Nebudu tady nikomu dělat asistenta a nebudu přihřátým korektním hlasem vysvětlovat o čem ten příběh byl. Se sousedy jsem zvyklá vycházet, mmch. naše dcery = kamarádky. Oni nejsou žádní nevzdělanci. Na kastraci koček ale měli pevný, odmítavý názor. Už ho změnili. Kocoura jsme měli rádi, jako ostatně všechna zvířata. Ne nebyl to žádnej chovnej. Byl to obyč mourek. Je to už jistě 20-25 let. Tenkrát to stálo kolem 500,-. Nebyl to známej vet. Byl to mladíček na nové klinice , hodnej a slitovnej.
Hlavní myšlenka byla, že se dá kastrace kocoura zamaskovat a já vím, že dá.
Jo, klidně vám to dopovím. Řekli mi, zda jsem jim nevykastrovala kocoura. Seděli u stolu a on se po něm producíroval, měli “to” u nosu a tak si všimli. (tedy, řekla mi to jejich babička). Prý volali na kliniku a ptali se, řekli jim, že ne. Sousedi tipovali, že to muselo být asi + - měsíc, co to zjistili. Přišli na to po roce. Řekla jsem jim to, ale asi za 5 let.
V létě pocákal manžela v křesle .Málem ho kleplo.. Kastrace proběhla v únoru. To dcera jela ráno do Phy do práce. Vlezla do vyhřátýho autobusu a začala zavánět. Taky ji málem kleplo. Nebylo nač čekat. Přeberte si to všichni jak chcete. Znám příběhy, kdy to vyřešili jinak. A ne "humánně" flintou.
Voda na vyhánění drzouna určitě, když je člověk doma. Pes je výbornej, mají respekt.
