Jeee, Bonie s číčou si hrají na barzoje🤣🤣🤣, toto známe z domu. Je šikulka a vy taky👍
Pro zmenšení německého pinče použili v minulosti italského chrtíka. A aby nedošlo k změkčení povahy, přimíchali údajně i jezevčíka (zdroje se rozchází). Pak tedy museli selektovat dlouhé hřbety a křivé nožky.
Dnes je německý a trpasličí pinč vzhledově velmi podobný (až na velikost), ale trpasličí je údajně tvrdohlavější a ostřejší (pozůstatek po jezevčíkovi?).
Bonnie miluje hry na honěnou, které jí nemám po úmrtí kamarádky chlupaté pirani jak poskytnout. A na boxování. Možná pozůstatek chrtíka. Včetně těch prudkých úhybných manévrů.
Cestou na vlak (cca 9 km nejkratší varianta) jdeme i kolem lam. V pátek byly obzvlášť zvědavé.
Při sobotní cestě zpět domů jsem se snažila nejprve vyfotit potápku, než se potopí. Moc času mi nedala.
O pár set metrů dál jsem šlápla na užovku. Ani jedna jsme nedávaly pozor a takto to skončilo 😔 Nedošlápla jsem, naštěstí jsem měla barefoot boty a jak jsem ucítila něco pružného, zastavila jsem došlap. Odplazila se, nevšimla jsem si viditelného zranění, pohyb byl rovnoměrný. I tak se obávám vnitřního zranění.
Dneska jsme měly s kamarádkou v plánu jet do Toulovcových Maštalí. Před odjezdem ale zjistila, že má díru v zadním skle auta a je těsně před vysypáním. Tak jsme šly jen na procházku po okolí.
Pak si ještě hrály Bonnie a kočka na zahradě. Viz video. Můžu zítra nahrát pokračování, jestli máte zájem. Začalo to tradičně - hrou na “zardousím tě” ze strany psa a “poškrábu tě” ze strany kočky. Následovala hra na “složím tě na zem”. To se mi nepodaří často natočit, většinou trvá krátce. Mimochodem asi od dvou let věku je Bonnie poměrně úspěšná v tom nenechat se povalit a naučila se i kočku povalit kočičím úchopem za hlavou.
Neodolala jsem a z videa stáhla několik záběrů. Stojí za to “složím tě na zem” zpomalit.
Dneska jsme s ratloraptorem šli na louky. Hlavně louku na videu miluje, často tam takhle blázní. Tohle je po hodině procházky. Ale podobnou energii předvádí i po několika hodinách procházky při návratu na zahradě.
Neprošli jsme všechny louky obvyklého okruhu, domů mě hnalo černo na obloze, které se přibližovalo. Dohnalo nás.
Máme za sebou první trojky, rovnou závod. Na 73 bodů (dobře), ale složené.
Parkur jako celek mi nepřipadal těžký, i když tam byla na jednom, dvou místech kombinace cviků, která mi nepřišla zrovna lehká. A hodně stoje - hned první cvik byl odložení ve stoje za chůze u pravé nohy.
Zvládly jsme s Bonnie trojkové cviky, i kužel a vzdálený skok. Ale Bonnie byla už před startem unavená. Startovaly jsme až za tepla odpoledne a mezi posledními. Věřím, že při dřívějším startu by šla líp.
Nesoustředila se. Cvičila jen pro mě. Chůze u nohy nic moc, zaostávala, zajímaly ji pachy po předchozích cvičících (a asi vytrousené pamlsky). Největší ztráty jsme měly na opakování jednoduchých povelů, jako např. sedni slyšela prvně v životě.
Ale stejně. Jsem pyšná na to, že i přes únavu obou (při startu jsme byly už 23 hodin mimo domov, přijely jsme i den dříve) jsme to daly. Třeba to budeme mít jako ve dvojkách, kde jsme střídaly výborně (90 a výš bodů) a dobře (70 až 79), ani jednou jsme neměli mezi. Buď cvičí a vypadá to pěkně, nebo má zájem o něco jiného.
Byly jsme jediné z 19 startujících v nejvyšší třídě, kterým při závodě projeli kolem koně, asi 9 kousků. Na druhé straně plotu, zrovna jsme cvičily souběžně u plotu. Jen koukla (jinak bych si jich nevšimla 😂) a hned cvičila, uf, naštěstí je na koně zvyklá.
Kupa krátkých procházek a pár - nyní bráno delších - kolem 10, 12 km. Jeden noseworkový trénink, návštěva města a mého pracoviště (ve městě Bonnie čumí a mlčí, nemá takovou tendenci hlídat).
Jedna užovka s ulovenou rybkou, ještě se mrskala. Mrtví raci na kameni - nebo svlečky? Procházka s dalším pesanem, společná fotka moc nevyšla, tak příště.
Chrudimka broděná a pitá v Chrudimi, Slatiňanech, pod přehradou Práčov, v rezervacích Strádovské peklo a Krkanka 😎 Asi náš rekord během jednoho týdne.
Mám tento týden dovolenou. Plánovala jsem, že koncem týdne zkusím už výlet s přespáním venku, aspoň na jednu noc. Po dnešním výletu “nalehko” to ještě odložím, noha má limit cca 2,5 hodiny chůze, s krosnou by to asi bylo míň.
