Pes z útulku

Příčiny můžou být různé - buď špatná zkušenost-tedy bojí se,  nebo naopak ten kontakt chce a proto štěká a nebo je to marná socializace.

V každém případě je dobře, že na tom chcete pracovat, to je chválihodný.  Bylo by fajn, kdyby bylo možné navštívit nějaký dobrý cvičák. Podívat se na recenze, domluvit se s nimi na tom, proč chcete na cvičák jít, co je za problém a že se tam nejdříve přijdete podívat sám. V klidu pozorovat, jak to tam probíhá a jak to vedou - dívat se třeba na to - zda lektor má přehled, jak kdo cvičí a opraví ho, jaký má přístup ke psům, zda dokáže majiteli vysvětlit co dělá špatně /protože je to zpravidla člověk, který to dělá špatně a nevede toho psa tak, jak je třeba/ a podívat se i na to, zda je třeba po hodině nějaké společné venčení a pokud ano, zda ho dotyčný lektor také dál řídí a nedopustí třeba to, aby jeden ze psů prudil ostatní, tlačil na ně, hrál si drsně…prostě zda má přehled. A pak si domluvit zkušební hodinu už se psem a vyzkoušet si tak, zda vám to tam bude vyhovovat. Přemýšlet a dívat se.

A sám se psem i pracovat na problému v reálu. Zapracovat na základní poslušnosti, aby pes zvládl nejdříve doma třeba chůzi u nohy, zastavení se, usednutí a oční kontakt s vámi. Až toto zvládne doma, přenést to ven - máte-li zahradu, nacvičit do dokonalosti na zahradě, pak se přesunout před branku a cvičit totéž venku - bez přítomnosti psů a jiných rušivých elementů. Až toto zvládne, můžete tohle cvičit v situaci, kdy je cizí pes ve vzdálenosti, kdy se ještě ten váš na vás dokáže soustředit. Až toto zvládne posouvat se blíž a blíž. Ideální by bylo mít pro začátek také někoho s vyrovnaným psem, na kterého ten váš nereaguje a cvičit to v jeho přítomnosti. Nebude to hned, ale když si s tím dáte práci, půjde to. Musíte se na to soustředit a kontinuálně na tom pracovat. Stačí po chvilkách, pes se nesmí unavit. Vždy nacvičit co potřebuji v domácím prostředí tak, aby to bylo spolehlivé a pes nechyboval a pak postupně přenášet do rušnějšího a rušnějšího prostředí,vždy po krůčku- ten dovést ke spolehlivosti a posunout se na další úroveň.

Jak dlouho pejska máte?

Supr, že se na to díváte takhle. Ad cvičák - chce to opravdu dobře koukat, jak se na něm pracuje, dneska je schopen se za lektora vydávat kde kdo, kdo třeba s úspěchem vycvičil svýho prvního psa. Důležitý je nacvičit tu ovladatelnost nejdřív na skvělou úroveň “na sucho”. Aby pes měl zájem, vnímal, těšil se na spolupráci s Vámi. Je důležité vybudovat si se psem vztah - což ale neznamená, že mu nestanovím hranice a “povinnosti” - myšleno v tom smyslu, že když ty splníš to, co je potřebné a já požaduju, přinese Ti to něco fajnovýho. Což může být pamlsek, hračka,hra, nebo právě i ten kontakt s jiným hafanem, který pes chce. Připodobním to k vycházení ze dveří. Pes se vždy těší, to je jasný, čeká ho venku spousta zajímacích věcí. Ale! Nemůže vystřelovat z branky jak zátka od šampaňského a řvát při tom jak prokopnutej. Musí to mít nějakou štábní kulturu. Tedy - chceme jít ven? Pak si tady na chvilku u branky sedneme a podíváme se na páníčka. A teprve pak se branka otevře a můžeme jít. To že se branka za klidné sezení otevře je v podstatě už samo o sobě pro psa odměna, těší se ven a ven se dostane, když nabídne patřičné chování. Stejně tak za brankou - nemůže letět na vodítku jak dětský drak vypuštěný na poli. Mohl by někomu nechtít ublížit, takže od branky se jde až s klidným psem. Ano, je to v těch počátcích velmi, velmi velký opruz, to zapírat nebudu. A ne každý je ochoten to absolvovat /sama mám jednoho takovýho doma/. Ale bez toho se nikam nedostanete. Vždy je nutné klidně a pevně trvat na svých požadavcích. Není třeba nátlak, jen trpělivost. A je to tak ve všech krocích, kdy psa něco učíte. Je to takový obecný soubor Vašeho chování, které psa učí to, že Vy vedete, rozhodujete. A když pejsek něco chce, je zapotřebí dodržovat nějaká daná pravidla. Vždy. Ne že v pátek jsem utavená z práce a tak to odmávnu a neřeším, že ječí před brankou, za brankou vystřelí…… Ne vždy a vždy. Až si pejsu vychováte, můžete si dovolit být v něčem benevolentní.

