Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 21.04.2026, 11:18:28
Paralyzér i po zlomení pojistky funguje. Důležitý je konec pojistky, který je ve zdířce. Akorát by nešla pojistka rychle vyndat, kdyby mi někdo chtěl paralyzér vytrhnout z ruky.
Pojistky se navíc dají koupit zvlášť. I když jak koukám na internet, v tuto chvíli jsou v prvních zobrazených obchodech vyprodané.
Paralyzér mám téměř 3 roky, ale až před rokem jsem ho prvně použila. A hned naostro. A pak ještě několikrát během roku (i když jen zvuk).
To naostro bylo, když se v dáli vynořil člověk. Pak před něj vyběhl bull, zmerčil nás, celý ztuhl a šel tryskem na nás. Bonnie stála kousek za mnou. Když bull probíhal kolem mě, přiložila jsem mu paralyzér na hřbet a zmáčkla. Pán se mi opakovaně omlouval, že tam nikoho se psem nečekal a že “malé pejsky obvykle nechává”. Mně to už bylo blbý a omluvila jsem se za použití paralyzéru, řekl, že jsem dobře udělala.
Minulý týden se mi ulomila pojistka s poutkem, ale kus pojistky zůstal a funguje to.
Naostro jsem ho použila jen jednou. A doufám, že už nebudu muset. Asi čtyřikrát jsem musela prásknout. Bohužel vše bylo v posledních 12 měsících a Bonnie teď už ke psům chová jinak. Přes veškerou socializaci , která, myslím, byla poctivá. Např. teď v zimě ztratila toleranci k tomu, když k ní pes napíná vodítko, snaží se k ní na vodítku dostat, nemluvě když u toho poskakuje po zadních. Bez ohledu na velikost psa, dříve tolerovala nevychované prcky.
Zase jen procházky do 10 km. Jednou to noha dá, příště bolí. Ale je to lepší než před měsícem.
Včera ve vesnici velký černý pes o samotě, čuchal plot. Zastavila jsem 50 metrů před ním a přemýšlela, co dál. Jít jinou vesnicí by znamenalo o několik km delší cestu. Pes si nás zatím nevšiml, tak jsem jen stála s nezapnutým paralyzérem v ruce. Po asi 20 vteřinách se vynořil další pes. A pak i panička.
Tak jsem šla dál, očekávaje, že je paní přivolá. Psi vypadali v pohodě, ale už nás zmerčili, minimálně ten první měl zájem se jít podívat a bylo to jejich 60 kg váhy navolno oproti 4 kg na vodítku. Bonnie by se to nelíbilo a bůh ví, co by se stalo, kdyby to dala na vědomí. Paní nic. Tak jsem se ozvala, jestli si je přivolá.
Ozvalo se klasické: “Nemusíte se bát.”
A já bez rozmýšlení pozvedla ruku s paralyzérem, na zvednutou ruku mrkla a vypadlo ze mě: “Já se bojím, ale o vaše psy.”
A víte co? Zafungovalo to, to byla rychlost. Jeden pes bleskově čapnutý, tak rychlý pohyb jsem od paní ani nečekala. Na druhého volala, aby se už nepřibližoval. Kdybych tu větu měla dopředu přichystanou, tak si nevzpomenu.
Odpověď na příspěvek uživatele Kilian z 11.04.2026, 18:16:19
Gratuluju, Evo. Jste fakt dobrá dvojka. Asi jediný, co Kilián nedokáže, je vytáhnout topícího se člověka. A to jen kvůli tomu, že je prcek. Jinak dokážete snad všechno. Jste neskuteční 👍
Když jsem šla v březnu z procházky a zjistila jsem, že místní zverimex má ještě otevřeno, stavila jsem se pro pamlsky a konzervy na kurz (zlatá vesta 4dox s velkými kapsami). Vyšlo z toho pár pěkných fotek.
