Chápu tu touhu. Vítr cítit na tváři. Nespoutaný prostor. Vždycky když kluci, jak já říkám, “vlají ve větru”, (to znamená, že všichni stojí jako sochy, zasněně koukají do neznámá a vítr jim čechrá srst), tak vlaju alespoň v myšlenkami s nimi 🙈. Kdybych neměla povinnosti vůči rodině a zvířátkům, tak jsem tam hned a kdybych měla pasivní slušný příjem, tak aspoň na dva měsíce. Ať už v Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Mongolsku…
Proto i mám asi blízko k chrtům a pastevcům. Prostě jsou nespoutaní, ikdyž vás milují.
Hory mě taky vždycky fascinovaly. Ale nejdál jsem zatím byla ve Vysokých Taurech v Rakousku pod Grossglocknerem ve výšce cca 2800 metrů. Kyrgyzstán je pro mě nesplnitelný, ale aspoň Dolomity bych ještě chtěla stihnout.
Mně třeba vůbec neoslovuje moře, oceán, plavení se po neznámých končinách, hledání nové pevniny.
Ale toulky krajinou, to chápu. Nevím, jestli zrovna Kyrgyzstán nebo třeba Mongolsko, takové ty polopouště, náhorní plošiny a stepi asi nejsou mé vyvolené prostředí, ale rozumím tomu, že je to lákavé. Asi tak stokrát lákavější než potápění a milionkrát než plavení po moři.
To je totiž jediné, co české nádherné přírodě chybí. Ta nezměrnost. Já to zažila kdysi v USA, pouště, polopouště hory a kolem jen pouště, polopouště, hory… tady vždycky na obzoru vykoukne, vesnice, stožár vysokého napětí, kaplička, prostě něco. Tam člověk stojí sám na silnici, po které přijel a jinak všude okolo nic…
Mně třeba vůbec neoslovuje moře, oceán, plavení se po neznámých končinách, hledání nové pevniny.
Ale toulky krajinou, to chápu. Nevím, jestli zrovna Kyrgyzstán nebo třeba Mongolsko, takové ty polopouště, náhorní plošiny a stepi asi nejsou mé vyvolené prostředí, ale rozumím tomu, že je to lákavé. Asi tak stokrát lákavější než potápění a milionkrát než plavení po moři.
To mám stejně, u moře vydržím tak maximálně dva dny, víc ne.
Já moře miluji. Jezdili jsme s dětmi na konci prázdnin každý rok..naposledy jsem byla asi před 10 lety a moc mi to chybí.. ale ta cesta…do letadla nevlezu😔
Moře miluju, to je nejvíc, ale kdyby mi někdo dal na výběr …"puťák" na koních a nebo moře, tak kdybych byla mladší, když jsem ještě měla tu fyzičku a nezatěžovala bych koně těmi svými současnými nadměrnými kily, tak bych neváhala ani minutu…přeci jen kůň je víc než moře.
Jinak krásné čtení a zážitky.. já nejsem ovšem dobrodruh a dal než do Chorvatska nebo po Evropě si netroufám..a proto obdivuji ostatní, co vsechno zvládnou..
Moje nespoutanost končí u pračky a jiných pomocníků 😂( u mladších ročníků to chápu, já už jsem na svém komfortu trochu závislá, hlavně postel😏, ) … a vypadat ve 30 na 100 je daň za tu nespoutanost, ty lidi se prostě musí o sebe a zvířata postarat, nikdo to za ně neudělá… nejsem žádný povaleč, pro mě má den málo hodin(aspoň 30, abych se stihla vyspat) , a práce mě zdržuje od mojí práce…ale z finančních důvodů si nemůžu dovolit nechodit do práce.🤪 A bez pomocníků bych byla v 💩, nahraná.
