Trickyvoo

Xerxova:

a ještě vzpomínka na venčení v Ploužnici taky v únoru - už jsou to dva roky… Jen tedy Yoda trochu vyrostl a Efe pro tentokrát zaměnila morgáně za psí slečnu

V podstatě by se dalo říct, že předtím šla Efe s koňem a vy s malým psem a teď to bylo obráceně 😄.

lupus4:

jj, je to skladnej a veselej pes, mladá dostala za úkol nastudovat Šustu, tak snad ji zvládnou, bydlej u Stromovky, takže jen obcházení “bloku” nehrozí…

1. foto celej vrh, 2. foto Emilka 🙂

Tak to jsou krasavci. Dřív  bylo tohle plemeno docela populární, ale teď jsem kokra už spoustu let neviděla. Americkej se mi nelíbí, ale ten anglickej jo.

Tak dneska jsem si našla hezkou trasu cca 9 km. Tak jo, bude tam bláto, nevadí. S Malinou jsme vyrazily. Sakra není tu cesta, co tu měla bejt, nevadí, krosnem to přesto podmáchaný pole. Aha ten potůček, kde je ta cesta, je spíš bažina a je přesto mokrá kláda, nevadí, najdeme místo, kde ten potok přeskočíme. Jdeme dál, aha, tak tady ta cesta vede přes loukou, kterou má někdo ohrazenou elektrickým ohradníkem. Nevadí, objedeme to tady tím lesem, mlázím, přeskočíme potok, projdeme bažinou a hurá, já to říkala, že to půjde obejít 😂. No zbytek cesty pak už byl v pohodě, když opomenu bláto. To jsem viděla, že teda Malina fakt není ráda, že si umaže tlapky a snažila se chodit trávou dámička. 

efe:

No Malina je asi větší? Tahle má jen osm kilo. Ale podobné si jinak jsou 👍🏻

Je větší, asi dvojnásobně, ale jistá podoba tam je.

efe:

Posíláme pár tanních úsměvů 😃

Ta je neodolatelná 😍

efe:

A teď už zas můžu přispívat… aneb když na mě na fotce koukly ty její oči, tak už nebylo cesty zpět…❤️

Je boží. Fakt se mi moc líbí a nedivím se, že jste těm očím neodolala.❤️

bambule:

😊

🤣 

Tak tohle mě fakt rozesmálo.

efe:

Dnes kolem Hradčanského letiště ❤️

Fousatá tlamička, zakroucený ocásek, bílá naprsenka, bílé špičky nožiček. Odkud ten pejsek je? Vždyť je to béžová verze mé Maliny.

No vidíte a ja myslela, že ta koala a pán v televizi je blbej 🤭.

megi-the-pes:

……černý kroužek se žlutou výplní?….

Jo tak to jsem překvapená 😂.

lupus4:

moje mladší dcera (32) s přítelem mají zadané štěndo AK s PP, samozřejmě byla instruována jak postupovat, jaká vyšetření mají rodiče mít atd. .. a byla chovatelkou pochválena, že je vůbec první ze zájemců , kdo se o to zajímá (chs. jsem samozřejmě prolustroval a mimo krmení (grancle) neshledal závad) 😉

Předpokládám, že se jedná o australskou kelpii a to je  nějaká zkratka, kterou každý zná? Já že anglický a americký kokršpaněl by mohli mít stejnou zkratkou.

Dneska měla dcera puštěnou ČTD a tam moderátor pravil, že v Austrálii sazejí stromy, kde se pak daří koalům. Přemýšlím, podle jakého vzoru to asi skloňuje. 

kometa:

jinak taky ze života, musela jsem kdysi jednou, jedinkrát na stk s autem já, mechanik chtěl, abych zajela do dílny rovnou nad díru, no tak to ani náhodou a podala mu klíče, že já po něm taky nechci upéct štrůdl nebo bábovku. 

