Taky čtu příspěvky Stafordi a spol., je to jako s RD a Š, s něčím souhlasím na 100%, něco ani náhodou. Lovila jsem, jestli něco podobného neřešili, ale vzhledem k tomu, že jsou se psy v baráku a do práce zřejmě nechodí, tak separačku u svých neřeší a asi k nim asi nikdo nepošle na pobyt psa kvůli separačce.
Třeba přijdeme na univerzální 100% návod, jak psa zbavit separačky, patentujeme to, vydáme knihy a budeme v balíku 🙂
Já jsem možná ta poslední, která může radit, protože separačku jsem nikdy řešit nemusela.
Ale přidám svou zkušenost a názor i při vědomí, že vám konkrétně nepomůže.
Vždycky při odchodu jsme se s každým psem rozloučili. Ne srdceryvně, ale řekli jsme klidným hlasem kam jdeme - “ahoj, jdu teď do práce/nakoupit/do školy, buď hodný, za chvíli se vrátím. Hezky hlídej." Po návratu jsme se vždy se psem přivítali. Zase ne nijak megalomansky, ale tak, aby viděl a cítil, že máme radost ze setkání.
Loučení, vítání, to pro nás bylo a je součástí komunikace se psem, kdy s ním mluvíme tak trochu jako s dítětem. A stejně jako bych od dítěte/jakéhokoliv člena domácnosti/ neodešla bez rozloučení a vysvětlení kam jdu, tak ani od psa.
Samozřejmě, než si naši psi zvykli na naše odcházení a jejich samotu, nebylo to bez jejich hlasových projevů a ani bez materiálních ztrát. Samojed například strhl tapetu v kuchyni, kde byl po dobu naší nepřítomnosti zavřený. Ale to byla tzv. povolená ztráta, mohlo být hůř.
Jak píšu, asi vám to nijak nepomůže a tak aspoň držím palce.
Děláme to léta stejně. Ráno: “holky, šup do pelíšku, jdu do práce/na nákup/pro kluka a přijdu” a při příchodu se nevítáme: “ahoj, holky, jdeme ven” a příchozí odhodí vše, co má v tu chvíli přebytečného, vezme pamlskovník s pytlíky na bobky, vodítka a jde k výtahu. Každý další domácí příchozí udělá totéž. Mezi příchody lidí probíhají normální venčení. Nevítačka začala s první fenkou, která ucvrnkávala radostí při tanečku u vítání. Je to trochu i psychologie, psi mají v hlavě hodiny a tak se štěně učí vydržet s loužičkou nebo bobkem na příchod člověka v tu určitou dobu. Nové štěně by nic nezničilo, jen dveře a sluch sousedů :-). Proto byla koupená klec a je naučené být zavřené v kleci, tu neničí, nedere se ven, prostě pohoda. Jen řve, když není v bytě člověk.
Taky se svýma pesama mluvím jako s dítětem. Nebo mluvím s vnukem jako s pesama? Tak nevím, jak to vlastně je 🙂
Jsem ráda, že to spoustu z nás dělá se psy dost podobně, ale bohužel ta separačka je problém.
Nemám nic proti cizímu štěněti s kostí o samotě, ale každý máme nějakou obsesi 🙂. Krom toho Vaše štěně a naše štěně je diametrální rozdíl, naše momentální štěně má 6,5kg a dospělá bude mít max 10kg, což si myslím, že Vaši medvědi (ať berbeři, pyrenejka nebo berňák) měli možná ve 2 měsících 🙂
Já se snažím poradit, co mě napadá. Nejsem ani profik, ani zaříkávač. Trochu nechápu ten tón, kterým na nápady, tipy, zkušenosti jiných reagujete. Ale budiž. Budu odpovídat v dobré víře dál 😎 klec jsem pochopila, že trénujete na akce, doma v ní není v době vaší nepřítomnosti. Proto jsem psala omezit prostor, jako ne k dispozici celý byt, ale nechat jen v obýváku, bez přístupu ke vchodovým dveřím, nebo naopak jen chodbu u dveří. S jinými psy/bez jiných psů.
ale jestli dřív štěně řvalo po vteřinách, teď začíná po 45 minutách, tak bych prostě pokračovala v tom, co děláte, protože to evidentně funguje, jen to trvá. Takže gratuluji, evidentně to zvládnete a štěně bude fungovat jak 5 předešlých psů k vaší spokojenosti (a klidu sousedů).
