Dobrý den, slyšel jste někdo o koni plemene anglický plnokrevník, který by chodil v lehké zápřeži? Vím, že má jinak stavěnou lopatku, než kočárový koně a tak přemýšlím, jestli by to pro něj nebylo třeba nepohodlné.
Na Equichannelu býval seriál o plnokrevných hřebcích v teplokrevném chovu. Byl tam zmíněn hřebec, který sám zapřažen byl a potomstvo závodilo na úrovni TT.
Asi bych nebyla natolik ambiciózní, ale zapřáhnout ho určitě lze. Výstroj je možné upravit, aby vyhovovala jednotlivým specifikům.
Odpověď na příspěvek uživatele A1 z 04.08.2026, 00:58:53
jestli by to pro něj nebylo třeba nepohodlné.
Nebylo. Plnokrevníci mají hodně šikmou lopatku, která umožňuje dlouhý krok. Kočároví koně strmou - takže kratší krok a vyšší akce. Hezky to vypadá, ale nepohodlné - pro jezdce, ne pro koně.
Kamarádka měla hřebce vysoko v krvi, v rodokmenu Anilín. V létě se na něm jezdilo - drezura, parkur, v zimě tahal sáňky, případně lyžaře. Na poprsáku. Žádný problém. Byl dobře vychovaný a přiježděný. Ráda na to vzpomínám. - na zimy, kdy byl ještě sníh a my klusali krajinou za cinkání rolniček. Popelka hadr.
Jasně že jde zapřahat. Já na to nemám zatahat takového koně, ale jsou zkušení, co umějí. Blahé paměti na státním statku dvě plnokrevné kobyly tahaly valník s hnojem… V lehké zápřeži je jedno, jak má lopatku. Ostatně klusáci jsou často velmi vysoko v krvi a taky tahají sulku “jak o závod” 🙂 Araboidní koně na jihu úplně běžně, vysoko krevnatí teplokrevníci jsou dnes též zcela běžní.
Pokud se budeme bavit o tahání sáněk bez ojí, tak to můj plnokrevník zvládne levou zadní, tahal i zapadlou čtyřkolku ze závěje, ale samozřejmě vše s jezdcem, na opratích je to zase jiný level a asi by to zvládl, ale nemám zapotřebí to zkoušet.
Moc děkuji za příspěvky, potěšilo mě to! Já už totiž nemám na to zdravotně ani věkově ho pořádně vyběhat a bryčka do terénu je na tohle výborná. Dneska už jsem mu dala poprsní postroj a rovnou i podocasník, který asi neměl nikdy v životě. Netvářil se nijak, neřešil to. Tak jsem za něj zapřáhla pneumatiku a vedla ho u hlavy. Taky dělal, že se ho to netýká. Chvíli jsme chodili po trávě, ale pak jsme vyšli i na silnici. Vím, že on auta ani těžká neřeší. Neřešil je ani s tou rachotící gumou. Pak se prodřel provaz, kterým byla guma přivázaná, dalo to ráno a on taky nic.
Valáška mám rok, běhal myslím tři roky, ale je to výborná povaha. Když ze zvědavosti koukám do inzerce, tak je tam často v poptávce, že shání koně, ale ne plnokrevník. Já si myslím, že se jim křivdí, zažila jsem jich docela dost i v dobách svého mládí, kdy byli běžně i na jízdárnách, kde jsme se učili jezdit a i se na nich skákali vyšší parkury. Například jsem dobře znala Pecháčkova Amora. Nesmí mít hlavu nacpanou jádrem a musí dostávat srozumitelné požadavky, ale v průměru to jsou nelekavý a ochotný koně.
Neříkám, že to nejde. Ale s ohledem na jeho přirozený naturel bych opravdu pracovala s někým zkušeným. Ono zapřahat je víc nebezpečná věc než jezdit.
Tohle slýchám docela často a nemám na to vyhraněný názor. Myslím, že je to jak kdy a jakého má člověk koně. Strašný průšvih je lekavý kůň s tendencí k úprku. Když se vám lekne kůň třeba projíždějícího auta a přeskočí s vámi na zádech strouhu, tak maximálně spadnete a kůň třeba uteče domu. Tohle když vám udělá zapřažený kůň, tak to je fakt hooodně blbý. Na druhou stranu kůň s mozkem v hlavě, který je ale třeba hodně temperamentní a rád si vyhodí je daleko lepší zapřažený. S takovým jezdím a je mi celkem jedno jestli hodí pár hrbů, odměním se mu za to většinou dvaceti kilometry ve svižném tempu. Pod sedlem bych to absolutně nedala (já, ne kůň). Perfektně se taky nasvalí a potom nemám problém se občas jít projít pod sedlem.
Proto bych to ráda taky naučila plnokrevníka, ale nikdy jsem o žádném zapřahaném neslyšela, tak jsem se zeptala.
Odpověď na příspěvek uživatele A1 z 04.08.2026, 20:42:36
Jaké máte zkušenosti?
