sutrik

Úžasný. Směnný obchod 🙂

Ano. Nesmí být vidět. Ale odměnit se u určitých cviků může, pohlazením i pamlskem. Slovně kdykoli. 

Je to asi rok a půl stará novinka, dřív odměny byly povolené jen do R2, místa pevně určená smejlíkem (nemuselo se odměnit, když ano, jen na místě se smejlíkem, v Z byli 3 smejlíci, v R2 už jen 1 ). A FCI je bez odměn.

100 bodů jsme ještě neměly. Maximálně 99 na Z (1 bod minus za křivé sednutí) a 98 ve 2 (ani nevím za co, tipuju, že zase šikmé sednutí nebo šikmá chůze do strany, zadek zaostával a chůze bokem byla na obě strany). 

Já to šikmé sedání apod. nemůžu moc opravovat. RO Bonnie baví, nemůžu ale požadovat preciznost. Občas už jo, po troškách, ale moc oprav by madam otrávilo. A radši vidím nadšení než přesnost. Někdy toho nadšení je taky až moc 😀 Ale i když to někdy pokazí příliš nadšení, pohrkanost, přílišná namotivovanost, nemám z toho špatný pocit. Furt mnohem lepší, než když je den “tak jo, já to teda možná nějak zacvičím, když chceš”.

Na jedničky už máte, Evo. Nemusíte se toho bát. Rozdíl mezi Z a 1 není velký. Ale jo, chápu Vás, má to tak hodně lidí. Já po Z šla hned do 1. Ty jsme prolezly na několik pokusů, neměly jsme přes 90 bodů, ale měly jsme vždy těžší podmínky. A taky jsem šla do 2 hned, co to šlo (lni v červnu splněné podmínky pro přestup do 2, v červenci už splněný přestup do 3). Až u 2 jsem si řekla, že se zdržím.  Z podobného důvodu jako Vy, potřebuju to srovnat v hlavě. A na 3 ani ještě nemáme natrénováno.

Děkuju. Zkusím si je projít u pravé nohy, to se hodí. Už se připravujeme do trojek, tam může být u pravé nohy téměř jakýkoli cvik. Až na dva nebo tři. A u FCI RO už vše.

Super! Gratuluju.

Jo, a ještě… Inspirovali jste mě tu ohledně aportu. Neměla jsem to původně v plánu, ale řekla jsem si, že to může být další dobrá zábava. V úterý dorazila aportovací činka. A už jsme se posunuly z kouknout se na činku, dotknout se jí nějakou částí těla, dotknout se tlamou té středové tyčky, vzít tyčku do zubů až po dnešní opakované zvednout činku ze země a pustit. Mám z toho fakt radost 🙂

To si říkám taky. Ale stejně jsem nervózní. Už jen to,  jsou tam cizí lidi, kteří na nás koukají, mi dělalo zpočátku problém. I na kurzech, když o nic nejde. Mám to tak i s jinými věcmi. Třeba když jsem si kdysi s kamarádem, kamarádkou pinkávala pinec, squash. Nesměli jsme počítat body. Asi strach ze selhání. Ale lepší se to.  RO mi v tom pomáhá, zvykám si. A určitě mi psychicky pomáhá i to, že mám malého psa nepracovního plemene. Že nikdo -ani já, ani cizí- nemá velké očekávání. Říkám si, že je fajn, že s prckem už něco umíme. U větších pracovních plemen se to bere víc jako samozřejmost. Takže mít křížence huskyho, taky budu na zkoušce klidnější než s německým ovčákem 😂

Jo. Někdy se soustředím tak moc na parkur, až Bonnie přestane poslouchat. A jindy nějaký cvik ošulí, je to samostatná jednotka a nemá potřebu stoprocentně poslouchat, i když ví a zná. A mě to rozhodí, zapomenu se na parkuru, znervózním (ještě víc než před startem), tím řeknu další povel trochu jiným tónem, udělám gesto jinak, to rozhodí Bonnie, a už vršíme chybu za chybou. 

