Joooo, to jsem fakt ráda, že to fungá!! Ten "límec", jo to máš pravdu to bude Pepča, kupovala jsem to v nějaký nečekaný časový nouzi, kdy něco bylo s Bubiškou a potřebovala jsem něco, kdyby bylo nutno, na ni to fungalo dobře, byla stará, už to nevohnula. Tak jsem ale fakt moc ráda, že Boubeles s tím funguje a nemusí mít megafon. Mám ty vajca - musíme se domluvit. Já jsem původně myslela, že Ti to hodím cestou z práce, až pojedu, ale………..to jako nejni dobrej nápad, páč v tomhle počasí je nemožu nechat v autě a já parkuju na kraji Prahé a zbytek cesty MHD.
jak naučit dítě sedni, zůstaň a k noze? Nevíte někdo?
zabavit kongem… eeeemmm… jak se to… dát vyblízat zavařovačku od marmelády 🙂
Houby, prostě klikr. To je jednoduchý, však s jůesej s klikrem pracovali - a moc dobře! - s autistickými dětmi. Pak to zarazili, že to není dost jako lidský. Debilové emerický, hlavně, že ty děti měly zájem komunikovat.
Jako já se přistihla, že dost často na malý dítě mluvím stejně jako na psa (stůj, zůstaň, čekej a tak). Když vono funguje, jak jsou to krátký jasný sdělení. 😀 Ostatně oční kontakt taky trénujeme jako u štěněte. Dítě oslovím a když na mě koukne (jako teda do očí), dostane odměnu.
No ale jasně že! Však ten princip je pořád vlastně stejný. v jednoduchosti je krása- tím nemyslím fugnovat jak primitiv, naučit základ a fertig, ale učit právě jednoduchou formou a posléze i složitý věci.
Jako já se přistihla, že dost často na malý dítě mluvím stejně jako na psa (stůj, zůstaň, čekej a tak).
v klidu, úplně v klidu, mohla by Vám vyprávět moje kamarádka, která přijela k nám v době, kdy jsme měli Tali poměrně krátkou dobu a drilovalo se a drilovalo. Protože nemám ráda volně pobíhající psy po společných prostorách domu a čokly vystřelující z baráku s řevem, tak mám psy učené tak, že:
vyjdu ze dveří bytu - sednu a čekám
sejdu schody z patra - sednu a čekám
u vchodových dveří sednu a čekám, až se po otevření ozve k noze, nebo jdeme.
drilovalo se a drilovalo, protože ta megera flekatá byla příšera příšerná 😀
Jdeme takhle s kamarádkou ven, že si posedíme v kavárně, sejdeme ke vchodovým dveřím a protože vona jako nic, tak jí velmi důrazně zdůrazním, co že to má dělat. SEDNI! 😀
Všechno tohle a všechno zmíněné výše je hrůza a prznění jazyka. Souhlasím s kometou absolutně a bezvýhradně.
Ovšem nenapsala bych Vám to, kdybyste se na to explicitně neptala. 🙂
No, já to vím - tedy myslím, že vím, že Vám to vadí, to jste klidně mohla napsat. Však, každý člověk jsme prostě jiný. Já jsem si vědoma toho, že to ne každému sedí, psala jsem to jen, že mi to přišlo nespravedlivý vůči Verun.
Jak naučit dítě. To jste mně připomněla. Když byly malé děti neteře, tak její manžel říkal. Normální děti si hrají na písku a naše na hnoji. Jelikož děti vozily na hnojník trávu, hlínu, hlínu od hnoje na záhonky a byly nesmírně vytížené a spokojené.
Je przneni jazyka, kdyz o krizenci napisu, ze je to vorisek? 😇
Ten jiny nazev, nez spisovny, casto totiz vystihuje citove zabarveni prispevku, coz u psaneho textu je docela zadouci, ne?
To treba z webu psichologie musite mit migrenu😂a ted se budu muset kontrolovat, jestli se spravne pise jorkmut nebo yorkmut 🙂
Jako ja tomu rozumim, nekdy to muze rusit, ale tak je treba pristupovat k zivotu s nadhledem trosku.
Aribo měl límec takto :
proč všichni ti psi s límcem se tváří jako nejvíc týraní ubožáčci? 😂
Je rozdíl mezi spisovnou, hovorovou a obecnou češtinou, jejichž užití je na fóru v pořádku, a mezi przněním jazyka. A stejně tak počešťování má svá pravidla.
Takže slovo voříšek je normální. Méry Popins (či jak to bylo) jednoznačně není. No a pak nastupuje osobní stránka a cit pro jazyk, tedy osobní názor. A můj osobní názor je, že prznění jazyka může být dobré, ale všeho moc škodí. Jednou nazvat čivavu čibabou je vtipné a takové rozverné, vnáší to nadhled. Při nadužívání se to stává protivným.
Je to jako s kořením. Sem tam rozkousnout kuličku pepře v polévce nevadí, aspoň víte, že byla poctivě a s láskou uvařená. Ale mít ten pepř pomalu každé sousto, to pak přestanete vnímat obsah (talíře, příspěvku), cítíte jen ten pepř.
A Zrzavci vaří polévku z pepře. Verun sem tam hodí kuličku. Já ráda pepřem šetřím a stejně tak úspornou polevku chci jíst od ostatních.