Já zase těch plňasů tolik nejezdila, ale všechno je to o přístupu. Ano, jsou citlivější a vzrušivější, ale to je tak všechno. Zkazit můžete každého koně, že jo.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 04.08.2026, 20:54:55
Myslím, že je to jak kdy a jakého má člověk koně
Záleží, jaké máte zkušenosti se zapřaháním. Já žádné a tak bych do toho nešla. Nicméně pořád si myslím, že plemeno není překážka. Viz výše.
Ale úrazy - lidí i koní jsou při téhle disciplíně horší. Sama to píšete. Kůň pod sedlem vás odloží, proběhne se a časem zastaví (pokud teda cestou nepotká dálnici nebo koleje, tam je to blbý). Ale s bryčkou je to pro mě větší průšvih.
Ale ano, v první řadě záleží na koni. Nicméně, pořád je to zvíře lekavé a útěkové.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 04.08.2026, 20:54:55
Na obecný dotaz obecná odpověď. Skoro nic jste o svém koni v dotaze neuvedla. U koní raději maluji čerta na zeď a ve výsledku se třeba nechám překvapit. Nikdy nikomu sluníčkové rady nedávám, obzvlášť když neznám ke koni ještě majitelovi/jezdcovi schopnosti. Jezdectví je nebezpečný sport, vozatajství ještě více.
Mám koně zatahaného ve voze, po zkouškách. Potkala jsem díky tomu řadu lidí, co zapřahají. Vím, co píšu (a nebojte, neberu Vaši reakco osobně🙂), řeknou vám obcně totéž, co já. Do vozu se nezapřahají koně kvůli temperamentu, ale kvůli nadhledu, jaký dokážu mít. Mám chlaďase, ale dříví na něm nenaštípete ani omylem a i já myslim jako zkušený lesojezdec mám občas potíž se s ním domluvit (a to na něm x let nejezdí nikdo jiný než já). S jakou grácií ale zvládá krizové situace je až neuvěřitelné. Pokud tohle dokáže Váš plňas, směle do toho, ale fakt ideálně s nějakou odbornou supervizí. Jedna věc je zatahat gumu, druhá věc je zatahat koně užitkově, na to je opravdu lepší mít k ruce zkušeného koně i jezdce. Ono to totiž není už jen o vás a vašem koni, ale i okolním provozu. JInak jak píše Buggyra, ano, A1 byli zapřahaní, ale většinou to dělali lidé, kteří uměli. a k praktickému zápřahu tady asi nejlépe poradí ona. Držím palce🙂
Odpověď na příspěvek uživatele JanaJanaJanaJana z 04.08.2026, 21:59:50
vozatajství ještě více.
Souhlas. Viděla jsem a slyšela o různých prekérních situacích a ty úrazy jsou prostě horší.
Kdysi dávno si takhle vyrazila dvě děvčata se zápřeží poníků. Dvou. Přeskočili s nimi betonovou skruž, které bývají na polích. Nepřežil to naštěstí jenom vozík, ostatní účastníci ano.
No, zrovna předevčírem to se mnou sbalili poníci s vagonetou na známé, krátké, ale trochu zvlněné loučce. Korigovala jsem je jen tak, aby vyloženě neběželi tryskem, ale na brzdu šlapat nemá smysl, zadní kola u nezatížené vagonety se zablokují a poníci ani nevědí, naopak zadek vagonety má pak tendenci na těch zabržděných kolech začít za přední nápravou vlát, a často s sebou tu přední nápravu na bahně i vezme, pak je to jak když se rozhoupe vozík za autem 😀 V jednu chvíli vagoneta nadskočila, a ono tam není čeho se držet (ani bych neměla jak, když visím v opratích), tak mi docela zatrnulo 🥶 Myslím, že si bláznění s poníkama po polích zase na chvíli odpustím 🙃
Tak to mě moc potěšilo, že tu jsou lidi, kteří taky zapřahají! Mrzí mě, že je to disciplína, které se věnuje čím dál tím méně lidí a přitom je to něco co patří k historii lidstva. Dneska je problém sehnat někoho, kdo to zájemce naučí. Vyzkoušeno na vlastní kůži. Když jsem se před dvěma roky rozhodla tohle zkusit, tak jsem začala shánět informace. Přihlásila jsem se na dva víkendové kurzy. Jeden se nakonec nekonal pro nedostatek zájemců a druhý pořadatel to krátce před zahájením tak zdražil, že mě to naštvalo a nejela jsem. Pak jsem začala obcházet vozatajské soutěže jako divák a snažila se něco vypozorovat. Fakt jsem neznala nic, ani jak se ty postroje na koně “navlečou”. Trochu jsem si dělala naděje, že tam v zázemí když už je odsoutěžíno někoho oslovím a poprosím jestli bych si nemohla třeba prohlédnout jak je vlastně ten koník k tomu vozítku “přivázaný”. Nakonec jsem k tomu nikdy nenašla odvahu, protože je to dost uzavřená společnost, každý se tam zná s každým a vždycky měli zázemí postavené, tak jako do kruhu a neviděla jsem, že by tam někdo z diváků šel. V Equiservisu nemají jedinou věc pro zápřež, tak k tomu ani nikdo neporadí. Jediné co jsem tam koupila byla knížka o zapřahání. No tak jsem šla na YouTube a sledovala co se dalo. Nakonec mě napadlo dát si inzerát, že hledám instruktora. Tak mi domů chvíli chodila holčina z nedaleké vesnice, která zapřahá poníka a pár ochotných lidí z branže mi poradilo něco aspoň na dálku.