Není to jednoduché. Ale je to výzva. Každý parkur, tím, že je vždy jiný. 

S orientací na parkuru nemám většinou potíže. I když se mi už i na zkoušce stalo, že jsem začala cvičit jiný cvik.

Prohlídka při zkoušce pro mě znamená… Nejdřív se z plánku naučit směr chůze a zapamatovat cviky, které mění směr. Na to se soustředím i při prohlídce. Samotné cviky řeším hlavně ty, které nám dělají potíže. Cviky, které končí staticky, často využívám pro připomenutí dalšího postupu. 

Můžete si zkoušet zapamatovat trasy doma cvičně ze závodních parkurů, najdete je třeba zde: https://www.rally-obedience-just-for-fun.de/index.php/parcours/15-ueber-den-zaun-geschaut Jsou tam i české parkury, v části “Über den…”.

Na kurzu jsme hráli i hru, kdy jsme u karet cvičili cvik z předchozí karty. Třeba karta “sedni, lehni, sedni” ale cvičili jsme u ní předchozí “okolo psa”. Nezdá se to, ale pomáhá to zapamatování.

Ještě jsem nezačala s přípravou na treky. Asi ten březnový nedopadne. Chodíme maximálně 10 km, většinu procházek ale ještě méně. 

Bonnie se teď ani nechce běhat. Protože si hned nahodí podvozek. Chápu ji, taky jsem nerada chroupala bahno, když jsem jezdila na kole v terénu. Pláštěnka je dosud nutná, jako ochrana spodku. Dneska jsme to  vzaly na louky, na některých si Bonnie i zaběhá, protože si nahodí podvozek jen vodou.

Myslím, že spousta bulíků to má jinak. Je jim jedno, jestli potkají psa, fenu.

Minulý týden jsem se o tom bavila s mojí veterinářkou, když byla Bonnie na očkování. Vyprávěla mi, že známá měla chov pitbulů. Její chovný pes fenu, která byla v nejlepším, přijela na připouštění, místo připuštění zabil.

Lupus4:

Koukám, že je to tu samej jábych a kdybych a “nejsem nastavená”. Kecy, kecy .kecy… Tak buď CHCI ochránit svoje psy a něco pro to udělám, nebo  budu jen jábychovat s výsledkem nula.

Ve vaší situaci, kdy nevíte dne ani hodiny….Pokud opravdu chci, tak nezbývá než se připravit, jak jen to nejlépe jde. Např. naučit své 3 psy na úrovni reflexu se 100% účiností za paty . Potrénovat tasení a střelbu. Osobně si myslím, že trefit se taserem 3x je těžší než když mám v hlavni 15 pokusů (pistole) nebo 6 (revolver)…ale vyloženě platí “jaký si to uděláš, takový to máš” 😉

howgh

Píšeme si tu o paralyzéru. 

Taser je braný jako střelná zbraň, neměl by být online k prodeji.  A taky bych se bála, že se netrefím. To už radši kombinaci na kontakt paralyzér a na dálku ta plynová pistole, o které jste psal.

Jako zvuk se dá použít i ten paralyzér. Jo, je to jiný zvuk. Ale pokud by nestačil k odrazení jeden nepříjemný zvuk, zřejmě nestačí ani druhý.

A navíc. Možná to bude třeba vytáhnout někdy blízko lidí. A vytáhnout něco, co vypadá podobně jako střelná zbraň, přitom se tím nemoci bránit… Nikdy nevíš, co má ten druhý a jak zareaguje.

To by paralyzér nestačil. Snad na jednoho psa, když se použije včas. Možná i na dva, když nebudou útočit naráz. Nebo když budete bránit jen jednoho psa, budete ho moci vzít do náruče a útočící pes Vás bude trochu respektovat a nepůjde hned po Vás. 

Mám jako jeden z plánů vzít prcka do náruče a útočícímu dát ránu zespod, když vyskočí. Ale taky to předpokládá, že nebude cvičený v bull sportech. 

