Buggyra

U chlapů se kolem padesátky děje takové to “druhá míza” nebo “krize středního věku” nebo jak se tomu…ne? Třeba to s tím souvisí. Třeba tam mají taky nějaký hormonální přechod, tak ženské naroste knírek a některý chlap pořídí motorku a jiný si pořídí chlapa… 🙂

Nemám proti tomu nic (pokud to nepoškodí rodinu), v padesáti už snad jsou děti dost velké, aby se s tím vyrovnaly, pokud žádné nejsou, tak to může skolit tak akorát tu ženskou, jenže to je život, to jí taky může utéct v tom “přechodu” za o třicet let mladší a vyjde to nastejno. Prostě srdci neporučíš…

Tak si umím představit i situaci, kdy to o sobě pán ví, a po letech v nepříjemném předstíraném a nebo protlačeném vztahu to přestane jeho nervová soustava zvládat, stejně tak situaci, kdy to o sobě pán neví, a vlastně někde vzadu jako cítí, že ten vztah není to ono, ale nikdy si to nepřipustí a navenek ten pocit neprobublá, a stejně tak jak jsem výše zmínila i situaci, kdy na to prostě přijde zčistajasna a nebo se mu prostě zblázní kompas a nebo potká toho onoho johoho.

Zajímalo by mě, jestli se tato změna atrakce objevuje i u žen…

To může být jednoduše tak, že to neví ani ten protějšek. V posteli to nějak funguje ("nějak" - o tom něco vím a znám…) a pár si tak nějak zvykne a do značné míry spokojeně žijí, až ten jeden holt narazí náhodou na “toho pravého” - a je vymalováno.

A umím si představit, že se dotyčný zakouká do stejného pohlaví jen u toho jednoho konkrétního člověka a jinak je hetero. To někdy tak ty hormony zvláštně zamotají, asi to nebude běžné, nezažila jsem, ale představit si to umím.

v tomto vedru bych se asi nevyhecovala ani zachraňovat ta srnčátka

Mohu vás ujistit, že v půl páté ráno se vedro nekoná 😂 Naopak předevčírem bylo po dešti, louky mokré do pasu, to jsme tam svorně drkotali všichni zubama, muselo být 10 stupňů. Včera pohodička, to bylo i přes noc 15, dneska také. Dneska naštěstí hlásí nějaké buřiny, tak jsem nemusela vstávat ve čtyři. Svědomí mě teda probudilo, ale otočila jsem se na druhý bok a zase upadla do dřímot. Tak dnes do práce i vyspaná.

Nevím, co mě to včera popadlo, ale měla jsem z víkendu z blešáku nakoupená 4 kila jahod a natrhaných asi tak stejně třešní od důchodky, no a tak si to v lednicích tiše degraduje od té neděle, a činí mě to nervozní. No tak jsem se jala v devět večer zavařovat, žejo, proč ne, když jsem se poslední dvě noci nevyspala… Tak mám zase pět sklenic (jen jedna od okurek, jinak myslím třetinky) třešňového kompotu, dvanáct sklenic jahodového kompotu a devět malých skleniček od jogurtu jahodové zavařeniny. Neměla jsem zahušťovadlo, tak je zavařenina řidina, ale kdo bude mít kecy, ten ji nedostane 😛 Máti se letos zhrozila cen ovoce, takže odmítla nakoupit cokoli na zavařování, tak dostane vejslužkou pět plus pět kompotů a čtyři zavařeniny a běda rusalko bledá, jak bude mít k tomu připomínky.

Včera jsem hrdinně zprovoznila obracečku. To vám byla radost! Stroj byl předloni daný dokupy, opravený prasklý válec a nová svíce a vyčištěný a seřízený karbec, ale stálo to od časného léta ve venkovním “přístřešku” (dvě palety na stojáka a na ně vyskládaná prkna vedle sebe, žádná krytina…), tak jsem moc nedoufala, že to nastartuju. Sice jsem na zimu vypustila benzin, ale všechno to bylo zapatlané, zaprášené, slepice se pod strojem popelí v jemné suché hlince, takže stroj v oblasti motoru zaflákaný vrstvami hnusu… Kola prázdná… no co vám budu, vytáhla jsem to, nedělala jsem s tím nic, jen dolila benzin, namačkala do karburátoru, prohýbala páčku s plynem a jala se pokoušet se vyhodit si rameno startováním lankem. A jaké bylo mé překvapení, když na páté zatažení ten stroj prostě NASKOČIL a začal blafat pravidelným klapotem!!! Naprostý úžas a obdiv k servisákovi, kterému vždycky všechno děsně trvá a když si dám k němu začátkem léta opravit mašinu, dostanu ji k podzimní rovnodennosti. Ale umí! Tak jsem teda očistila oblast přívodu paliva a vzduchu, vyčistila žebra válce a vyfoukala listí a pavouky kolem svíčky… 😀 Nahustila kola. Máti mi pomohla sepřáhnout ďáblostroj s obracečkou a já jsem ještě po seřízení té obracečky nahrabala jemnou trávu, kterou jsem předevčírem posekala sedíc na zahradním traktůrku. Nemusela jsem vzít hrábě do ruky! Trvalo to sice asi stejnou dobu, protože plocha byla malá a obracečka se neumí otáčet na fleku, takže jsem na ouvratích dělala prázdné oblouky mimo seno, ale nakonec jsem ten jeden řádek a dvě hromádky nahrabala a máti odvozila do seníku, kde koně oči vypoulené rvali to zelené čerstvé seno do chřtánů.