Kosti z misky nebo dokonce ze země? Neexistuje. Bonnie je bere na gauč, dělala to už jako štěně. Smířila jsem se s tím rychle, protože zprvu opakovaně navrhovala i postel, nejlépe polštář 😀
Na gauč stejně nesedám, je to hodně starý kus nábytku, už nepohodlný. Tak akorát na žraní křidélek, hřbetů, krků... A na hraní na přetahovanou, abych se nemusela k ratloraptorovi shýbat. Ona je s hračkou na gauči, já klečím na zemi 🙂
Po 2,5 měsících jsme se náhodně potkali s pánem u statku, tak jsme šli na druhou společnou procházku.
Zleva doprava - trpasličí pinč, belgický ovčák, rhodéský ridgeback.
Noha dneska dobrá. Což je fajn, protože posledních 10 dnů bylo horších než několik dní poté, co mi kůň na nárt šlápl. Jak jinak došlapuju, tak kromě šlach u prstů se začalo ozývat i koleno. Třeba to už bude v květnu na dogtrekking. Zatím nemůžu rychle (odrážet se z prstů) a od minulého týdne ani na delší. Ještě aspoň týden nebudu zkoušet ani nic blížícího se 10 km.
Malý kousek od nás je šest rybníků v řadě za sebou, další jsou poblíž. Spousta kaprů. To se rybářům nebude líbit. A v regionu je taky kupa zatopených lomů.
Myslím si, že to riziko je prakticky zanedbatelné. Pravděpodobně ho už neuvidím. V ČR jsou jiní ptáci, u kterých je lov miniaturního psa reálnější, i když riziko stále malé. Třeba orel skalní.
Ale překvapilo mě to. Už jen to, že byl na kraji vesnice mezi domy… Před asi 10 dny byla na stejné louce mršina srny, třeba se na ní přiživoval.
Loni tu v Železných horách nějakej de..l otrávil karbofuranem jediné zde hnízdící mořské orly 😢
Dopoledne jsme šly jen krátký okruh přes louku u vesnice, pak na chvilku cvičit do haly.
Na kraji louky, kousek od silnice a baráku, si Bonnie čuchala. Byla 15 metrů ode mě, když jsem uslyšela zvláštní zvuk. Ze stromu vylítl velký dravec. Ten zvuk bylo mávnutí křídel. A pomalu klesal směrem k Bonnie. Rozběhla jsem se za ní, dravec nabral výšku a odletěl pryč. Byl velký, s bílým ocasem, tipuju to na mořského orla. Nevím, jestli by šel lovit, ale nepochybně ho Bonnie zaujala. To mě teda netěší.
Další z dneška. Minutu před zastávkou u kostela jsme v lese předešli dva lidi. Proto ta ostražitost, Bonnie kontrolovala, zda jdou za námi.
Nejhezčí přejezd přes koleje, který znám.
Pár kilometrů od domova jsme na louce v lese potkali stany a larpery. Za nedlouho rozpoutali boj, to už jsme měly jen jako zvukovou kulisu (viz video).
Odpověď na příspěvek uživatele janaa z 18.03.2026, 09:15:33
Děkuju Vám za vysvětlení.
A víte prosím, co je na této fotce? Bylo to blízko těch malých kazatelen. Nešla jsem se podívat blíž, abych se psem nerušila. Přišlo mi z dálky, že by to mohlo být nějaké krmiště, že by ze sudu mohlo něco padat. Byla tím směrem obrácená další kazetelna (normální), na křižovatce lesních cest, odkud jsem fotila.
Heh, já nejdřív viděla fotky a říkala si, co to je za divnou vohrádku, na co to je? Pak mě napadla nějaká přízemní vyhlídka - pro děti, aby jako nespadly….divný, ale co, že jo, dneska už se dělaj divný věci. No ale , že tohle bude pro myslivce, tak to mě nenapadlo ani náhodou. To tam odtama má fakt přehled kolem sebe, kam střílí.
Já taky na to čučela. Nevím s jistotou, že je to kazatelna, ale tipuju. Z fotky to není znát, ale výhled je z kopce a moc stromů tam není (po kůrovci). Na myšlenku kazatelny mě přivedla stejná “vohrádka”, která byla o asi 100 metrů dál a směrovaná ke krmišti.
