Tak ještě nějaké fotky z výletu. Šly jsme s pesankou do Toulovcových maštalí. První den jsme šly ze Skutče (tam autobusem, jezdí i vlak, na první fotce je v pozadí hrad Rychmburk) přes Zderaz (druhá fotka) na chatu Polanka (oběd, doporučuju) a Bor u Skutče, kde jsme v lese přespaly. Druhý den jsme pokračovaly do Budislavi, na Proseč a Čachnov (vlak). Tím, že šlo o pracovní dny mimo léto, jsme měly Maštale pro sebe.
Po loňských dvou přespání se štěkanátkem v lese kousek od domu jsem se odhodlala a vyrazily jsme “ven”. Zdravím z pozdního oběda a ozvu se snad zítra, pokud v noci nedostanu infarkt z obavy, že na nás spadne větev nebo strom.
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 30.04.2024, 09:12:49
Souhlasím s Neverendem.
Psí kontakt není otravování. Když je schválený oběma majiteli. Ale nevyžádaný psí kontakt, kdy volně pobíhající pes přiběhne bez schválení k cizímu psu, je otravování a potenciálně nebezpečná situace.
…diky moc,…. to dáte s přehledem, budu držet palce….no jo ten obojek mi musel upravovat kamarád, na Kelisovo obvod krku se nic nevyrábí, takže jsem zakoupila ten nejkratší a nejlehčí a kamarád ubral oka a svařil….
Nee, já se na sportovku nechystám. Na ZOP jde kamarádka s chlupatou piraňou.
Mě to zatím neláká. Cvičák beru jako socializaci na velké psy. A ani ten náš cvičák mi nepřipadá na přípravu na zkoušky z poslušnosti vhodný. Chodí se tu řadovky, nevidím to tu na další rozvoj. I kamarádka si pro pokračování domluvila individuální lekce jinde.
Já nemám auto, takže stejně jinou možnost nemám. Hlídání předmětů by mě lákalo vyzkoušet, ale nemám kde, tady jsou kromě raptora a pirani jen velcí psi. Ještě se u nás dělá obrana, nevím, na jaké úrovni a jestli někdo dělá zkoušky. Vlastně ty lidi ani neznám, cvičit jsme tu nebyli mockrát.
… tak dneska složil Keliš svou jedenáctou zkoušku ve sportovní kynologii, a to dle NZŘ zkoušku ZZO2…děkuji Kelíšku, jsi můj hrdina …
To je bomba! Gratuluju!
Chlupatá piraňa se chystá příští víkend na ZOP. Já se na zkoušky v sportovní kynologii nechystám. Musela bych někde vyštrachat obojek a začít na obojku, to se mi nechce. A jsem nervák. Stačí mi rally obedience. Kamarádka s chlupatou piraňou to rozjely na více polích - RO, mají už i nějaké zkoušky z noseworku, teď ta sportovní kynologie…
Je to možné. Ale nikdy jsem nepochopila proč jí tak zplacatil. Tenkrát mi jí bylo líto. Asi se protáhla někde plotem. Kdyby tam nelezla, nic by se jí nestalo. I když taky si myslím, že by nutrie u nás ve volné přírodě neměli co dělat.
Někde viděl bobra. A asi slyšel, že bobři sem patří. Tak jí chtěl pomoci, aby nebyla brána za škodnou. Jen blbě odhadnul míru placatosti. Je to prostě dobrák od srdce.
Cena je nepříjemná, ale je to holt z kvalitního materiálu, šité na míru, malá česká firma….
Balu, i proto se hodí mít se psem nacvičeno nějaké ošetřování, stání v klidu. Aby se nechal změřit.
Taky ten můj pytel blech nezměřím. Stojí na místě. I tak se celá “rozvlní”. Jsem ráda, že zvládáme stříhat drápky, mrknout do uší… Ale změřit, no, možná časem.
Odpověď na příspěvek uživatele impact z 25.04.2024, 04:38:01
To je děs.
Stejně tak v odkazu, co dávala Ronja. I informace, že lidi často krmí také potkany, protože nerozeznají potkana od mláděte nutrie.
Vím, že nutrie dokážou hodně hnusně zranit. I to utopení jsem si uměla představit, když pes plave. Proto jsem nepouštěla psa do rybníka, kde jsem nutrie viděla. Ale vyloženě stáhnutí, když pes pije, jako krokodýl, no to by mě nenapadlo.
Jsem z toho paf. Jako jsem byla paf loni, když jsem zjistila, že jsou nutrie už i u nás. Poplavaly si desítky kilometrů proti proudu od města, kde jsem je viděla už před asi 15 lety. A pak dál asi potoky až k nám do zapadákova.
U nás jsou plaché a zdrhají. Nezdrhalo jen jedno mládě, ke kterému Bonnie přišla blízko (všimla si ho dřív než já, dávala jsem sem fotku). Později jsem se dozvěděla, že myslivec nutrie den předtím odstřelil, tak to mládě asi zbylo a dobloudilo na kraj lesa.
Zajímavá je informace v článku, že nutrie může zabít jen myslivecká stráž. V tom případě je u nás myslivecká stráž kupa myslivců. Spíš bych si myslela, že potíž je ve městech v tom, že tam nejde jen tak střílet. Ani po nutriích.
Že nutrie může zabít psa, mě nepřekvapuje. Dávám si pozor i na labutě.
Mě to poslední dobou láka, ale nejspíš by mě to zabilo 😄. Jednou jsem šla netrénovaná 30 km a nemohla jsem pak na záda. V poslední době jsem šla 17km naročným terénem, tedy půl trasy a poslední dva km jsem si říkala, že mě to už neba. No a teď jsem byla nemocná a pak dcera ,tak jsem moc nechodila a pak jsem šla asi 9 km a měla totálně vše namožené. Trasa byla do kopce a já hnala, jak urvanej vagón. Takže jsem totální chcípáček, ale přesto mě laká něco takového vyzkoušet. 🙂
Na můj vkus bylo hodně štěrkových širokých cest. Asfaltu taky, tomu se ale nedá z Šlapanic vyhnout, než se dojde do Moravského krasu a zpátky. Když trasa vedla furt po širokých cestách zhruba mezi 28. až 35. kilometrem, říkala jsem si, že je to snad kvůli tomu, aby nás pořadatelé navedli na pěkné pěšiny. A bylo to tak 🙂
Kopce nebyly výrazné, spíš pozvolná stoupání a klesání. Kde se nešlo po turistické, bylo značení závodu. A to závodní značení bylo perfektní, lepší než turistické značky. Celkově to byla hodně běhavá trasa. Zázemí bylo skvělé, pořadatelé perfektní.
Chodí se i kratší. I když na nich bude ještě více běžců. Mrkněte sem: https://dogmid.cz/.
Jsou ale i neoficiální “dogtrekkingy” (v závorce proto, že většinou pod 80 km). Mně se loni moc líbily Dogtrekkingové hrátky v Českém ráji, které Bonnie šla v necelém roce věku. Trasa byla skvělá, až na začátek a konec do kempu hodně po pěšinách a příjemných cestách. Méně běžců, více kochačů. Mimo turistické trasy to nebylo značené, ale s mapou se to v pohodě dalo. Jestli budeme s Bonnie obě zdravé, dám Českému ráji v září přednost před oficiálním dogmidem.