Tak jsem vám to všechno vykecala a jdu po práci 🙂

Lichořeřišnici si nasela máti, z deseti semen tři rostlinky, takové tenoučké nicky. Tak jsem jí to předevčírem vyplela (jako že ty kytky, co tam nepatří, né lichořeřichy), ať mají aspoň sluníčko. Tato nádoba je tedy od začátku pod pletivem, protože to by se zrovna srnce líbilo, mít lichořeřišnice přímo prostřené. A mám svolení k těm lichořeřišnicím přisadit nějaké veselé barevné kytičky, tak se ještě rozmyslím, zda jim ten životní prostor fakt uberu a nebo zda tam ty barevné kytky rozmístím pak jenom na závody, aby to dělalo parádu 🙂

Ono stačí, aby v takové vesnici byl jeden samovenčící vořech, co hrdlí kočky na potkání, a kočky se hned klidí z otevřeného prostranství či z prostor, kde by na ně mohl kápnout. A o tom psovi nemusí ani člověk vědět, že to dělá, pokud ho u toho přímo nenačape.

Tyjo, to jsou teda jobovky… 

Já nemohu kromě své chabé kondice ničehož pohanit na své existenci, mám se jako prase v žitě, co chci, to si koupím (teda kromě toho elektrokola, no…), včera ani dnes jsem nezdechla v poli (dneska už jsem ale kolegům říkala, ať mě kdyžtak dohledají a skutálí z toho pole pryč, ať mými ostatky zemědělci neznehodnotí nějaké seno…), 

traktůrek na sekání i přes nějakou mechanickou poruchu seká (když jsem ho dostala od servisáka, nedalo se sekat na nejvyšší stupně 5 a 6, někde to o něco zavazelo a normálně z toho lítaly jiskry x nyní se to nějak posesunulo a nejde pro změnu sekat na stupně 1-3, protože padá řemen, tak sekám na čtyřku a je to vzatý těsně u země),

o víkendu při výjezdu na závody jsem zjistila, že mám vybité auto. Zapřáhla jsem teda koně za chlapovo auto, naštěstí má taky slušného tahouna, no a celkem se s tím jeho autem kamarádím, tak jsem to zmákla z jedné vody načisto s cizím autem, dálničku kupoval za jízdy 😀 No a tak jsme o víkendu nabili baterku, předevčírem dala do auta a včera zjistila, že je to zase vybitý. A protože už tak nějak tuším, a nevybilo se to za ten jeden den komplet, tak jsem začala hledat, kde jsou nedovřené dveře nebo kde zůstalo rozsvícené světlo. No baže zůstalo. Takže teď mám v autě pořád tu vybitou baterku a musím ji teď odpoledne vyprostit, dát zase na nabíječku (ale štěstí že máme na dohled od auta najatou rodinnou garáž i s életrikou, takže je kde dobít) a večer či ráno opět instalačka do vozu. Vzhledem k tomu, že zítra ráno podle situace chci vzít případně na honění srnek koně, tak by bylo záhodno, aby bylo tažné auto funkční, no ale když nebude, mám na výběr dvě jiná auta, kterými v nouzi můžu odtáhnout (takhle prasožitově si žiju!) 🙂

no a páč jsem prachatá, koupila jsem místo sežraných cuket, okurek, ačokči a melounů jiné cukety a okurky (ačokču a melouny už nikdo nemá), a tyto jsem vetkla do posledního volného zvýšeného záhonu a přikryla pletivem, aby mi na ně ta sfiňa zrzavá nepřišla (proč že zachraňuju ty srnčí děti před sekačkama? Aby mi pak mohly všechno sežrat? No jasně!). Možná se odhodlám zachránit ještě poslední ubohou ačokču zbylou na hnoji a přesadit ji k rajčatům, aby byla aspoň šance na nějakou ourodu…

dostala jsem sponzorem od zahradnictví hrozně moc kytiček, které by neprodali, takže mám tak bych řekla stovku ledovek, muškátů, barevných kopřiv a jiřin a ještě jsem megalomansky dokoupila nějaké surfinie a petunie, což vše musím uchránit před sfiňou zrzavou, no a hlavně tím naplnit tedy truhlíky, kde se chvějí okousané zbytky chutných macešek, a další vhodné nádoby - chlap mi ze staveb natahal spoustu kyblíků od různých omítek a podobně, ještě musím vymyslet, jak ty hnusné kyblíky zakryju či obalím něčím hezčím - nějaká inspirace? 👍

