Zrzavci

No jo, tak tohle asi třeba skončí, ale normální zprávy ze světa, politika , události? a tam se taky občas vyznamenají .

A já se taky vyznamenala, mám v posledním příspěvku hnusnou hrubku a neopravím ji už. Píšu moc rychle a tím pádem jak dobytek.

Bože , bože všech domácích prací, to je krása. Ta něha! PROČ JÁ SE TAKOVÝ KOPYTO SAKRA?

Krása, já mohu jen konstatovat svou bledou závist. Já jsem jednou pletla. DOhnala mě představa, že si upletu svetr  s netopýřími rukávy, jaký si pořídila v Maďarsku má sestra…….. mno…. první tu začínací řadu mi začala maminka. Když jsem dohotovila ten spodní rantl a začínala už jako ten svetr, trochu sem slevila z požadavků. Naznala jsem, že netopýří rukávy jsou moc velký objem na pletení a spokojím se tedy s normálními rukávy…………….. když jsem upletla pár dalších řad, dospěla sem k závěru, že ani já, ani svetr rukávy nepotřebujeme a dohotovila posléze vestu 😀 😀 😀 😀  A tím jsem navždy s ručníma pracema skončila. svůj podíl na tom má i scénka z vlaku, kterým jsem cestovala tehdy a vzala jsem si pletení s sebou. Jo -věk, bylo mi cca patnáct? šestnáct??. Jela jsem v tom otevřeném vlaku. U okýnka. Proti mě si sedla paní a posléze taky vytáhla pletení. A zatímco já se potýkala se svým svetrem, kdy mám nevím proč tendence, když mi něco nejde, vytahovat vše až do výše očí a též jsem vlnu při pletení značně utahovala, takže jsem pak vždy musela jehlicí pečlivě zacílit a silou probodnout potřebné očko, abych mohla provlíknout………. tak paní pletla PONOŽKY! to vyžaduje čtyři útlé jehlice a pátou se tvoří……… No.

Byla jsem zcela ponořena do svého boje s vlnou a snaživě útočila jehlicí na každé jednotlivé oko a pak na sílu provlíkala, když jsem najednou cítila, že něco je nějak. Zvedla jsem oči a zamířila  pohled do sousedního kupé přes uličku, odkud jsem cítila tlak cizího pohledu. Tam seděl týpek , tak dvacet, koukal se naším směrem a dusil se, až byl červenej. Smíchem se dusil, páč koukal na mě - dementa, co bojuje s jehlicema a vlnou a paní, která s tou lehkostí cinkala pěti jehlicema. ladně vyráběla tu fusku A PŘI TOM SE DÍVALA Z VOKNA!!  Tento obraz vpálený do mé paměti způsobil, že ruční práce už nikdy 😀

Efe? Vy ste pomatená?

Ta sukně, ta je jak podle vás jednoduchá? Taková velká sukně? tak složitá?

Jo, ste pomatená, jinak byste nemohla napsat, že háčkujete jednoduchý věci. ani ty šátky nejsou jednoduchý.

Není  nepoučen, prostě si pořád myslí, že uhýbat musíte Vy. Aspoň tak to má spolehlivě Mouses. když o něj zakopnu, dostanu ještě takovou ale držkovou!!

V tom případku byla moje maminka mopc kříženej s Vencou. Ač postavy nevelká a hubená, tak jejím životním krédem bylo motat se mi do cesty  a překážet v nejnemožnějších místech a momentech 😀 😀 Nejlépe jí to šlo v kůchni. Dodnes mám heslo pro rodinné příslušníky - Nedělej Babinu! Značí to, že mi mají jít okamžitě šicky z cesty 😀

No dá, ale pak se nepostačíte divit 😀

No ale s timdle by mohla do plézu právě!  😀 😀 

ty jo, tak to jste zdratná háčkovka!

na ples v tom nepude,

a Eliška?

a jak dlouho se to vyrábí? Háčkovat ještě horší pletení teda, to aspoň přibejvá.