Dokud nebude Zrzavci takto psát životopis do práce, věřím, že v klidu a míru budeme každá psát podle sebe bez nějakých dopadů, ve vzájemném respektu a radosti z toho, že jsme svobodná země se svobodou slova. Takže já si můžu svobodně kafrat, CO chci, zvlášť když se na to Zrzavci sama ptala, a Zrzavci si může dál svobodně kafrat, JAK chce.
Dokud nebude Zrzavci takto psát životopis do práce
😀 😀 představila jsem si to 😀 😀
, zvlášť když se na to Zrzavci sama ptala,
a já jsem se ptala? Na co? Já mám dneska hodně rozstřelíno -pobíhám a potkávám se, tak je možný, že jsem se ptala, nevím na co, ale já mám za to, že jsem jen osvětlovala, že by to nebylo spravedlivý k Verun , když jiní taky můžou. A co by nemohli - to myslím obecně, tedy co by nemohla Verun.
No ten je výrazně menší, než ten náš (v poměru ku psu). Počkám na ten upravený a uvidíme.
Taky mě hned napadlo, jestli se nejedná o nějaké dítě “trochu jiné” než ostatní….teď se takových dětí rodí nějak moc, nikdo neví, proč to je…máme taky jednoho kloučka v rodině, je mi to strašně moc líto a neumím pomoci, ráda bych, ale nevím jak…rodiče to mají strašně těžké, i těch je mi moc líto…a uvědomuji si, jaké štěstí jsem měla, že jsem měla zdravé děti…a člověk to tenkrát bral jako samozřejmost…ne, samozřejmost to není, to vím až teď jako babička..
nikdo neví, proč to je…
však co všechno nyní dýcháme? Schválně - kam mizí všechna ta ojetá hmota z pneumatik?? Zamyslel se nad tím někdy někdo?
Jakou vodu pijeme, co jíme. My ještě máme dobrý základy, ale generace po nás? A to nemluvím o hektolitrech energtáků, které se dnes pijí, jako běžná věc. U nás soused poměrně mladý kluk - syn je velmi hyper a prý v tom může hrát roli právě velké množství energeťáků, které do sebe dříve lil. a smysl by mi to dávalo. Když si jdeme koupit ráno kávu na pumpě, každý, opravdu každý, kdo se tam z určité generace řidičů zastaví, všichni jdou do chlaďáku a sáhnou okamžitě po tomhle sajrajtu. Nikdo si nevezme normální pití
No ale jednoznačně příčinu určit neumíme, to je ono.
Do toho hrají roli i mikroplasty, perzistentní polutanty nebo rezidua po různých chemických látkách, stresové faktory, alergeny, imunitní faktory (stále zachraňujeme a množíme jedince, kteří by se v přirozeném výběru nemnožili), infekční tlaky stále odolnějších organismů… Nepomáhá tomu výživa orientovaná na ultrazpracované potraviny, tj. horší kondice trávicí soustavy, změna složení mikrobiomu, atd.
Já bych to viděla v konečném důsledku na efekt Calhounova myšího experimentu.
Další věc je, že se zlepšuje diagnostika. Dřív když dítě ve třech letech nemluvilo řeklo se, že je pomalý a pak se třeba strčilo do zvláštní školy. Ještě za mě se tvrdilo, že třeba holčičky autismus/ADHD nemají. No takže mám v bublině spoustu žen, které získaly diagnózu a tedy vysvětlení svých potíží až okolo třicítky, čtyřicítky. A to to má k dokonalosti pořád daleko, protože jak dítě nemá typické projevy nebo je inteligentní a začne brzo maskovat, tak je najednou dobrat se skutečné diagnózy a s ní podpůrných opatření mnohem složitější.
Dýcháme mnohem čistší vzduch než za socialismu. Je zlikvidován průmysl, utlumeny tepelné elektrárny, a ty, které jedou, mají mnohem lepší odlučovače, vody v řekách a potocích jsou také mnohem čistší než tehdy. Na potraviny a obsah škodlivých látek v nich jsou přísnější normy…
Tak proč se rodí mnohem víc “jiných” dětí? Že by hrál roli věk rodičů? Dnes jsou prvorodičkami nezřídka ženy, které by před třiceti, čtyřiceti lety, byly babičkami.
Tohle je ale zase zkreslení. Za socializmu se sice rodilo kolem osmnácti/dvaceti, ale před tím to zase tak běžný nebylo a ženy (z nižších vrstev, ne těch horních deset tisic, ty se vdávaly dřív) se běžně vdávaly a měly děti 25+ protože si nejdřív musely vydělat na živobytí a byly třeba ve službě. Jasně bylo min prvorodiček kolem 40, protože nastupovala dřív menopauza. I později přicházela menstruace (klidně až okolo šestnácti osmnácti let). Tady hraje roli výživa a možná i další faktory. Každopádně “jiní” tu byli vždycky. Stačí se podívat na významné vynálezce, objevitele, vojevůdce,… tam by si psycholog na diagnostice smlsnul. Neurodivergence jsou dedičné a dneska je předpoklad, že jiné fungování mozku nekterych jedinců bylo pro přežití společnosti výhodné. Navíc ještě naše babičky měly za den mnohonásobně méně vjemů ke zpracování než dnes. Přetížený neurodivergentní mozek hůř zvládá kompenzovat a maskovat.