Já bych to tak netlačila… Já si po té, co jsem se párkrát vyflákala ve výběhu, když jsem se snažila běžet, na to vykašlala, a řekla jsem si, že už jsem prostě stará, a holt už běhat nebudu, budu se chovat důstojně a tak. Než si ještě zlomit něco dalšího. No a za půl roku už jsem si troufla lehce popoběhnout, aniž by se mi kotník automaticky prolamoval do strany, za rok už jsem si dovolila běžet, když jsem intenzivně dávala pozor na polohu nohy a na terén, a teď už můžu honit srnky po lukách, aniž bych pod ty hnáty zase koukala! 😄

Jop, pamatuju po dvou týdnech nohy v ortéze se zákazem jakéhokoli zatížení, že jsem se pak málem učila chodit. Noha absolutně nespolehlivá, jsem se pak párkrát na schodech slušně přizabila díky tomu… radši bejt zdravej, fakt…

Tak jsem včera a dneska byla vyhánět srnčata z luk. Včera jsem neviděla žádné ani z dálky, louky čisté, dronař objevil jen jedno, to zdrhlo, když k němu šli lovci. (lovci by ho strčili do bedýnky na kraj louky, než traktor poseká, pak se to pouští) Dneska dronaři objevili na těch asi deseti hektarech (fuj!) tři srnčata, která vyháněl “můj” tým a asi pět srnčat, která po přeletu dronu ani nepočkala na druhý tým. Tentokrát jsem dvě srnčata viděla vyskočit ze zálehu a parťačka zkušená srnčochytka je hnala ze sekané louky na vedlejší pastvinu, kde jim nic nehrozí. No, akce se odehrála mezi půl pátou a půl sedmou ráno, teď už je posekáno, snad není posekáno moc srnčat… Do bedýnky se nedával žádný kopytník nakonec ani jeden den, protože srnčata už jsou veliká a pohyblivá a pěkně zdrhají, není šance chytit, lze jen vyhnat a doufat, že se nevrátí. No zítra zřejmě jdeme zase, přemýšlím, že tentokrát vezmu koňa, abych nemusela capat pěšky v trávě po prsa… jsem tam málem duši vypustila.

Jinak se mi včera povedlo posekat kus louky a dokonce ještě i hodinu a půl vyjížďka se zadařila, takže včera úspěšný den! Dneska mi přijede sedlář s opravenými sedly, kamarádka přijde s koníkem popracovat k nám na jízdárnu a pak budu zprovozňovat obracečku na seno, to jsem zvědavá, jestli to po zimě rozchodím.

Z deníku začínající dietářky 🙂

https://media.extra.cz/static/img/2020/12/f41f630-103058-d2a06c28b386866e8312abe47b9f8149.jpg

Děkuji! 🥰 Hlavně mě úplně dostává, jak profesionálně oni jezdí v přepravníku, to čumim. Jako že oni si tam prostě během cesty různě pospávají, žerou si tam, naprosto no stress, ještě mají čas se různě okusovat a hrát si… Z přepraváku vystupují pozorně a klidně, do přepraváku zrzavej málem skáče s rozběhem, jak se těší na žvanec, co tam mají vždy připravený. Černý už pochopil, že přepravák taky znamená práci, takže ten už se tam tak radostně nehrne, jako v začátcích, ale stačí pobídnout, jsou to borci.

ještě jsem přidala update…

Workout by mi taky nevadil (dneska jsem od 4:30 do 6:30 vypouštěla duši v trávě vysoké po prsa, když jsme vyháněli srnky před senosečí), ale nemám na něj úplně čas… Potřebuji posekat další dvě plochy, loňskou a letošní pohnojenou hnojem, a tam rostou různé plevele, takže je třeba, aby se to nevysemenilo (pozdě….), no a nějak mi to nejde. Zítra přijede sedlář, pak kamarádka s mladým strakatým huculem potrénovat, pak snad budu mít čas věnovat se té obracečce. Ve hře byl ještě odpolední výjezd za srnkama s koněm, ale naštěstí ty louky budou posekané (nebo naneštěstí, podle toho, jestli seknou nějakou srnku nebo ne…), takže zase až zítra před svítáním… Už jsem si sundavala ze zad klíště… No a normálně přijdu z práce rovnou ke koním a od 3 do 6-7 se věnuji oddílovým holkám, ty udělají takové ty denní rutinní činnosti, ale musím je dozorovat na koni, mezitím stihnu koním připravit krmení na další den, obstarat slípky, v sedm odcházejí holky, já pak ještě tu hodinu stihnu něco lehce podělat (pozavírat koně na noční výběhy, nasíťovat seno, zalít kytky…)a pálím na osmou domů. Mám milion kytek k přesazení, stojí to tam v těch kořenáčích, jak jsem to koupila. Potřebovala bych vyprázdnit nádrže s vodou a nalít tam novou vodu, pořád čekám na nějaké delší sucho, abych to nevyplácala zbůhdarma, ale zalila s tím aspoň užitečně brambory… no.

