Ph:Z trosku jineho ranku, ale taky separacka…
Me zacala blaznit starenka - v 9,5 letech? Konecny spoustec asi byl, kdyz jsem prisla o jeji matku - zily spolu cely zivot, kombinace starecke demence a bubaku v hlave. Ona je strasny zvykar odjakziva, nesnasi zmeny - ale nejak jsme se s tim naucili zit, pracovat s tim, vychazet si vstric - a byl z ni vlastne normalni pes. Co se ale zaclo dit na stari - predcilo moje ocekavani.
Ze jsou doma jini psi ji bylo uplne jedno, spis i je dokazala vytocit/znervoznit a mela jsem i strach, aby se neco nesemlelo mezi nimi. Demolovala do sebeposkozeni, utikala - jednou mi rozlamala plot =vytrhala prkna - a zdrhla do vesnice. Zacinala stresovat ne po odjezdu, ale kdyz vytusila, ze ASI odjedu. A jak se rozjela - uplne prestala vnimat. Nesla zavolat, uklidnit. Zacala mit neurozachvaty.
Ale je tezke tomuhle predchazet, kdyz ten pes zna moje zvyky lepe nez ja - to ze asi odjedu pozvala i jen podle toho, ze varim kafe do cestovniho hrnku nebo ze pouziju parfem 😇
Ted to tak nejak zvladame. Ale rok to vzalo…
Nejakou dobu nebyla teda vubec bez dozoru - probehla veterina atd. Byla u kamosky na hlidani (ale ona tam napul bydlela cely zivot , je to jeji druhy domov) - to pomohlo rozseknou uz doma zazity stereotyp nervovani, uklidnila se. Na ni proste funguje pravidelnost, rutina. Kdyz presne vi, kdy se pujde vencit, kdy se zere atd. Uklidnuje ji to.
Doma pak se mnou cca 1 rok jezdila vsude autem, i do prace = nebyly odchody. Navazala jsem ji vice na druheho psa. Ma bezpecne misto, kam za ni nejdou ostatni psi. A az pak jsem ji zase zacala nechavat doma s ostatnimi. Po par minutach. Ted uz vydrzi celou prac dobu. Uvidime, jak dlouho.
Ale kdyz vim, ze se neco deje / bude dit -zase si bali ranecek a jde na hlidani. Bohudik, ze je tady ta moznost. Bez tohohle nevim, jak by slo zvladnout
To, co popisujete, je dost typická, ale náročná kombinace – ztráta celoživotního parťáka, silná fixace na rutinu a k tomu nástup stáří, kde se může rozjet kognitivní dysfunkce u psů. U citlivých psů to pak snadno přeroste v úzkosti a stavy, kdy úplně vypnou a jedou čistě stres.
Spouštěč byl jasný – odchod matky. Nejde jen o smutek, ale o rozpad jistot. A protože už mozek není tak pružný, neumí se s tím srovnat. To, že reagovala už na náznaky odchodu (parfém, hrnek), je typické – pes si spojí celý řetězec signálů, ne jen samotný odchod.
Rutina je u takového psa klíčová, nahrazuje mu jistotu. Stejně tak změna prostředí u kamarádky pomohla rozbít naučený stres navázaný na domov. A postupné navyšování samoty po minutách je přesně správný přístup.
U staršího psa už to často není klasická separačka, ale kombinace návyku, nejistoty a horší regulace emocí, takže management je základ. Možnost hlídání v tomhle není berlička, ale reálně řešení.
Vypadá to, že jste z toho vytěžila maximum. Pokud by se to zhoršilo, dá se to ještě podpořit i medikací, ale jinak jste to zvládla přesně tak, jak se to řešit má.