Jako vážně extra Vám musím napsat, že se štěně nechá zavřít do klece, neprotestuje, nerve se ven? Že předtím drápalo dveře a proto se koupila klec, v které má pelíšek/místo a nechá se tam zavřít? Že klec je v obýváku, kde jsou i ostatní pesy? Že jediný problém je, že není žádný člověk v bytě?
Vážně nerozumím Vašim “radám” a tak už dál na Vaše příspěvky reagovat nebudu.
Ještě bych se víc zaměřila na to dlouhodobé odložení vleže ( ta poloha je opravdu důležitá), třeba i když jste doma nenechat jí dělat ocáska a nechat ji na místě delší dobu ( třeba dvě hodiny), když se zvedne jednoznačně ji usměrnit. Odejít do jiné místnosti, pak fingovat odchody, čekat za dveřma..a pořád “ lehni”. Nechala bych ji tam tak dlouho, než by se uvolnila, položila si hlavičku a usnula.
Ale trhalo by mi to srdce, protože je to prostě takový dost nepřirozený, chtít po psovi aby ležel na místě, když jsem doma a on se mnou chce přirozeně interagovat.
Možná bych tu klec nechala jako místo, kde se jen odpočívá a LEŽÍ) a jinak by do ní neměla přístup. Nikdy nikdy nikdy ! bych nevěřila, že tohle řeknu, já, největší odpůrce klecí.🤣
Odložení bych trénovala i venku, pořád bych ho trénovala🙂. Odložení bez kňukání🙂
Nejdřív bych ji nechávala ležet doma v zavřený kleci, pak v otevřený, s odchody taky tak a časem by mohla klec zas do sklepa..
Je to teda zapeklitá věc, ale berte to z tý lepší stránky, holčička je chytrá, zdá se taková životaschopná (ví, co potřebuje, a tak si to zařídí), má silnou vazbu na člověka, udělali jste za týden obrovský pokrok a “ nerozvyla” vám ostatní psy.😅
Fiono, nějak nechápu váš příkrý tón u odpovědí na některé příspěvky. Většina se vám tu snaží pomoct dle svých zkušeností a vědomostí. Ne vše a ne na každého psa funguje. Kdyby existovalo zázračné řešení, jistě vám ho zde už někdo napsal.
Ono se všemu dnes říká separačka, jakože separační úzkost, ale ona to může být i vloha nebo vrozený instinkt.
Já třeba mám největší problém s Framem, to je takový můj následovatel, pořád na mě z povzdálí dohlíží jak na nějakou ovci.
Úzkostný vůbec není, je opravdu klidný až flegmatický, ale geny mu velí, nenechat mě samotnou na pospas divé zvěři.
Když jdu třeba na hřbitov, co je u nás v lese, musím ho odložit navolno, protože vodítko by přehryzal ( velmi klidně a efektivně), jednou to udělal jako štěně, osvědčilo se mu to a ještě se mi nepodařilo to odbourat ( teda popravdě jsem se na vykašlala).
Nebo se mi stalo na cvičáku..zrovna jsem koukala na obrany, že se mi najednou k noze přitisklo velký teplý tělo a Fram stál vedle mě a taky pozoroval obrany. Schovala jsem se a zjistila, že takovými jemnými, soustředěnými údery tlapy dokáže rozvibrovat závlačku tak, že vyskáče nahoru.
Když ho nechám doma samotnýho a odejdu se psy ( a to se neodvážím když nikdo není v domě) sedne si na podestu schodů odkud má přehled a vyje, a on opravdu výt umí☹️. Ale zase, žádná úzkost v tom není, na kameře vidím, že rozvážným krokem přijde a “ Hlásím polohu, taky se hlašte. Jsem tadyyyyyyyyy..!"
Ale u nás to nevadí, někdo mu prostě řekne “ ticho”, tak to neřeším, ale ideální to teda není, dost jsem to podcenila☹️.
Když s ním zůstane jeden pes, nebo když ho nechám samotnýho a ostatní jsou třeba s někým jiným pryč, nedělá to.
Nebo Gučka.. Když na dýl odjedu, je takový posmutnělý, spí na mém polštáři a blbě žere.
Po dvou dnech se vzpamatuje a rozveselí, ale zase začne výt. Vyje ráno a za soumraku, ostatní se často přidaj.