A proto mám mechanika, který tyto věci řeší za mě. A když si pro auto dojdu, je vždycky zaparkované čumákem dopředu. Ví proč.🙂

Na to byla super ta covidová opatření. Předtím jsem asistovala na STK a dost mě to prudilo, koukat, jak mi přetáčí motor a podobně, i když tam pracovali samí fešácí. No a pak covid a měli jsme dát u okénka paní klíče,  tam nám sdělila, kdy se zhruba máme stavit, kousek nakupák, tak jsem šla obejít obchůdky a vrátila se, vzala si klíče, technickou a odjela a pokračuji v tom dál, i když už žádná opatření nejsou. Tudle jsem to prozradila muži, který s nechutí na tu technickou jel, protože se objednal na termín, kdy jsem já nemohla. Tak to zkusil, jak to dělám já a byl nadšený. Ještěže mě má, on by dál čuměl na chlapa, jak nám obchází a leze pod autem 😄.

Doron:

Místama to jde a místama ne.

Dneska jsem v lese vyzkoušela koloběžku, byla to fraška páč jsem naposledy jela před padesáti lety, ale zase se za mnou ohlíželi chlapi, to se mi dlouho nestalo. 🤣

Je zajímavý, jak se psům ten rychlej organizovanej přesun líbí .

Malina to má taky ráda. Asi 3x jsem zkoušela běhat a úplně mě překvapilo, jak se přeorientovala z módu “ňufám si, čumím co kde lítá” na mód “nevím sice, co děláš, ale vypadá to dobře a jdu s tebou do toho” a fakt se na mě napojila a blaženě běžela se mnou a to zklamání, když jsem po pár metrech odpadla. Myslím, že koloběžka by se jí taky líbila. 

Zpět ke štěkaňátkům . Malina jako mimi

Jo tak to se s vámi shodnu, já jen zírala asi i s otevřenou pusou, když mi to ta kolegyně říkala. V podstatě se rozhodly nevědět, že tu nemoc mají, aby mohli mít děti.  Přitom viděli, jak ta nemoc vypadá a že nikoho s ní dlouhý kvalitní život nečeká. Fakt děsivý. Jo a taky mi to přišlo tehdy velmi sobecké a teď, když mám vlastní dítě, ještě sobečtější.

Edit.: hrozně se omlouvám za OT.. Já že tu někdo nemoc zmínil, tak mi to nedalo. Hodím vzpomínku na štěňátko.

Aluška:

Tak se mi je podařilo posadit všechny na jednu lavičku v lese 😀

napravo Mireček, vedle lidožravá bestie a dál ani nevím, jaké máte…

Zrzavci:

Taky ščénátko. Takový něžný. Milý, úplně ňuňu 😄

Nepoflakovala jste se minulý týden v Jeseníkách? Potkala jsem tam pána s dvěma prošedivělýma ohařema…ale já vlastně nevím, kolik jich teď aktuálně máte 😏.

Verun:

OT: Hm, tak zrovna Huntington se projeví v produktivním  věku a to už většinou děti máte(dědičnost 50na 50? nechce se mi to hledat) Měli jsme klientku s Hunt. , ta  měla 4 děti, 3 to zdědily…samozřejmě se nechaly testovat až po propuknutí příznaků onemocnění matky. Hrozné… 

Taky ot: Měla jsem kolegyni, jejíž muž to měl, stejně jako jeho bratr a jejich matka. Dětem té mé kolegyně bylo nabídnutou, že jim provedou testy, ale odmítly to s tím, že to raději nechtějí vědět. Oba si potom pořídili své děti. Takže vědomě to teda nešířily, ale ano doktoři té mé kolegyni řekli, že je to 50 na 50 a je tedy skoro jisté, že jedno z jejich dětí to má. 

Tak mopy, mám ráda parní mop a pak plochý. Ten s provázky mi přišel, že nezaberu správně u kraje. Nejhorší mop, jaký jsem kdy měla, byl takový, co se připevňoval suchými zipy hadr k násadě. Urvala jsem to už při druhém mytí podlahy.

A další téma moniliová spála…ta mi zničila už dvě třešně. Jedna z toho byl obr strom se skvělými třešněmi, na které můj muž neměl alergii. Tak jsem vydedukovala, co to mohlo být za odrůdu. Koupili jsme to a když teda byla první sklizeň asi pěti třešní, tak vím jistě, že to ta odrůda není a můj muž na tuhle novou tu alergii má. Pořád jí opečováváme, aby jí taky nezabila ta spála. Když už nic, tak my s dítětem ty třešně jíst budeme moct a navíc mi hezky kryje lavičku a není na mě pak vidět z ulice, když tam sedím.