Pokousal…..😂 , to je zase novinařina. Jako dneska, když psali o tom psu v noře - autor- autorka si to nezkontroloval/a a prdho, závěrečný odstavec pěkně dvakrát, asi aby čtenář pochopil 😀 😀 tohle, když se stane mě, která mlátí články v rychlosti o půlnoci a chodí normálně do práce, tak se za to sakra stydím a letím to opravit, ale profesijounálovi, který si tím vydělává,  je to neprofesionálně fučíek, hlavně že rychlý prachy. Dřív by ho za to šéf procedil ventilačkou.

Chudák, musí nosit plesový šaty po starý paní Voráčkový

 😀

prdon Efe, prdon, já musela. Podotýkám ovšem, že nejsem schopna uštrykovat ani šnuptychl.

jako tohoto konce jsem se též dopracovala, ale páč sem tiktak , tak jsem to z taktických důvodů právě hlasitě nerozvíjela 😀 😀 😀

a stanete se elementálem?

ementálem si píše!

😀

Báseň:

Efe střihá metr,

kdy už to začne,

kdy bude mít čas uplést Vasilovi svetr.

Kdy začne žít a lítat v povětří….

EFE! VYDRŽ UŽ JE TO SKOREM POZEJTŘÍ!

Jojooooo, robůtek je výbornej kámoš! My měli nejdřív jen luxovací, pak už i s tím vytíráním. jasně, není to, jak když hausfrau zaklekne a rejžákem vezme podlahu 😀 😀 , ale prostě to tak jkao ještě vycídí. A v tuhle bahnitou dobu? Paráda. Jak se prodlužuje den, člověk - přesně - víc maká venku na zahradě, nebo courá s čoklidama a……..zároveň uklízí, to je takový hřejivý pocit. Moje drahá půle kdysi “držkovala”, že je to zbytečnej krám /taky ho - za trest - hned první den, kdy jsem ho přinesla domů a pustila, že ho vyzkouším, nechtěl pustit domů a zablokoval při úklidu dveře 😀 , tak si panáček musel počkat/ , no a dneska - tssstssstsss nedá na něj dopustit. 

a to je teda hustej kýč! 👍

mě dneska uprostřed noci vzbudilo zvláštní světlo. nevím co to způsobilo, ale to světlo bylo ehm,narůžovělý 😲 Měsíc asi šajnil jako blázen, ale něco způsobilo tenhle efekt. Ráno potom po pátý hodině svítila na cestu tak obří gule, jasná zářivá, jak dlouho ne.

voni nejsou právě vytahaný, voni sou cíplý asi. s tím střiháním ešče chvíli asi počkám.

a na takovýhle vídejo, se hrozně těším, hrozně moc.

Modřence v kybliku budou dobrý, si tak odhaduju, to je statečná kytička, výhoda toho, že je z toho kbeliku dáte do  země, je v tom, že je postupně brablenci roznosí do  prostoru - ty jejich semínka, takže se pak budou vyskytovat různě rozvolněně.   Já mám sazečku taky zatim v pytliku, musím si dojet - teda ne já, moje půle  - s vozíkem ke konikům, až to půjde. 

Víte na co jsem zvědavá? Na ty Vaše jiřky - přezimovačky, ešivá vám vyjedou. Moje v  kybliku v dílně se zatím tváří statečně. Zato muškáti - nic moc.

Ráda čtu, že Jackovi už  se energie vrací. Držím palce dál.

Já říkám, že je rok mlhy. Loni od podzimu, celá zima, po novým roce, celej leden, únor - pořád žijeme v mlze, tolikatě mlhy v tolik rozličným počasí, to neznám. Dneska byla mlha ráno iv Prahé. 

Já byla včera doma, těšila jsem se na to slunečný počasí, co předpovídali……….. no ….. něco slunečních chvil bylo, ale třeba šedivák až skorem do desíti hodin, když jsem pak šla dělat na zahradu - před polednem - byla taková zima, že jsem Rumíčkovi zbaběle nasadilo bundičku, aby mi dědoušek netrpěl diskomfortem, když se mnou budou dlouhodobě na tý zahradě, kde ten pohyb je jiný, než když se cválá po lesích a loukách. Celkem to trvalo, než se udělalo teplo tak, že jsem mu to mohla sundat.