Já včera konečně hodinu strávila na sekačce a dneska je v plánu hodina s hráběma. Nebo se pokusím rozchodit obraceč sena, to bude zase operace… Ale tak před dvěma lety se dával nový motor, loni to běhalo pěkně, na zimu jsem vypustila PHM, jak se to má správně udělat, tak snad to pojede… to by bylo fajn, místo hodiny s hráběma čtvrt hodiny s obracákem. A taky nám zemědělec, až to teda domluvím, poseká traktorem postupně zase ten náš hektar, takže pak bude obracák nutnost (nebo zdechnem). Tak jo, odpoledne se pustím do rozjezdu techniky, přemluvili jste mě 😀

Jinak jsme se o víkendu opalovali v Semicích, fakt tam bylo teplíčko, ale chlapci nám udělali radost, z pěti představovaných koní WPBr. se posuzovatelce jevili jako druhý a třetí nejlepší. Takže potvrdili výsledky z minulé výstavy, to máme radost 🙂 Posuzovatelka u zrzavého prohlásila, že má “velmi lehký pohyb”, to naprosto chápu, protože se v podstatě po polovinu doby předvedení doslova vznášel (a kopýtka kladl různě do prostoru, přední, zadní, jak to zrovna přišlo…). Vyhrál to ovšem hřebeček, který předváděl ještě lepší kreace, a na závěr si ještě při finálním seřazení účastníků pro jistotu stáhnul uzdečku, takže i chvilka napětí byla.

Ohledně toho kvašení je to spíš otázka noci, kdy musíte dát větší objem a stojí to tam více hodin. Přes den se toho nebojím.

Kdyby mi pak rysavka megaklan nedělal hnízda s dětma v dekách na koně a podsedlovkách a podložkách pod sedlo, nerozebíral helmy, nedělal díry do sedel, tak prosím, ať tam bydlí. Díry v pytlích nějak přežiju, beztak mám všechno už pouklízené v barelech. Ale ty deky nějak není úplně kam zabednit, aby se k nim rysavka gang nedostal… a to je potíž.

To jsou ti psi, co skáčou z prkna do bazénu, že? To jsem viděla na FB 😀 A přesně, trkly mě ty stupně vítězů, to je ale velký překlep, a dost vtipný…

Normoš bych se zeptala na možnost nechat se do té Karviné odvézt sanitkou. Však to vypadá, že ani před ani po operaci nebudeš schopná samostatného přesunu.

Tak to bych vytelefonovala být tebou jako první.

Já mám rysavka family, resp. rysavka megaklan momentálně po celé stáji, plnokrevník je statečně krmí ovsem a slepice různými zbytky, co vyhrabou z misek… Tuhle jsem našla nějakou asi zašlápnutou nebo odhozenou kočkou… hodila jsem ji slepicím, a to byl hukot. Kéž by se to slepice naučily lovit, to by bylo perfektní 🙂 Živochytka se mi nějak neosvědčila, asi moc podezřele vysoký kyblík, nechodí tam. Budu asi muset stražit mrtvochytky, nějak se mi do toho nechce, pak tahat rozplizlé hlodavce zpod drátu (a občas si nechat přiskřípnout pár prstů, při mojí šikovnosti…). Ale zase nebudu je muset slepicím zabíjet… Jen vyklepnu pastičky. Jů, teď mě napadlo, třeba by se slépky naučily ty pastičky vybírat samy! Musím dát pozor a nastražené pasti dát někam, kam slípka nestrčí hlavu, aby nebylo zaděláno na polívku…

To s tím ZD je dobrý nápad, určitě bude někde někdo ochotný.

Nakonec, dělá se i nakrátko řezaná silážovaná píce, třeba by na zakázku udělali i seno…?

U toho většího objemu vlhkého krmení bych se bála, že to bude kvasit… 

Bobčo, grady nebo gradiány, to je jiná úhlová jednotka. 

Je to stejný případ jako třeba mezi  °C a °F, stupnice má ty stupně od sebe jinak “daleko”.

Nebo jako rozdíl mezi délkovými jednotkami centimetry a palci.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Grad

Matně vzpomínám, že nám kdysi v matice zmiňovali…