Dorouš, ten zase čeká u dveří na verandě v křesle nebo když je otevřeno tak u brány, leží tam a spí tak, že má čenich ve škvíře pod ní. Chce bejt první na ráně když se vracím.
Tak nevím..asi by se tomu taky dalo říkat separačka nebo ?
“Tak nevím..asi by se tomu taky dalo říkat separačka nebo ?”
Tak zcela obecně by se dalo říkat “separačka” jakékoliv změně chování, které nastává v nepřítomnosti člověka.
Já říkám separačka tomu, když pes vyvádí, vříská nebo ničí věci. Věřím tomu, že i v obdobích, kdy je osamotě hodný, je v nepohodě, ale nějak to dokáže zvládat bez nepatřiných projevů.
Já jsem taky v nepohodě, když mám v práci náročné klienty nebo musím dělat třeba nezábavnou administrativu, ale neničím kvůli tomu zařízení bytu 😀
Nemusíte psát ani odpovídat vůbec, ale jsme na diskuzním fóru, vy jste položila dotaz a tak tu diskutujeme. Že je klec v obýváku a v obýváku další psi píšete teď poprvé. A třeba by pomohlo, že klec bude někde, kde další psové nejsou. Nebo někde, kde uvidí vchodové dveře, nebo naopak, kde neuvidí a neuslyší nic zvenku (ložnice, koupelna?). Taky mám psa se separackou, tohle je i moje téma, proto to tady čtu a snažím se sdílet své nápady.
Abych vám zmenšila zoufalost, moje psice je navázána na mě, ne na lidi, jen na mě. Takže s ní může být doma páníček, 3 další lidi a 40 psů a stejně je problém, když odejdu já, furt to řeší. Už teda nežere dveře, ale smutným faktem je, že to teď moc netestujeme, protože jsem doma s prckem.
ale neničím kvůli tomu zařízení bytu 😀
No jo, ale my jsme přece jenom inteligenčně výš než ti psi. Jako, že se většinou dokážeme lépe ovládat. I když bychom občas taky nejraději vyli nebo něco rozbili. 🙂 Si myslím.
Fiona.Praha:Nemám nic proti cizímu štěněti s kostí o samotě, ale každý máme nějakou obsesi 🙂. Krom toho Vaše štěně a naše štěně je diametrální rozdíl, naše momentální štěně má 6,5kg a dospělá bude mít max 10kg, což si myslím, že Vaši medvědi (ať berbeři, pyrenejka nebo berňák) měli možná ve 2 měsících 🙂
Nebudu vám to samozřejmě nutit… každý to děláme se svými psy trochu jinak a myslím, že každý má asi nějakou… ani nechci říct obsesi… v mém případě bych to třeba klidně nazvala paranoa… nikdy bych svému psu nedala kuřecí krk.
Já jen k tomu rozdílu velikostí psů… v tomhle případě šlo spíš o velikost té kosti, kdy štěně a to ani štěně medvědoidní jako jsem já, nemá šanci se kost rozkousat a tudíž nehrozí riziko, že by třeba kus kosti nějak nešťastně nešikovně spolklo… ta obrovská kost právě kvůlivá bezpečnosti, protože tak max může ožužlávat ty velký kliuby a naopak bych řekla, že větší kost a čím menší pes, tak tím je to bezpečnější.
Já bych třeba štěně nenechala samotné s nějakým vepřovým uchem, to bych se bála. Takže vás v tomhle chápu.
Vydrží doma sám co se týče samoty, nevydrží kvůli kortikoidům co se týče čůrání.
Bereme ho do práce pořád, je to pro všechny jednodušší a procházky zfouknu cestou do práce a z práce…když je hezky, chodíme pěšky, přes louku. Jsem upřímně líná nechávat psa doma a vstávat dřív a po práci dojít domů a pak jít hned na procházku 😅…
Máme prostě jiný režim, je zvyklý se chodit mezi 12-13:00 se vyvenčit, takže v práci chodíme na 20 minut procházku parkem, který je hned před kanclem.
No, to by nám ještě chybělo ke štěstí, aby začaly řvát všechny 🙂 To bychom museli vše prodat a koupit barák někde na samotě u lesa, aby si tam mohly holky jódlovat, jak je napadne a nikomu to nevadilo.