Není to jednoduchý! Když se chce člověk naučit jezdit na koni, tak je spousta možností, když chce člověk něco pro jezdectví koupit, tak existuje dneska spousta obchodů a věcí nepřeberně. I kůň pod sedlo se dá bez problémů koupit. Ale co se týče vozatajství, tak je to fakt problém, není lehce dostupné prakticky nic.
Vy kdož tedy zapřaháte - kde a jak jste se to naučili? A kde kupujete potřeby? Postroje a hlavně bryčky? Já nesehnala nikoho, kdo by mi opravil jedinou kterou mám a kterou jsem koupila z druhé ruky. U Brna jsem teď sehnala firmu, která je ochotná mi postavit novou, ale je to dost peněz, radši bych měla opravenou starou, která mi vyhovuje.
Teda je fakt, že chladnokrevníci mě nenapadli. Vím, že to zní divně až hloupě. Ale já to nějak mám v hlavě úplně oddělený. Prostě chomout, těžký kůň a vůz, případně práce v lese a tak a za něco jiného považuji lehkého koně poprsní postroj a svižná jízda s lehkým vozítkem. Mě například nadchlo když jsem si teprve na soutěžích všimla, že v drezůrním obdelníku se s jednospřežím dělají úlohy i ve cvalu.
Ale ano, měla jsem se po možnostech s chladokrevníky kouknout.
Najděte si na FB skupinu Minidriving ČR (nebo tak nějak se to jmenuje), jsou tam především lidé zapřahající pony a mini, ale někteří z nich (podstatná skupina řekla bych) zapřahá i velké teplokrevné koně. Objevují se tam pozvánky na různé kurzy a soustředění. Najdete tam někoho ze svého okolí, kdo vám jistě do začátků poradí.
Kočár vám opraví Filip Rendl - opravy přívěsů, je z Mimoně. Pustí se do lecčeho, ale není to odborník, takže je potřeba pohlídat, aby zachoval funkčnost všeho, co je potřeba a neudělal tam nějaké nepraktické úpravy.
Kočáry vyrábí a opravuje firma Exnar v Havlíčkově Brodě, to jsou profesionálové, nechají si zaplatit.
Kočáry z druhé ruky prodává a mám za to, že i opravuje (musíte se zeptat) Tomáš Barták v Benešově. Věřím, že pokud by měl čas, poradí i se zapřaháním.
Naučila mě to mamka, která se učila trochu samodomo, trochu v časopisech a knížkách a trochu nasávala kde to šlo. K zapřahání se dostala v Hucul klubu, první postroje nám na oslíky spíchnul starý sedlář ve vsi, pozůstatek doby, kdy byl sedlář ještě na každém rohu. Na poníka si pak postroj ušila už z větší části máti sama, sulku si nechala svařit u místního automechanika z normální dvoukolové kárky z železářství a poprvé poníka zapřáhla, když si sulku vyzvedávala u mechanika 😀 Když jsem začala zapřahat já, měli jsme už valníček za zkušeného poníka a já pár let na kozlíku vedle mámy. Pak došla máti k tomu, že už nebude jezdit na koni, ale ráda by zapřahala poníky, tak se pořídili poníci odstávčata, postroje, a já se toho ujala a zatahala je a teď si o sobě myslím jaký jsem velký odborník, ale jen jsem k tomu čuchla. Otahávám teď mladého podílového welshe (vlastně dva, ale na toho druhého od zimy nebylo šáhnuto) a zjišťuji, že mám hodně co dohánět a musím ještě dlouho šoupat nohama, než budu moct říct, že něco umím. Pár kurzů za sebou s poníky máme jak v jednospřeží, tak v dvojspřeží, a hlavně desítky soutěží, kde se setkávají právě takoví poníkáři jako jsme my a navzájem si poradíme.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 06.08.2026, 06:52:24
Tom je bohužel totálně vytíženej filmem a navíc má doma 30 koní, o které se musí starat (s rodinou). Já mám už x let v hlavě plán, že k němu půjdeme s morgánětem do školy - přecijen je to šlechtěný karosier - ale to asi klapne, až bude Tom v důchodu 🙂 Jinak na zapřahání je to machr, vo tom žádná.
Jana (neregistrovaný)06.08.2026, 08:22:00xxx.xxx.9.98
Tak já přidám také jednoho člověka na svém místě. Vladimír Štursa. Ke koním empatický, spravedlivý, nic neláme přes koleno, fakt umí. Už u něj máme třetího koníka na zaučení v zápřahu a seznámili jsme se tak, že tam jel na zaučení můj muž. Kobylka velmi vysoko v krvi, kterou mi z Písku vrátili jako nezapřažitelnou, za týden u něj už tahala pneumatiku.
