Separační úzkost u psa

No jasně, ale prostě někdy člověk narazí na psa, který to nedává, zvlášť jestli v životě do té doby sám nebyl. Většina psů si asi na režim normálně zvykne, nakonec jsou na to od přírody naprogramovaní, aby se začlenili do kolektivu a přizpůsobili se chodu “smečky”, no ne všichni psi jsou “normální”.

Dlouhá léta (celý jeho život) vedle v bytě vyštěkával celé dny Filípek svoje páníky z práce. Jak spočinula jejich ruka na klice, Filípek sklapnul. Naštěstí nám moc nevadilo, chodili jsme do prací a škol všichni na stejnou dobu, ale mít noční, asi bych úplně veselá nebyla, Filípek byl jezevčík s odpovídajícím hlasovým projevem.

Fiona.Praha:

Klec dcera po ukončení výstav prodala, teď koupila novou. Štěně si v ní nečekaně brzy zvyklo, nesnaží se z ni dostat, což je super, nemusí se řešit, aby nezničila dveře. Klidně si do ní vleze sama i během dne, když je na blízku člověk, nemá s otevřenou ani zavřenou klecí problém. Na povel do ní taky bez problému vleze, nechá se zavřít, no a teď už vydrží delší dobu kňourat než se rozeřve, ale nijak výrazné to není.  Už jsem z toho otrávená, teda. 

Na konzultaci jsem zvědavá, dejte prosím vědět, jaké proběhly rady a jestli zabraly. 

Myslíte, že by byl dobrý nápad uplatnit postupy, které platí na mého psa, u vašeho štěněte? Jsem dost velký laik, abych si troufla radit, jak postupovat u úplně jiného psa, navíc štěněte, které neznám. Začala bych bezpečnými věcmi, trénink odložení, atd. Pro rady na míru vám bude nejlepší poradit se s někým, kdo tomu rozumí.

Nějak nechápu….Svět se nezastavil ani nezměnil příchodem štěněte (teda pro ni se asi změnil dost, ale to pro každé štěně nebo psa),  psí domácnost funguje stále stejně, jen ubyl a přibyl jeden pes. Vše je stejné jako bylo “před štěnětem”, jen se chodí častěji na čůrání (všechny) než se chodilo, ale to štěně neví. Dopoledne je doma klid, žádná zábava, protože dopoledne se chodí do práce a školky, takže psi spí. Ona je malá, tak si občas sama pohraje třeba s uzlíkem, ale protože je klid, tak zase lehne. Prostě dopoledne je úplně jiné než odpoledne, tak, jak to bývalo. Takže naskočila rovnou do zajetého psího režimu. Na vše si zvykla rychle, nemá problém nelézt na sedačku, nekousat boty, lézt do odpadkového koše, ničit hračky, pelíšky…..Až na to řvaní.   

Něco jiného je asi vymyslet a zajet nějaký režim u prvního psa, protože domácnost se psem a bez psa je jiná. Ale jak jednou člověk získá návyky, nemění je s příchodem nového psa. Možná při nějakých velkých změnách v životě se musí něco změnit i u psa, ale jinak asi ne. 

První moje fena ucvrnkávala radostí, když jsme někdo přišel domů, trvalo to dlouho, veterinář řekl, že buď si zvykneme na loužičky a budeme doufat nebo nebude vítání. Zavedli jsme to tak, že kdo přišel domů, s pesou se nevítal, odložil, co měl v ruce, vzal vodítko, pamlskovník (jsou tam mňamky i pytlíky) a šel ven s pesou třeba jen kolem baráku. Časem asi šlo přestat, asi by pak už neučůrávala, ale děláme to stále, tedy i u nového štěněte. Ta první se narodila 2001. Získali jsme návyk. Stejně jako venčení ve stejný čas. 

Zajímají mne postupy a rady od jiných. Třeba se dozvíte něco, co by nás ani nenapadlo , zamyslíme se, možná vyzkoušíme nebo nevyzkoušíme, a možná to zabere nebo nezabere. “Souzním” např. s RD, ale ne 100%, jsou věci, které bych nikdy na svém psovi nevyzkoušela, protože je mi to proti srsti. Stejně tak “nesouzním” se Šustou, resp. klikrem, ale nemůžu říct, že vše dělám jinak než on nebo že mám úplně jiné názory. Nedělám, dělala jsem to dřív, než Šusta napsal knihu se svými názory a návody. Mám to tak celý život, buď mi to přijde logické nebo mi to přijde jako nesmysl a nehne se mnou ani pár volů.

