitchcocka, no a taky kultovky jako je Červený trpaslík a Pán času ( Doctor Who) … no a taky Fantastic 4 a X-men a Spiderman… no prostě Marvelovky…
Z české klasiky Takovou normální rodinku a české komedie…a naše filmové pohádky…
Takže když jsem něco dělala, tak koukaly na svoje pohádky, když se koukalo se mnou, tak se koukalo dle mého…
A teda ještě mě teď napadá seriál Strážce duší s Vaculíkem a Norisovou… to teda režíroval někdo jiný. Ale námět a tuším i scénář Arnošt Vašíček … ten vlastně napsal i Ďáblovu lest a Ztracenou bránu, takže podobný žánr.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 22.09.2026, 18:24:40
Jj, je to pejsek.
Ty pohádky s Bluey jsou moc hezké. Místy vtipné, místy dojemné, vždycky milé. Takové rodinné.
To ta Máša, to je taková mrcha, že se bojím, aby zvíře něco neodkoukalo. Králíček Bing je docela hezké, líbí se mi, jak ta zvířátka, co představují děti, jsou opravdu dětská a ne dokonalá - jejich kresby nebo zpěv opravdu vypadají jako od dítěte školkového věku, ne studenta konzervatoře. Ale je to fakt hodně dětinské, naivní, hloupoučké, takové… vypatlané. Nevím, jak bych to popsala jinak. Špatné to není, to jako ne, ale zápletka založená na tom, že někdo si dá mrkev s hráškem zamíchané dohromady a někdo zvlášť, je na mě trochu moc. Po třetím dílu cítím, jak mě opouštějí přeživší mozkové buňky.
Z českých pohádek ho baví akorát O chytré kmotře lišce a Bob a Bobek. A pak pohádka z Youtube, jak kluk najde tancující housenku, s kterou objede svět, a pak se z ní vylíhne motýl, kterého pustí na svobodu. No a naučná videa od Froli - to pak chodí kolem a praví: Hobotnice (neumí Ch) má modrou krev, protože obsahuje med. (Má být měď, ale tak…) Nebo: Kosatka je velká černobílá verlyba. Je to vrholový pledátor. Nebo: Žralok kladivo (neslyší tam tu koncovku -un, má to být žralok kladivoun) je pro lidi neškodný. Taky si od té doby hrává na čolka, slimáka nebo halemeňona (chmeleona). Je celkem roztomilé, jak se snaží koukat každým okem jinam a je přesvědčen, že se mu to fakt daří.
Takže pokud máte vnoučata zhruba ve věku zvířete (dva a půl roku), tak můžete zkusit. Bluey by zabavilo i starší děti. Froli má i videa o dopravních prostředcích a tak.
Chápu, že by u toho děti neměly sedět každý den, ale teď jsme nemocní a je jen omezené množství času, které zvládnu strávit zpíváním, čtením pohádek, malováním vodou a nalepováním nálepek na krabici od bot.
Já mám televizní nedostatky, vlastně ji pouštím jen ráno, takže snídaně s Novou od 6-7hod to jistí, pořád někde lítám, takže nic souvislého nelze🤣🤣🤣 a pak už nee, protože buď pracuji nebo se věnuji zvířatům nebo makám doma. Ale malá, když byla fakt malá cca rok až dva tak jediné, co jí zaujmulo byl Matrix. Vždycky sedla v postýlce, chytla se těch šprušlí a neodtrhla oko, když si to její táta pustil. A pak nějaká fakt infantilní kreslenka o medvídcích a kachně, je stejně zvláštní, jak nám ty mozky fungují 🤗
Ronja s motejlem (neregistrovaný)23.09.2026, 07:11:09xxx.xxx.119.6
Já mám teď telku puštěnou, byla u nás noční “rodinná” dramata. No a teď v telce běží film Skvělý plán - komedie, nic moc hodnotnýho (myslím). Skáčou tam ale Masajové, to mělo na štěně uklidňující účinek, nejdřív si sedlo na zemi, pak se vydrápalo na gauč. Drží v tlamce Šmoulinku za nohu a já mu vracím tu scénu s hopsáním a zpěvem (možná ten ho fasinuje?) a prostě čučí.
O chobotnici byl Podivuhodně bystrá stvoření. Bylo to hezký.
Teď jsme s dcerou koukali na Marley a já, to se nám líbilo. Kámoška měla bígla a to byl podobný poděs. I když myslím, že v obou případech nebyl problém pes, spíš neměl vyžití.
Furt se chystám kouknout na Irčana, jenže vyšetřit si 4 hodiny času nebude jen tak.
Letos jsem si užila opětovné shlédnutí Ann s E na konci na Netflixu. Myslím, že jako dítě jsem koukala na Anna ze Zelených vršků.
Osobně mám taky ráda adaptace románů Jane Austenové, Seriál Rozum a cit s Colinem Firthem, pro mě nemá chybu.