Chybami se člověk učí. (?)

Tom u nás sa hovorieva, múdry sa učí na cudzích chybách, hlupák sa nepoučí ani na vlastných… ja myslím že my sme ten stred, že sa síce nie vždy poučíme z cudzích chýb, ale ale zasa aspoň z vlastných chýb sa poučíme (teda občas 😉)…

ja s pribúdajúcimi rokmi bojujem s pamäťou tiež, nie že by som zabúdal, pamätám si veršovanky z ranného detstva, či básničky zo školy (dokonca ruskú hymnu viem v origináli, pretože sme všetci leňosi zostali po škole niekoľko hodín a súdružka pustila domov len toho, kto jej dokázal bezchybne celú ruskú hymnu zarecitovať..)   viac menej sa to zabúdanie týka nových udalostí… 

ja sa utešujem tým, že proste kapacita je plná a každú novú info mozog vyhodnotí z pohľadu užitočnosti…ak je to nie o prežití, novú info ani do pamäti neuloží…🙂

môj priateľ (kua už je to tu zasa 😉) Pavel, teraz už robí predsedu slovenských včelárov, vždy hovorieval čo si u včiel nezapíšeš akoby si neurobil….a tak som mal na včelnici v búde notesy, prepisovačky a fixky… no fixy vyschli, prepisovačky zmrzli… potom som si spomenul na kozmonautov vo vesmíre , kde Američania venovali dvadsať miliónov na výskum prepisovačky ktorá dokáže písať aj v beztiažovom stave a Rusi to vyriešili tým, že kozmonautom jednoducho dali “karandaš”, ten klasický, grafitová tuha v dreve…. píše v každej polohe a tak mám vždy nejakú na zahrade, problém je občas s hľadaním….

problémy s pamäťou  mi mal vyriešiť nahrávač , prístroj ktorý mi ježíšek doniesol od manželky a fakt, keď pozriem pár úľov, zapnem a nahovorím  čo som videl a čo treba nabudúce pozrieť v tom ktorom úle… relatívne bezpečné a fungujúce…👍 (len pri odchode z domu či z jedného stanovišťa na druhé si ho nesmiem zabudnúť 😀, občas prídem k úľom idem si pustiť čo v ktorom treba robiť a vo vrecku nič… a znovu musím len otvoriť a hneď viem čo robiť aj bez nahrávača…)

btw. to s tou kriedou nie je blbosť, je to vaša známa tvrdohlavosť 😉… a nechce sa mi veriť že aj bez kriedovej značky nezistíte rozdiel v sile včelstiev… či sú rovnaké?

Děkuji. Sílu vč zjistit jistě jde, ale ona nemusí korespondovat  s tím TLumičem.

Taky mě už napadlo, i se mi to stalo, že jsem prostě nový TL neudělal a vč mělo dvě sezony ten samý. Jenže to dílo je po zimě ohavné a taky věřím na patogeny v černém díle, že to bych nerad. U několika úlů jsem si to namaloval z boku mezi úly kam déšť nemůže, někde ale budu muset VN sejmout. Na některých úlech vydrží značky o počtu dávek krmení, některé značky zmizí.

Fix mě napadl. Že to, že vysychá mi nedošlo a že bych ho zapomínal - dal by se vozit v autě, které jsem povýšil jen do lesa a trvale v něm vozím všelicos (tam by vysychal jsetě rychleji, ale nedal by se zapomenout). Jenže úly pomalované nějak nechci - to je dost hloupé mi při psaní dochází - čemu a komu by to vadilo? Taky se handlují nástavky a i dna. 

Píšu si večer po práci na stolním PC jakýsi deník, po dnech snad jen v jarním rozvoji a ne o všech úlech, jen o těch, kde je něco mimořádnější o čem myslím, že je potřeba zapsat. Nepracuju jako nádeník ve velkovýrobě, který v určitý den strojově jako robot udělá nějaký úkon u všech vč stejný. Já dělám zásahy z velkovýrobního hlediska neefektivně podle toho, co uvidím po otevření úlu. Rozhoduji se podle zjištěné situace a stavu vč a taky srovnávám s ostatními vč. Včelaři s malým počtem vč jsou v totmo ve velké nevýhodě. Taky je zajímavé porovnávat rozličná stanoviště. Rozdíly bývají některý rok velké.

Tady přidám pro začátečníky příhodu. S bratrem jsme před asi 20 lety stěhovali včely, které koupil Pavel, o 13 let starší než já a včelaří také od dětství. Měl nějaké úhyny a tak zjara koupil vč z nějaké odúmrti. No a přijeli jsme pozdě, včely už začínaly létat. Nebralo se všechno, jen asi ob úl a tak se létavky měly kam nastěhovat. No a vidím, že jedny nenosí pyl a říkám Pavlovi, že nejspíš nemají matku, brácha přikývl. Pavel se po pár dnech ptal jak jsme to věděli, že opravdu neměly matku…

S pamětí - na rozdíl od vás myslím, že je to stáří, to mám ještě jinak. Pamatujete jak jsme jako děti nosili klíč na kalounu na krku? Napadlo mě si vše psát. I jsem začal, jenže jsem si nepamatoval kam jsem si to napsal. Musel bych mít notýsek na krku. Jenže jde ještě o vnitřní disciplínu a nějakou “povinnost”, kterou když nemusím, tak to je u mě taky problém. Mám pak sklony to zapsání odkládat a tak vím jistě, že ani notýsek na krku by nepomohl. Vlastně jsem se svou povahou, která mi byla dána do výbavy, dávno přestal bojovat.