Odložení zatím nezvládá, resp. nechápe, co se po ní chce. Je to puberťák, který je veselý a neustále v pohybu. Do všeho se motají všechny ostatní dospělé pesy, tak jak to bývá, když do smečky přijde štěně. Takže něco trénují společně, něco jenom štěně. Z běžných povelů je pro nás nejdůležitější přivolání a fuj, aby mohla chodit na volno, což už zvládá.
Šmárjá, my máme Frama 🙂
Je fakt, že naše štěně není vynervované, zavřené v kleci, prostě sedí v kleci a chvíli pokňourává (to by se dalo i v paneláku) a pak to rozjede na plné pecky. Začínám mít podezření, jestli se prostě ráda neposlouchá. Ale bohužel to nic nemění na tom, že to v paneláku prostě nejde.
Jak kvůli kortikoidům? On je nemocný? To jsem asi nepostřehla. Vždyť je to mlaďas, ne?
Když má někdo možnost brát si psa do práce a nevadí mu to, proč ne? Je fakt, že ušetříte čas, ranní venčení je rovnou cesta do práce, odpolední venčení je cesta z práce. Já bych do práce každý den třeba psa brát nechtěla z různých důvodů a i z obavy, že až to nepůjde, pes nebude naučený být doma sám a bude dělat doma bordel. Možná je to také tím, že bydlím v Praze a ne všude je to ideální pro psy. Bydlet třeba u/na Václaváku tak psa prostě nemám. Takže než tahat psa do centra metrem na dlažbu, to ho radši vyvenčím na sídlišti.
Fiona.Praha:Šmárjá, my máme Frama 🙂
Je fakt, že naše štěně není vynervované, zavřené v kleci, prostě sedí v kleci a chvíli pokňourává (to by se dalo i v paneláku) a pak to rozjede na plné pecky. Začínám mít podezření, jestli se prostě ráda neposlouchá. Ale bohužel to nic nemění na tom, že to v paneláku prostě nejde.
No u prvního psa to prostě tak vypadalo taky, že se rád poslouchá. Byl od slepého štěně odchován člověkem a když k nám přišel, neuměl štěkat. Objevil to tak za měsíc a byl fakt vtipnej, jak štěkl a pak ticho jakoby to poslouchal a znova štěknul a vydržel to tak 3 hodiny. Nicméně v paneláku by všechny veselé historky byly mnohem méně veselejší, to uznávám. Jako my měli v ulici NO, který po nocích vyl a žádný soused to nikdy ani nezmínil, že by ho to nějak obtěžovalo, takže nás to taky nenapadlo nějak korigovat. To až když se objevili noví sousedi, tak vyškolili všechny, že naši psi můžou za to, že ten jejich štěká. Teď už je jejich pes jediný, který v ulici štěká, tak nevím, kdo za to může teď.
Jo je to někdy zoufalý, zvlášť když potřebujete výsledky rychle a tomu štěněti to jde jako na potvora pomalu, zvlášť když má určitě moc hezký hlásek, který se mu tak hezky poslouchá.
Buggyra:Trickyvoo:
Vaši anabázi s Malinou jsem sledovala a klobouk dolů, vyřešilo se to nakonec celkem v poklidu, ale zezačátku to vypadalo na velké manévry 🙂
Taky se někdy divím, jak umí být Malina hodná, jen nevím, jestli je to vůbec moje zásluha. Jestli jí mě nezačalo být líto a prostě se rozhodla, že mi přestane dávat takovou sodu, když se tak snažím 🤭.
Vsak každému to vyhovuje jinak, já jsem zase v práci nesvá, když tam psa nemám a když se nejdu kolem oběda projít ven😂…jsem na to už zvyklá, kolegové se vždycky smějí, že ať bez Jacka ani nechodím. Když má manžel HO nebo je nemocný tak se každý prvně ptá jestli Jack přijde do práce nebo má taky HO 😀 (pracujeme ve stejné firmě).
Jinak jo, má IBD nejspíš autoimunitní, bere kortikoidy. Teď pomalu vysazujeme, ale čůrá teda furt.
Ja si vlastně pořídila štěně až ve chvíli kdy jsem měla podmínky dle představ. Dogoffice se u nás zavedl až na můj dotaz a s mojí pomocí se sepsaly pravidla.
Kolega si předtím bral občas svoji terierku a ta chvíli neposeděla, za každým běhala, kousala kabely a tak. Jack nasadil hodně vysokou laťku tomu, jak se má pes v kanclu chovat, takže si už nikdo jiný psa do práce nebere😅.