Řekněte si, co je pro vás podstatné, abyste spolu mohli fungovat. Pro mě je to přivolání (a sem patří i přivolání od zvěre, psů, lidí a humusů - žratelných či válecích) , zastavení, odložení (ne cvičákový, ale aby pes setrval tam, kde mu řeknu), chůze u nohy. Doma pak, aby pes dokázal být doma sám v pohodě, neničil věci , nekradl jídlo, nevylupovatl koš 😀 A na to, co potřebujete se zaměřte. Cvičte v krátkých blocích - zahrada je velkou výhodou - a na pohodu, pomáhejte si stopovačkou, vodítkem - začínejte vodítkem, pak prodlužujte stopovačku. Páč pokud pes nevnímá na vodítku, kdy je od nás vzdálen kousíček, na stopce nám to nepůjde taky. Snažte se o to, aby pes vnímal cvičení jako radost, těšil se, že jdete cvičit. Raději klidně cvik jen jednou, když vidíte, že vám to dnes nepůjde a skončit tím pádem v momentě úspěchu.  Cvičení je v podatatě taková….. kasička. Každý povedený provedení cviku je jak koruna do kasičky, když se to nepovede, je to, jako, když naopak tu minci vyberete. tedy se snažte, aby povedený cviky převažovaly výrazně nad nepovedenýma /páč voni budou, no/, páč plná kasička mincí = zvládnutý cvik. Já vám přeju, aby vás to oba bavilo.

Je před Vámi dlouhá cesta, ale…. věřte, že ta cesta, na který budete pracovat vede k tomu nejpodstatnějšímu - ke společnýmu vztahu, k tomu, že budete parťáci, kteří se na sebe můžou spolehnout. Páč bez vztahu se při tom cvičení nikam nepohnete.  A proto mám ještě jednu radu - krom těch základních věcí si do programu zařaďte jednak společný hry se psem a druhak učení se něčeho nepodstatnýho, nějaký blbinky. Proč? No protože tady o nic nejde, budete uvolněnější, ta důslednost tady není to nejdůležitější, jako u těch vážných cviků a pes se tak učí to, že cvičit s vámi je fakt zábava. 

A pardon ještě jedna rada - dělejte se psem různé - jednoduché hlavolamy,kde může snadno uspět a ty pak použijte při nácviku třeba přivolání. Osvědčilo se mi u feny, kterou jsme si v jejím pubertálním věku - tedy v tom nejhorším na sžívání se  - přivedli domů jako její 5. majitelé. Fena o lidi vůbec neměla zájem. Bydleli jsme tehdy v bytě, na sídlišti, tedy v prostředí, které na psa, který neumí lautr vůbec nic,  klade velké požadavky. Doma jsem ji ukázala, že jednoduchý hlavolam v podobě plata od vajec, kde si má vybrat malinké dobrůtky, je zábava. A tu  zábavu pak vložila do cvičení přivolání - kdy ona byla na jednom konci místnosti, já na druhém a mezi nás jsem vložila to plato od vajíček. A jejím úkolem (v té době už měla základ - tedy věděla, co po ní chci, když zavolám Ke mně, ale uměla to jen doma) bylo, proběhnout nejdřív kolem toho “hlavolamu” skutečně Ke mně a poté za odměnu teprve mohla jít vybírat to plato od vajíček. Když se tohle povedlo, její zájem o přivolání se značně posunul jinam.

Nu, tak ať se daří.

Pejsek už se u vás cítí doma, a tak se začíná normálně projevovat. Klidně by se tak mohl chovat, i pokud by nebyl z útulku. Správné chování ke psům se musí psi učit, nemají to vrozené. A tím spíš, když je mnozí držíme jako “jedináčky” a s dalšími psy se jen potkávají - správné chování prostě někdy nepřijde samo od sebe, pes volí různé nevhodné reakce, protože mu z nějakého důvodu dávají smysl.

Nejlepší mi přijde vyrazit k nějakému dobrému trenérovi na socializaci. Vyhnula bych se klasickým cvičákům. 

Dvouletý pes nebývá dokonalý. Neříkám, že to nemáte řešit, ale uvědomte si, že to je normální. 🙂 Ještě neumíí, spustily se mu hormony, začíná projevovat svou hlavu. Nebojte, je to v tomto věku běžné.