Tak nic, no. Asi mě to nemusí moc mrzet, stejně zhoršili předpověď počasí. Mělo být koncem týdne příjemněji, ale už zase hlásí vedra. Do toho by se mně stejně nechtělo.
Takže to bude týden procházek ráno a večer, vody a válení se v posteli.
Linda má dnes narozky. Začátkem června to bude 12 let, co jsme spolu.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 19.05.2026, 07:53:57
ČR je hustě osídlená. Kontaktu s lidmi se vlci nemohou vyhnout, i když formou koukání z dálky, pachů, odpadků po krajině…
Vlci jsou velmi inteligentní zvířata. Z těch kontaktů na dálku zjistí, že se nás nemusí bát. Proto se už teď objevují případy, kdy vlci chodí k lidem blíže, k vesnicím. Ano, před vyhubením se lidem aktivně vyhýbali, protože jsme je zabíjeli a dávali si pozor.
Věděla jsem o výskytu vlka v Železných horách (vlků?), ale myslela jsem, že se bude držet dál v méně zalidněné části. Třeba to byl jiný vlk, uvidíme, co ukáže test DNA.
Pokud je to on, možná to vysvětluje nález koster a torz těl, co poslední měsíce nacházím ve zvýšené míře “na druhé straně” silnice od nás. I na pěšině jen několik set metrů od největší obce v okolí. Za 10 let jsem nepotkala tolik koster a zbytků, které jsem odhadla většinou na muflony. Tipovala jsem to spíš na náhodná úmrtí nebo kvůli těsné blízkosti obce uteklé psy. Blízko nálezů i úmrtí vlka (i když za řekou) je velká obora.
První fotky jsou ještě z minulého týdne z relíčka.
1. Německý pinč.
2. Pro porovnání velikosti, feny z jedné smečky. Dobrman, německý pinč, to strakaté je následek neuhlídaného hárání. Před 2 lety měli ještě trpasličího pinče, zapomněla jsem se zeptat, jestli ještě žije.
3. Ještě jednou “následek”. Roční štěně. Kříženec německého pinče a australského ovčáka. Familiárně kříženci dostali označení australopinčekus.
4. Byla tam různá plemena. I ta, která by člověk na zkouškách poslušnosti neočekával. Basenjimu na fotce se daří.
5. My už máme po zkouškách, koukáme na nižší třídu, kafíčko, buchta a pohov 🙂
Fotky s černým křížencem retrívrů jsou z tohoto týdne. Párkrát jsme se na procházce už potkali, teď jsme je nechali volně.
A poslední dvě jsou z dneška. Po měsících jsem dala něco delšího, zatím opatrných 14 km a k tomu 4 km na autobus a z hospody domů. Noha dobrá! Konečně.
Odpověď na příspěvek uživatele Aluška z 15.05.2026, 20:28:49
Uff.
Při řešení na policii by mohlo pomoci video. Aby to nebylo slovo proti slovu. Ale nesměl by vidět, že ho natáčíte. To by mohlo být nebezpečné. Takže nějakou nenápadnou kamerku, nedržet ji v ruce, jen v případě potřeby rychle a nenápadně spustit.
Odpověď na příspěvek uživatele Aluška z 11.05.2026, 12:29:35
Pepřák nepomůže, pokud pes bude rozhodnutý jít do útoku. Dá se ignorovat. To je rozdíl oproti paralyzéru. Paralyzér přeruší komunikaci mezi mozkem a svaly, nejde ignorovat. Podobně jako např. nejde pohnout oddělenou končetinou, vědomě přerušit tetanické křeče, záchvat epilepsie a podobně.
Vlastně ještě dvě - chlupy, velká podsada. Paralyzér má sice působit i přes oblečení, ale věřím, že u některých psů je ochrana srstí větší. Je třeba přiložit až ke kůži. Takže větší razance při přikládání u hodně chlupatých psů.
A pak je riziko, že paralyzér majitel útočníka vytrhne a použije. Od toho jsou pojistky, jenže v případě útoku psa nemusí být čas ještě pojistku navléknout na ruku. Na druhou stranu, než dorazí majitel, tak ten čas tam bude.
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 10.05.2026, 08:45:03
Tohle má v případě bezprizorního psa řešení. První - třeba vteřinové - použití pro odvrácení útoku. A pak několik vteřin způsobí křeče a pád. Útočník se určitě několik minut nebude moci postavit. Dost času odejít. Ten pes byl i po tom krátkém zmáčknutí a dokončení skoku ne dopředu, ale do výšky, několik minut bez pohybu, jen stál, nehýbal ani hlavou.
Ještě je jedno riziko paralyzéru… Beru to jako odstrašení nebo zastavení útoku před kousnutím. U běžných psů by snad vteřinové použití mohlo i vést k tomu, že by povolil stisk, kdyby se už zakousl. Snad. U bullů nevím, když se v souvislosti s nimi hovoří o “zamknutí” čelisti. Kdyby se zakousl, stálo by to za to na vteřinu vyzkoušet paralyzér. Pak by zbývalo jen škrcení. Paralyzér u zakousnutého psa na více vteřin určitě ne, má to vést ke křečím.
Doufám, že to nikdy nebudu muset zkoušet. Už jedno kousnutí by mohlo být pro mého prcka fatální.