U prvního psa se přiznám, že jsme to neřešili, ale vyváděl strašně. Kvílel tak, že jsem ho slyšela dost daleko od baráku. Ani jsem nevěděla, jak učit, aby to nedělal. I tak s tím nakonec přestal. Určitě ne za týden, ale třeba za půl roku. Chci tím jen říct, že i necvičený otrapa s tím nakonec přestal. Chce to zkoušet dál, nevzdat to. Je to ještě mimino. 

U Maliny už jsem to řešila od okamžiku, kdy k nám přišla. Odcházela jsem z místnosti a zase se vracela, ona si celkem rychle zvykla. Někdo radil při delší nepřítomnosti dát něco fakt dobrého, čím se zabaví. 

Jo to je přesně ono… jak lidi píšou svoje zkušenosti, co třeba fungovalo, tak z toho si pak člověk může něco vyzobnout a říct si “ tý jo, tak to mě nenapadlo… to by možná mohlo fungovat… vyzkouším”…

Trickyvoo:

Vaši anabázi s Malinou jsem sledovala a klobouk dolů, vyřešilo se to nakonec celkem v poklidu, ale zezačátku to vypadalo na velké manévry 🙂

Nevzdáváme, naučit se to musí, ale je to otravné, ubíjející, protože musí se štěnětem pořád někdo být. V paneláku je prostě normálnímu pejskaři blbé, aby tam jeho pes oblažoval sousedy svým hlasovým projevem celé dopoledne. 

Svět se nezměnil. Pro vás a již zaběhlé psy. Zásadně se ovšem změnil pro to štěně. A o tom zrzavci píše. Ukázat nově příchozímu váš svět, váš domov, vaše zvyky, vaše pravidla. 

To je pořád dokola. Máte nějakou radu? 

Zapojilo se do běžného chodu domácnosti, tak jak to bude po zbytek jeho života a tak, jak se zapojilo předešlých 5 štěňat, s ničím nemá problém, jen to řvaní. A řvaní není hysterické, že by u toho nějak trpělo, klepalo se, slintalo atd., prostě sedí a řve, když nebylo v kleci drápalo dveře a řvalo. Jak jinak bychom “ukázali” náš svět, domov, zvyky a pravidla? 

No mám. Opustit myšlenku, že stejně jsme to dělali u pěti předešlých psů a fungovalo to, tak to děláme stejně. Jenže to negunguje. Tak je to třeba uchopit jinak. Třeba jak říká zrzavci, utavit ho odcházením, vcházením, přemisťováním… nebo tu klec zkusit, nebo já nevím, rozdělit psy, aby štěně bylo samo, omezit mu prostor, aby nemohlo do chodby, naučit ho povel místo, prostě to dělat jinak, když stávající postup nenese ovoce. 

Ale vždyť Fiona zkouší. Myslím, že teď je nejdůležitější prostě obrnit se trpělivostí. Nemá smysl skákat z jedné metody na druhou (včera jsem četla příspěvek od Stafordi a spol.), myslím, že Fiona zvolila dobrý systém, který časem zákonitě povede k výsledkům a teď prostě nezbývá než čekat, až to štíňo pochopí. Čas je v tomhle největší pomocník a samozřejmě největší nepřítel, je to opravdu zkouška nervů. Držím palce, ať je štěndo co nejdřív v pohodě 🙂

No ale píšete, že už vydrží skoro 45 minut, jestli to není přelkep a nemyslela jste vteřin, je to obrovský pokrok !

Přesně tak…upřímně v začátcích jsem si připadala jako nekompetentní blbec a naprosto jsem věřila tomu, že to bude tragédie a nikdy se to nenaučí, jelikož ze začátku jsme se posouvali fakt pomalu a ty výsledky prostě vidět nebyly…jeden krok dopředu a dva zpátky.
Vím jak to je frustrující, když ten pes naříká i po pár vteřinách samoty jako by ho na nože brali…u nás byl ze začátku problém i opustit ohrádku když na nás viděl, okamžitě panika a dobýval se za náma. U nás ještě první pes…já hned viděla scénáře, jak nás vystěhují (byli jsme a ještě jsme v podnájmu) nebo že nebudu moct jít ani do obchodu.