A bránit více psů je horší i v případě, že útočí “jen” jeden. Sice přemýšlím o pořízení Clyde k Bonnie, ale tohle je jedna z věcí, která mě odrazuje. Dva psy, i když malé, do náruče v případě potřeby nevezmu.

A vůbec… použití paralyzéru vyžaduje promyšlení předem. Být rozhodnutá, za jakých okolností a jak ho použít. Na jak dlouho. Seznámit se s teorií, co pravděpodobně způsobí vteřinový kontakt, co třívteřinový.  Být srozuměná s tím, že pro útočícího to není zrovna příjemné. Neváhat, nečekat do kousnutí, pokud je to možné. Mít ho pro obranu hned při ruce a umět ho rychle vytáhnout a zapnout. To vše zvyšuje šanci, že splní účel. No, a taky je třeba, aby Vaši psi byli u Vás. 

Mám tento: https://www.waragod.cz/beast-defense-paralyzer-panther-2-500-000-v/?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=G%20perf%20-%20Perf.%20Max%20-%20CZ%20-%20RETENTION%20GOAL&utm_id=22142643063&gad_source=1&gad_campaignid=22152749899&gbraid=0AAAAADITxrWNqFo1-SZNUN_u-sUDIV_pI&gclid=EAIaIQobChMIiuvbipy9kgMV7cpEBx3juwJxEAAYAiAAEgLrWPD_BwE

Dneska jsme se prošly na loukách u obce, pod kterou spadáme. Bonnie to tam má ráda, všude jsou psmsky. 

Druhá a třetí fotka jsou u lomu. 

Uf. To byl zážitek. 

O víkendu jsem znovu použila paralyzér. Jen do vzduchu. 

Šly jsme po kraji louky, mezi loukou a cestou je kraj lesíku. Na cestě se vynořil chlápek s 2 fenami (podle oslovení). Fena zřejmě německého ovčáka se na místě přikrčila, na zadku se otočila a vyběhla cvalem na nás. Na přivolání nereagovala. Narazila do plotu lesní školky, chvilku se zmítala, a zase cvalem za námi. Když byla pár metrů od nás, cvakla jsem paralyzér. Otočila se a utekla, cestou se zase zamotala do plotu.

 To se k nám vydala už druhá fena, něco většího než ovčák. Taky nereagovala. Ale u ní jsem neviděla agresivitu, ani neběžela čelem a cvalem. Ale taky jsem cvakla do vzduchu, protože furt nebyla odchytnutá ta první. 

Chlápek kromě neúspěšného přivolání jen dvakrát hlesl “pardon”, ale měl značně pobavený tón hlasu.

Druhý den při průchodu jednou z okolních vesnic mi došlo, že jde o několik měsíců nové psy ze sousedství. Černá ovčanda je i za plotem agesivní. Ta druhá jen pouští bubáky tak nějak normálně, vyrovnaně.

Mně to smysl dává. A taky jsem někde četla, že je to Vámi jmenovaný důvod, ne jen hra. 

Něco podobného se přece už dávno dělá třeba při prohlídce trasy agility, relíčka, před dogdancingem… Obojek a vodítko je sice navíc, ale sporty v příkladu se chodí bez vodítka (až na základní relíčko). 

Při prohlídce trasy se snažím co nejvíc přiblížit tomu, jak to asi bude vypadat. Nejen slovními povely a pohybem. I tak, že v místech, kde předpokládám pauzu pro srovnání myšlenky (jak se otočit, krokovat), se shýbnu dolů k noze (dávám odměnu imaginárnímu malému psu). Někde jdu v předklonu (tady asi budu  muset tělem pomoci při chůzi u nohy)…

S plyšákem na vodítku cvičila na intenzivce rally obedience ze srandy kamarádka, když už měla pocit, že pesanka je unavená. Se cvikem vyslání ke kuželu pomohla trenérka, která se postarala i o “zůstaň” u kuželu a pak přiběhla s plyšákem na přivolání 😀

Tak nárt snad zlomený není. Pošmajdala jsem dneska 2 hodinky. Když se neodrážím z prstů a jdu pomalu, tak dobrý. Ulevilo se mi, fakt jsem se bála.