Včera ve 21:50 jste se ptala na bobrmany a další zkomolené názvy plemen. Z kontextu jsem pochopila, že se ptáte na vhodnost užití těch termínů. Ale ok, myslím, ze my dvě dokážeme žít v souladu, i když naše názory v souladu stoprocentně nejsou. :)
Za socialismu cca do pětadvaceti měly ženy první dítě. A to je věk, který považují za nejlepší pro porod prvního dítěte mnozí lékaři i dnes.
Nechci se s vámi tady nějak střetnout, protože je to velmi citlivé téma. Roli určitě hraje spousta faktorů.
Každopádně klobouk dolů před každým, kdo vychovává “jiné” dítě.
Já mám na toto odpověď za sebe jednoduchou. Když měla žena v průměru šest dětí, půlka jí jich umřela, tak jednak neměla čas se v nich nimrat a řešit, jestli třeba nejsou ADHD, jednak byla ráda, že ty co přežily, žijí a mají se k světu.
Další aspekt je, že se až neskutečně zvedá zátěž a očekávání kladené na děti i dospělé. Dřív člověk nějak jiný či třeba s podprůměrným IQ úplně v pohodě pracoval, měl rodinu, uživil ji, poslal děti do školy, u řezníka koupil maso, něco vypěstoval, prostě žil. Teď máte nároky, že by se člověk zbláznil. V práci si potřebujete vydělat na předražené bydlení, jídlo, pití a oblečení (už nestačí jedno oblečení na práci, jedno na doma a jedno do divadla), plus k tomu dovolenou, auto, dětem mobily, aby je ve škole nešikanovali, jste v té praci od rána do večera. Předtím stačilo normálně pracovat, půlka práce se odehrávala doma na gruntě, děti mohly všechno odkoukat, rodiče a celá společnost je u toho úplně normálně a přirozeně vychovávali. Nyní poslat děti do školy je logistická úloha pro rodiče, prarodiče a chůvu k tomu, protože autobusy jezdí špatně, rodiče jsou na směny, prarodiče ještě pracují, navíc se bojíte to dítě poslat busem, protože 80 procent rodičů vyzvedává svoje dítě autem, takže ta cesta není zrovna dvakrát bezpečná. Bez ohledu na to, že bez internetové aplikace svoje dítě nejen nevyzvednete, ale ani mu nezaplatíte obědy, nepodepíšete mu žákajdu, nedozvíte se o třídních schůzkách ani jestli mají domácí úkoly. A to se bavím o základní škole.
Do obchodu se musíte vybavit letákem, kalkulačkou, lupou, váhou, mobilem s aplikací a věrnostní kartičkou. A jít k lékaři je kolikrát anabáze na celý den, i když jste objednaná a máte všechno po ruce. Ani nezmiňuju, kolik dokumentů je potřeba k jakékoli žádosti či úkonu na úřadě - stavba domu, cokoli na sociální správě, svědčení na policii, všechno, co Vás napadne, je neskutečná a zbytečně protahovaná byrokracie.
Tohle dá zabrat i normálnímu člověku s průměrným vzděláním. Jak mají obstát ti, jak Vy říkáte, jiní?
Ono jich je stejně jak bývalo, ale ty nároky jsou takové, že se čím dál víc lidí, kteří nezvládají tempo současného života, vyčleňuje. Ti lidé jsou jen víc vidět, jejich problémy jsou závažnější. To je celé.