No naučil se to. Ale já radit nemůžu, protože jsem měla ten luxus možnosti brát si ho do práce a samotu učit postupně od pár vteřin. Fakt si nedokážu představit jaké by to bylo peklo kdybychom ho po 14 dnech nechali doma i kdyby těch 6 hodin. On byl od mala mega závislák a přísavka a tohle šlo docela pomalu…jednu dobu jsme se zasekli na 3 hodinách a pak začal být nervozní. Nešlo mi jen o zvukové projevy ale i o pohodu psa - on pak pak vůbec neštěkal, ale kníkal u okna a nespal…proto jsme ho začali zavírat na odpočinek samotného do ložnice i když jsme byli doma, aby nebyl takový extrémní mamánek…a kamera jela první půlrok furt.

Hele já vim, že už jste možná vyzkoušeli kde co a že teda teď obrazně řečeno přinesu dříví do lesa…nebo je to naopak neproveditelné…

Zkoušeli jste něco na zabavení…?  Teď mám na mysli třeba velkou hovězí morkovou kost..pokud by byl z její strany zájem… žvýkání uklidňuje a unavuje, pes se soustředí na kost…

Vrátit se ještě když je klid a pesa se zabývá kostí a kost vzít a dát zase až půjdu pryč…aby ty odchody měla spojený  s něčím pro ní vyjímečným… samozřejmě to nemusí být nutně ta kost, to, co je pro psa to vau určuje pes. 
Prostě zkusit změnit vzorec chování z “zase odešli a tak štěkám jako hrom, ať přijdou zpátky” na “ jé oni někam jdou… juchů, to mi dají tu super kost… “

Předešlá štěňata neměla separačku, tohle štěně má, takže se snažíme štěně separačky zbavit. Rady typu: nebo tu klec zkusit nebo já nevím…., omezit mu prostor,…. naučit na povel místo, …jste napsala proč? Umíte číst nebo jste předchozí příspěvky nečetla nebo je záměrně ignorujete? Jak víc omezím prostor než tak, že štěně zavřu do klece? Kam se nechá zavřít bez problémů? Schválně, kde myslíte, že má místo? Že by v té kleci, kam se nechá zavřít bez problémů a tím se mu omezí prostor? Co máme dělat jinak a proč?

Není to překlep, jsou to minuty. Vydrží 45 minut kňourat než se rozeřve, teda…ona neštěká, ona vyje. Je to velký posun proti vteřinám, ale zatím je to pořád málo. Potřebuje být ticho cca 5 hodin v kteroukoli denní dobu. Super je, že neprotestuje v kleci, je jí jedno, že je zavřená, předtím měla tendenci drápat dveře. Tak snad někdy se to povede.  

Ten luxus, že by si štěně někdo bral každý den do práce nemáme, nebudu psát bohužel, protože sousedi si takhle vyrobili separačku sami.   

No a jak jste na tom teď? Chodí stále do práce? Nebo může zůstat doma? Naše nevypadá, že by trpěla, já začínám mít podezření, jestli se náhodou ráda neposlouchá 🙂.  

I to jsme vyzkoušeli, je to super nápad. Teda kost nedostává, protože má ještě pár mléčných zubů a psa bych nikdy s kostí bez dozoru nenechala (teda naše pesy, kdy největší ve svém nejtlustším období měla skoro 12kg). A myslím si, že v Praze asi velkou hovězí kost neseženu. V globusu mají občas pytel kostí, kloubů, chrupavek za pár korun, ale na ten jsme ještě nenarazili. Zpět ke štěněti 🙂 Dostává lízací podložku nebo nějaký větší kus sušeného masa. Jak zjistí, že doma není žádný člověk, což jí trvá pár vteřin a je jedno, jak potichu se snaží poslední člověk při odchodu být, nechá podložku nebo maso být a začne kňourat. Taky jsme mysleli, že si odchody “užije” protože dostane něco dobrého a bude ráda, že jsou všichni v tahu, ona má něco dobrého a je v kleci, takže ostatní na to nemůžou. Ale ne. 

Je to super pes, je fakt lehké s ní vyjít (což je po teriérech příjemná změna), je takový veselý šašek, poslechne, ráda se učí, přivolání je radost sama (jasně, je jí skoro 6 měsíců, tak to beru s rezervou), ale v té ne/samotě je dost urputná. Kdyby byla úplně sama, tak to třeba pochopím (štvalo by mne to stejně 🙂), ale není sama.

No já si myslela, že už jste asi něco podobného zkusili, ale tak pro jistotu jsem to nadhodila.

Já teda štěně samotné doma s kostí nechávala, ale fakt to byla ta obrovská hovězí, kde tak max žužlalo klouby. 
U nás se normálně prodávají v zooshopu.

Ale zase si to moc dobře neumím představit, že tohle praktikuju při vícero psech, kde by tohle dostal jeden.